V neděli 25. listopadu vyostřil incident už tak napjaté vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem. Tři ukrajinské lodě se snažily proplout Kerčským průlivem, ale ruské námořnictvo jim to tentokrát neumožnilo. Rusové spustili palbu a jejich loď najela na ukrajinský remorkér. Ukrajina tvrdí, že plavba lodí byla oznámena v souladu s mezinárodními zákony a se smlouvou o užívání Azovského moře, ale ruská strana říká, že šlo o provokaci a narušení jejich státní hranice. Kdo je v právu?
Můžeme jen říct, jak právo vypadá. Jak situace konkrétně proběhla, se těžko dozvíme, i když se to dá zjistit z družicových snímků. Například Američané jistě dobře vědí, co se vlastně odehrálo.
Fotogalerie: - Braňme svobodu slova
Teritoriální vody, či podle Úmluvy OSN o mořském právu „pobřežní moře“, jsou pro vojenské lodě přístupné za předpokladu, že oznámí, že proplouvají vodami jiného státu, a pokud to stát, kterému teritoriální vody patří, nezakázal. Úmluva pracuje s pojmem „pokojné proplutí“ přes pobřežní moře, což znamená, že „proplutí je pokojné, pokud neohrožuje mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního státu“. Obě strany se liší v názoru, zda byl vstup lodí ohlášen, nebo ohlášen nebyl. Pak je tu otázka, čí to byly teritoriální vody? Jestliže neuznáváte připojení Krymu k Rusku, pak můžete do nekonečna tvrdit, že to byly teritoriální vody ukrajinské. Faktická držba je ale na straně Ruska. Jestliže někdo pronikl bez ohlášení do teritoriálních vod v oblasti Krymu, pak jde jednoznačně o provokaci s cílem vytvoření situace, která očerní Rusko a vytvoří politické podmínky pro zlepšení ratingu současného ukrajinského prezidenta.
Rusko tvrdí, že konflikt vyprovokovala Ukrajina, Ukrajina viní Rusko. Jak situaci čtete vy?
Nastoupí staré dobré cui bono, v čí prospěch? Rusko by z vyvolání incidentu nic nemělo. Celá kauza má nejen právní, ale i vojenský rozměr. V létě normálně pod Kerčským mostem vojenské ukrajinské lodě propluly, protože se dopředu ohlásily. Nikdo s tím neměl problém. Ale jestli se teď neohlásily? Co dělat? Na ukrajinské, ale i na americké straně zazněla řada poněkud šílených hlasů, že most je potřeba zbourat, vyhodit do vzduchu. Jinými slovy, kde brát jistotu, že vojenské lodě, které míří bez ohlášení k mostu, nemají zlý úmysl? Rusko bylo v roli pasivního hráče. I z tohoto hlediska se zdá, že šlo o cílenou provokaci Kyjeva.
Porošenko opakovaně označuje Rusko za agresora, tvrdí, že chce destabilizovat Ukrajinu, obává se pozemní operace z ruské strany. Jeho odpůrci říkají, že má spíš strach z prezidentských voleb. Do jaké míry může situace volby ovlivnit?
Postavení prezidenta Petra Porošenka není příliš dobré. Jeho rating se pohybuje kolem deseti procent, což je přibližně polovina toho, co má Julie Tymošenková, a přibližně totéž jako Jurij Bojko, bývalý ministr paliv a energetiky z doby Janukovyčovy vlády. Porošenko se s tím musí nějak vyrovnat, a když vyhlásí válečný stav, získá kontrolu nad médii atd… Bude mít mocné nástroje ke zmanipulování či odložení voleb. Je to nepříjemná situace pro lidi, kteří si váží demokracie, a typická ukázka manipulačních nástrojů, které se v době voleb v polodemokratických zemích používají. Jestli se mu to podaří, se nedá odhadnout.
Sociální situace na Ukrajině se zhoršuje. Když končila existence Sovětského svazu, měla Ukrajina asi 52 milionů obyvatel, dnes má 42 a pokles počtu obyvatel dál pokračuje. Více než padesát procent populace tvoří lidé, kterým je přes 60 let. Migrace je velká, v zahraničí pracuje podle různých údajů 2,6 milionu až čtyři miliony Ukrajinců. Ve výzkumech říká 30 procent Ukrajinců, že chce ze země odejít. Někdy je označována Ukrajina jako evropské Mexiko, dodavatel levné pracovní síly. S hrubým domácím produktem je to podobně tristní: poslední dva roky sice roste, ale ještě nedosáhl úrovně před převratem v roce 2014 – o úrovni na konci existence Sovětského svazu nemluvě. Pro oligarchy, jako je Porošenko, jsou na Ukrajině podmínky k životu ideální, ale pro většinu obyvatel problematické. Ve společnosti vládne atmosféra bezperspektivnosti. Prezident potřebuje dramatické události, chcete-li současné politické elitě zajistit další trvání.
