Jsme v čase závěru roku. K tomu neodmyslitelně patří klid, rozjímání, pohoda. Jsme jako společnost v takovém stavu? Co nás výrazně rozděluje?
Krásně vystihujete tu schizofrenii. Říká se, že jsme společnost, která by měla hájit své zakládající hodnoty, vyplývající zejména z křesťanství. Do tohoto obrázku pasují ty vlídné, rozjímavé, pohodové svátky vánoční.
A teď se koukněte kolem sebe. Jednou někdo výsledný dojem shrnul aforismem, že na tento bordel by už jeden Ježíš Kristus nestačil.
Bohužel nás nerozděluje skoro nic významného, že by zde byla významná část obyvatelstva, která by měla výrazně důstojnější žebříček hodnot. Takto se téměř všichni řítí jedním směrem, pouze mají jiné dresy, a jak geniálně zpívá Nohavica, jedni křičí „hanba, hanba“ a druzí křičí „sláva, sláva“, ale vzájemně se neposlouchají a nesnášejí a nemají v úmyslu to měnit. Jsou si bohužel hodně podobní.
Co s tím? Obě strany si musí natlouct, musí se vyčerpat, musí projít kocovinou z toho všeho, aby se jim v hlavách trochu rozsvítilo, pokud to jde, a aby pochopili to, co kdysi prorocky řekl izraelský premiér Jicchak Rabin, že „mír se dělá s nepřáteli“. To si musí uvědomit obě strany, pokud ovšem chtějí mír. Rabina totiž zabili jeho vlastní. Takže ty linie sporu vedou dosti podivnými klikaticemi.
Co smířlivě popřát do roku 2020?
Já si přeji, aby se ti největší třeštivci už začali unavovat, aby jejich sponzorům rychle začaly docházet zdroje, aby se příslušným trestněprávním orgánům dařilo odhalovat související nelegální finanční toky, až veletoky, a aby to třeštění už začalo brzo lidi nudit a aby si uvědomili, že jsou zneužíváni, a aby jim došlo, že nic stabilního se nedá postavit převratem, ale dlouhodobým úsilím, které začíná už od školní výchovy, která tudíž nesmí být kontaminovaná různými podivně propašovanými politickými agitkami!
A aby už konečně byl přijat zákon (analogický americkému zákonu FARA) o povinné registraci všech subjektů, které u nás působí v oblasti politické a „přilehlé“ (například vzdělávací, poradenské, lobbistické) a jsou řízeny a jednají ve prospěch a v intencích někoho, kdo není tuzemec.
Letošní rok bychom označit za rok demonstrací. Konal se nespočet protestů Milionu chvilek pro demokracii, poprvé od listopadu 1989 se zaplnila Letná. Pokud byste měl něco vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní, co by to bylo?
Já bych jim vzkázal, ať si to pěkně užívají, ať se nenechávají omezovat, ať naplno řeknou, co si myslí. Kdybych ten výsledný dojem chtěl popsat já, bylo by to snad žalovatelné. Nejlepší bude, když v tom kreslení vlastního portrétu budou pokračovat sami.
Fotogalerie: - Obelisk Pravdy a lásky během Vánoc
Říká se, že by se napětí ve společnosti měli snažit mírnit hlavně politici. Udělal letos Andrej Babiš dost pro to, aby nepopouzel občany tak, že proti němu permanentně demonstrují?
Premiér měl k třicátému výročí změny režimu výrazněji ocenit ty, kteří udržovali morální standardy, ale současně – v tom je ta pointa – jedním dechem stejně výrazně ocenit i ty, kteří udržovali standardy odborné (učitele, vědce, lékaře – prostě všechny odborníky).
Lidé by si měli uvědomit, že v demokracii vždy většina lidí má důvod si stěžovat, že jejich sny nebyly naplněny – prostě už jenom z toho důvodu, že jsou různé a často neslučitelné. Mělo by jim dojít, jaká by to ale byla hrůza, když by si všichni mysleli a přáli totéž! Jan Werich kdysi pravil cosi v tom smyslu, že k zaplnění světa je potřeba nejrůznějších lidí.
Rozhodně si nemyslím, že by se Babiš měl nějak podbízet. Tu podporu má za to, že je takový, jaký je. Kdyby se, nedej bože, začal pitvořit, prohrál by. To ale neznamená, že nemá brát ohled na potřeby a názory společnosti, včetně různých menšin, i když si hrají na většiny.
