Fotogalerie: - Vinohrady, vinohrady
Jak vidíte první kolo prezidentských voleb v Rakousku? Kandidáti rakouských politických hegemonů lidovců a sociálních demokratů propadli, vyhrál zástupce pravicově populistických Svobodných Norbert Hofer. Čím to je?
Těch faktorů je několik. Jedním z nich je, že sociální demokracie ani lidovci nepostavili silného důstojného kandidáta. Protože srovnáte-li kandidáta SPÖ (sociální demokracie) s odcházejícím prezidentem Heinzem Fischerem, tak je to neporovnatelné. Druhým důvodem je, že ty dvě strany vládnou Rakousku dlouho, s výjimkou dvou období – za Bruna Kreiského byla koalice sociální demokracie s touto stranou FPÖ (Svobodní), stejně tak to bylo na počátku tohoto tisíciletí, když s touto stranou šla do koalice ÖVP (lidovci). Voliči jsou unavení vládou těchto dvou stran. Vláda také poslední měsíc či dva změnila svoji politiku a rétoriku vůči migraci. Voliči dali svým protestním hlasem najevo, že chtějí určitou změnu. Zda Hofer v druhém kole vyhraje, je ovšem otázka. Začíná se znovu, kampaň potrvá měsíc. Je to ale jasný signál rakouských voličů, kteří dali svým protestním hlasem najevo nespokojenost se současnou situací. Včetně toho, co se dělo na počátku uprchlické krize.
Je možné, že ve druhém kole se všichni spojí proti Hoferovi a vyhraje kandidát Zelených Alexander Van der Bellen. Ale za 2 roky jsou volby parlamentní. Tam už Svobodní, pokud by se to vyvíjelo jako doposud, mohou vyhrát?
Pokud se to bude takto vyvíjet, tak ano. V průzkumech veřejného mínění týkajících se parlamentních voleb je FPÖ v čele.
Co si myslíte o rakouských Svobodných neboli Svobodné straně Rakouska? Ke komu se dají přirovnat? K německé Alternativě, či francouzské Národní frontě?
Tato strana na rozdíl od německé Alternativy má dlouhou historii. Sahá do první rakouské republiky. Tehdy se jmenovali Deutschnazional – němečtí národovci. Nejvíce chtěli anšlus na Německo. Po válce se v této straně rekrutovali staří náckové, kteří bojovali na východní frontě. Shromažďovali se v této straně. Tady jsou také kořeny Jörga Haidera. Nejsilnější byli zvláště v Korutanech, kde tehdy žila velmi početná slovinská menšina. A oni bojovali nejrůznějšími prostředky proti Slovincům, třeba aby si nemohli udělat dvojjazyčné nápisy. Už se moc neví, že takový Klagenfurt se jmenoval Celovec a žilo v něm až třicet procent Slovinců. Potom, jak šel čas, tato strana vycházela ze svých kořenů, ale už se k nacismu nehlásila. Proto také sociální demokrat Bruno Kreisky v době, kdy neměl většinu, vzal tuto stranu do vlády. Když se dneska podíváme na jejich postoj k migrantům, tak je jednoznačně negativní. Ale nejsou rasističtí. Nikde u nich nenajdete výroky typu namlít muslimy do masokostní moučky. Z toho důvodu také FPÖ nespolupracují s nikým tady v České republice, jako s Okamurovou SPD, Úsvitem či dokonce Konvičkou. Nechtějí s nimi nic mít. Znám je i všechny rakouské strany z dob, kdy jsem tam žil. Ale i z období, kdy jsem působil v Evropském parlamentu. Jsou ve frakci s Marine Le Penovou a Wildersem. Několikrát jsem s nimi byl i v rakouské televizi při diskusích o migrační krizi. Byli proti ní i proti kvótám, zastávali názor, že uprchlíkům se má pomáhat humanitárně, ale měli by zůstat ve svém kulturním prostředí. Ještě před několika lety byli také nejtvrdším hlasem v Rakousku na zrušení Benešových dekretů. Dneska v této rétorice ubrali.
