Držet hubu a sloužit, to byste po nás chtěli, vzkazuje Zdeněk Zbořil západním směrem. Před Vánoci došlo i na rozkroky a trpaslíky

21.12.2015 7:11

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA V předposledním letošním hodnocení se Zdeněk Zbořil podrobně věnuje výrokům německého ministra zahraničí, které chápe jako vyhrožování a jakýsi terorismus bílých límečků a kravat. Slabost české opozice v polovině volebního období přičítá tomu, že TOP 09 i ODS mají málo moudrých a viditelných reprezentantů a skoro žádné nápady. Glosuje i dění kolem reklamy pivovaru Bernard a poukazuje na korektnost, která ke Sněhurce místo sedmi trpaslíků přiřazuje sedm malých mužů.

Držet hubu a sloužit, to byste po nás chtěli, vzkazuje Zdeněk Zbořil západním směrem. Před Vánoci došlo i na rozkroky a trpaslíky
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

Anketa

Pohoršuje vás reklama pivovaru Bernard s motivem ,,černé dvanáctky"?

2%
hlasovalo: 4726 lidí

Hodně výhrůžně vyznělo prohlášení, jímž německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier upozornil, že pokud země Evropské unie nedodrží dohodu o přerozdělení migrantů, mělo by to pro ně mít právní důsledky. I když šéf německé diplomacie žádné země nejmenoval, zjevně měl na mysli státy střední a východní Evropy včetně České republiky, které s přerozdělením 160 tisíc uprchlíků nesouhlasí. Podle německého ministra zahraničí by v případě zemí, které neplní závazky, měla zasáhnout justice. „Evropa je společenství práva. Jednou dané slovo platí,“ řekl Steinmeier. „Když to nejde jinak, pak je třeba věci řešit předem danou právní cestou,“ dodal.

„Konečně rozhodné slovo! Ačkoli Evropská komise, paní kancléřka Merkelová, vláda Spolkové republiky Německo a samotný ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier jsou viditelně vlečeni událostmi v Evropě už téměř dva roky, neviditelně snad ještě déle, vysílají do různých zemí davům běženců a organizátorům jejich invaze zmatené vzkazy. Sdílení těchto sdělení je téměř nemožné, neustále se mění jejich obsah, ale přesto nám oznámili, jak si tu slavnou evropskou integraci představují. A sice – co je to rozšiřování a prohlubování integračního procesu a konec konců také, kdo v té Evropské unii už dnes poroučí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.

Od šéfa německé diplomacie jde o zastrašování a vyhrožování

Podle něj vyvolávají Steinmeierova slova „Když to nejde jinak, pak…“ ve střední Evropě zlověstné vzpomínky. „Pan ministr si to už nepamatuje, ale v zemích, které byly vysídlovány a osídlovány podle německých právních norem a příkazů Rasse-und Siedlungshauptamt (RuSHA, Hlavního rasového a osidlovacího úřadu), to má jiný zvuk než třeba v Berlíně nebo u Mnichova. Možná také nečetl interview Viktora Orbána v sobotních Lidových novinách, v němž maďarský premiér konstatuje na účet ‚bruselských elit‘ a nepřímo na názory pana Steinmeiera, že jsou ‚jejich výroky mimořádně urážlivé‘ a také hloupé. Upozorňuje i na to, že peníze jen z EU do ‚nových zemí‘ nepřicházejí, ale také odcházejí. Jak přímo, tak i prostřednictvím peněz nadnárodních kapitálových skupin, které už dnes někteří ekonomové a političtí pozorovatelé považují za nástroj kolonizace a vykořisťování,“ připomíná politolog.

