Jan Schneider: Propaganda vystrkuje růžky, trapné. Sledujte stopu peněz. Porošenko možná končí. Žvásty o Putinovi

Jaký dojem na vás dělá kauza ,,Panama papers"? Je to dle vás celé vedeno čistě altruistickou touhou po poznání pravdy, nebo za tím vidíte něco jiného?

Altruismus. Tak to jste mě rozesmál, což je v této žlučovité době docela výkon, děkuji. Hned se mi lépe odpovídá, když člověk dostane dobrou otázku.

Zpravodajci analyzují situace z hlediska přítomnosti nenormálních a absence normálních jevů. Z toho, co bylo zveřejněno vyplývá, že některé státy jsou aférou zatím nedotčeny.

Může to být tak, že občané těch států daňově neunikají, peníze neperou a poznáte je podle svatozáře. Druhá možnost je, že whistleblower učinil předběžný výběr a favorizované země uchránil. (Podvariantou je, že neuchránil favorizované země, ale něco málo z nich zveřejnil; a z některých vůbec nic s úmyslem, aby podezření padlo na ně. Taky dobré.) Třetí možností je, že investigativní novináři nezveřejnili všechno – důvod může spočívat v úmyslu, ale i třeba jen v tom, že zatím nestihli vše zpracovat.

Úmyslné manipulaci (možná jen zdánlivě) nahrává fakt, že ačkoliv ruský prezident v dokumentech jmenován není, mnoho titulků začíná právě jeho jménem. Putin zná někoho, kdo je v panamských seznamech! Takže propaganda vystrkuje růžky – buď na samém začátku, nebo se připojila později. Nicméně protiruští propagandisté jsou dost jednoduší, oni to na sebe řeknou časem sami, jak to bylo, jestli byli iniciátory úniku, nebo se jen přidali cestou.

Jde o převratnou záležitost?

Nemyslím. Takových firem je spousta, vzpomeňte na švýcarské banky. Tam je mnoho výbušnějších materiálů a týkají se největší loupeže v dějinách, druhé světové války. V tomto srovnání bych řekl, že Panama Papers je takový skoro až milý folklór.

Spíše je tu zajímavé jiné dilema. Pro někoho ta jména ztrácejí důležitost, když dotyční dokážou vysvětlit, proč využívali služeb panamské firmy Mossack Fonseca, kterou by bylo možno charakterizovat jako dvířka do daňových rájů. Pro někoho jsou tím věrohodným vysvětlením vyprávění o tom, že tam má někdo zaparkovanou loď, jiný že byl od malička fascinován Panamským průplavem, jiný zase bude blouznit o tom, že jeho vizážista, který mu doporučil nosit klobouk „panama“, je současně jeho daňovým poradcem, který mu doporučil – jaké překvapení! – účet typu „panama“.

Mají „přeparkování“ těchto jinde vydělaných (a bůhvíproč i předpokládaně tamtéž zdaněných) peněz za věc osobní volby majitele, který se třeba může obávat nebezpečí budoucího znárodňování, nebo prosté závisti sousedů.

Zase ta závist! Všimněte si, že když bohatí nevědí, jak obhájit utajování všeho kolem jejich špinavých peněz, používají toto stokrát obehrané klišé. S tím ale souvisí druhá strana onoho dilematu, o němž jsem začal psát.

Pro mne je totiž obhajitelné bohatství, bude-li jasné, že vzniklo řádně. Vzpomeňte na Baťu. Lidé zhruba věděli, jak to celé impérium vzniklo. Jistěže to nebyl žádný filantrop, na malých městech nemilosrdně zničil spousty ševců. Slyšel jsem o tom vyprávět herce Jana Kačera. Velmi smutná rodinná historie.

Nutno proto ještě asi dodat, že mluvím o tom, že takovou obhajobu beru ve smyslu legálním, nikoliv morálním.

Jak byste vy osobně řešil otázku daňových rájů a černých peněz „zaparkovaných“ různě po světě? Je vůbec zájem tyto věci řešit?

Zájem řešit tyto věci skutečně je. A že to je dobře cílená snaha, o tom svědčí až iracionální odpor některých poslanců proti zákonu o zřízení Centrální evidence účtů (CEU).

