Blízká hrozba pro Babiše, zničení Sobotky a extremisté z Ukrajiny. Analytička zná odpovědi

27.01.2014 7:03

Politická analytička Veronika Sušová-Salminen předvídá, že pozice premiéra Bohuslava Sobotky bude značně nestabilní. „Jestli se vládě nebude dařit a jestli nepřesvědčí v evropských a komunálních volbách, bude pro něj sjezd ČSSD možná i fatální," uvedla analytička pro ParlamentníListy.cz, pro které zhodnotila i snahy získat politický kapitál na „estébácké" kauze Andreje Babiše i vývoj na Ukrajině.

Blízká hrozba pro Babiše, zničení Sobotky a extremisté z Ukrajiny. Analytička zná odpovědi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Bohuslav Sobotka s Andrejem Babišem ve sněmovně
reklama

Jaký dojem ve Vás vyvolává poslední spor Andreje Babiše s ČSSD o politické náměstky? Politolog Jan Bureš i z toho, že nová koalice je schopna se „chytnout" už kvůli náměstkům, vyvozuje, že vláda bude velmi nestabilní.

Ten spor působí tak, že Babiš dal jasně najevo, že nehodlá hrát v této otázce podle zavedených pravidel, nebo spíš, že si bude vytvářet svoje pravidla. ČSSD tak vlastně nebude mít přímý přístup na klíčové Ministerstvo financí, protože všechna místa budou obsazená Babišovými lidmi. Tím se značně omezuje její možnost prosazovat svoje politiky, protože, jak víme, Ministerstvo financí je klíčem k celé řadě věcí. Ovšem Babiš zároveň neodmítl možnost, že v případě jiných ministerstev dosadí svoje náměstky, když mu to bude umožněno. Jinak řečeno, je to dvojí hra, která se snaží o to vyšachovat sociální demokraty z jeho silového rezortu, ale v případě jiných pravidla hry respektuje a využije ve svůj prospěch. Teď je jen otázka, jak moc na tom bude sociální demokracii záležet, nebo jestli Babišovi ustoupí.

Fotogalerie: - OVM nejen o registru vozidel

Ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák
Ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák dostává mikrop...
Exministr dopravy Zdeněk Žák
Moderátor Václav Moravec
Václav Moravec se zdraví se Zdeňkem Žákem
Ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák ve studiu OVM

Myslím, že ta vláda bude křehká ze svojí podstaty – to znamená už jen proto, že se skládá z poměrně nesourodých stran s různými představami o politice a různými zájmy. Spory o náměstky jsou jen součást té nesourodosti.

Kdybyste měla dát procentuální odhady toho, že Sobotkova vláda vydrží do léta (po evropských volbách), do konce roku (po komunálních volbách) i po příštím roce, kdy je sjezd ČSSD... Jak byste procenta rozdělila?

To je docela těžká otázka a myslím, že procentuálně by šlo o něco jako věštění z koule. Například v případě minulé vlády P. Nečase jsme sledovali pokračující agonii, která trvala celé měsíce. Ta vláda popírala už veškerou politickou logiku. Vždycky to vypadalo, že už už se ta vláda pod vlastní tíhou zhroutí a nic se nedělo. Potom přišla naprosto nečekaná záležitost s policejním zásahem na Úřadu vlády a šlo to ráz na ráz. Minulou vládu nepoložily ani spory v koalici, ani prohrané senátní volby, neúspěšné prezidentské volby nebo opakované korupční skandály a spory v koalici. Takže odhadovat něco je dost těžké, zvlášť, když tato vláda ještě ani nevládne naostro.

Fotogalerie: - 24. kongres ODS

Miroslava Němcová na 24. kongresu ODS
24.kongres ODS v Olomouci
Marek Benda na 24. kongresu ODS
24.kongres ODS v Olomouci
Petr Fiala a Zbyněk Stanjura na 24, kongresu ODS
Jiří Pospíšil na 24. sjezdu ODS

Otázka je, jestli bude v případě problémů zájem na opakování voleb, nebo jestli se během vládnutí naostro začnou v Parlamentu vytvářet nějaké nové aliance, které by mohly vést k rekonstrukci vlády na trochu jiném půdorysu bez opakování voleb. Myslím si, že na dalších parlamentních volbách v nejbližší době ale nebude zájem. Spíš bych to tipovala na možnou rekonstrukci vlády, a mám obavu, že Sobotka dost riskuje tím, že do vlády nepustil nikoho ze sociálně demokratické opozice. Jestli se vládě nebude dařit a jestli nepřesvědčí v evropských a komunálních volbách, bude pro něj sjezd ČSSD možná i fatální.

