Začněme děním kolem prezidenta Miloše Zemana. Při jeho nedávné návštěvě Berouna se na debatě s tamními občany objevila i skupina demonstrantů, kteří na místo dorazili z Prahy i jiných částí země a značně hlasitě dávali najevo svůj nesouhlas s hlavou státu. Co jste na to říkal? Lze na tom vidět něco špatného, když pouze dávali najevo svůj názor? Sám prezident označil „křiklouny“ za úderky, jejichž členové mu připomínali SA-many.

To bych už považoval za takový nezbytný kolorit prezidentových spanilých jízd po českých zemích. Obě strany bitevního pole se chovají zcela dle jednotného a neměnného mustru. Každá strana si vcelku očekávatelně řekne své, přičemž protivník neméně očekávatelně zareaguje. Takto se utvrdí ve svých stanoviscích a vše běží dál podle plánu…

Jakým způsobem se s tím prezident vyrovnal? Objevovaly se výtky, že Miloš Zeman na otázky svých odpůrců vlastně neodpověděl a tazatele jen odbyl. Třeba na otázku, proč je tak pročínský a proruský, odpověděl, že čínského prezidenta hostila britská královna a rakouský prezident Fischer zase jel nedávno do Moskvy za Putinem. Někteří na to reagovali, že tazatele jen „utírá“ a nereaguje na samotný dotaz. Je to tak, anebo jak to celé vidět? Je takový postup nelegitimní nebo neslušný?