Již v samém počátku devadesátých let jsem byl svědkem mnoha debat uvnitř zpravodajské služby, co a jak dělat. Sledování stopy peněz nám přišlo jako naprosto nejpřirozenější a nejefektivnější modus operandi. Soudili jsme, že zhruba polovina až dvě třetiny kapacity služby by se měly věnovat tomuto tématu. No, a pak nastala v podstatě každý rok reorganizace, takže se na tom do hloubky v požadovaném rozsahu nikdy nezačalo dělat (ale nikdo nám to nezakazoval, jen nebyli lidi, peníze – a když byli, přišla zase reorganizace).

Tím chci říci, že idea CEU (pouze kdo má kde účet nebo dispoziční právo k účtu, nikoliv kolik na něm má) je myšlenkou hodně starou. Jednou prosazena bude a bude zajímavé sledovat, co se bude dít dál. Protože nějak se ty korunky na ty panamské účty musely dostat.

Jistě, kreativita mafiánských účetních byla vždy předmětem velkého respektu trestněprávních orgánů, které je mohly stíhat jen s velkou koulí na noze (zákony). Mafiánům ale nebrání nic. Během velmi krátké doby přesunou svá aktiva přes několik jurisdikcí, které nemají podepsánu dohodu o právní pomoci, a hned mají náskok několika let.

CEU je důležitým začátkem, ale nelze spoléhat, že by situaci vyřešila. Napomoci však může velmi podstatně. Proto radím, sledujte debatu v parlamentu, sledujte, kdo jaké argumenty a pseudoargumenty vynáší. Pikantní například je, když poslanci takzvaných pravicových stran, kteří jindy brojí na obranu ochrany osobních dat, až mají pěnu u huby, v tomto případě obhajují stávající systém, který je pomalý, drahý a zbytečně se dotýká finanční pověsti osob.

Pro vysvětlenou – zákonem oprávněná instituce se v rámci finančního šetření ptá zhruba na 50 místech, zda konkrétní osoba tam má účet. I v případě negativní odpovědi však zůstává u dotyčné osoby otazník, který může negativně zapůsobit, když přijde do příslušné finanční instituce coby potenciální klient. CEU by zprostředkovala odpověď hned, aniž by se to kdo dozvěděl. Vlastně ano, to je další „pozitivum“ současné úpravy – spřízněné osoby v bankách mohou dát echo tomu, k němuž směřuje dotaz, a dotyčný může své účty rychle vyluxovat.

Navrhovaná právní úprava (CEU) je malá, ale měla by velké důsledky, obzvlášť, bude-li doprovázena dalšími opatřeními.

Z hlediska boje proti terorismu: Do jaké míry mu pomáhá tento systém v jeho financování?

Z hlediska financování terorismu jde o problém zcela mimoběžný, protože zde se pohybujeme v oblasti legalizace špinavých peněz (výnosů z trestné činnosti, včetně daňových úniků). Terorismus, je-li financován prostřednictvím finančního systému, je sponzorován z peněz čistých, které se zašpiní až svým použitím. Špinavé peníze by znamenaly riziko, že přitáhnou pozornost finančních institucí.

Nicméně peněz z kriminální činnosti může být k financování terorismu použito přímo, aniž by vstoupily do regulovaného finančního systému. Navíc k páchání teroristických útoků je třeba až směšně malých částek.

Přes Panama Papers se můžeme dostat i k Ukrajině, též jimi zasažené. Jak pojmenovat současný vývoj v této nešťastné zemi, jejíž prezident je nyní nařčen z „ulejvání peněz“ a která nemá stabilní vládu?

To je asi nejzajímavější moment celé publikace těch panamských informací, co dostaly nožičky. V titulcích mnoha médií totiž kraluje jméno Putin, přestože se v Panama Papers coby majitel účtu neobjevuje. Opravdu trapná propagandistická snaha. Prostě současní protiruští propagandisté jako by z oka (nebo odkud) vypadli oněm prosovětským.

Ukrajina je v typově podobné situaci jako Rusko za Jelcina. Země je ve jménu svobod, tržních vztahů a lidských práv plundrována až na dřeň. Ne, že by se předchozí garnitura (Janukovyč) chovala lépe. Ale dokud vypadal, že podepíše asociační dohodu s EU, byl to pro Západ přijatelný kamarád, který si – stejně jako mnoho jemu podobných týpků na Západě – trošku stlal pod sebe. Vždyť i on byl jenom člověk; a jeho milý synek – no, žádný gauner to nebyl, jen byl trochu veselejší a rozpustilejší, to víte, mládí nevybouřené.