Jmenování Marie Benešové (kterou tedy někteří kritizovali ještě před tím, než cokoli udělala), reakce na audity z EU či na Čapí hnízdo, slova, že lidé chodí na Letnou „na koncert“... Co by měl premiér udělat pro zmírnění napětí? Část populace má jasno v tom, že jediným řešením je jeho rezignace…
Nemyslím si, že by premiér mohl napětí nějak zmírnit ani že by to měla být jeho priorita. Záminky pro protesty jsou starého data a s tím on nyní nemůže nic dělat. Logický by byl jeho požadavek, aby se ty věci řádně došetřily, což by znamenalo, aby ty kauzy nebyly uměle protahovány – tím by ovšem vzal svým nepřátelům největší (a možná jedinou) hračku. To ale udělat nemůže, dopadl by jako Trump: v Americe se nikdo neptá, jestli náhodou celou tu šlamastyku nezpůsobil Biden, protože kdyby nedal záminku, neměl by Trump co urgovat k došetření...
Takže jedinou premiérovou zbraní je důstojné odolávání všem urážkám a provokacím. Ale je na médiích a dalších veřejných činitelích, kam až tu odpornou štvanici nechají dojít. Například hon na jeho nemocného syna byl další odpornou ukázkou, že v současném režimu jsou zrůdy pokračující v těch nejhorších stopách předchozích režimů.
ANO má stále stabilní podporu, současná vládní sestava by dle průzkumů měla stále ve Sněmovně nadpoloviční většinu. Apely na „ohrožení demokracie“ a zneužívání státu Babišem stále nefungují. Jak se to může prolomit příští rok?
Nejde jen o to, jak moc exponovanou zemí jsme z hlediska geopolitického, protože to je hledisko odborné. Hlediska partajní jsou totiž na odbornosti nezávislá, někdy až úplně. Proto se občas stává, že se kvalifikované geopolitické prognózy s reálným vývojem zcela míjí.
Naše republika zaplatila výpalné (koupí zcela zbytečných vrtulníků na zahraniční mise, kde nemáme co dělat – naše zájmy tam nehájíme a NATO podle prvního článku své zakládající listiny má závazek všechny spory řešit mírovou cestou a vyhnout se i hrozbě násilím).
Barevná revoluce se tedy u nás na nějakou dobu odkládá, doufejme. Ovšem s jídlem roste chuť, tak se obávám, abychom to tu za chvíli neměli samý vrtulník, nebo podobný šrot.
Demokracie je ohrožena nedemokratickými postupy a požadavky. Berme to jako virózu – společnost si potřebuje občas zamarodit, aby si vypěstovala protilátky a její imunita posílila.
Novinářka Sabina Slonková nedávno varovala, že rok 2020 bude zásadní v boji o zachování nezávislosti České televize. Tam to přitom vře, šéfovi ČT Dvořákovi Rada neschválila rozpočet, bude to znovu řešit v lednu. Jsou důvody se o osud veřejnoprávní TV obávat?
No, říká-li to ta osoba, kterou zmiňujete, pak to bude přesně naopak. Nepůjde totiž o zachování, ale o dosažení, a ne nezávislosti, ale vyrovnanosti vysílání. Ta vámi zmíněná osoba favorizuje ČT ve stavu takové „nezávislosti“, že se tam spousta lidí nesmí objevit. Nyní půjde o to, aby se ČT dostala do takového stavu, aby se tam mohla objevit i ta vámi zmíněná osoba, ale zpravidla v přímé konfrontaci s někým, kdo má názor jiný, neřku-li opačný. Té vámi zmíněné osobě by tak bylo možno například veřejně vysvětlit, když to sama ke své hanbě nenahlédla, proč je vypracovávání a publikování různých seznamů lidí, kteří mají podle ní „škodlivé“ názory, praktikou nikoliv demokratickou, ale přesně naopak, ryze totalitní a udavačskou.
Musí být odstraněn informační monopol, připomínající doby normalizační. Přeji si proto ČT plnou diskusí, tedy nikoliv honů na jednu branku s předem určeným vítězem, které už v některých pořadech ČT zavánějí honem na čarodějnice.
Doufám tedy, že se v příštím roce stane zázrak a ČT začne konečně plnit svou veřejnoprávní roli. Přestane vysílat reklamy a začne informovat nikoliv o módních blbinách, nebo co se děje na (a)sociálních sítích, kvůli sledovanosti, ale bude zpravodajsky pokrývat celý svět, kvůli možnosti srovnávat a porovnávat a vzdělávat se. Určité náznaky tam jsou, ale jsou zavaleny tunami naprosto scestných programů. Já si překvapivě nepřeji, aby ty scestné programy zmizely, ale aby byly vyváženy jinými, ve srovnání s nimiž by pak vyhřezla ta jejich intelektuálně i morálně podlimitní úroveň.
