Analytik Romancov: Putin nesplnil 80 procent toho, co sliboval lidem. Nečekejte v Rusku velké změny. Když odejde on, přijde podobný

V Česku dochází k poměrně razantnímu rozdělení občanů na dva tábory – jedni se přiklání k Rusku a všemu, co podniká, druzí hájí Západ a USA, včetně vyhlášených sankcí vůči Rusku. Nevraživost mezi oběma tábory je obrovská – dokonce i lidé, co spolu dlouhá léta chodili do stejné hospody a seděli u jednoho stolu se dokáží rozhádat... Co s tím? Co to může naznačovat pro nejbližší budoucnost?

Nemůže podle vás, pane Romancove, na ten vyhrocený stav mít vliv cílená lživá propaganda, která se sem dostává v různých podobách? Vím, že to není otázka přímo z vašeho oboru, ale jistě jste tyto tendence zaznamenal… Vzájemné podezírání toho, kdo je kým ovlivňován, přesahuje místy až hranice zdravého rozumu (např. že červené karty proti Zemanovi byla iniciativa USA atd.). Domníváte se, že by skutečně mohlo nějaké velmoci jít o to, rozklížit českou populaci v názorech, rozeštvat? Pokud ano, proč? V čem bychom mohli být důležití pro tu či onu velmoc?

Česká republika je relativně malá země uprostřed Evropy, pevně propojená s EU a NATO. A tak jediný zájem na její eventuální destabilizaci může mít ten, kdo EU a NATO vnímá jako výzvu, problém, či dokonce protivníka/nepřítele. Takovou mocností je v současném systému mezinárodních vztahů jen Rusko. USA i Čína naopak potřebují klidnou a stabilní EU, jak kvůli obchodu, tak kvůli spojeneckým vazbám (to druhé se, samozřejmě, týká jen USA). Indie či Brazílie zatím, při veškerém respektu k jejich kapacitám, hry tohoto typu v Evropě nejsou schopné hrát.

Ruský rubl a ekonomika prožívají velice složité a těžké období. Podílí se na tom jak nízká cena ropy, tak samozřejmě i sankce za anexi Krymu. Může i tento fakt ovlivnit tendence toho, aby Rusko přešlo do jakési nepřátelské protiofenzívy, či dalších snah rozšířit své území?

Možné to je, ale nakolik to je pravděpodobné, si netroufnu spekulovat. Přál bych si, aby Rusko už své agresivní politiky zanechalo, ale vzhledem k tomu, jak špatně se vyvíjí ruská ekonomika a jak vzedmuté jsou nacionalistické vášně, se to jeví být stále méně pravděpodobné.

Těžké chvíle zažívá samozřejmě i prezident Ruské federace Vladimir Putin. Přesto se zdá, že zatím mocensky krizi zvládá. Nebo je to jen zdání? Zkušení pozorovatelé totiž poukazovali na velké napětí, které z tohoto státníka vyzařovalo prý například při jeho prosincovém projevu.

Vladimir Putin se nepohybuje v pluralitním a otevřeném prostředí a po léta není konfrontován s žádnými opozičními názory. Připomínám, že Putin je u moci již 15 let a po celou tu dobu vše dělal správně a vše se dařilo. Pak se však nedá vysvětlit, kde a jak vznikají všechny ty chyby a problémy, které je neustále třeba napravovat a kterých je požehnaně. Když se Putin stal potřetí ruským prezidentem, tak vyhlásil své priority, tzv. květnová nařízení, a letos v listopadu vyšlo najevo, že zhruba 80 procent z toho, co bylo nařízeno, se neplní. To je velmi špatné vysvědčení a v jakékoli otevřené zemi by média, opozice či voliči žádali nápravu. V Rusku se nic takového neobjevuje. Proto nelze odpovědně říci, zda Putin krizi zvládá, či nezvládá. Mocensky, a k tomu směřovala vaše otázka, zatím ano, neboť se zdá být pevně v sedle. Jeho moc se však dosud opírala i o zásadní podporu veřejnosti, a to je to, co je nyní bezprostředně v sázce.

Domníváte se, že se může na dalším vývoji odrazit i poněkud mylná představa některých ruských elit nebo komentátorů, že Rusové jsou ochotni trpět, poněvadž to potvrdila historie? Jak jste sám před časem naznačil, tentokrát je totiž situace jiná – nikdy v dějinách se takový počet lidí v Rusku jako nyní, neměl tak dobře. Nebo alespoň minimálně v posledních zhruba devíti letech. Nemůže to být nakonec faktor, který může různé teorie o dalším vývoji v reálu významně posunout jiným směrem?