Anketa

Vládla Rusnokova vláda dobře?

70%
30%
hlasovalo: 8799 lidí

Co říci k šikovnosti a kvalitě politiky Andreje Babiše, ale i ke „kádrové vybavenosti" jeho hnutí? Přivedl s sebou například uznávanou profesorku Válkovou, Věru Jourovou, profesora Zlatušku, několik manažerů... Je namístě hovořit o druhých Věcech veřejných?

Tady bych odlišila kádrové osazenstvo od vlastního charakteru strany nebo politického hnutí. Samozřejmě, že ve srovnání s VV přitáhlo ANO naprosto jinou sortu lidí, kteří ve svých oborech mají určité renomé a zkušenosti. To je určitě plus, ale bude hodně záležet na tom, jestli se jejich renomé a zkušenosti budou moci politicky zužitkovat. Myslím tím, že univerzitní profesor může být vynikající vědec, řečník i schopný vedoucí týmu, ale vůbec nemusí zvládat praktickou politiku v Parlamentě nebo ve vládě. Politika je něco, co se nedá vystudovat a z čeho se dělá profesura. Ale zase tím nechci říct, že nejsou případy, kdy to fungovalo. Určitě jsou.

A pak je tu otázka charakteristiky VV a ANO, které mají společné to, že nejde o klasickou politickou stranu, jež by měla široké regionální zázemí a větší členskou základnu. Jinak řečeno, je to iniciativa shora, ale nikoliv zdola od lidí, občanů. I v případě ANO si voliči „koupili“ řešení s tím, že se spolehli na to, že Babiš opravdu reprezentuje jejich zájmy.

Babiš sám zatím působí výřečně a má rétoriku, která je do značné míry úspěšná – mluví o tom, že nabídne k řešení problémů státu profesionály, manažery a lidi se zkušenostmi z řízení firem. To zní samozřejmě velmi dobře a není to nic mimo realitu, protože diletantství je určitě jeden z problémů českého státu. Na druhou stranu, opravdu si nejsem jistá, jestli manažerské postupy a logika jsou tady namístě. Chvílemi se mi i zdá, že u něj ta manažerská logika převládá až moc.

Jak na Vás působila debata o služebním zákoně, která se přetvořila spíše v debatu o lustračním zákoně, estébáctví a hrůzách komunismu? Máte pocit, že v lidech v Česku vítězí přístup „ať si Babiš klidně práskal, ale hlavně ať to dá do pořádku", čili že místo hrůz komunismu řeší hrůzy současnosti či nedávné minulosti?

Tady je několik rovin, které se tak nějak nepřehledně slily. Na prvním místě je to tak, že služební zákon je něco, co se v ČR od roku 2002 stále znovu a znovu odkládalo z iniciativy vlád. Nyní je ČR v situaci, že bez ohledu na nějaké prezidentovy podmínky ten zákon musí přijmout, aby mohla čerpat dotace z EU. Je ale zase zcela typické, že se nemluví o tom, jak je možné, že se ten zákon neprosadil už mnohem dříve a kdo za to má odpovědnost. Zjistíte, že ta leží v podstatě na skoro všech stranách po roce 2002. Ten zákon byl odložen v roce 2003, potom znovu v roce 2004, v roce 2006, v roce 2008 a v roce 2011. Pro prodlužování jeho neplatnosti hlasovali v průběhu posledních skoro 12 let jak poslanci ODS, tak ČSSD, tak i komunisté, i lidovci, VV a TOP 09. Je to jejich společná odpovědnost. Argument o tom, že původní zákon byl špatný a že byl „neufinancovatelný“, tu podle mého neobstojí. Bylo tu skoro 12 let na to ho změnit a připravit novou, kvalitní předlohu. Ovšem, jak je v ČR bohužel zvykem, o tom se nemluví a je to asi i proto, že se ten problém dotýká řady lidí, kteří dnes tento zákon vehementně prosazují. To je jedna rovina.

