Nic nového, evropští federalisté se rozhodli, že tato krize nepřijde vniveč, že poslouží k dalšímu velkému integračnímu skoku. Proto také vyostřují situaci strašením evropské veřejnosti, že bez tohoto skoku se EU rozpadne.

Mýtus o nutnosti dokončit integraci vytvořením celoevropského kvazistátu má dlouhé a hluboké kořeny. Tato de facto jediná oficiální evropská doktrína je vydávána za objektivní historickou nezbytnost, jíž je proto nutno se podřídit, nikoliv vzpouzet. Pánové Čáslavka s Novotným mají pravdu v tom, že zakladatelé evropské integrace měli vždy jako konečný, byť skrytý cíl na mysli evropskou federaci. Na těchto představách také vyrostli politici jako Kohl, Mitterrand a Delors, kteří ji prakticky uváděli v život. To ovšem nezaručuje žádný patent na historickou pravdu. Dnes se právě na příkladu Řecka a dalších zemí ukazuje, že Evropa je ekonomicky i sociálně daleko heterogennější, než federalisté předpokládali a předpokládají. Tato heterogenita se neodstraní nasazením jednotné institucionální a právní svěrací kazajky na všechny země bez rozdílu. Naopak. Nikoliv nedostatek evropské integrace, ale právě její nadbytek je prapříčinou dnešních problémů EU. A stávající evropští političtí lídři – jejichž názory Čáslavka s Novotným opakují jako ve škole – ordinují jako lék tytéž postupy, které zavedly EU tam, kde je.

Mylná východiska vedou k mylným závěrům. Tak také autoři tvrdí, že "vícerychlostní Evropa nikdy nebyla v zájmu Česka" a že naším zájmem vždy byla jednorychlostní integrace, aniž by se obtěžovali s nějakou argumentací. Jde o další populární mýtus. Ve skutečnosti je dvourychlostní či vícerychlostní Evropa jednou z reálných možností, jak ven ze současného bludného kruhu. Neměli bychom se jí apriorně bát, měli bychom ji naopak aktivně studovat a pracovat s ní. Řeči o našem ústupu na jakousi periferii nebo vedlejší kolej jsou jen letitým verbálním strašákem. Za určitých podmínek pro nás může být naopak výhodné, dočasně nebo i trvale, stát mimo některé integrační tendence, ať už ekonomické (fiskální, daňové) nebo politické (jednotná zahraniční politika).