Teroristický útok opět zasáhl Francii. V letovisku Nice bylo prezidentem Hollandem potvrzeno 84 mrtvých. Co říci na samotné provedení? Dosud teroristé používali bomby, střelné zbraně, ale kamion?
Způsobů, jak uškodit lidem, je nesčetně. Zvláště z tohoto úhlu pohledu je tragikomické sledovat ty stereotypní reakce politiků (a omezených komentátorů a kvaziexpertů), kteří chtějí „bojovat proti terorismu“. Buď jsou tak omezení, nebo jim ten stav z nějakého důvodu vyhovuje. To už ponechám na důvtipu čtenáře, k čemu dojde. Ty závěry jsou totiž nepříjemné. Nikdo není prost svého dílu odpovědnosti – přinejmenším už jenom za stav fungování státu. Demokracie je strašně protivná věc, protože je pro dobré fungování velmi náročná, a to setrvale. Rezignuje-li však kdo na svou roli, musí si uvědomit, že „pohodička“ a „klídek“ vedou ke stavu, jaký byl u nás v sedmdesátých letech. Ale obdobně je tomu na celém světě.
Dokud budou lidé politikům akceptovat nějaké ty silácké řeči, kterými si hodně lidí zchladí žáhu, bude se reálná situace zhoršovat. Lidé si musí „vykoledovat“ vzestup politika, který jim bude říkat nepříjemné věci, protože jedině ty vedou k něčemu pozitivnímu. Stačí letmo vzpomenout na Churchilla.
Ale ty nepříjemné věci se týkají především kořenů, příčin terorismu. Nejde o nějaký masochismus, ale o poznání reality. Naší starostí musí být ovlivnit to, co ovlivnit můžeme – v tomto případě vznik podmínek, které generují terorismus.
Je to určitá paralela s myšlením „na kost“, jak ho kdysi předvedl Ludvík Vaculík, když konstatoval, že „komunismus jsme odstranili, ale důvody, proč vzniknul, jsou tu zase“.
Jaké možnosti se vlastně teroristickým buňkám nabízejí, pokud nechtějí používat přímo zbraně jako takové? A nakolik je možné útokům tohoto typu zabránit? Máme se smířit s tím, že se to prostě v Evropě bude dít, a naučit se s tím žít?
Smířit se s tím? To není ten správný přístup. Prostě vydržet. A něco dělat. Avšak nehysterčit, protože to chce nepřítel. Především přemýšlet, co asi chce nepřítel. Nikoliv to, co by se nám hodilo, ale to, co si asi skutečně myslí. A to bude bolet. Ale jestli chceme jít k meritu věci, nejde to jinak. Nechat si vytrhnout zdravý zub není tak bolestivé jako ten bolavý. Ale je to bolest úplně zbytečná. Chceme-li se v šachu ubránit, musíme se snažit sami proti sobě přemýšlet z hlediska soupeře – a dobře, co nejlépe, protože uděláme-li z něj v naší mysli idiota, udělá pak idioty on z nás, ale ve skutečnosti.
Prostě nedělat kroky vynucené, nedělat to, co by rád nepřítel. Je to těžké, ale jde to. Je nutno odmítnout jednoduchá řešení vycházející z černobílého vidění světa.
Řeknete si, že kritizuji chytré řeči a sám nejdu s kůží na trh. Jak se možné se bránit? Podle mého je možné se bránit pouze do okamžiku, než se nějaký člověk zradikalizuje a začne si vymýšlet, jak uškodit. V tomto okamžiku se mu otevře tak obrovské pole možností, jak někomu uškodit, že šance na efektivní obranu limitně klesají k nule. Klíčovým momentem je tedy radikalizace, ten donedávna přehlížený, avšak kruciální okamžik celého procesu. Budeme-li si lhát a poslouchat útěšlivé lžiproroky, že za to může všechno jiné, jen ne my, kteří jsme vrcholem civilizace a klenoty bytí, pak půjdeme brzy do kopru.