Nejmocnější evropská země tedy ústy svého ministra zahraničí poslala „neposlušným“ brutální vzkaz. „Mohu s klidným svědomím konstatovat, že mu jde jen o vyhrožování, o zastrašování, jakýsi terorismus bílých límečků a kravat. Snad se mýlím, ale to bych rád dostal vysvětleno od českých propagandistů ‚sdílené suverenity‘, kteří nám – dokonce i prezidentu Václavu Klausovi – patnáct let vyhrožovali „Ragnarökem“, zánikem světa, poslední bitvou dobra a zla a snad ještě horšími hrůzami. Pokud Němci očekávají od Čechů nějaké reakce, pak se mi zdá, že jen jedinou: Maul halten und weiter dienen!“ odkazuje Zdeněk Zbořil na staré heslo, které dlouho stručně prezentovalo rakousko-německý názor na to, co mají Češi dělat a jak se mají chovat, tedy držet hubu a krok, nebo také držet hubu a dál sloužit.

Pokusy o „chemické rozpuštění“ ve střední Evropě už tu bylo

Českou reakci na Steinmeierovo vyjádření očekává takovou, jaká v podobných situacích obvykle bývá. „Trochu si zanadáváme, postěžujeme, někomu vynadáme na internetu, ale nepředpokládám, že se odvážíme, prostřednictvím svých volených reprezentantů, takového protestu jako Slováci nebo Maďaři. Dokonce si myslím, že konečně ještě uvidíme, co to je ta pravá pátá kolona,“ míní politolog. Záhadou zůstává, jak si příznivci přidělování migrantů do jiných zemí představují provedení v praxi. „Nenapadá mne nic jiného, jak budou nápady německých politiků uskutečňovány, než že s jejich pomocí a prostřednictvím jimi dodaných vychovatelů. Konec konců, o ‚chemické rozpuštění‘ ve střední Evropě usiloval už Ernst von Weizsäcker, nacistický sekční šéf ministerstva zahraničí, otec pozdějšího spolkového a u nás váženého prezidenta, vzpomínaného a oceňovaného, až nadmíru Václavem Havlem a Univerzitou Karlovou,“ poznamenává politický analytik.

Ten se při svém předposledním letošním hodnocení zabývá i tím, jak byl vzhledem k událostem tohoto roku posílen, či oslaben vztah lidí u nás k myšlenkám společné Evropy, evropských hodnot, k evropským institucím, naší příslušnosti k Západu i k Severoatlantické alianci, ale i kdo to způsobil. „Příčinou změny postojů je zesílení válečného konfliktu v Sýrii, který sice není tak rozsáhlý, jak se nám Česká televize snaží prezentovat, ale způsobuje tažení národů, nikoli jen Syřanů, ale i všech možných skupin obyvatel Balkánského poloostrova, severní Afriky a třeba i Afghánistánu. S tím souvisí až šokující bezradnost a nekompetentnost komisařů ‚evropského sovětu‘ a Evropského parlamentu. Myslíme si, že jsou drazí a neschopní, a nemusíme si ani dívat napravo, nalevo nebo mezi,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.

Evropské instituce dlouhodobě nemají důvěru českých občanů

A o důvěře našich občanů k evropským institucím je prý zbytečné hovořit. „Dlouhodobě žádnou nemají, viz třeba účast ve volbách do Evropského parlamentu. A politika členských států spočívá v tom, jak na instituce Evropské unie buď vyzrát, nebo z nich vytáhnout nějaké politické výhody. Zdá se mi také, že evropské instituce dnes zajímá více Ukrajina, Gruzie, Makedonie, a hlavně to, jak škodit Ruské federaci. Obrana EU, o kterou se podle slov Jense Stoltenberga musí Evropa postarat sama, znamená, že NATO si budeme platit jako ochranu těžařů a energovodů nadnárodních společností. Tak o čem diskutovat? Také proto se dnes myšlenky společné Evropy a evropských hodnot častěji citují v politických kabaretech než ve slušné společnosti. A proč se ptát Západu, zda k němu patříme, když nám při každé příležitosti dává najevo, že nás nechce? Jde mu přece jen o kompradory a ‚tunely‘,“ míní politolog.