Jsou podle vás i jiné důvody k načasování incidentu?
Nevyloučil bych, že incident má oslovit i středeční druhé kolo gruzínských prezidentských voleb, kde je ve hře jeden ze spolupracovníků bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho. Bavíme se o stejné politické líhni, jako je ta, ze které vzešel Porošenko. I když se oba pohádali, mají stejné americké protektory.
Není také náhoda, že si po incidentu Vladimir Putin telefonoval s Angelou Merkelovou, tedy s tím rozumnějším z protektorů současné kyjevské vlády. Bavit se v současné době s Washingtonem asi nemá cenu. Jedna z věcí, která se nedá vyloučit, je i to, že pokud bude incident eskalovat, padne připravovaná schůzka Vladimira Putina s Donaldem Trumpem na summitu G20 koncem tohoto týdne. Byla by to samozřejmě škoda, ale i tohle může patřit k cílům operace. Nemusí eskalovat vojensky, stačí, když bude situace eskalovat mediálně.
Psali jsme:
OSN, NATO, EU se staví na stranu Ukrajiny. A zaznívají názory, že i prezident Putin by mohl konflikt využít k získání vlastní vyšší popularity v Ruské federaci. Co vy na to?
Kdyby měli západní politici takovou popularitu jako Putin v Rusku, mohli by si výskat. Podle výzkumů Centra Levada měl v dubnu podporu 82 procent dotázaných, v posledním říjnovém průzkumu „jen“ 62 procent dotázaných. Samozřejmě ztratil kvůli důchodové reformě, ale ne tolik, aby ho Rusové nevolili. Navíc jestli se bude Západ chovat k Rusku stejně i nadále, popularita Putina znovu poroste. Je člověkem pro krizové situace, které zvládá. Byl bych ale opatrný tvrdit, že se Washington a Brusel postavily za Ukrajinu: ony se postavily za současnou ukrajinskou politickou elitu. To má velmi málo společného se skutečnými zájmy Ukrajiny.
Přistoupí podle vás EU k dalším sankcím vůči Rusku?
Sankce EU vůči Rusku jsou záhadný fenomén. Pravidelně jsou prodlužovány, ale nikdo neví, kdo je prodlužuje. Jestli jde o rozhodnutí vlády, premiéra, ministra, velvyslance, odpovědného referenta… To jsou věci, které probíhají ve skrytu, a evidentně existují dohody, do kterých z pražského bytu nahlédnout nelze. Nelze vyloučit ani posílení sankcí, když to bude někomu vyhovovat, ale se samotnou Ukrajinou sankce souvisejí pramálo.
Do jaké míry dostává Ukrajina ze Západu to, co potřebuje, ať už jde o peníze, podporu, vojenské dodávky?
Dostává, co Západ pokládá za vhodné. Co se týká ekonomiky, dostává málo, ale na druhou stranu je Ukrajina černou dírou a pravděpodobnost, že v zemi ovládané oligarchy vše dorazí na určená místa, je malá. Ostatně nelze ze zahraničí živit zemi se 42 miliony obyvatel. Té je třeba pomoci v rozběhu, pak musí sama. V případě Ukrajiny to ale bez otevření východní hranice ke vzájemné spolupráci nepůjde nikdy. Pokud jde o vojenství, tzv. smrtící zbraně jsou dodávány velmi opatrně, to už by byla divoká provokace vůči Rusku. Představa, že by ukrajinská armáda mohla čelit ruské, není fantazie, ale fantasmagorie.
Julija Tymošenková v průzkumech jasně vede. Co by se změnilo na Ukrajině, pokud by se stala prezidentkou? A jak by se změnil přístup zbytku světa?
Tymošenková už mnohokrát překvapila. Netroufám si proto říct, jak by se chovala jako prezidentka. Jestli chce něco Ukrajině dát, musí narovnat vztahy s Ruskem. Neříkám, že by měla Rusko milovat, ale vytvořit podmínky pro normální komunikaci. To znamená plnit minské dohody, dohadovat se s východními provinciemi jako s partnery, a ne jako s teroristy, kterým je třeba upírat i rodný jazyk. První předpoklad je zahájit jednání u stolu, a ne prostřednictvím kanónů. Kroků, které by mohla Tymošenková pro Ukrajince udělat, je moře. A jestli je na to připravená? Vždy milovala velká gesta, zlomy a představu, že se historicky proslaví. To by prostým pokračováním Porošenkovy politiky nedokázala. Uvidíme. Nejdřív musí volby vyhrát.