Neposlouchejte ani idioty, kteří na tuto moji větu budou reagovat slovy „jó takže za všechno můžeme my atd. blablabla“. Nikoliv, neřekl jsem „všechno“.
Ostatně, v mnoha inteligentních kruzích se cituje modlitba (která je prosbou; a každý ať si doplní podle svého gusta, ke komu), aby člověk dostal sílu udělat, co v životě ovlivnit může, a aby dostal trpělivost vydržet, co v životě ovlivnit nemůže, a aby dostal moudrost rozlišit, co je co.
Profesor Peter Neumann z King’s College London pro BBC uvedl, že v Nice je dlouhodobě živná půda islámských radikálů a v minulosti odtud odešly desítky lidí bojovat za tzv. Islámský stát. Pokud jde o známou informaci, jak je možné, že s tím stát a bezpečnostní složky nic nedělají? Panuje mezi politickou elitou strach z radikálního zákroku proti těmto buňkám?
Miluju takové citace. Jestli je to zhruba všechno, co takový profesor vyprodukoval, je to smutné. Rád bych se ho zeptal, kdy toto poznání ráčil zjevit světu – zda před útokem, nebo až po něm.
Dále bych se ho zeptal, co by ráčil poradit bezpečnostním složkám, aby konaly v podobných místech, odkud „odešly desítky lidí bojovat za IS“. A kdyby měl nějaké nápady, ptal bych se, komu a kdy je sdělil. Tedy zda před útokem, nebo až po něm. A pak bych se zajímal, zdali ví, kolik je takových lokalit po Francii a po Velké Británii. A jestli navrhuje provést nějaké preventivní kroky všude, odkud odešly ty „desítky lidí“. A jestli si je vědom, že z některých míst odešli jenom jednotlivci. A že někteří byli dočista bílí, nikoliv Arabové, a jak by radil postupovat vzhledem k tomuto faktu. Jestli by ráčil třeba internovat preventivně všechny mladé muže mezi 15 až 45 lety, pro začátek. A k čemu by to vedlo.
Pokud jde o případný soudní postih válečných štváčů, je zde jedno nebezpečí – mohlo by postihnout i jiné válečné štváče, třeba expremiéra Tonyho Blaira. Nebo tu prolhanou suitu kolem a včetně G. W. Bushe. Zdá se totiž důvodně, že kdyby byli včas zastaveni tito zločinci, že bychom nebyli tam, kde jsme nyní.
Dalším útokem se podle mnohých potvrzuje, že evropské země s islámským terorismem téměř nic nedělají. Přijde útok, politici ho odsoudí, kondolují rodinám obětí, do ulic se pro efekt pošle armáda, pak se na vše zapomene, přijde další útok a zase se vše opakuje. Podvolí se tomu Evropa? Co soudíte o možných extrémních řešeních typu uplatnění i kolektivní viny ve smyslu prevence, vyhošťování při sebemenším pochybení atd.? Či nebylo by případně logickou součástí takových řešení i trvalé uzavření a kontrola hranic všech států?
Nevím, proč by evropské země měly něco dělat speciálně s „islámským terorismem“. To je totiž jen část problému. Podvolí-li se ideologickému vidění světa, dopadnou po zásluze blbě. Jediným řešením je postupovat důsledně proti jakémukoliv terorismu.
Co je to ten terorismus? Například vůči vojákům z definice nelze provést teroristickou akci – tu lze provést pouze proti civilním obyvatelům. Účelem útoku na nezúčastněné civilní obyvatelstvo je dosáhnout tlaku na někoho třetího. To je podle mého soudu podstatou terorismu.
V tomto okamžiku ale mnozí začnou mít špatné tušení, a já vám povím proč. Protože právem. Abstrahujete-li totiž terorismus jako jev od obvyklého kontextu, s hrůzou zjistíte, že masakrování civilního obyvatelstva v zemích Orientu je celkem běžným způsobem, jak se „zavádí demokracie a lidská práva“. Pak se leckdo možná přistihne, že si řekne, že by v takové situaci asi vraždil. A kruh se uzavírá.