Fotogalerie: - Zúrodňování pouště Taklamakan
Vláda tvrdí, že se máme stále lépe, že se díky ní zvyšují platy, důchody a země je na dobré cestě. Mohou se letos lidé radovat z bohatých Vánoc? Nebo se spíš mají bát o budoucnost?
Já se naopak vždy bojím bohatých Vánoc, ale raduji se z budoucnosti, neboť neztrácím naději. Kdo chce, ať se přidá.
Veřejným prostorem letos výrazně rezonovalo téma klimatické krize, o což se především zasloužila mladá švédská aktivistka Greta Thunbergová. Do jaké míry jde o racionální debatu? Máte pochopení pro část mládeže, která pociťuje „klimatickou tíseň“, obává se, že ji nečeká žádná budoucnost, a vyčítá starším, že oni jsou za to zodpovědní?
Rozhodně mám pochopení pro každého, kdo odolává vábení mamonu a je schopen se k přírodě chovat tak, jak se má rodič chovat ke svým dětem, tedy zodpovědně. Vzpomínám si na román Jana Pelce „A bude hůř ...“ – safra, jestli není aktuálnější, než se zdálo? Tam je totiž scénka, že když se kluk dozví, co dělal jeho otec, jde se mu vychcat na hrob. No, jestli to někteří chtějí riskovat, jejich karma.
Samozřejmě, jak správně děl exprezident Václav Klaus, když něco někomu chcete zmařit, přežeňte to a udělejte z toho –ismus. Tady je nebezpečí dvojí – grétismus a antigrétismus. To nevede k ničemu, protože obojí je hluché a ani nemá zájem slyšet druhou stranu.
Mě osobně zaujala už před léty „Nová vodná paradígma“ neboli Voda pro ozdravění klimatu (zdarma ke stažení ZDE), což pokládám za základ skutečně racionální debaty. Náš havlíčkobrodský Okrašlovací spolek Budoucnost na podzim pozval na přednášku jednoho ze spoluautorů, doc. Jana Pokorného, a to jen potvrdilo můj odhad. Bylo to výtečné a studenti gymnázia velmi pozorně naslouchali! Je to opravdu dobrý základ pro další přemýšlení. Doporučuji!
Co se týče názorového střetu mezi mladší a starší generací, probíhá už delší dobu „boj“ proti dezinformacím s tím, že starší generace prý šíření lží pomocí řetězových mailů či webů podléhá a ve volbách pak rozhoduje na základě výmyslů a propagandy. Jak se na tohle díváte? Měli by mladí „učit“ své rodiče a prarodiče, jak nevěřit fake news?
Mladí by jistě měli starším, počítačově méně zběhlým, pomoci se v této džungli orientovat. Zejména, co se týče různých podvodných reklam a šmejdů, kteří je snadno stáhnou do dluhových pastí. To by bylo extrémně záslužné.
Mladí by si pak na revanš mohli poslechnout něco ze zkušeností starších, kteří by jim mohli vylíčit, jak jim co, kdy, kdo v životě sliboval a že k největším podvodníkům patřili ti, kterým údajně leželo na srdci, aby je uchránili od propagandy a podobně, a třeba pomocí jisté obdoby „firewallů“ (teď by se tomu dalo říkat fakewally), tehdy v podobě rušiček rozhlasového vysílání, cenzury a podobně. Pak se stalo, že těm „ochráncům pravdy“ lidi nevěřili ani předpověď počasí, a když pak mohli vycestovat, byli naivní, až blbí a dost jim trvalo, než pochopili, že to vlastně nebylo všechno přesně naopak a že si na to musí udělat svůj vlastní názor, aby nebyli definitivně za blbce.
Jak někdo někdy výstižně řekl, lhali nám tak, že ani opak nebyla pravda!
A též by jim ti staří mohli popsat charakteristiky tehdejších svazáků, což by pasovalo na mnohé současné aktivisty a ochránce pravdy, a to by zase byla moc dobrá služba těm mladým, kteří by tak nemuseli znovu vymést všechny pankejty, když ty zkušenosti udělali už ti staří.
Jaká očekávání bychom si s příštím rokem měli pojit? Lze očekávat nějaké zásadnější zlomy či událostí na poli domácí či zahraniční politiky?
Moc se mi líbí výrok, že bychom neměli mít příliš utopická očekávání, ale vždy bychom měli mít utopické hodnoty a vize. A nebát se a nekrást. A vzpomenout slov básníka, že sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.
Safraporte, my máme tolik pokladů doma, a stále trpíme dovoz nějakého šmejdu zvenku!
Na domácí scéně se snad žádného zlomu nedočkáme, protože každá změna by byla jen k horšímu. A v zahraniční politice bychom mohli hrát důstojnější roli, ale to by muselo dojít k revitalizaci vlády.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
