To, že jeho poslední návrh zatím neprošel přes výbory poslanecké sněmovny a ministerstvo pro místní rozvoj, je pro mne jen slabou útěchou.

Pan poslanec se rozhodl, že vyslyší nářků developerů a velkých stavebních investorů a pomůže jim prošlapat cestičku nepřejícím legislativním prostředím. Navrhuje totiž, aby veřejnost mohla připomínkovat stavbu jen ve fázi EIA, tedy v době posuzování vyhodnocení vlivů na životní prostředí, a chce ji vyřadit z dalších fází, zejména pak z vlastního stavebního řízení, kdy mohou být řešeny i jiné aspekty stavby, než jen její dopad na životní prostředí. Navrhovatel tvrdí, že stávající stav brzdí záměry investorů a znesnadňuje už tak jejich nelehkou situaci.

Věřím a chápu, že zdlouhavé stavební řízení může stavební záměr pořádně zkomplikovat. Věřím také, že existuje řada projektů, které s nástupem krize a vlivem zpoždění v povolovacím řízení nakonec nebyly realizovány (i když v takovém případě je otázkou, zda to nakonec nebylo ku prospěchu investora). Věřím také steskům některých stavebníků, že existují taková sdružení a takoví jedinci, kteří naprosto účelově zdržují nesmyslnými odvoláními zahájení stavby a ohrožují tak i veřejně prospěšné stavby. Zásadně však odmítám představu, že takových škůdců je většina, a nemohu proto připustit záměr, aby se urychlení přípravy staveb dělo na úkor práv veřejnosti a jednotlivých občanů. Zvláště pak, jde-li např. o stavbu hypermarketů, o nichž se stejně za několik let dozvíme, že jde o špatně zkalkulovaný projekt a ze slibovaného prosperujícího obchodního centra v lokalitě zůstala nevzhledná a nebezpečná prázdná skladovací hala.