V Česku dochází k poměrně razantnímu rozdělení občanů na dva tábory – jedni se přiklání k Rusku a všemu, co podniká, druzí hájí Západ a USA, včetně vyhlášených sankcí vůči Rusku. Nevraživost mezi oběma tábory je obrovská – dokonce i lidé, co spolu dlouhá léta chodili do stejné hospody a seděli u jednoho stolu se dokáží rozhádat... Co s tím? Co to může naznačovat pro nejbližší budoucnost?

Nemůže podle vás, pane Romancove, na ten vyhrocený stav mít vliv cílená lživá propaganda, která se sem dostává v různých podobách? Vím, že to není otázka přímo z vašeho oboru, ale jistě jste tyto tendence zaznamenal… Vzájemné podezírání toho, kdo je kým ovlivňován, přesahuje místy až hranice zdravého rozumu (např. že červené karty proti Zemanovi byla iniciativa USA atd.). Domníváte se, že by skutečně mohlo nějaké velmoci jít o to, rozklížit českou populaci v názorech, rozeštvat? Pokud ano, proč? V čem bychom mohli být důležití pro tu či onu velmoc?

Česká republika je relativně malá země uprostřed Evropy, pevně propojená s EU a NATO. A tak jediný zájem na její eventuální destabilizaci může mít ten, kdo EU a NATO vnímá jako výzvu, problém, či dokonce protivníka/nepřítele. Takovou mocností je v současném systému mezinárodních vztahů jen Rusko. USA i Čína naopak potřebují klidnou a stabilní EU, jak kvůli obchodu, tak kvůli spojeneckým vazbám (to druhé se, samozřejmě, týká jen USA). Indie či Brazílie zatím, při veškerém respektu k jejich kapacitám, hry tohoto typu v Evropě nejsou schopné hrát.