Odpověď na tuto otázku přinesou nejbližší měsíce. Viděli jsme, že když se začal strmě propadat rubl, tak se ruští spotřebitelé začali chovat zcela standardně. Místo toho, aby věřili své vládě a Centrální bance, které tvrdily, že se vlastně nic neděje, začali, v pochopitelné snaze uchovat alespoň část naspořeného bohatství, utrácet. Úplně stejně by se chovali Poláci, Italové, Maďaři či Španělé. Vedle toho spousta Rusů z Ruska odchází – řada z nich míří i k nám. Stačí se podívat na zprávy, které zveřejňují naše, zejména pražské realitní kanceláře, a je vidět, že se „něco“ děje. Rusové tedy, za poslední roky se zcela nebývalou intenzitou, „hlasují nohama“. Směr jejich pohybu nemůže nikoho nechat na pochybách, pokud jde o určení toho, kde je dobře a kde je špatně či kde se věci začínají rapidně zhoršovat. Otázkou, na kterou neznám odpověď, je, jak se budou chovat ti, kteří odejít nemohou (staří, děti, nemocní, ekonomicky slabí a lidé se základním vzděláním). Jejich míra odolnosti, nebo možná spíš nedostatek schopnosti se vůči režimu vymezit, bude jistě vyšší, ale ani v jejich případě nebude nekonečná.

Myslíte si, že je reálné třeba i to, že by v rámci politických špiček Ruska došlo kvůli současnému přetrvávajícímu stavu k nějaké obměně?

Možné to je, ale i kdyby k tomu došlo, tak je nepravděpodobné, že nový jedinec, či možná kolektivní vedení, by zastávalo výrazně odlišné postoje a názory než Putin. Přinejmenším v krátkodobém horizontu bude shoda veliká. Kdyby tomu tak nebylo, tak by to znamenalo, že by se nejednalo o obměnu režimu, ale o jeho (radikální) změnu, což nevidím jako pravděpodobné.

Pokud použiju vaše slova z jednoho z našich předcházejících rozhovorů – stabilita a celistvost Evropy není podle vás přirozená – a proto bude podle vás docházet k dalším změnám. Jak jsou na tom v roce 2015 podle vás také další kontinenty? Rýsují se někde též případné změny? A pokud ano, můžete přiblížit důvody?

Největší změny očekávám v Africe a Asii. V obou případech se jedná o kontinenty, v jejichž případě byla podoba politické mapy, v případě Afriky téměř zcela, v případě Asie regionálně, ovlivněna Evropany. Politické hranice tedy jsou relativně mladé a historické, ekonomické či etnicko-náboženské reálie odrážejí v míře nesrovnatelně menší, pokud vůbec v nějaké, než v Evropě. Zároveň jsme svědky toho, že v těchto oblastech dochází k oslabení – v extrémním případě až zhroucení – politické moci, zvyšuje se demografický tlak a paralelně s tím roste tlak na omezené, či dokonce se tenčící zdroje orné půdy či pitné vody. To vše vytváří tak strašně negativní „koktejl“, že si nedovedu představit stabilní a klidný vývoj.

Pamatuji si též vaše slova, která jste pronesl na svém vystoupení na jedné z pražských konferencí. Řekl jste: Svět, jak ho známe, končí. Tehdy jste to, co tím máte na mysli, objasnil. Možná byste nyní, na počátku dalšího roku, měl i další odůvodnění toho, proč tato věta zazněla. Co nám teoreticky nabídne tedy ten svět nový, který začíná, či začne?

Očekávám intenzivnější projevy tohoto trendu, které se k nám, jak do ČR, tak do Evropy obecně, donese v podobě dalších informací o násilí, které bude eskalovat všude tam, kde se realizuje scénář, který jsem popsal výše. Tento negativní vývoj může být zásadně urychlen tím, že klesají ceny ropy. Pokud se ukáže, že se jedná o delší než krátkodobý trend, tak ty části světa, zejména se jedná o země v oblasti Perského zálivu, které poskytovaly pracovní příležitosti pro miliony zahraničních dělníků, se stanou dalším hybatelem konfliktu. Pokud se jim podaří velké množství dělníků vyhostit, tak to může mít okamžitý – negativní – dopad v tak významných zemích, jako je například Indie. Stejně tak ekonomické problémy Ruska mohou destabilizovat Střední Asii, pro jejíž obyvatele Rusko až dosud představovalo vítaný zdroj příjmů. Když si uvědomíme, že hned vedle leží Afghánistán, tak už nic moc dalšího dodávat netřeba.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama