Filmovému režiséru Jiřímu Strachovi bude na konci září padesát. A v rozhovoru s Danielou Drtinovou v DVTV se svěřil, že s postupujícím věkem a proměnami doby se čím dál více bojí něco pojmenovat jako „pravdu“.
I jeho nejnovější film je prý o tom, zda nad pravdou není ještě něco více, jmenovitě láska, která dovede odpustit.
Přiznal, že i svou víru vnímá v posledních letech více niterně a nemluví o ní a zamyslel se, zda to kromě jeho stárnutí není také důsledkem éry sociálních sítí a mnohem vypjatější debaty.
Jako praktikující katolík a konzervativně smýšlející přítel kardinála Duky se Jiří Strach dostal do sporů s „liberály“ v posledních letech několikrát. A patřil k těm, kteří to schytávali nejvíce. Svůj twitterový profil označil s jemnou ironií umělce jako „lotzasrando“, což spojovalo jeho nejslavnější hereckou roli s postojem většiny českého twitteru k jeho názorům.
S Danielou Drtinovou nejprve půl hodiny hovořil o tom, že svými filmy by chtěl dodávat lidem naději a ukazovat, že život nemusí být jen rivalitou, ale nabízet i lidskost, toleranci a možná i odpuštění.
Má smysl pořádat v nejbližší době další demonstrace proti vládě?Anketa
Nálada zhoustla ve chvíli, kdy se jej Daniela Drtinová zeptala na jeho útok na hnutí Me Too, když se v roce 2017 vyfotografoval v tričku „Je suis Weinstein“. Strach vysvětloval, že nadsázkou chtěl nabádat, abychom si počkali na výsledek férového soudu a neodsuzovali skandály zmítaného filmového producenta jen na základě novinových titulků. Na druhou stranu chápe, že některým to mohlo vadit.
Drtinová ale chtěla slyšet, zda svého vystoupení zpětně lituje. „Jestli už není v této společnosti prostor na ironii, na žert, na nadsázku, tak toho lituji. Ale já jsem pořád přesvědčen, že nějaký ten rozměr České sody do naší společnosti patří a že by bylo dobré, kdyby humor a třeba i sarkasmus stále ‚cukroval‘ ty naše pevné pozice,“ reagoval režisér.
Moderátorka jej dál tlačila do omluvy, dokonce na Stracha vytáhla jeho vlastní slova o egu. Pak zase tvrdila, že by se měl omluvit proto, že chtěl upozornit na presumpci neviny, ale producent Weinstein byl mezitím shledán vinným, takže presumpce už není.
„Jestli na mě společnost, která mě nemá ráda, protože jsem na ni příliš katolický, chce vytahovat jednu fotografii z roku 2017, jestli na mě nic jiného nemají, ať to dělají. Já už nemám potřebu to komentovat,“ pokusil se režisér o tečku, ale moderátorka se dál držela tématu a vykládala, že podle ní zlo rozděluje a dobro spojuje. A tato fotka lidi rozdělila, takže byla zlá.
Fotogalerie: - Šmarda o cenzuře
Jiří Strach se omluvil, pokud někoho pohoršil, ale trval na tom, že každý musí mít právo na vyjádření, i když je třeba špatné a vůbec ne vtipné. A připomněl román Milana Kundery Žert, ve kterém celý život zničí jedna pohlednice, kterou si svazácká komise vyložila po svém.
„Tak se pojďme podívat, jestli to není analogie dneška, když skutečně můžeme ještě v roce 2023 Strachovi mlátit o ústa jednu fotografii z roku 2017. Pojďme si říct, jestli nejsme těm dobám někde blízko,“ zamyslel se, zatímco kamera DVTV najížděla na detail jeho obličeje.
Drtinová se od Kundery znovu vrátila k fotografii v tričku s Weinsteinem a vyjádřila obavy, že od vlivné osoby, jakou filmový režisér je, může být zlehčování sexuálního násilí velmi nebezpečné.