Extrémní řešení, o nichž hovoříte, jsou průvodním znakem tupých myslí neschopných dopočítat se jedna a jedna neboli dalších, již nežádoucích, důsledků takových opatření. Chápu, že při návrhu řešení, jak z této šlamastyky, musí být zváženy i mezní varianty, ale musí být dopočítány. Ti, co se jimi ohánějí, však ani nejsou schopni říci, jak by je realizovali. Jímají mne mdloby, když slyším „je třeba prostě zavřít hranice a všechny migranty vracet, odkud přišli“. Fajn, říkám na to, a teď mi pověz: Jak si to představuješ prakticky? Jak přemluvíš nějakou zemi, aby přijala člověka, u něhož nejsme schopni prokázat, že přišel právě odtamtud? Jako kdyby nějaký stát chtěl po nás přijmout osoby, o nichž se domnívá, že to jsou Češi. O praktickém „zavření hranic“ může mluvit jen mešuge. Zavřít se je nepodařilo přece ani za bolševika.
Co soudíte o pokusu o převrat v Turecku?Anketa
Dá se podle vás říci, že si za stále častější útoky islámských teroristů můžeme v Evropě byť částečně sami? Chováme se k občanům z islámských zemí špatně? Nevylučujeme je automaticky z možnosti se zcela integrovat a oni se nám mstí poté, co jim dojde trpělivost?
Ano, chováme se špatně k mnoha zemím, odkud pocházejí váleční uprchlíci. To si musíme naplno uvědomit a začít už konečně něco dělat v tom smyslu, aby jim tam doma nikdo nebombardoval jejich domy. Takhle to vypadá, že vlastně chceme, aby přišli. To je podle mě zásadní přístup k řešení té migrantské tsunami. Přirozenou míru migrace bycom byli schopni zvládnout, pokud bychom ovšem migranty důsledně rozptylovali po celém území, v němž našli tolik zalíbení, že tu chtějí být. Mohli bychom v tomto směru jednat i s Rusy, protože tamní stepi poskytují mnoho příležitostí k obživě – a Rusů je podobně jako Evropanů čím dál méně a potřebují vyvinout nějaký protitlak prosakování čínského elementu.
Daším tragikomickým momentem je, když slyším, že by migranti měli dodržovat zákony „tak jako my“. Vždyť oni to dělají, namítám. Snaží se je přečůrat, prekabátit, ojebat. Přesně jako místní obyvatelstvo. Doposud mi nikdo neřekl, jak vysvětlit migrantům, že by měli dodržovat zákony přísněji než místní obyvatelstvo. Člověk se někdy nestačí divit, co jsou lidé schopni vypustit z úst. Je to nepříjemné, ale migranti jsou určitým zrcadlem nás samých. A zase – neříkám, že dokonalým a ve všem. Ale v něčem ano.
V souvislosti se způsobem útoku v Nice začali mnozí analytici a komentátoři zpochybňovat snahy EU na omezení držení střelných zbraní s argumentem, že by museli zakázat i nákladní vozy atd. Nebo jde o absurdní srovnání a argumenty Evropské komise pro omezení zbraní jsou správné?
Nezlobte se, ale kvůli zachování zdravého rozumu se nebudu snažit rozebrat se v návrzích euroorgánů. Nicméně stojí za tu chvíli času podívat se na web <http://www.gunviolencearchive.org/>, kde jsou počty zastřelených osob ve Spojených státech. Za letošní rok přes sedm a půl tisíce, z toho obětí masových střelců je ke dvěma stům. Zajímavým by mohl být výsledek analýzy, kolika trestným činům bylo zabráněno legálně drženými zbraněmi a kolik osob bylo zastřeleno při po americku „přiměřené“ obraně. Ta by v našem trestněprávním prostředí s velkou pravděpodobností nebyla shledána přiměřenou – a to přesto, že judikáty v tomto směru u nás pokročily velmi rozumným směrem!
