Jestliže se tak nestane, logicky do pomyslného autobusu nastoupí černý pasažér a začne veřejnou dopravou jezdit zadarmo, bez strachu z potrestání. Dosavadní fungování Evropské měnové unie přesně takový efekt vyvolávalo, ačkoli se pravidelně objevovaly marné pokusy problém vyřešit. Nejnovější pakt rozpočtové stability konečně zavádí účinné sankce za život států na dluh, za jejich „kreativní účetnictví“ a tedy i za jejich život na úkor druhých. Právě proto je třeba jej aktivně podpořit.

Kromě sankcí se pakt více se zaměřuje na tzv. strukturální schodek.  Tento pojem v podstatě označuje část deficitu veřejných rozpočtů, kterou vláda může svou hospodářskou politikou ovlivnit. Pakt stanovuje, že velikost tohoto schodku obecně nesmí překročit 0,5 % HDP. Odlišuje se přístup k zemím, které plní 60 % procentní kritérium, a které nikoli. Ty horší musí snižovat dluh průměrně o dvacetinu každý rok, ty lepší si mohou dovolit dosáhnout strukturálního deficitu ve výši 1 % HDP. Pro srovnání, Česká republika i přes rozsáhlé úspory a zlepšující se tendenci má strukturální deficit na úrovni 2,5 % HDP.