V pátek 18. prosince, v den čtvrtého výročí smrti někdejšího prezidenta Václava Havla sáhla většina médií k až přehnané adoraci, zatímco na sociálních sítích se do sebe pouštěly tábory na jedné straně jeho nesmiřitelných kritiků a na druhé těch, pro něž se stal Václav Havel předmětem zbožštění. Možná by se tito jeho nekritičtí obdivovatelé mohli zamyslet nad tím, proč památku prvního českého prezidenta v naší společnosti tolik lidí zuřivě nenávidí. „Na to, aby probíhala kritická debata o Václavu Havlovi, je ještě příliš brzy. Hlavně proto, že taková debata má svá omezení a může se jí zúčastnit kdokoli, kdo se chce dobrat nějakého poznání. Dnes jsou to stále ještě jen ti, kterým je dovoleno, anebo ti, kdo se neštítí Václava Havla pomlouvat,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Na kritickou debatu o Havlovi je brzy, k nepřečtení stylizované hagiografie nezmizí

Pokusy o jakousi fundamentální trochu proměnlivou objektivitu našel třeba u Václava Žáka, ale hlavně u Michala Žantovského. „Jeho životopis ‚Václav Havel‘ je nad všechny konjunkturální pokusy. Ale oba jsou také jen pamětníci. Jak se mohou kritické debaty účastnit zejména ti, kteří Václava Havla vnímají jen jako logo nebo lavičku a nemohou být přesvědčováni, protože přesvědčováni být dávno nechtějí? Ale jako každá generace se vrací k osudu politiků a českých nebo československých státníků, protože je zajímavé učit se z jejich omylů a pracně dosahovaného poznání, dojde jistě také i na Václava Havla, i když nepředpokládám, že zmizí jeho někdy k nepřečtení stylizované hagiografie,“ zmiňuje politolog texty, které se zabývají náměty životních osudů a činů světců.

Statečný boj ODS a TOP 09 v Poslanecké sněmovně proti přijetí zákona o elektronické evidenci tržeb se zatím vůbec neprojevuje vzestupem jejich preferencí. Navíc se proslýchá, že koalice ho chce prosadit silou a mimořádné schůze, na nichž místo racionálních argumentů opozice znějí k tomuto návrhu zákona jen prázdná slova Miroslava Kalouska, by měly zvýšit její šance u Ústavního soudu, kam se opozice jistě obrátí. „Zdá se mi, že mnoho pozorovatelů parlamentní debaty to unavuje, snad ještě více než dění na pražské radnici. Ale možná, že je ještě příliš brzy na to, aby se ta nečestná hra na demokracii projevila v anketách na ‚výrobu veřejného mínění‘. Ale určitě vzpomínka na obstrukce ODS a TOP 09 se i před volbami do Sněmovny objeví. Jen hlupáci by takovou příležitost k zesměšnění tak temperamentních rétorů a dialektiků obou politických stran promarnili,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.

Moudrých a viditelných reprezentantů mají TOP 09 a ODS pomálu

V polovině volebního období bývají zpravidla preference opozice nejvýše, což však v případě TOP 09 a ODS, které se vzmohou jen na křik proti Andreji Babišovi nebo EET, neplatí ani náhodou. „Není to příliš hlubokomyslná má analýza, ale myslím si, že obě tyto opoziční strany mají málo moudrých a viditelných reprezentantů a příliš mnoho ambiciózních a ‚vševědoucích‘. Tedy příliš mnoho personifikace, Kalouskův příklad nadevše, a málo, respektive téměř žádné nápady. Být proti se od opozice samozřejmě očekává, ale používat stále jen argument o ‚masové likvidaci živnostníků‘ časem přestane bavit. Na jedné straně si stěžujeme, že ‚Vietnamci neplatí daně‘, na druhé straně jim bráníme v účasti na EET. A není to náhodou tak, že opravdu zaniknou jen ty živnosti, které jsou s placením daní na štíru?“ ptá se politolog.