Dalším parametrem, který se mi nepodařilo zjistit, protože naše policie prý takovou statistiku nevede, je počet u nás odvrácených útoků s použitím legálně držené zbraně. Myslím, že by šlo o ojedinělé případy, našly-li by se vůbec jaké.
Nepočítám v to praxi bezpečnostních agentur, jde mi o případy soukromě nošených zbraní. Je jasné, že normální člověk zbraň nenosí, protože to způsobuje více problémů než výhod. Budu politicky nekorektní – odhaduji, že zbraň chtějí vlastnit spíše lidé, kteří mají nějaký psychický problém. A to je další – byť těžko doložitelný – důvod, proč jsem spíše pro omezování počtu střelných zbraní mezi obyvateli a pro důkladné psychotesty a pro propojení databází, aby lékaři věděli, že dotyčný je držitelem zbraně, a aby měli povinnost neprodleně vyrozumět úřady při pochybnosti o způsobilosti dotyčného vlastnit zbraň.
Dosud byly teroristické útoky v Evropě páchány v zemích, kde žije početná muslimská komunita a radikálové se tam mohou lépe schovat. V Česku dosud muslimové v takových počtech nežijí. Nakolik to vylučuje pravděpodobnost možného útoku u nás? A co Německo? Tam žije značné množství muslimů a zatím útokům odolává. Má lepší bezpečnostní složky? Čím to je?
O terorismu nelze prakticky (čili neideologicky) hovořit v termínech, že útok je „vyloučen“, nebo že je „jistý“. Ani jedna z těchto krajností neplatí a je velmi zavádějící takto přemýšlet.
Musím proto vaši otázku trochu korigovat. Nesmíte zapomenout na to, že poslední atentátník z Paříže byl zatčen poté, co přišla klíčová informace – právě z muslimské komunity. To podtrhuje důležitost navázat a udržovat dobré zpravodajské a policejní zdroje právě uvnitř muslimské komunity. A přístupy typu „kolektivní vina“ tuto práci účinně maří a vystavují obyvatelstvo většímu riziku.
To je možná odpověď na otázku, proč je tomu v Německu zatím jinak než jinde.
Nemůže nečinnost evropských politických elit v boji proti terorismu probudit extrémní politické síly, které by mohly díky naštvanosti přebírat moc v jednotlivých zemích a řešit vše tvrdou rukou?
Tyto snahy se objevují a nelze vyloučit, že budou do značné míry úspěšné. Bude na inteligenci obyvatel, nakolik pustí z řetězu něco, co by se pak mohlo velmi vymstít. Po válce taky obyvatelé Československa zatočili s buržoazií podobným způsobem, až je ten pes puštěný z řetězu řádně pokousal. V Afghánistánu to Američané zkusili proti SSSR a dopadlo to stejně. Teď si někdo hraje se sirkami, na nichž je napsáno IS neboli Daeš.
Přitom ovšem neříkám, že je třeba všechny motivy extremistů popírat a nebrat na vědomí a zatloukat a tvářit se, že nejsou! To by byla strašná chyba. Myslím, že by se v pár věcech dal vzít extremistům vítr z plachet. Možná je to současná taktika Erdogana vůči islamistům: nemůže jim ve všem oponovat, není to rozumné a leckdy to ani není správné. Petr Piťha kdysi v záchvatu upřímnosti přiznal, že si nás muslimové vlastně nemohou vážit, protože my furt mluvíme o nějakých hodnotách – think-tank rouhavě zneužívající název „evropské hodnoty“ je toho křiklavým příkladem! – ale málokdo je vyznává, natož aby je žil. A že by za ně byl ochoten položit život? To prostě ani omylem. Takže – o čem je vlastně řeč?
Nehrozí stejně tak, že naštvaní původní obyvatelé začnou brát spravedlnost do vlastních rukou a páchat násilí na migrantech? Uvědomují si politici takové riziko podle vás?
