V souvislosti se snahou USA o zisk Grónska do svého vlivu z důvodu zajištění národní bezpečnosti si Erik Best všímá, že evropští politici a čeští opoziční politici v řadě případů aplikují jiný metr na únos venezuelského prezidenta Madura a snahou o zisk Grónska, přestože v obou případech lze říci, že jde nebo by šlo o porušení mezinárodního práva a suverenity.

„Viděl jsem vyjádření Petra Koláře (poradce prezidenta Pavla, pozn. red.), který říkal, že vítá únos Madura. Podobně to slyšíme i z Evropy. Potom se ti samí politici mají přepnout na Grónsko, kde říkají opak. Princip je to přitom podobný, jde o národní svrchovanost, územní celistvost apod. V jednom případě se radují a ve druhém se děsí. 

Zajímavé je, že podle něho začali používat i stejný jazyk jako v případě Ukrajiny. „Sledoval jsem Ursulu von der Leyenovou, která mluvila poměrně vstřícně k USA, že chce dialog a nechce konflikt, ale pak říká, že svrchovanost a územní celistvost Grónska i Dánska je mimo diskusi a nejede přes to vlak. Kdybych nevěděl, že říká naprosto totéž v případě Ukrajiny, tak bych to možná bral. Když ovšem víme, že pro Ukrajinu to v praxi platit nebude, přestože to říkají, co to vlastně znamená? Podporují Ukrajinu, ale víme, že je to pouze dočasné do té doby, než se to změní. Stejně tak z druhé strany mluví o suverenitě Dánska v Grónsku, ale budou to říkat pouze do doby, než se něco změní. Kdyby Trump do Grónska poslal armádu, tím by to celé skončilo,“ zamýšlí se politický pozorovatel.

V případě české vlády podle něho taková rétorika ale neplatí. „Ministr Macinka už říkal, a myslím, že to bude opakovat stále dokola, že dříve za minulé vlády se k problémům přistupovalo tak, že vydali nějaké prohlášení, tím bylo hotovo a jelo se dál. Současná česká vládní politika už taková nebude, což bylo patrné i z toho, co padlo na jeho schůzce s americkým velvyslancem. Alespoň tedy podle zápisu, který unikl do Deníku N,“ míní.