Pane Petránku, ještě se na úvod vraťme k nedávným regionálním volbám ve třech německých spolkových zemích. CDU kancléřky Merkelová ztratila ve všech, přičemž vyhrála pouze v Sasku-Anhaltsku. Výrazně naopak získala protiimigrační a euroskeptická Alternativa pro Německo. Jaké to může mít důsledky? Názory na to se značně liší. Jedni to berou jako začátek konce Merkelové, druhzí naopak jako relativní úspěch v tak těžké době…
Jsem přesvědčen, že Merkelová je už skutečně za zenitem. Ona podcenila jednu ze základních vlastností Němců. Oni chtějí opět v Evropě hrát prim. Říkají: my jsme ekonomicky nejsilnější, už nejsme takoví jako nás vždycky brali v třicátých letech. Neboli nechtějí, aby je svět bral jako militaristy. Ale přece jenom se považují za něco víc, než jsou ostatní evropské národy. Co provedla Merkelová, to je jako kdybyste chtěl skutečně masožrouty předělat na vegetariány. Pro Němce je dost důležité, aby byli přesvědčeni, že oni jsou u správného talíře a ne, aby si nechali diktovat někým, jako jsou muslimové. Muslimové se do Německa dostávali proto, že Němci nebyli ochotni vykonávat určité domácí práce. Jen tak bylo možné, aby z Turecka přišly statisíce lidí a tohle je něco, co Němci z hlediska sociálního, z hlediska pracovního profilu, připustili. Nyní ale byli přesvědčeni, že nával, který by tam přišel, je nepřípustný už z hlediska toho, co by to provedlo dlouhodobě s německou společností. Takže ať už byly v oněch třech státech různé výsledky, poselství zůstává stejné.
Vidíte to tak, že Angela Merkelová se už nemá jak zachránit?
Merkelová má pozici člověka, který hodně pro Německo znamenal, ale už jí nikdy nebudou hodně důvěřovat, že má strategicky dobrý pohled do budoucnosti. To už u ní platit nemůže, a mnohem víc než v Německu si to ještě uvědomili ve Francii a v dalších klíčových zemích EU. Merkelová přestala být někým, kdo by mohl být hlavní figurou v EU, to už unie nepřipouští a všimněte si, že dřív kdykoli o něco důležitého běželo, nešlo se za lucemburským šéfem předsednictví, ale šlo se za Merkelovou s Hollandem. Ti dva byli dvojicí, která mohla velmi silně protlačit svá stanoviska. To už nebude dost dobře možné a Němci si to uvědomují.
V souvislosti s migrační krizí slýcháme nejen o humanitární katastrofě, ale i o bezpečnostních hrozbách ze strany migrantů, mezi kterými mohou být vycvičení vojáci či teroristé. Nejvíce jich má být, podle vyjádření některých zahraničních expertů, právě v Německu. Mají šanci si s tím podle vás poradit, aby předešli možným teroristickým hrozbám?
Záleží na tom, jak důkladně bude pracovat německá domácí rozvědka. Vy jste narazil na něco mimořádně důležitého. Co se stalo s migrační vlnou, to je něco naprosto nevídaného a už v době, kdy bylo jasné, že syrská válka je v závěrečné fázi, stejně sílila vlna migrantů do Evropy. To znamená, je to koncepce, kterou dali dohromady ti, kteří chtějí oslabit Evropu a jestli se nedá říct, že se v této vlně schovávají tisíce džihádistů, tak já bych řekl, že stovky tajných džihádistů, kteří čekají na svoji příležitost v Evropě, aby se usídlili, zorganizovali, dali dohromady, to tady je. Čili Německo vystavilo celou Evropu nesmírnému nebezpečí. Dokonce bych řekl, že od té chvíle, kdy Merkelová tvrdě žádala, aby všichni otevírali náruč pro uprchlíky, připomnělo mi to celou historii více než sto padesáti let. V roce 1870 už Němci chtěli diktovat Francii, pak přišel Hitler a chtěl diktovat Evropě a světu. A Merkelová, aniž si to uvědomila, zase chtěla diktovat. Dokdy bude Evropa trpět, že kdykoli Německo zesílí, bude diktovat svoji ideologii a koncepci vize budoucnosti Evropě? Když čtete články nejen z německého, ale hlavně španělského, italského a dalšího tisku, tak myšlenka, kterou jsem shrnul, tady je. Němci chtějí diktovat svoji vizi budoucnosti a dávat recept na budoucnost Evropy – a to je něco, co Merkelové musí zlomit vaz, i když její odchod může být pomalý.