No, docela jste mě pobavil tím „původním obyvatelstvem“. To přece Slovani dávno vyvraždili a vytlačili a zbytek snad asimilovali, ne? A taky to asi bylo krvavé. Trochu nadhledu – a hned se věci jeví v jiném světle.
Nadto – proč by si měli vybíjet vztek na těch migrantech, když ti jsou zneužiti jako zbraň? Proč by neměli jít po příčině těch věcí? Proč by se nemohli dopustit takového malého násilíčka na těch, kteří těm nebožákům nakukali, aby se zvedli a šli? Anebo jim ještě roztřískali domovy, aby se tam lépe dařilo „demokracii“?
Politici si uvědomují, že by právem mnozí z nich měli dostat na pamětnou, ba dokonce by měli být odsouzeni. Proto se snaží rozeštvávat lidi mezi sebou. Pak se jim krásně vládne, když ovládají planoucí emoce davů.
A já znovu opakuji – proč by se měli lidé chovat jako dobytek, proč by měli dělat vynucené kroky? To není důstojné. Myšlení bolí, to já vím, a člověk většinou dochází k závěrům, jejichž realizace je náročná a třeba i riskantní – ale je to jediná důstojná cesta!
Části turecké armády se v noci z pátku na sobotu nezdařil puč. Jak jste události v celém jejich průběhu vnímal?
Vytvořil jsem si dvě hypotézy – buď jde o puč protivládní, nebo o ochranu vlády částí armády proti jiné části armády.
Poté se začaly objevovat další spekulace, podobné jako po 9/11. Že iniciátora puče je třeba hledat v současné úřadující exekutivě. Anebo že o puči současná vládní garnitura věděla a nechala puč krátce propuknout – a pak to celé s chutí zadupala do země i s některými protagonisty.
Armáda obsadila důležitá místa, lidé byli doma. Zvrat přišel po výzvě Erdogana, který se přes Skype spojil s místní CNN a vyzval lidi, aby šli do ulic. To přece ukazuje na velkou podporu prezidenta a pučisté by stejne neměli příliš šance na úspěch, i kdyby v tu chvíli skutečne moc převzali. Nebo ne?
Ano, v jedněch novinách napsali, že Erdogan je autoritářský typ, který se opírá o většinu venkovského obyvatelstva. To je mi pěkně vyčůraný autoritář!
Takže z toho zmatku kolem se dá usoudit, že to byla nějaká rychlá improvizace, možná využívající Erdoganovo vzdálení se z úřadu na dovolenou, nebo kam. Improvizaci, jejíž přípravu tlačil čas, protože sbližování Turecka s Ruskem možná v myslích některých válečných štváčů ohrožovalo agresivní plány Západu.
Poté, co vládní síly získaly zpět kontrolu, lidé začali v ulicích lynčovat vojáky spjaté s pučem. Hlavně bylo oznámeno zatýkání skoro třech tisíc soudců, což dle mnohých analytiků vzbuzuje pochybnosti. Nakolik je možné videt zapojení soudců do převratu?
Nevím, kolik je v Turecku soudců a nakolik jsou tato opatření kritická. Možná jen řeší generační výměnu soudců. Ale nechci být ironický – možná hrají roli různé rozsudky a změny trestů a podmínečná propuštění pučistů a dalších politických či skutečných protivníků z Erdoganovy éry od roku 2003. Celé je to tak trochu spektakulární.
Turecko navíc dle posledních zpráv zatýká nejen vojáky, soudce či prokurátory, ale i kritiky režimu, kteří s pučem nemají nic společného. Mame očekávat výraznou proměnu a utužení Erdoganovy moci?
S neúspěšným pučem samozřejmě nebude mít společného skoro nikdo nic. Na druhou stranu, ano, je nebezpečí, že Erdogan situace zneužije.