Druhá je konkrétní případ Babiše a morální dimenze toho problému. Lustrace dnes nepotřebujeme a možná dávaly nějaký jakž takž praktický smysl prvních pět let transformace. Platí proto, že si je prosadila pravice a protože tu skoro 12 let panoval stav nečinnosti kolem služebního zákona. Dnes je to vlastně hlavně otázka morální, která se dá dobře využít v politickém boji, protože je tam emoční náboj. To opozice samozřejmě dělá a přitom zase sytí český antikomunismus a takové ty „hony na čarodějnice“, spojené s rétorikou o totalitě a spiknutí estébáků. Nemám ale dojem, že je to stěžejní téma dne. Je tu už velmi vyčpělé a v podstatě neřešitelné. Co nás dnes trápí, je současnost a budoucnost a třeba i praktiky, které jsem popsala ohledně odkládání služebního zákona.

ODS a předseda Petr Fiala... Má šanci dostat za pár let ODS na podporu kolem 20 %? Co mluví pro něj a co proti němu, i vzhledem ke konkurenci ČSSD a hnutí ANO? Je cestou k úspěchu třeba i zmíněné upozorňování na minulost Andreje Babiše?

Pokud bychom vycházely ze zkušeností sousedních zemí, tak ODS moc velkou šanci nemá. V Polsku, ale i v Maďarsku a ostatně i na Slovensku všechny strany spojené s transformací skončily v nevýznamnosti. Ale to samozřejmě neznamená, že ODS bude nutně následovat jejich osud.

Pro ODS hraje jistě fakt, že je v opozici. Toho může využít, ale bude závislá na úspěchu nebo neúspěchu nové vlády B. Sobotky. Fiala slibuje návrat k politice zájmů a takové profilování strany, které by začalo voličům zase dávat smysl. Ale proti němu hraje fakt, že ODS má vážně podlomenou důvěryhodnost u voličů a její obnova nebude lehká. Je spojena s korupcí a s neúspěchem posledních vlád, které vedla. Vymezuje se proti ní jednak Babiš a jednak TOP 09, které obě mají dobrou šanci oslovit bývalé voliče ODS. A konečně, stranické struktury ODS se budou měnit dost těžko. ODS má předsedu zvenčí, ale obsahově to není nová strana.

Minulost Babiše je pro ODS laciný způsob, jak kritizovat to nejméně podstatné z hlediska stavu země a konstruktivního hledání řešení problémů, ale zato je to něco, co dobře rezonuje u některých voličů. Jak jsem řekla, mám ale dojem, že se jejich počty značně zmenšují anebo že se priority lidí začínají posouvat jinam. Myslím, že mnohem lépe na to jde Kalousek a TOP 09. Tam se kombinuje „antiestébácká“ rétorika s poukazováním na problematický střet zájmů u Babiše. Takže myslím si, že ODS si s antikomunismem obecně rozhodně nevystačí.

Pokud by se stalo, že slovenský soud by rozhodl, že Andrej Babiš vědomě spolupracoval se Státní bezpečností, otřáslo by to jeho pozicí? Jak by na to měl reagovat jak on, tak Sobotka?

Řekla bych to tak: Jako větší problém bych dnes viděla to, že o té spolupráci neřekl pravdu, než spolupráci samotnou. Je jasné, že se vždycky dá tvrdit, že soud nebyl objektivní a odvolat se. Celou věc tak je možné protahovat donekonečna, ale všichni víme, že útoky na soudy a jejich neobjektivitu jsou běžné u řady lidí, kterým se prostě nelíbí rozsudek. Je to subjektivní názor, který často nemá objektivní podklady.