MeToo v Česku:
Jiří Strach reagoval zamyšlením, že doba se vyvíjí, a pokud se dnešní optikou díváme na události z minulých desetiletí, tak jim nemůžeme úplně porozumět. A zrovna vnímání vztahů mezi muži a ženami, a co je přikládáno třeba jen jednomu dotknutí, se za posledních deset let proměnilo zásadně.
„Věc, kterou jsem před deseti lety běžně řekl v hospodě, tak už se dneska říct bojím, abych se někoho nedotkl,“ vysvětloval. Drtinová oponovala, že se tím společnost možná kultivuje, a to je přece dobře.
Strach se zamyslel. „Já si pořád myslím, že svoboda slova do naší civilizace patří a jakmile začne být omezována, a začneme si stavět ‚firewally‘, co se ještě smí a co už ne, tak skutečně za chvíli můžeme být obklopeni nějakou klecí korektnosti. A budeme pak ještě svobodní lidé? Tuto otázku já kladu. A není to myšleno tak, že bych se někoho chtěl dotknout, ale pro mě je ta svoboda důležitá. Do svých šestnácti jsem se na ni těšil, a když ji konečně máme, tak se mi nechce dívat, jak si ji sami bereme, pro ‚kultivaci‘ společnosti.“
A zopakoval varování, že špatně provedená „kultivace“ nás nakonec může zavést tam, kde jsme byli kdysi.
Neměl by mít právo natáčet v České televizi
Daniela Drtinová na jeho slova nereagovala, zalistovala papíry a našla jeho citát z Reflexu před šesti lety, kde Strach vzpomínal, jak Rudolf Hrušínský, se kterým točil v jedné dětské roli, klidně plácl po zadku klapku a bralo se to jako koketerie. „Vy byste tedy toleroval plácání po zadku,“ zeptala se s přísným pohledem.
Režisér se musel smát, nic takového prý nikdy v životě neudělal. Ale skutečně si myslí, že dnes už je korektnost až přehnaná. A po dalších dvou dotazech na stejné téma se zdvořile otázal, zda skutečně musí už deset minut hovořit o jedné fotce z roku 2017.
Moderátorku tím z rytmu nevyvedl. „V Deníku N jsem se dočetla, že to, co děláte, je křik stárnoucího bílého muže na mraky,“ přečetla z papíru. Strach byl tím obrazem pobaven, ale reagoval, že každému přeje, ať si něco takového napíše, když si to myslí. „Jestli já něco smím, tak to jako demokrat musím umožnit každému. Jsme si kvit, jedna jedna,“ pokrčil přejícně rameny.
Takže Drtinovou zajímalo, jak se mu líbil její „kritický“ rozhovor. Režisér byl nefalšovaně překvapen, rozhovor prý rozhodně nevnímal jako kritický. „Dva lidé spolu řeší nějaké téma, řeší ho slušně, neurážejí se, a dokonce bych to považoval za vzor toho, jak má vypadat svobodná debata,“ usmál se na Drtinovou.
Tu nabídka smíru neoslovila. Naopak pokračovala v předčítání z Deníku N, že „člověk z tak ultrakonzervativními názory by neměl mít právo natáčet ve veřejnoprávní České televizi“.
Strach klidně přikývl. „Ano, kladou si i otázku, jestli bych měl vůbec vystupovat v médiích. Jestli by novináři měli oslyšet můj hlas. A tady se dostáváme tam, kde jsme byli v padesátých letech. Ty neříkáš to, co si přejeme slyšet, nesmíš do médií, nesmíš filmovat a buď rád, že tě nezavřeme někam do kriminálu nebo do koncentráku,“ popsal tehdejší uvažování, které se dnes u některých vrací jako „nové myšlení“.
Fotogalerie: - PRO proti vládě
„A toto já považuji za velmi nebezpečné. Že ukážete na člověka a jen proto, že má jiné názory, tak uděláte vše, abyste ho zlikvidovali. To nepatří do mého světa,“ ujistil.
