Před několika dny se mi dostal do rukou výtisk knihy „Vize 2035 pro Českou republiku, pro naše děti“. Její autor Andrej Babiš ji prezentuje s podtitulkem „O čem sním, když náhodou spím“. Musím konstatovat, že ve spánku, a nejen náhodném, mám sny většinou zcela jiného obsahu, než je politika; nicméně jsem si knihu, která má 282 číslovaných stran, zvědavě prošel. Je tam i řada zajímavých, místy překvapujících čísel. Přečtení bych doporučil každému. Vyskytuje se údajně v digitální verzi na Facebooku autora. Vzhledem k atypickému čtvercovému formátu publikace odpovídá zhruba knize formátu A5, ale poměrně malé písmo ji udržuje na dost velkém rozsahu, pravděpodobně větším, než mnozí obyvatelé naší země vůbec kdy přečetli. Uvedené tištěné snění bychom zároveň mohli pravděpodobně označit za dlouhodobý program hnutí či strany ANO, nebo aspoň jeho části.

Andrej Babiš se v knížce hlásí k tradici Tomáše Bati, což je dobrý vzor. Baťa začínal od nuly a vybudoval nadnárodní koncern či konsorcium známé po celém světě. Tedy žádný politik parazitující od školních let bezpracně na voličích jako mnozí současní demokraté v zavedených partajích, někteří již před listopadem 1989. Baťa zakladatel byl navíc vlastenec s vizí a rozšířil svoje podnikání až do oblasti vývoje letadel a projektů dálnic a průplavů. Vycházel z dobových amerických technicko-organizačních vzorů, především automobilky Ford. Napsal knihu „Budujeme stát pro 40 000 000 lidí“, kterou jsem přečetl již před dávnými lety. Umožnil především na tehdy zaostalejší zemědělské jižní Moravě vybudovat funkční průmysl poskytující pracovní příležitosti, vzdělání a možnost společenského růstu, ne-li přímo sociální mobility pro nejlepší.

Nelze přehlédnout i sociální, moderně řečeno stabilizační program pro zaměstnance a rodiny, počínaje stavbou domů a bytů. Vše v jeho firmě bylo postaveno na aktivitě, výkonu a konkurenci, které byly přirozeným sítem. Pracovití a úspěšní byli dobře placeni. Vyžadoval za to absolutní loajalitu a vysoké výkony. Nicméně zvláště pracovníci na nízkých pozicích byli v situaci pouhého šroubku v soukolí. Na pracovištích, ale i na ubytovnách a ve škole se vyžadovala tvrdá, až vojenská kázeň.