Ale jak Janukovyč ucukl od podpisu, stala se z něho lidská zrůda okrádající vlastní národ! A jeho nezvedený syn zraje snad přímo pro šibenici!

Ještě že nastoupil ten milý, dobrý brach Porošenko. Ano, leccos se o něm povídá, ale i on je jenom člověk. Že si pod sebe stele? Nedivte se, v takových nejistých dobách by nikdo nechtěl upadnout do tvrdého. Navíc je na něho potřeba pohlížet tolerantně, má v zemi – a zejména v Rusku! – tolik zavilých nepřátel. Ale vzhledem k tomu, co dělá pro svoji zmučenou vlast ... A tak dále.

Nu, a teď je ten dobrý brach Porošenko v panamských papírech. Pointa? Možná to předznamenává Porošenkův konec.

Podíváme-li se na nedávnou návštěvu čínského prezidenta v Česku. Jak hodnotíte práci policie, tolik zpochybňovanou, a za jak úspěšné považujete různé akce typu měnění vlajek či výstup Miroslava Kalouska?

Předně je třeba konstatovat, že čínský prezident odletěl bez incidentu, což je zásadní informace. To ale mluvíme o práci ochranky. Jistě, byla hystericky kritizována exhibujícím Kalouskem, ale poslankyně Černochová ho velmi vtipně odkázala do správných mezí. Žádné zasedání Sněmovny nebylo, Kalousek se neměl čeho domáhat, policie mu v ničem nezamezila, jen odklonila trasu jeho chůze.

Ohledně měnění a poškozování vlajek bylo více reportáží než problémů. Celá ta paráda mohla být úspornější, co se týče státu. A jestli někdo pořídil výzdobu ve vlastní režii, měl se o ni taky starat. Policie zásadně chrání nejprve životy, pak zdraví a teprve potom majetek.

Šokující bylo ale policejní předvolávání demonstrantů a jejich vyslýchání. Nicméně ministrovi vnitra to rychle myslí a těm bolševickým manýrům zatrhl tipec. Policie by si z toho měla vzít důrazné ponaučení!

Řada vašich kolegů-publicistů, ale ostatně i zpravodajců, varuje před přívalem čínského kapitálu a používá pojmy jako „příklon k východu“, „ztráta důvěry našich západních partnerů“, „poklonkování diktatuře“, „rezignace na lidská práva“ apod. Jak se s těmito nařčeními vypořádat? Považujete za věrohodná nařčení, že společnost CEFC, hlavní čínský investor v ČR, by měla být napojena na čínské vojensko-zpravodajské složky?

Nu, jsou zpravodajci a „zpravodajci“. Kdesi kdosi například zveřejnil „tajnou zpravodajskou analýzu“ o Babišovi. Můj bývalý kolega, excelentní zpravodajec, mi k tomu poslal glosu: „je to tak blbé, že to asi bude původní“. Ano, pamatuji se na dost neuvěřitelné žvásty, vyprodukované ve zpravodajském prostředí. A ještě snad horší z komerční sféry, kam se uchýlili i někteří zpravodajští devianti. Za analýzy vydávají nezpracované rešerše, doprovázené programem „Analyst“ vypracovanými pavouky, z nichž pak plynou taková moudra, že se Putin zná s nějakým violoncellistou, který měl účet v Panamě. A tudíž? zeptáte se. A tudíž – nic, dozvíte se. Prostě se znají. Takže o tom Putin „musel vědět“. O takových „zpravodajcích“ se říká, že jsou zadarmo drazí.

Vzpomeňte si na Libyii. Počátkem devadesátých let jsme ji mistrovali ohledně lidských práv, za trest jsme s nimi přestali mluvit – zatímco ostatní naopak začali. Totéž s Kubou! Promarnili jsme dobré jméno, co jsme tam měli. Pak s Ruskem. A nyní téhož chtějí titíž dosáhnout s Čínou. A ještě mají drzost mluvit o prezidentovi, že nehájí zájmy státu.

