Otázka státního rozpočtu není zdaleka jen otázka ekonomická, a dokonce možná to, co není jenom ekonomie a řeč ekonomie, je v jistém ohledu ještě důležitější než čistě ekonomická úvaha.

Jestli měl Bill Clinton na desce stolu v Oválné pracovně nápis „It´s about economy, stupid", tedy „Je to, hlupáku, o ekonomii", tak dnes stále častěji se ozývá v reakci na tento známý Clintonův bonmot, že je to „o celé řadě dalších věcí", „o obecné politice" a „o souvislostech, ve kterých se ekonomie odehrává".

To samozřejmě platí také o státním rozpočtu České republiky - protože nejdůležitější není debata o deficitu a o technických ekonomických věcech, nýbrž to, že vláda vystupuje jako někdo, kdo se snaží tvrdit, že je dobrý hospodář, že má k dispozici nějaké příjmy, že zastřešuje celou řadu sektorů... Vystupuje jako někdo, kdo říká, že je připraven s tím vším řádně hospodařit v příštím roce.

Problém je v tom, jestli vláda má tuhle věrohodnost a jestli skutečně i před veřejností má habitus toho, kdo s penězi zachází jako opravdu dobrý hospodář. Mně připadá, že prvním předpokladem musí být věrohodné zacházení s finančními prostředky státu. Druhý předpoklad spočívá v tom, má-li nějakou obecnější představu než jenom o rozpočtu na jeden rok - to znamená, jestli jednoletý rozpočet je součástí nějaké dlouhodobější strategie a představy nejenom o české ekonomice, ale vlastně o celém českém státu, o podobě společnosti, kterou chceme budovat, a dokonce i o způsobu života.

Dnes se v souvislosti s ekonomickou krizí často říká, že jde o obhajobu evropského způsobu života. A my jsme, doufám, součástí určité evropské moderny, jak se vyvinula v posledních desetiletích na kontinentě. Rozpočet je tedy také otázka civilizačně kulturní. A jde o to, jestli tuto představu státu, se kterým se identifikuje i veřejnost, vláda v této chvíli představuje. Když se podíváme na názory veřejnosti v průzkumech, tak zjistíme, že jsou věci, ve kterých vláda ztrácí svou pozici věrohodného reprezentanta.