Představují bezpečnostní hrozby reálné riziko i pro Českou republiku? Před nebezpečím plynoucím z migrační vlny varuje třeba prezident Zeman a je za to některými kritizován s tím, že straší a nic nám nehrozí.
Jakmile bude v Německu nestabilní situace, anebo to bude směřovat k nestabilní situaci pro politiku Merkelové, ať už to bude letos, příští rok nebo v dalších letech, může k nám tato hrozba směřovat.
Nedávno poněkud překvapivě Putin oznámil, že Rusko bude stahovat významnou část svých sil ze Sýrie. Do toho mají pokračovat mírová jednání a poslední dobou také utichají hlasy ze Západu, které neustále opakovaly, že Asad musí skončit. Jak celou tu situaci číst?
Já jsem přesvědčen, že syrská situace je podobná jako před sto lety. 16. května 1916 byla podepsána tajná Sykes-Picotova smlouva. Byla to smlouva Velké Británie a Irska s třetí republikou francouzskou se souhlasem ruského cara. Tato smlouva byla tajná, dokud ji na Leninův příkaz v listopadu 1917 nezveřejnili v denících Izvestija a Pravda. O pět dní později britský Guardian potvrdil text smlouvy. Francie podle toho chtěla dnešní severní Sýrii, která měla končit u Mosulu. Ze shora by se stejné oblasti dotýkalo Rusko a bylo by to francouzsko-ruské pohraniční pásmo.
Připomínám to proto, že když se zamyslíte, tak dneska je situace stejná jako před sto lety. Pořád jde o stejné ambice velmocí s tím, že před sto lety tu chyběly jen Spojené státy a dneska hrají klíčovou roli. Že se Washington dokázal s Moskvou dohodnout aspoň rámcově, to staví celou situaci do jiného světla. Turecko chtělo zpátky velký kus Sýrie a ovládat zcela rozvrácenou Mezopotámii potom, co byla provedena ta šílená válka jak v Iráku, tak posléze v posledních letech i v Sýrii. Situace má šanci, a jestli bude oftalmolog, který vystudoval v Londýně, prezidentem i nadále, to nehraje žádnou roli. Jsou šance, aby ze Sýrie byl i poté stát, kde budou žít různá náboženství, ale to bych předbíhal. Počkejme, jak budou vypadat ženevská jednání.
Nezapomeňte ale na jednu věc. V okamžiku, kdy končí tato etapa syrské války, Francouzi už navrhují, že by za pár měsíců měli v Paříži konferenci, která by rozhodovala o soustátí Izrael-Palestina. V okamžiku, kdy utichne veliká vřava v Sýrii a snad i v Iráku, Francouzi chtějí hrát prim v urovnání izraelsko-palestinském s tím, že tlačí do kouta Izrael a chtějí samostatně uznat palestinský stát. Tady už je rozehraná nová partie. Proč byl ve čtvrtek u Putina izraelský prezident a proč Putin potvrdil, že se velice brzy setká s Bibi Netanjahuem?
Ministr zahraničí Zaorálek učinil poměrně ostré výroky ohledně Ruska. Česká republika je prý ochotna podpořit nové sankce vůči Rusku kvůli případu zadržované ukrajinské pilotky Savčenkové. Podle ministra je to odporný, vyprefabrikovaný případ. Co si o tom myslet?
Především, že politika české vlády je velice nedobrá pokud se týče Ukrajiny samotné. Já jsem novinář, vy jste novinář… Jak se mám dívat na to, když Savčenková skutečně řídila palbu, při které zahynuli dva novináři? Já nemám rád střílení do novinářů, a jestliže dosud nebyly splněny Minské dohody, tak naopak proti tomu, co si myslí pánové Zaorálek a Sobotka si myslím, že veliká vina je na straně Kyjeva a není na straně Ruska.
Když začínala celá krymsko-ukrajinská rapsodie, měl by si každý uvědomit, kdyby se NATO dostalo až na Ukrajinu, znamenalo by to stažení ruské vlajky nad Sevastopolem a vztyčení vlajky NATO a to by byla sebevražda Ruska jako velmoci a každý jen trošku schopný stratég, který zná myšlenky Brzezinského a Kissingera, musí vědět, že samotný západní nátlak až skoro na kraj zavání válkou. Tohle není rozumný postoj, a co se týče Savčenkové, já ji soudit nebudu, ale v každém případě si myslím, že pokud je válka a někdo se pokusí udělat to, co ona, musí počítat s tím, že riskuje i vlastní krk.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
