Miloš Zeman při svém nástupu hovořil o tom, že chce sjednocovat národ. Zatím se ale zdá, že se mu to daří především u jeho odpůrců z řad takzvaných „pravdoláskařů“ – následovníků prezidenta Havla, stoupenců Jiřího Dienstbiera, některých umělců a podobně. Proč tomu tak je?

V minulosti se Miloši Zemanovi podařilo sjednotit různé proudy sociální demokracie. Ty uznaly jeho autoritu a podřídily se mu, protože byly v podstatě v bezvýchodné situaci. V současné době ale politická scéna není v té situaci, aby se mu musela podřizovat. V současné době mají politici jiné vlastní názory a nepotřebují se podřizovat prezidentovi. To je podle mého ten velký rozdíl mezi Zemanovou minulostí a současností.

K čemu je vlastně to jejich vymezování se vůči prezidentovi dobré? Čemu to má sloužit?