„Ale vy točit můžete,“ namítla Drtinová. A režisér explicitně zopakoval, že netvrdil, že se dnes něco takového děje. „Ale pokud by k tomu v médiích někdo nabádal, tak proti tomu budu křičet,“ ujistil.
Rozhovor Drtinová zakončila konfrontací kvůli kardinálu Dukovi, se kterým se režisér přátelí, a jeho „přirovnání manželství pro všechny k válce na Ukrajině“.
A na úplný závěr se Stracha zeptala, zda se „bojí nové doby“. „Bojím se takové té překotnosti a rychlosti. Protože rychlost kombinovaná s hlasitostí, hlučností a křikem tomuto světu nepřinesla nikdy nic dobrého,“ pokrčil rameny režisér.
Celý rozhovor dala DVTV do placené sekce a „pustila“ z něj pouze dvě pasáže.
Jednou byla pasáž o padesátých letech, režisérem výslovně označena jako hypotetická, navíc zahájená slovy „a tady se dostáváme“, což bez znalosti kontextu větu zásadně posouvalo.
Druhou pak byla „klec korektnosti,“ zřetelně avizovaná jako metafora a mající v kontextu rozhovoru specifický význam.
Na základě těchto dvou vět byl režisér Strach předhozen publiku na sociálních sítích.
Hovorková: Zaostalý buran se dnes prohlašuje za konzervativce
„Kdybych byl nekorektním hulvátem, tak bych o Strachovi napsal, že se opět vyjádřil jako idiot, jehož slova jsou obdivována hlavně českými fašisty a podobnými existencemi,“ vzkázal známý twiterový diskutér Jiří Hrebenar, „milovník demokracie, politiky Václava Havla a hrdý Sluníčkář“.
Dukův Strach opět nezklamal absurditou svých názorů.
— Jiří Hrebenar (@gisat) September 19, 2023
Kdybych byl nekorektním hulvátem, tak bych o Strachovi napsal, že se opět vyjádřil jako idiot, jehož slova jsou obdivována hlavně českými fašisty a podobnými existencemi. pic.twitter.com/LvJTzAgUPq
„Dnes se podíváme do minulosti na to, jak byl Jiří Strach v koncentráku a nemohl se vyjadřovat,“ smáli se jiní.
Jak s odstupem času vzpomínáte na Miloše Zemana?Anketa
„Jiří Fňuk Strach upřímný a prázdný. Pozor, dnes v hospodě jen šeptáme jako před listopadem. Svobodu jsme si užili, ale už skončila,“ posmíval se další.
„Svoboda obecně buď je, anebo není, a každé její omezení znamená její popření,“ uvedl k tomu pro ParlamentníListy.cz Otto Černý, někdejší chartista a politický vězeň. Dnes je místopředsedou Trikolory.
Jiní režisérovi vtipně doporučovali přejmenování, pak by prý ten jeho strach mohl být menší.
Slova o padesátých letech inspirovala uživatele twitteru k postřehu, že „Jiří Strach by v 50. letech nebyl politický vězeň, ale druhý Plojhar“.
„Jiří Strach je požehnaný blb a pohádky točí dost sračkový,“ shrnul uživatel, který se sám považuje za mimozemšťana.
č, jiří strach je požehnaný blb a pohádky točí dost sračkový. https://t.co/rysRjAciVl
— Skutečný mimozemšťan (@SkutecnyM) September 18, 2023
Natálii Vachatovou ze Společnosti pro obranu svobody projevu, kterou oslovily ParlamentníListy.cz, ale nejvíce šokoval tweet pana Petra Janyšky, „žurnalisty a diplomata“, který se prezentuje jako spoluzakladatel časopisu Respekt.