Cílem těch následných čistek bude zcela nepochybně stabilizace režimu a pokračování v nastoupeném novém zahraničně-politickém kursu, což z hlediska uklidnění situace v oblasti (i z hlediska zastavení migračních vln) je nesmírně důležité.
Západní lídři vyjadřovali podporu Erdoganovu režimu. Mnohdy slovy, že neni ideální, ale byl zvolen. V případě Ukrajiny před třemi lety jim ovšem Janukovyč jako demokraticky zvolený prezident nebránil v tom, aby podpořili revoluci. Lze to srovnávat?
Erdogan, ač nálepkovaný různámi autoritářskými až totalitarizujícími nálepkami, na rozdíl od Janukovyče má opravdu solidní občanskou podporu. Samozřejmě, že jeho režim je dalek dokonalosti, ale jeho poslední zahraničně-politický kurs je impozantní.
Myslím si, že by bylo zajímavé vypracovat chronologii, jak různé země vyjadřovaly Erdoganovi podporu. A na kolikátém místě byly Spojené státy. Nepochybuji o tom, že některé tajné služby měly dost dobré informce o tom, co se děje (a nelze vyloučit, že nějaká z nich měla i informace o tom, co by se stát ještě mělo).
Mezi některými komentátory bylo možné zaznamenat i doufání, že armádě puč vyjde. Nyní sice už teoreticky, ale v čem by bylo pro nás lepší, aby puč vyšel a Erdoganuv režim skončil?
Nedovedu si nic představit – krom toho, že by v Turecku zvítězila pravda a láska. Nastal by ale strašný bordel. Turecké hospodářství říznuté barevnou revolucí, no dělám si trochu legraci, ale stejně, to by byl asi supercloumák.
Prostě mi to nyní vychází asi tak, že turecká armáda v minulosti občas po dobrém, občas po zlém, ale udržovala kurs víceméně sekulární, tedy proti extrémním snahám „zprava“. A nyní jakoby udržela ten kurs – sice více přizvukující islamistům, avšak stále ještě s demokratickými prvky – proti útoku „zleva“, tedy proti extremistickým ideologům „demokracie a lidských práv“.
Vidite v událostech během pokusu o puč a tom, co následovalo, něco, co naše média opomíjí? A čeho bychom si měli všímat nejvíce?
Naprosto zanedbaný je kontext. Turecko v opravdu nedávné době provedlo zahraničně-politické salto mortale. Nevím, nakolik je spojeno s příchodem nového premiéra, nicméně odehrálo se těsně poté, co nastoupil do úřadu. Turecko narovnalo své vztahy s Izraelem a s Ruskem, naznačilo jiný vztah k Sýrii (s Asadem v čele!) a rýsovaly se další kroky, podle mého odhadu cílené na zlepšení vztahů s Irákem a Íránem.
Hrozilo, že vznikne obrovsky silná koalice schopná stabilizovat situaci na Blízkém a Středním východě. Bez USA a Saúdů! To musela být jejich noční můra.
Pak přijde puč a ohání se demokracií, právním státem a div ne lidskými právy. Podobný foršrift jako u těch barevných revolucí, po nichž nejméně sedm let tráva neporoste.
Pak je tedy nutno ocenit, že se puč nezdařil. To si myslím teď na základě dostupných informací.
A ješte jeden důležitý aspekt. Pokus o převrat se konal v zemi, která je stejně jako Česko členem NATO. Patří dle vás Turecko do Aliance? Co o jejím vedení a členských státech vypovídá, když s takovým členem, jakým jsou Turci, nemají problém?
No, já doufám, že s Tureckem má NATO trochu problém. A v podstatě že s ním bude mít problém ještě větší – ale nikoliv v negativním smyslu. Turecko možná vzalo vážně Washingtonskou smlouvu a rozhodlo se více dodržovat její základní a nejvýznamnější ustanovení z prvního článku, totiž že se bude snažit urovnávat spory mírovou cestou a snižovat napětí. Turci začali jednat s Izraelem a s Ruskem a to musí být asi v současném NATO problém.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