Neustálé útoky na Andreje Babiše se míjejí účinkem možná i proto, že po výkonech politiků za uplynulých šestadvacet let je předseda hnutí ANO vnímán velkou částí veřejnosti pořád přijatelnější než ti, co zemi řídili v minulosti. „Opozice také tak trochu zapomíná, že zkušenosti s českým ‚kdochcecochcismem‘, na kterém se jejich politici pod hlavičkami různých stran podíleli, daly vzniknout popularitě Andreje Babiše. A nebýt v jeho straně několika ‚zkušených‘, řekněme raději protřelých a umazaných z nedávné minulosti, byla by jeho popularita větší. Volební poločas v tom nehraje roli, protože nástup hnutí ANO byl urychlený a atypický. A možná bude zajímavější sledovat, kdo v současné koalici, jak je u nás zvykem, zase jednou rozhoupá onen pověstný ‚zrady zvon‘,“ myslí si Zdeněk Zbořil.

V Polsku dochází ke změnám po každých volbách, o puči se mluví až letos

U našich severních sousedů je po nedávné výměně stráží rušno. Nová polská vláda vyvolává nelibost evropských špiček, přičemž na její adresu padají slova o puči; a hodnocení země se z hrdé a sebevědomé mění na zamindrákovanou, zapšklou a bigotní jen proto, že netančí, jak Brusel píská. „Konzultoval jsem ‚pokus o puč‘ s přáteli, kteří se v polské vnitřní politice lépe orientují, a došli jsme k názoru, že nejde o nic nového. Po každých volbách v Polsku dochází k podobným změnám, vyměňují se úředníci ve všech možných státních orgánech a zkoumá se jejich loajalita vůči nové vládě. Obsazení Centra kontrarozvědky NATO ve Varšavě vypadá ještě hrozivěji než zatčení milenky tehdejšího předsedy české vlády, ale je to také tak trochu podobné. V obou případech o tom věděly ‚dozorčí orgány‘ v zahraničí, protože ani hrdé Polsko nepostrádá supervizi. Toto Centrum navíc přebírá informace národní centrály a dále je distribuuje; a jak známe z hollywoodských trailerů: Máme to pod kontrolou,“ podotýká politolog.

K ukončení války v Sýrii by mohla vést rezoluce Rada bezpečnosti OSN, která podporuje celostátní příměří v zemi. To by mělo vejít v platnost, jakmile zahájí představitelé syrské vlády a opozice první kroky směrem k politickým změnám pod dohledem OSN. Zastavení palby se netýká akcí proti skupinám považovaným za teroristické organizace, tedy leteckých náletů Ruska, Francie a koalice vedené USA. Americký ministr zahraničí John Kerry však krátce po jejím přijetí upozornil, že je třeba „bez iluzí“ vidět obtížnost vytyčeného úkolu. „Jistě je to pro obyvatele Sýrie a zejména ty, kteří podporují Bašára Asada, dobrá zpráva. Po dlouhých letech se rozhádané velmoci shodly na tom, že OSN je k něčemu, což není ve Spojených státech příliš populární tvrzení,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Žoldnéři v Sýrii, ale i jejich zbraně a jejich systémy se začaly řídit samy

Poukazuje rovněž na to, že je to po delší době konflikt mezi Spojenými státy a Ruskou federací přenesený na půdu OSN. „A tady začínají spekulace, jak by mohla být cesta k urovnání konfliktu dlouhá a komu to prospěje. Kromě Sýrie, Ruské federaci, Evropské unii a na svoji koloniální minulost vzpomínající Francii nebo Velké Británii? A nejde třeba jen o rozhodnutí, které může ovlivnit americké prezidentské volby? Anebo škody těžařů a trhovců jsou už tak velké, že jsou ochotni dohodnout se na nějakém novém statusu quo, který ale nebude status quo ante? V každém případě ale nad Sýrií a v jejím okolí létá tolik letadel a střel všeho druhu, že se i ti nejbojechtivější mohou obávat, aby se jim celá situace nevymkla zpod kontroly. I když si myslím, že se jim to už tak trochu stalo a že nejen žoldnéři, ale i jejich zbraně a jejich systémy se začaly řídit samy,“ konstatuje politický analytik.

