Politoložka k našim mrtvým v Afghánistánu: Politika USA totálně selhala a napáchala mnoho škod. Ale české vojáky nekritizujme

09.07.2014 11:12

Politoložka Veronika Sušová-Salminen chápe mluvení o „žoldácích" v souvislosti se smrtí čtyř českých vojáků v Afghánistánu jako způsob kritiky toho, že Česká republika v minulosti aktivně podporovala americkou politiku, která nyní nese stále očividnější plody zla. Čeští vojáci ale nejsou těmi, kdo by měl být v této debatě kritizován. Hlavní odpovědnost podle ní nesou politici.

 Politoložka k našim mrtvým v Afghánistánu: Politika USA totálně selhala a napáchala mnoho škod. Ale české vojáky nekritizujme
Foto: Hans Štembera
Popisek: Čeští vojáci vracející se z mise v zahraničí
reklama

Analytička Sušová-Salminen v komentáři pro ParlamentníListy.cz rozebírá současnou emocionální diskuzi, kterou vyvolal sebevražedný útok v Afghánistánu, na jehož konci zůstali mimo další čtyři padlí čestí vojáci a jeden těžce raněný.

Vše k tématu smrti českých vojáků ZDE.

Slova politiků o „hrdinství" a „službě vlasti", která shodně znějí z úst politických představitelů, bere za samozřejmé. „Od politiků nelze jiné výroky čekat, protože nesou hlavní díl odpovědnosti," píše. Naopak mluvení o „žoldácích" chápe jako způsob kritiky toho, že se Česká republika v minulosti aktivně účastnila americké unilaterální politiky.

Hlavní odpovědnost za prosazování národních zájmů nesou podle Sušové-Salminen politici. Rozhodně tak nejsou čeští vojáci těmi, kdo by měl být v současné debatě kritizován a kdo by se v ní měl obhajovat, píše ve svém komentáři.

Plné znění komentáře politoložky Veroniky Sušové-Salminen, psaného pro ParlamentníListy.cz:

Zpráva o smrti čtyř českých vojáků účastnících se vojenské mise v Afghánistánu rozvířila debatu, která je z pochopitelných důvodů poměrně emocionální. Čeští politici vesměs hovořili o „hrdinství“ a „službě vlasti“ našich vojáků, zatímco jiní mluvili o „žoldácích“, kteří si nezaslouží speciální zacházení, protože podobně jako jiní profesionálové nasazují svoje životy jako součást svojí práce (viz hasiči, záchranáři, policisté) a za úplatu. Od politiků nelze jiné výroky čekat, protože nesou hlavní díl odpovědnosti. Koneckonců jsou to oni, kdo svými rozhodnutími tyto lidi do misí, které mohou skončit smrtí, posílají a jsou tím pádem nuceni argumentovat službou vlasti, hrdinstvím či smysluplností jejich smrti. V kontextu, kdy se plánuje navyšování vojenského rozpočtu a Evropu čeká nejspíš nová vlna zbrojení, je hovořit o hrdinské službě vlasti určitá strategie k posílení prestiže armády. Je to ale i nutnost s ohledem ke stále jasnějším obrysům faktického neúspěchu americké intervencionistické politiky v Iráku, ale i v Afghánistánu, které svět neučinily bezpečnějším místem.

Mluvení o „žoldácích“ je tak hlavně způsob kritiky toho, že Česká republika se v minulosti aktivně účastnila a podporovala americkou unilaterární politiku, která nese svoje stále očividnější plody zla. Zájmy České republiky přitom běžný občan ve vojenském angažování se na druhém konci světa rozpozná jenom těžko a při domýšlení pochopí, že globální terorismus z jeho podstaty není možné zastavit konvenční válkou ani invazemi a arogantními intervencemi do jiných zemí.

Válka v Afghánistánu, která měla formu antiteroristické trestné výpravy v důsledku útoků 11. září, se přitom táhne už více než 12 let, aniž by zemi i světu přinesla bezpečnostní a politickou stabilitu. Navíc, v roce 2003 ČR podpořila mnohem spornější vojenskou invazi bez mandátu OSN do Iráku pod lživou záminkou, že tamní režim vlastní zbraně hromadného ničení. Ta skončila, jak se dnes ukazuje, bezpečnostním fiaskem s nedozírnými následky pro celý region ale i globálně. ČR tu aktivně podporovala americkou politiku unilaterarismu, která má destabilizační důsledky pro dnešní mezinárodní vztahy (včetně vztahů s Ruskem) i pro samotný Irák. Mluvit o globální odpovědnosti ČR stále více znamená mluvit o odpovědnosti za škody, které tato politika napáchala a o hledání řešení.

Používání pojmu „žoldáci“ je ale vlastně staromódní, protože předpokládá, že „služba vlasti“ by měla být nezištná, že je to něco, co existuje jaksi mimo tržní vztahy a nedá se měřit penězi ani koupit. Je to hodnota. To ale není reálně pravda. Jak známo, vedle státem udržovaných armád existují dnes soukromé armády, které si státy najímají jako službu. S profesionální, byť státem udržovanou, armádou se její status ve společnosti nutně proměnil, protože vojenská služba už není obecně sdílenou občanskou povinností, ale jen záležitostí výběru a vykonávání povolání v rámci státní služby. Čeští vojáci v profesionální armádě dnes slouží za plat, což ale nemá v podstatě nic společného s tím, jaké rozkazy dostávají a jaká rozhodnutí činí čeští politici. Ti nesou hlavní odpovědnost za prosazování národních zájmů České republiky, za to, aby zemi odpovědným rozhodováním a zvažováním risků a důsledků zajistili bezpečnost a mír, i za to, do jakých zahraničních misí české občany za peníze českých daňových poplatníků posílají. Nejsou to ale rozhodně čeští vojáci (a už vůbec ne ti padlí), kdo by měl být v této debatě kritizován a kdo by se v ní měl obhajovat.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: adr
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Preference ČSSD neodpovídají její práci, říká politolog Jelínek. Ministři pracovali v krizi možná lépe, než ti z ANO

15:06 Preference ČSSD neodpovídají její práci, říká politolog Jelínek. Ministři pracovali v krizi možná lépe, než ti z ANO

ROZHOVOR Voliči složí účet politikům za zvládnutí koronavirové krize až později. Bude záležet na tom…