V Česku panuje taková divná kultura nepřijímání odpovědnosti za chyby, a to i nepřihlašování se k chybám. To je jistý znak arogance moci a slabosti médií. Prostě politici zásadně volí metodu zatloukat a média ji s nimi často hrají. Babiš bude stát před volbou – pokračovat v té hře a tvrdit, že to není pravda a že se odvolá, nebo přiznat barvu a vysvětlit svým voličům, proč jim nechtěl říct pravdu a popřípadě celý svůj příběh zveřejnit. Obecně ale myslím, že jeho postavení to nijak neohrozí. Myslím tím, že asi dost těžko ho někdo donutí odstoupit. A je otázka, jestli to vůbec bude aktuální, protože ve většině případech zatím daly soudy za pravdu žalující straně s tím, že osoby byly v registru vedeny neoprávněně a slovenský Ústav paměti národa je prohrál.

Pokud bude Sobotka v tomto ohledu konzistentní, tak myslím, že by z toho neměl chtít nic vyvozovat. Sociální demokracie lustrace prodlužovat nechtěla a většina jejích poslanců byla v roce 2000 proti. Kdyby bylo na ní, tak už ten zákon neplatí a pohybovali bychom se vlastně jen v morální rovině. Z toho bych vyvodila, že to pro sociální demokracii nebude nepřekonatelný problém.

Podívejme se na Ukrajinu: Co soudíte o tamějších pouličních bitkách a jejich interpretaci v západních médiích? Je více viny na opozici, že si nebyla schopna udržet na uzdě radikály zejména z radikální a nacionalistické strany Svoboda, nebo na vládě, která neukontrolovala policii či přímo záměrně a plánovitě zasáhla proti opozici? Připomeňme nicméně, že videa z útoků na policisty ze strany demonstrantů obíhala internetem týdny předtím, než policie začala zasahovat a demonstrace se změnily v bitky...

Eskalace násilí je vždycky velký problém a je dost těžké na dálku zjistit, kdo selhal a kdo ho vyprovokoval. Velmi varující zpráva je, že se ukrajinské „eurorevoluce“ začínají ujímat opravdu extremistické a nacionalistické skupiny, jako je Svoboda. Mám dojem, že v určitý moment nejsou taková hnutí lehce ovladatelná, právě kvůli jejich radikalismu, a už včera se ukázalo, že lídr Kličko nemá na tyto stoupence takový vliv. Když vyzýval včera k uklidnění, lidé ho měli vypískat.

Západní média mají obecně tendenci se dívat na ukrajinské nepokoje svojí optikou, která upřednostňuje proevropské řešení. Jenže ten problém je širší a hlubší. Vyplouvají tu na povrch staré rány a kulturně-politické orientace a vedle toho hrají roli bezesporu i sociální nerovnosti, špatně fungující stát, silná korupce a ekonomika v nedobrém stavu. Ukrajina byla po staletí zemí, kde se scházel vliv Ruska a vliv Západu, především Polska a katolicismu, později Rakouska-Uherska. Ano nebo ne není pro tu zemi řešení.

Politolog Petr Robejšek tvrdí, že Evropská unie nemůže absorbovat Ukrajinu coby svého člena, protože zatím nestrávila ani Rumunsko a Bulharsko. Sama ukrajinská vláda tvrdí, že asociační dohoda s EU by vážně ohrozila ukrajinskou ekonomiku a koncem minulého roku podmiňovala úvahy o podpisu dohody tím, že od EU obdrží kompenzaci 160 miliard euro, později 20 miliard euro, přičemž ani jeden požadavek nebyl přijat. Jakou politiku radíte Ukrajině a jaký výsledek celé krize nakonec předvídáte?

Myslím si, že hra na to, že Ukrajina má šanci na členství v EU, je nerealistická. EU na rozšiřování v daný moment nemá sílu. Je to spíš otázka sféry vlivu, a to ekonomické a politicko-kulturní a otázka oslabení Ruska v této oblasti. Hodně často se zapomíná, že jádrem EU jsou země s koloniálně-imperiální minulostí, která do značné míry pořád jejich geopolitické myšlení ovlivňuje. A to včetně představy, že Evropa je kulturní a hodnotové centrum světa a že „být jako my“ je nejlepší z možných světů. Ukrajina ale nemůže najít pro sebe vhodné řešení, dokud si nevyřeší svojí vlastní národní identitu. Je velký problém v takové situaci něco doporučovat. Země, která nemá vyřešenou svoji národní identitu, nemůže mít ani stabilní zahraniční politiku.

