Přeji vám taky pěkný večer. Já jsem byl taky rád, že paní poslankyně Klasnová tady nezačala číst knihu Genesis a nepustila se do toho, protože si myslím, že nejsme ve stavu, kdy bychom to byli schopni zřejmě vstřebat celé. Ale přesto mě možná zamrzelo, že jedna věta tu nezazněla, protože to byla věta, která mi učarovala už někdy v dětství. Má v sobě takovou zvláštní divokou poezii. A dokonce vznikla prý jazykovým omylem.

A tu bych si tady dovolil říci, protože mi připadá, že k tomuto tématu se určitě váže, z toho, co tady mohlo být přečteno. Je to situace, kdy bohatý mládenec přichází k Ježíši Nazaretskému a říká mu, že je tak bohatý a jestli i pro někoho tak bohatého je šance se stát jeho učedníkem. A on mu odpoví větou té divoké poetické krásy, zvláštní. Že spíše velbloud projde uchem jehly než bohatec se dostane do království nebeského. V tom dnešním světě to už zní skoro neskutečně. Ale k tématu vyrovnání s církvemi si myslím se ta věta hodí. Ten mládenec, pokud vím, potom velmi smutně odchází, protože cítí, že pro něho není šance. (Potlesk zleva.)