Nemocný muž na Bosporu 

Nedávná informace v médiích, že americká armáda operující v Iráku a místy i v Sýrii chrání část Kurdů před tureckou armádou, jen potvrzuje nestabilitu NATO. Zároveň je důkazem, že současná evropská a islámská koncepce světa je stále méně slučitelná. Vinu na tomto vývoji však mají jak USA a státy EU, které se označují jako demokratické, tak Turecko a rostoucí agresivita islámu.

Dlužno dodat, že Američané přistoupili k ochraně svých kurdských spojenců dost pozdě. Konec konců, jsou již téměř sto let garantem vzniku států Kurdů a Arménů, které měly být na základě mezinárodních dohod ze Sevres vytvořeny na území dnešního Turecka. 

V tamním teritoriu jsou to právě Kurdové, kteří pomáhali Američanům již od první války proti Iráku (1990–1991) a těžce na to doplatili. Po drsném výprasku a vyhnání armád Saddáma Husajna z Kuvajtu se koaliční slepenec zastavil na hranici Iráku. Potrhlý irácký diktátor, plod spojení bratrance a sestřenice (stejně jako mnozí jiní muslimové) si mohl doma oddechnout, vyrovnávat účty a napravovat válečnickou reputaci. Politická reprezentace v USA počítala se Saddámem stále jako s nepřehlédnutelným silovým faktorem proti Íránu, takže nad jeho zločiny američtí a evropští demokraté usilovně zavírali oči stejně jako v současnosti před terorismem ze Saúdské Arábie. Doplatili na to šíité na jihu, a především Kurdové na severu. V Kurdistánu byly použity i chemické zbraně a nastal masový útěk do Íránu a Sýrie.