Předvídat je tu těžké. Je tu několik scénářů. Janukovyč zatím zvolil taktiku inkorporace opozice do vlády, která mu nevyšla. Do toho se zdá, že opozice není jednotná ve svých cílech a hlavně prostředcích. Takže další řešení je vypsání předčasných voleb, které může koupit čas a opozici uklidnit. Nebo riskovat to, že se násilí rozšíří a povede k dělení Ukrajiny nebo k jejímu rozpadu. To by samozřejmě mohlo znamenat i balkanizaci, na které nemá zájem nikdo. Ani EU, ani Rusko a už vůbec ne Kyjev. Myslím, že v daný moment je vývoj dost otevřený.

Nastávající český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek zamýšlí pozvat opozičního předáka Klička, prezident Zeman pozve prezidenta Janukovyče. Jak by se nová česká vláda měla chovat v ukrajinské krizi a když už o tom hovoříme, jaká by měla být „východní politika" nové české vlády, tedy politika vůči Rusku v kontrastu s politikou vůči EU a Západu?

Česká iniciativa by mohla být dobrý způsob, jak odizolovat ČR v Evropě, ale nevím, do jaké míry si naše diplomacie neukousne moc velké sousto. Může to skončit fiaskem, které bude nevýhodné pro ČR a její image. Diplomatické úsilí se tu nemůže rovnat další reklamě na EU, protože je vidět, že pro EU není rozhodně celá Ukrajina. Kromě toho klíč k řešení nemá jen ukrajinská vláda a opozice, ale i Kreml. S ním se musí počítat, ať chceme, nebo ne. Jakékoliv diplomatické řešení ukrajinské krize existuje jen na ose Brusel – Kyjev – Moskva.

Západní i východní politika Česka by měla vycházet z jasně koncipovaného národního zájmu, který musí být realistický. Jsou věci, které si můžeme dovolit a jiné které ne. Jsme členská země EU, ale máme svoje vlastní svébytné zájmy dané naší polohou i historií. Ve světě se dnes začíná zase volat po realpolitice a tradiční diplomacii, USA se z Evropy stáhly, naše část Evropy je zajímá minimálně a zdá se, že doba unilaterárních řešení je pryč. Česká zahraniční politika už to zřejmě nebude mít tak jednoduché jako v posledních dvaceti pěti letech, kdy kopírovala obrysy politiky a zájmů USA. Je tu Rusko, které se snaží o silnější hlas v mezinárodní komunitě, má svoje zájmy v naší části Evropy, a jsou tu ekonomické zájmy a možnosti na Východě (nejen v Rusku). Musíme reagovat na to, jaká je situace ve světě podle našich zájmů a nikoliv projektovat jen svoje morálně-politické agendy.

Pokud chceme být subjektem mezinárodní politiky a ne jejím objektem, bude nutné, aby se nová vláda co nejdříve věnovala této otázce na základě realistických kritérií a možností. Přitom zahraniční politika a otázka národního zájmu by měla být něco, na čem je obecnější konsensus. Jinak řečeno, nemůžeme mít zahraniční politiku na čtyři roky a pokaždé ji měnit podle toho, kdo je zrovna u vlády. Takže by tu měla pokud možno panovat shoda, které by měla předcházet diskuze. To bych považovala za prioritu.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: jpo
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Profesor Krejčí: Staří musí zemřít, padlo v USA. Směšná ČT z Číny. Sejí nenávist, aby po krizi „jeli dál”, pozor. Pravda o EU

6:33 Profesor Krejčí: Staří musí zemřít, padlo v USA. Směšná ČT z Číny. Sejí nenávist, aby po krizi „jeli dál”, pozor. Pravda o EU

ROZHOVOR Někdo volí totální protiútok, další nosí nábytek do hořící budovy. „Američané čas promarnil…