Doktorka Sušová-Salminen v článku vysvětluje, v jakém stavu Vladimir Putin přebíral Rusko, věnuje se jeho postupům a technologiím vládnutí a vysvětluje i Západem často kritizované přístupy Putinova režimu k omezování demokracie a lidských práv v západním chápání. „Putinův konzervativní obrat je opět hybridní směsí, která odráží a snaží se kontrolovat a řídit nálady v ruské společnosti ve jménu stability. Putin sám nikdy nebyl radikálním slavjanofilem nebo euroasianistou a už vůbec ne fašistou. Putin totiž nikdy nebyl radikál, ale především centristicky zakotvený moderátor ruské politiky. Neúspěšná transformace Ruska vedla k tomu, že ruská zapadnická liberální tradice je dlouhodobě znevýhodněna a oslabena. Oslabená je dnes ale reálně také EU a oslabený byl v letech 2011-2012 i Putin, který tak hledal oporu u konzervativnějších vrstev ruské společnosti. Dnešní protizápadní rétorika a politika je z hlediska logiky ruských dějin očekávatelnou fází, kterou ale současná americká a evropská politika `slonů v porcelánu` do značné míry nestrategicky a hloupě podporuje a přiživuje," nastiňuje politoložka, jak chápat Putinovu politiku poté, co se v roce 2012 vrátil do Kremlu.

A dotýká se i současných událostí na Ukrajině, které staví Putina do zcela nové a vážné situace, v níž je ale skryt velký prvek příležitosti. ,,Anexe Krymu a ukrajinská krize se stala bodem nula nového Putinova prezidentského termínu. Pomohly zvednout prezidentovu pošramocenou popularitu do nebes a konsolidovat společnost kolem historicko-kulturní a nacionalistické agendy, ale na druhou stranu představují obrovskou výzvu a risk. Novou situaci, kterou vytváří především z hlediska ekonomické a sociální stability, nebude úplně jednoduché zvládnout. Současná situace ohrožuje euroasijskou integraci, zcela minimalizovala arzenál ruské `soft power` vyvoláním duchů minulosti, bude mít dopady na modernizační programy ruské vlády v oblasti výrobních technologii (které se vesměs nakupovaly na stále technologicky vyspělém Západě) a investic a obsahuje i risk v zatlačení Ruska do náruče Číny. Pro mluví ale jednoznačně Putinovy zkušenosti krizového manažera z let 1999 a 2004, nárůst protizápadních/antiamerických politik v zemích BRICS vyvolaných zkušenostmi s americkým unilateralismem a důsledky finanční krize, stále reálnější oslabování USA a jejich globální moci a po sto letech dovršující se úpadek Evropy, který se nyní akceleruje právě ekonomicko-politickým konfliktem s Ruskem," uvádí politiložka v analýze, kterou sepsala pro ParlamentníListy.cz.

Celý článek Veroniky Sušové-Salminen pro ParlamentníListy.cz:

15 let Putina