„Nejpříznačněji okomentoval výstup Jiřího Stracha na DVTV spoluzakladatel Respektu, když na twitter rozhořčeně napsal, že si DVTV, kdysi tak slušný pořad, dovolila pozvat takové lidi z okraje společnosti, zda si vůbec uvědomují, že takhle napomáhají šíření toho nejhoršího, to chtějí být nástěnkou extrému? Čímž krásně demonstroval a potvrdil stav svobody projevu v České republice a slova Jiřího Stracha,“ myslí si.
Otázka je, proč DVTV, kdysi tak slušný pořad, zve takové lidi z okraje společnosti. Honba za sledovaností za úplně každou cenu? Za úplně každou? Uvědomují si, že takhle napomáhají šíření toho nejhoršího? Chtějí být nástěnkou extrému? https://t.co/kxftcoZbLa
— Petr Janyška (@JanyskaPetr) September 19, 2023
Někteří čtenáři horlivě souhlasili. „Ve filmu je profesionál, ale jako člověk je dezolát. To se stává, někdy se to míjí. Což je ještě horší, protože celebrita má z principu větší publicitu. Vzdáleně bych to přirovnal k Nohavicovi. A nejde o jeden rozhovor, Strach své klerofašistické postoje hlásá dlouhodobě,“ padlo.
Fotogalerie: - A schůze pokračovala...
„Jako idiot vyznívá dlouhodobě a vlastní vinou,“ souhlasili další.
Proti tomu už se ozval biochemik Jan Konvalinka. „Lidi, neblázněte. Jestli budeme dělat z každého konzervativního katolíka extremistu, tak to tady špatně dopadne. Nepřátelé svobodné společnosti jsou někde úplně jinde.“
Pod Janyškovým tweetem proti „nástěnce extrému“ protestoval i režisér Jan Hřebejk, podle něj Strach není extremista, jen zestárlý ministrant, a rozhovor byl dost zmanipulován ze strany DVTV. Jiní ale rýpali, zda mu DVTV obléklo ono skandální tričko.
Zapojil se i Marek Švehla, dnešní zástupce šéfredaktora Respektu. „Nápad udělat s ním rozhovor o jeho x-let starém postoji k Me Too je bezvadnej. (Bohužel posluchač musí protrpět otázky typu: co bude v Anděl Páně 3?),“ zalitoval.
Natálie Vachatová považuje za „peprný“ především důvod, proč byl Jiří Strach nejspíše zařazen mezi extremisty. Poznámky o ministrantovi či klerofašistovi podle ní ukazují, že „důvodem je zřejmě kritika indoktrinace dětí, inkluzivních pohádek a zamýšlení se nad tím, zda by měli mít gayové možnost adopce dětí, což jsou zcela legitimní otázky, o nichž by se naopak měla vést celospolečenská diskuse, nikoli naopak“. Zde se podle ní již skutečně jedná o zcela otevřený politický boj proti nežádoucím názorům.
Dovládne Fialova vláda do voleb 2025? Bez ohledu na vaše přáníAnketa
Nechyběly komentáře na Deníku N a rovněž Foru24, kde se vysvětlení ujala editorka Johana Hovorková. „Je velká škoda, že většina lidí, kteří hlásají podobné bludy, vůbec nedávala pozor na hodinách dějepisu. Možná by se dozvěděli, jak to skutečně vypadá v režimech, kde svoboda projevu chybí. Nebo by se mohli zajet podívat do jejich oblíbeného Ruska a tam to třeba zažít na vlastní kůži,“ doporučila.
A Hovorková se pustila i do premiéra Andreje Babiše, který o „Fialově totalitě“ hovořil v minulých dnech v Poslanecké sněmovně.
Jeho „totalita“ se dostala i do kreslených vtipů karikaturisty Kemela, kde profesor Fiala vtipkuje s ministrem Stanjurou, že by mohli Babišovi vyvlastnit jeho firmy, aby viděl, co je to ta totalita.