Bez ohledu na čísla, je to pravděpodobné?
Má se na co těšit! To, co proti ní použijí, bude velmi nepříjemné. Nejen proti ní, ale i proti strukturám, které ji podporují, proti médiím i aktivistům. Sklon k násilí je na ukrajinské politické scéně největší v celé Evropě.
Washington Post píše, že reakce západních vlád byly na podporu Ukrajiny, ale Trump k celé věci pronesl jen: „Co se děje, se nám nelíbí, od obou stran.“ Silnější slova měla vyslankyně v OSN Niki Haley, která ruské konání označila za pobuřující a nezákonné, ale podle deníku v podstatě vyloučila nějakou konkrétní reakci. Washington Post tvrdí, že to není ta správná reakce, že Spojené státy by měly odradit Rusko od další agrese a obnovit právo ukrajinských lodí proplouvat úžinou. Je pravděpodobné, že Trump má jiné priority, než je Ukrajina, jak se ale k situaci postaví obměněný Kongres?
Podle mého názoru USA dělají pro současnou ukrajinskou elitu to, co samy potřebují, udržují nervozitu na rusko-ukrajinské hranici. Jestliže šlo v případě, který posuzujeme, o kyjevskou provokaci, pochybuji, že o tom Porošenko rozhodl bez konzultace s Washingtonem. Taková pravděpodobnost je téměř nulová. A že by tam někdo chtěl dodávat více zbraní, aby byl konflikt krvavější? Takoví lidé existují. Nejen ve Washingtonu, ale i v Praze.
Americký deník píše i o tom, že incident je důkazem toho, jak málo Putinovi záleží na tom, co by mohl Západ v reakci udělat. Tento „válečný akt“, jak incident deník popisuje, je podle něj kulminací plíživé kampaně Ruska vytvořit blokádu ukrajinských přístavů poblíž Krymu. Podle deníku šlo o Putinův majstrštyk, ve kterém si zvedl domácí popularitu, otestoval reakci Západu před summitem G20 a znovu destabilizoval Ukrajinu. Co vy na to?
To je směšné. Je to jen ukázka mediální manipulace. Copak tohle Putin potřebuje? Nepotřebuje. Jak říkám, je pořád nad šedesáti procenty a popularitu si dokáže zvednout jinak. Ostatně prezidentské volby budou v Rusku až v březnu roku 2024. Pokud jde o destabilizaci Ukrajiny, destabilizuje se sama. Na to není potřeba zadržet tři lodě. Mimochodem, zadržení lodí se dá vyřešit poměrně jednoduše a nemusí se vyhlašovat výjimečný stav. Dokonce bez výjimečného stavu by to bylo jednodušší. Už v tom je vidět záměr. Výjimečný stav je účelová záležitost, která nic neřeší vůči Rusku. Kdyby Rusko chtělo vojensky zaútočit na Ukrajinu, udělalo by to v roce 2014 po převratu v Kyjevě. Těm, kdo pořád věští ruské tanky valící se na Kyjev, je třeba říci, že v Kremlu jistě vědí, že ani Rusko by Ukrajinu samo neuživilo. Ukrajina potřebuje dělnou spolupráci se sousedy na západě i východě.
Jaký očekáváte další vývoj?
Těžko odhadovat. Nevěřím tomu, že by problém eskaloval do vojenské konfrontace. To Berlín ani Paříž Ukrajině nedovolí a Moskva to podle mého názoru nepotřebuje. Rusko má své problémy, které ozbrojeným konfliktem s Ukrajinou rozhodně nevyřeší. Otázka je, jak vše bude probíhat mediálně. Zatím se nenabízí žádný usmiřovatel, i když je možné, že o to Putin Merkelovou požádal. Mělo by dojít k uklidnění a završení problému na summitu G20. A teď přijde pověstné ale. Volby na Ukrajině by měly být na konci března, jestli vůbec budou. Pokud se nemýlím v interpretaci politického smyslu celé kerčské kauzy, tedy snahy ovlivnit volby prezidenta, podobných neradostných událostí můžeme očekávat v nejbližších měsících více.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