Při pondělním zasedání ukrajinské Národní rady pro reformy chrstl ministr vnitra Arsen Avakov během hádky vodu do tváře oděskému gubernátorovi Michailu Saakašvilimu. V tomto konfliktu se prezident Petro Porošenko postavil na stranu Saakašviliho proti členovi vlády; a poslanci Nejvyšší rady zahájili proces na odstavení Avakova. Mnohem horší než půtky v nejvyšších patrech tamní politiky však pro Ukrajinu je, že do termínu splatnosti 20. prosince nebyla schopna splatit Rusku dluh ve výši tří miliard dolarů za úvěr poskytnutý v roce 2013. Oficiální status ruského úvěru Ukrajině uznalo i představenstvo Mezinárodního měnového fondu. Jeho nesplacení se de facto rovná vyhlášení bankrotu.

EU by možná Ukrajinu podporovala, ale banky nejsou Armáda spásy

„Jestli pan gubernátor Saakašvili právě požíral svou kravatu, jak jsme to už jednou viděli v přímém přenosu, pak se panu Avakovovi nedivím. Horší je to s těmi třemi miliardami. Došla už zpráva, že Ukrajina svůj státní dluh platit nemůže, je tedy insolventní. Buď se to bude muset vyřešit na dvoustranné úrovni, anebo musí poskytnout pomoc Evropská unie a její finanční instituce, o které hlavně jde. Když mohla stejnou částkou sponzorovat Turecko, tak proč by nemohla pomoci Ukrajině, když už se dohodli na bezvízovém styku sem a tam. Ale jistě se o tom v nejbližších hodinách něco nového z Evropské komise a Evropské unie dozvíme. Ale mohu-li spekulovat, Evropská unie by možná podporovala, ale banky většinou nejsou Armáda spásy,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Během čtvrteční výroční konference připustil ruský prezident Vladimir Putin potíže domácí ekonomiky jako důsledek závislosti na cenách hlavního exportního zboží, ropy a plynu. „Spočítali jsme rozpočet na příští rok při předpokladu, že barel ropy bude stát 50 dolarů. Byl to optimistický odhad a budeme nuceni vše přepočítat,“ prohlásil Putin a připomněl, že cena ropy se pohybuje okolo 38 dolarů za barel. Ujišťoval však, že vrchol krize ruské hospodářství už překonalo. I když připustil pokles hrubého domácího produktu o 3,7 procenta, růst inflace o 12,3 procenta, pokles příjmů obyvatelstva a pokles investic, uvedl dopodrobna množství statistických údajů, které podle něj svědčí o obratu k lepšímu. Tvrdil také, že vláda podniká potřebné kroky a funguje efektivně.

I při výrocích o prezidentu Putinovi jde o Trumpovu sebeprezentaci

Slova o podnikání potřebných kroků a efektivním fungování vlády však už od něj zazněla dříve v minulosti, ale pokles HDP pokračuje. „Můj dojem byl, že Putin mluvil věcně a volil realitě odpovídající argumenty. Zaujalo mne, že to trvalo přes tři hodiny, a přitom to nebylo takové to brežněvovské předčítání statistik. Stručně to komentovat na tomto místě je nad naše možnosti, ale v každém případě obsahová i formální analýza jeho projevu by byla záslužná. Snad se o to nějaký náš ekonom pokusí. Těch bezprostředních komentářů redaktorů a hostů České televize jsem nedbal, stačí jejich jména a víme předem, co nám řeknou. Ale kvalitní rozbor – jak z hlediska vnitropolitického, tak mezinárodně politického – si to zaslouží. Už jenom proto, že Ruská federace není Česká republika a naši ‚rádcové‘ jsou sice hbití, ale nedůvěryhodní,“ míní Zdeněk Zbořil.