A velmi rozčíleně jeho přirovnání odmítl místopředseda lidovců Jan Bartošek, podle kterého totalita znamená, že by zde musela být omezována lidská práva, vládnout jedna strana, lidé byli zavíráni za názory nebo nebylo možné podnikat. A triumfálně dodal, že nic z toho v této zemi není.
Česká republika je podle něj svobodná a demokratická země, která jenom čelí hybridním hrozbám, takže se jim musí bránit. A argumentaci ve studiu IDNES.cz završil tvrzením, že i sám Andrej Babiš, pokud zpochybňuje fungování demokratických institucí a nabádá lidi, aby nevěřili vládě, páchá takový hybridní útok proti republice.
„Jestli tady někdo v historii budoval totalitu, tak to byli komunisti a estébáci. Hovořit o totalitě v dnešní době – to je plivnutí do tváře všem obětem totalitního režimu. I já je v rodině měl. Ti lidé ještě žijí, pamatují si to a mají srovnání. Je to nehorázné. Je to lež,“ zuřil místopředseda Poslanecké sněmovny.
„Minulý režim byl alespoň natolik chytrý, že drtivou většinu různých výkřiků strkal pod tzv. výtržnictví, rozdával měsíce, aby si nepolepil aureolu právního státu. Že by někoho soudili za sympatie s válčícími USA ve Vietnamu, to jsem nezažil. Ale to byl totalitní stát, že!? My máme přece demokracii,“ replikuje mu politický vězeň Černý.
A sociolog Petr Hampl pro ParlamentníListy.cz dodává: „Řešení prosazované vládou a jejími přívrženci se dá shrnout zhruba následovně: Každý má povinnost říkat, že je u nás svoboda. Kdo by tvrdil, že je tu nesvoboda, toho zavřeme, až zčerná“. Nikdo podle něj vládě nemůže zabránit, aby režim označovala jako demokratický a produkovala k tomu tuny propagandy.
„Faktem ovšem zůstává, že poměry v současné České republice nevyhovují žádné starší definici demokracie. Pokud bychom použili měřítka běžně používaná v posledních dvou staletích, je Česká republika typickou diktaturou s výraznými totalitními rysy,“ dodává.
„Zákon se dnes vykládá volně, tresty padají za schvalování čehosi, za hanobení čehosi. Vlastně každý vyhraněný názor, který nesouzní s politickým mainstreamem, je podle rozběhnuté policejní a soudní praxe potenciální přečin,“ doplňuje Otto Černý. Současný trend stíhání za slova podle něj jasně ukazuje, že hranice toho, co jsme mohli nazývat svobodou, byla překročena.
Podle Petra Hampla se pojem „demokracie“ vyprázdnil na nástroj imperiální expanze. Pokud je nějaký režim označen jako nedemokratický, je to považováno za ospravedlnění válečného tažení. „Ale zavádění demokratických poměrů ve vlastní zemi ale nepřichází v úvahu,“ dodává.
Pokud jde o vysmívanou Strachovu analogii s padesátými léty, tak Hampl ji nepovažuje za úplně přehnanou. Připomíná, že i na dnešním Slovensku Zuzany Čaputové se odehrály excesy srovnatelné s tehdejšími politickými vraždami, například při úmrtí policejního generála Lučanského, dodnes oficiálně prezentovaného jako sebevražda na cele.
Psali jsme:
Historická srovnání podle něj vždy budou nepřesná a někdo se bude moct cítit pobouřen či dotčen. Nakonec i komunistický režim za Gottwalda a Husáka se dost odlišoval, ačkoliv jsou oba označovány jako totalitní.
„Ani v nejhorších bolševických letech se nedělo to, že vládou podporované skupiny popletly hlavu vašemu synovi, vykastrovaly ho a přinutily vás, abyste ho nazýval dívkou nebo nebinární osobou,“ uzavírá sociolog.
Fotogalerie: - Chudák Orlová
autor: Jakub Vosáhlo
vipera