V Praze došlo k nemilému incidentu. Vandalové postříkali některé pražské kavárny. Odborník na extremismus Miloslav Mareš uvedl, že to vypadá na útok chuligánského gangu s neonacistickým zázemím a spadá to do kontextu současné vyhrocené situace. Nicméně použitá symbolika podle něj spíš spadá do kontextu tradičního politického neonacismu. Svědčí tento čin o něčem hlubším, nebo se to tak brát nedá a tyto okrajové síly tady byly vždycky?
Naprosto souhlasím s hodnocením pana Mareše. Tyto síly tady v určité omezenější míře byly a současná vyhrocená situace je mobilizuje. Je to špatně, dít by se to nemělo. Mohlo by se také stát, že se budou radikalizovat dál a neskončí to jen u postříkání barvou a dojde k tragédii na zdraví a na životech. Je potřeba působit jak osvětově, tak policie by měla být vůči těmto skupinkám razantnější.
Jsou názory, že prezident Zeman je už vítěz prezidentských voleb v Česku za dva roky. Vidíte někoho, kdo by ho mohl porazit či se proti němu v čestném souboji alespoň postavit? Zatím zaznívají jména Pospíšil (TOP 09), Kubera (OSD), místopředseda lidovců Jurečka navrhl svého předsedu Bělobrádka... Takže koho místo Zemana?
Myslím, že je to předčasné. Prezidentské volby budou až za řadu měsíců. Strany by se měly soustředit na krajské a senátní volby, potom na parlamentní. Teprve pak mohou zveřejnit seriózní jména prezidentských kandidátů. Navíc prezident Zeman ještě neřekl, jestli bude kandidovat, nebo nebude. Všechno je to zatím mnoho povyku pro nic.
Jak je Miloš Zeman vnímán v evropských zemích či v USA? Takže vlastně na Západě?
U nás má více než padesátiprocentní popularitu. V zahraničí to již takové není. Bohužel, protože bych si přál, aby český prezident byl ve světě váženou a vítanou osobou, jezdil po státních návštěvách a měl pozvání na různé konference. Jako má třeba estonský prezident. Český prezident bohužel nemá jedno jediné pozvání ze západní Evropy či Spojených států. Což je škoda, protože to našemu dobrému jménu a prestiži ve světě nepřidá.
V den, kdy spolu mluvíme, je to přesně třicet let od tragédie v Černobylu. Německo po další havárii v japonské Fukušimě svůj postoj k jaderné energetice zcela pozměnilo. Byl to správný krok? Jaká je vůbec budoucnost jaderné energetiky?
Vždy jsem pro jadernou energetiku byl, ale zároveň také na evropských fórech jsem prosazoval, aby pokud jde bezpečnost, byly právně závazné mezinárodní standardy. Myslím si, že je špatný krok Německa, pokud se vzdá atomové energie. Toto rozhodnutí učinilo. Ale nezabráníme jiným zemím – Rusku, Číně, Jižní Koreji, Turecku, Íránu – v provozování jaderných elektráren. Když nebudeme jaderné elektrárny provozovat, ztratíme technologie, know-how, vliv na formování celosvětových bezpečnostních principů. A ty země si to budou tam stejně dělat. A nedej Bůh, aby se stalo to, co před třiceti lety v Černobylu. V Evropské unii je to volba každé země. Polovina jich jaderné elektrárny provozuje, druhá nikoliv. Rakousko je nikdy nemělo, Německo od nich ustupuje. Ale hned sousední Francie jaderné reaktory má a bude je mít i nadále. Stejně tak jsou plány v České republice, Slovensku, Maďarsku ty bloky modernizovat.
A také v sousedním Polsku, které je doposud závislé na uhlí...
Ano i v Polsku nebo v baltských státech. Už o tom jednají roky, pořád se nemůžou domluvit, kde by stála, protože ta elektrárna má být společná. Vědí ale, že by to jejich energetické situaci pomohlo. Protože baltské státy pořád dováží elektřinu převážně z Ruska.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