Velmi lichotivě se k sobě navzájem vyjadřují republikánský kandidát na prezidenta USA Donald Trump a ruský prezident Vladimir Putin. Přední americká média připomínají, že jiní republikáni ruského prezidenta označovali za „zločince“, ne tak Trump. Poté, co ho prezident Putin označil za „bystrého a talentovaného“ a k tomu za „jasného favorita v prezidentském souboji“, v televizní debatě řekl, že pochvalu považuje za „velkou čest“. Na dotaz, zda ho neznepokojuje, že Putin zabíjí novináře a politické oponenty, Trump odpověděl, že „naše země také hodně zabíjí“. „Především je třeba konstatovat, že jde o sebeprezentaci Donalda Trumpa, a domnívat se, že jde o nějakou tendenci v americké zahraniční politice je naivní. Američtí kandidáti na prezidentskou funkci vždy mluví především o sobě, a to i když mluví o někom jiném. Třeba tentokrát o Vladimiru Putinovi,“ vysvětluje politolog.

Na velká témata je v americké prezidentské kampani ještě času dost

Připomíná přitom, že V USA se o volební kampani mluví jako o procesu, dokonce o „politickém procesu“, a ten má svá vlastní pravidla, sidestepy a stereotypy, jejichž užívání se často mění ve zneužívání. „Nesmíme podléhat mediálnímu nadšení, které pramení z toho, že se konečně něco stalo. Za chvíli může být Trump zapomenut stejně jako jeho vstřícná slova, když jeho volební štáb uzná, že pro jeho kampaň je důležitější otázka svobodného držení zbraní než nukleární válka nebo křesťanský mír. Každá minuta mediální pozornosti je cenná a stejně tak uvažují i republikáni jako strana. Na ta velká témata je ještě času dost a možná je teď zajímavější vědět, kolik je Trumpovi let, kolik mu bude v době možného zvolení prezidentem a kolik, když dovrší první termín. Proto se dnes raději ptám, jak často si barví vlasy, než co si myslí o Putinovi,“ podotýká Zdeněk Zbořil.

Závěrem komentuje to, co se v médiích objevilo v souvislosti s reklamou pivovaru Bernard na černou dvanáctku. Jan Čulík o ní v Britských listech píše, že šokuje lidi po celém světě, přičemž si bere na paškál – jak uvádí – údajný deník pražské „intelektuální“ kavárny Lidové noviny. Vyčítá mu, že reklamu firmy Bernard deník označuje v uveřejněném článku za sexistickou v uvozovkách a o jejím hrubém rasismu se zmiňuje až ve druhé polovině článku a navíc jej relativizuje. „V době plné pokrytectví, kdy se nerozlišuje mezi sexem a erotikou a ženské akty v uměleckém i pornografickém pojetí na nás útočí při jakékoli příležitosti, je to zase pozoruhodný nápad, jak kritizovat Lidové noviny kvůli věci nepodstatné,“ myslí si politolog.

V duchu korektnosti nebude se Sněhurkou sedm trpaslíků, ale sedm malých mužů

„Možná si mohl kritik Lidových novin přečíst sloupek ve stejných novinách o nesmyslné ‚korektnosti‘, která brání psát o ‚Sněhurce a sedmi trpaslících‘ a nutí slavný titul nahradit slovním spojením ‚Sněhurka a sedm malých mužů‘. Snad je to ‚korektní‘, ale hlavně blbé. Má-li mít pivovar Bernard světovou ostudu, nechť se jde podívat autor článku na přenos opery z ‚pokryteckého‘ New Yorku, kde se to odhalenými ňadry a v opeře Lulu dokonce polo odhalenými ženskými rozkroky hemží. A přesto Met zůstává světová. Anebo doporučuji přečíst si spisek páně Batisty, proslavený Hrabalem, a zařídit se podle jeho rad,“ uzavírá Zdeněk Zbořil své pravidelné hodnocení.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Putin díky nám vítězí. Zvykejte si.“ Spencerová a sever Sýrie: Všichni už se dohodli kromě nás. S Kurdy je to jinak

8:24 „Putin díky nám vítězí. Zvykejte si.“ Spencerová a sever Sýrie: Všichni už se dohodli kromě nás. S Kurdy je to jinak

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ „Rusko ze všeho nejvíc mistrně využívá našich chyb, a čím víc jich n…