Na druhou stranu, opravdu není třeba lézt někomu do řiti. Jenže pro některé lidi to je životní styl, smrádek, ale teplíčko; a vystláno penězi. Podívejte se, kolik think-tanků se tu vyrojilo. Jaké mají rozpočty, kdo je platí? Respektive, kdo všechno je platí? A jací to jsou borci! Někdy je až s podivem, jak suverénně dokážou za bílého dne a do očí lhát! Přitom nepochybuji, že ve svých vizualizacích už mají svou alternativní prezentaci coby ťink-ťanku, charakteři.

Podle mého soudu je k Číně třeba stát čelem, a hlavně s nimi mluvit. Ne je urážet. Paralelně s návštěvou čínského prezidenta u nás byla čínská premiérka v Izraeli. Nezaznamenal jsem, že by to těm našim o celý svět starostlivým demonstrantům nějak vadilo.

Ohledně lidských práv by si ostatně měli udělat demonstrační základnu proti velvyslanectví USA. Už jenom kvůli Guantanámu. Tam totiž vězní lidi – co do legálnosti a zacházení – velmi podobně jako Státní bezpečnost u nás počátkem padesátých let. Bez soudu. Spánková deprivace. Neuvěřitelné!

Pokud jde o napojení CEFC na zpravodajské služby, řekl bych, že by ty služby mohli rozpustit, kdyby ten kontakt neměly. Mohli by je rozpustit, kdyby to přiznali. Soudím prostě, že se Číňané chovají stejně jako všechny velké státy se silnými zájmy v zahraničí. Podívejte se na Spojené státy! Téměř každé ministerstvo má svůj zpravodajský odbor! S kým jsou asi ti lidé propojeni?

Už mě unavuje ta primitivní protiruská a protičínská propaganda.

Na závěr perlu: Ruský think-tank RISI vyhodnotil ParlamentníListy.cz jako médium s největším počtem protiruských zpráv v České republice. Co na to říci? A jak vyhodnocujete poslední činnost „bojovníků s ruskou propagandou“ v ČR?

Kdoví, jestli to není zase „prefíkaná ruská propaganda“, která „rozšiřuje desinformace, aby lidé už nevěřili ničemu“, jak papouškuje protiruská propaganda svorně a jednohlasně, ač to žádný smysl nedává.

Co se protiruských bojovníků hubou týče, mám jeden stálý a čím dál naléhavější požadavek: žádám a opakovaně budu žádat ty, kteří jsou nadáni zákonodárnou iniciativou, aby – třeba v rámci boje proti ruské propagandě – prosadili přijetí obdoby amerického zákona, zvaného FARA (Foreign Agents Registration Act). Funguje tam už od roku 1938 a docela se asi osvědčil. Dokonce tak, že ho přijali i Rusové, ale těm to naši prekabátění svazáci pěkně omlátili o hubu! Co prý si to dovolují, chtít po těch, kteří jsou financovaní ze zahraničí, aby to deklarovali? Ten odporný diktátor Putin dokonce prý nechal uzákonit, že se musejí označit jako „zahraniční agenti“! Že to ten „odporný Putin“ doslova opsal od těch milých Američanů, o tom ani půl slova. Jak říkám, chucpe těch protiruských propagandistů je pozoruhodná!

Nyní se hovoří o nebezpečí holandského referenda, v tom smyslu, že Holanďané možná odmítnou jednat s Ukrajinou ohledně jejich vstupu do EU. Dokonce i česká televize odvysílala rozhovor s příbuzným oběti sestřeleného malajsijského letadla, který nechce mít s Ukrajinou nic společného, protože neposkytuje hloubkovou součinnost vyšetřovatelům.

Ale naši bujaří propagandisté to jistě nenechají jen tak a odhalí, že za tím referendem (když nedopadne pro Ukrajinu dobře), stál Putin. Ještě že ho mají, sokolíci jasní! Neurodí se – Putin. Bude sucho – Putin. Bude mokro – Putin. Projedeme fotbal – Putin. Prostě Putin je k nezaplacení!

Nemyslím si ale, že (nejen protiruské) propagandě bude kvést pšenka. V době internetu ty lži už prostě tolik neprocházejí. Je jistě obtížné se v tom vyznat, ale jedno vodítko je dobré. Sledujte stopu peněz!