Já ujišťuji pana premiéra, že křičet nebudu. Jsem si vědom, že je noční hodina a že by to mohlo mít samozřejmě ničivé důsledky pro psychickou soustavu některých tak to pozdě, kdyby slyšeli nějaké naléhavé... Já naopak budu mluvit velice tiše a vlastně jenom takovým nabádavým způsobem. Já bych chtěl jenom požádat poslance vládní koalice, protože jsem viděl některá vystoupení v médiích, tak jsem si říkal, že by bylo dobré vás požádat, abyste už neopakovali v médiích takové to vysvětlování veřejnosti, že to, co tady děláme dnes, je zbytečné, protože jsme přeci návrhy mohli předložit ve výborech a tam jsme to mohli uplatnit. Přece dobře víte, že takových návrhů jsme předložili několik v různých výborech a mohl bych vám tady říkat seznamy poslanců, dokonce právě z klíčových reformních zákonů, kde se samozřejmě stalo to, co se tady děje opakovaně, že se takovými návrhy ze strany opozice principiálně nezabýváte. Dokonce i v případě, když by se vám některý zamlouval, tak máte usnesení vládní koalice, že nemůžete nic ani takto rozumného podpořit, pokud na tom není koaliční dohoda. Takže dokonce i věci, které vypadaly zpočátku, že jsou natolik rozumné, že mají u vás podporu, tak se ukázalo, že nemáme šanci je prosadit. Dokonce i když argumenty jsou i takové, že se nedají než uznat. A to se netýká jenom stavebního spoření. To bych mohl jmenovat celou řadu dalších témat. Nakonec stavební spoření je ale do nebe volající příklad, protože to skončilo, přátelé, u Ústavního soudu. Tam dokonce nešlo jenom o to, že by některé argumenty se daly akceptovat. Tady to došlo tak daleko, že kdyby nebylo Ústavního soudu, tak jsme se prostě nedobrali vůbec ani elementárního uznání toho, že se někde prostě překračují principy, které mají ústavní charakter.