Prezident Miloš Zeman se účastnil celostátní konference SPD. Hned na začátku svého proslovu zmínil, že přijel rád, protože úkolem prezidenta je komunikovat se všemi parlamentními stranami, a to bez rozdílu. „Víte, nejhorší je, když se vytváří názor, že některé strany jsou druholigové a některé jsou prvoligové. Já říkám, že nositelé tohoto názoru patří do okresního přeboru. Jinými slovy, všechny strany jsou hodny naší pozornosti včetně pozornosti prezidenta republiky a všechny strany mají stejné šance a stejný prostor pro komunikaci,“ uvedl Zeman.
Je v pořádku, že hasiči několik dní zachraňovali jezevčíka Mildu?Anketa
A jak je to s prvoligovými a druholigovými stranami podle Zdeňka Zbořila? „Pan prezident si vybral nikoli často používanou metaforu. Mohl také říci, kdyby studoval politologii na MU v Brně, že máme strany pravicově a levicově extremistické, nebo dokonce jen pravicové nebo levicové. Všechno to jsou jen slova označující, nikoli pojmy, které patří do politologie nebo odpovídají právnímu hodnocení,“ uvedl Zbořil. „Dokud není nějaké straně zakázána činnost nebo je rozpuštěna rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a je činná na základě registrace MV ČR jsou tato slova buď jen nadávky, nebo žertovná, žurnalistická (tj. krátkodobá) pojmenování. Legitimizovat tuto zvyklost jako normu nemohou ani výroční klasifikační zprávy MV ČR zpracovávané Policií ČR. Někdy i podle vzorů běžných v EU nebo blízkém zahraničí,“ dodal. Zároveň podotýká: „Když tak rádi mluvíme o právním státu, měli bychom vědět, že o zařazení politické strany do první nebo druhé ligy nerozhoduje samozvaný sudí, ale jen příslušná soudní instituce. Dokud nerozhodne, jsou si politické strany a jejich členové z hlediska Ústavy ČR rovni a rovny.“
Prezident konstatoval i to, že mainstreamová média občas nedávají všem stranám stejný prostor. A to „je primárně způsobeno tím, že tato média byla dříve ovlivňována údernickou skupinou TOP 09 a média si ještě nevšimla výsledku TOP 09 v minulých parlamentních volbách“. Doufá, že se to změní. „Protože shodou okolností mohu v posledních týdnech sledovat jen TV a číst noviny, dovoluji si konstatovat, že dokonce i Právo pomalu upouští od adorace tandemu Kalousek – Sobotka. V ČT se odehrává něco podobného, a ačkoli je Miroslav Kalousek stále ještě omezeně všudypřítomný, snaží se jeho deficit nahrazovat hojnými odkazy a citacemi osob z tzv. demokratického bloku,“ komentuje doktor Zbořil. „Posedlost TV zpravodajstvím o sestavování vlády Andreje Babiše, zdá se, také slábne, a dokonce i designovaným členům jeho vlády se dostává tu a tam příležitost někde se ukázat. Vysílání ČT2 a některých soukromých TV ovšem stále dominuje postava Adolfa Hitlera, někdy i šestkrát denně,“ dodal. Politolog také doplňuje: „Nevím, zda to je dáno orientací některých audiovizuálních i tištěných médií, ale někdy to opravdu vypadá, že volby vyhrály TOP 09 nebo STAN. Pokud to není vinou redakcí (a netroufám si říci, že i Putinových vlivových agentur), je to možná ještě horší. Členové těchto politických stran nepochopili důvody své volební prohry a jejich sebevědomí nekorigované kritickou skepsí, se spíše zvětšuje.“
„Jako memento mori je to docela vhodné.“
Zeman také uvedl: „Já, když občas poslouchám ty rádoby elitáře, kteří o těch druhých říkají, že jejich voliči jsou lůza, tak si vzpomenu na jednu krásnou větu ze Smetanovy opery Braniboři v Čechách, my nejsme lůza, my jsme lid.“ Zároveň také podpořil myšlenku přímé demokracii. Domnívá se, že se většina politiků bojí svých občanů. „Nejsem si jistý, zda pan prezident nemyslel hru V + W Balada z hadrů a píseň Hej pane králi, ve které se zpívá: ‚Myslete, že jsme jen lůza, že se nás nemusíte bát. Však jednou popadne vás hrůza, až pod okny vám budem řvát.‘ Zpívalo se to ale v jiné době a byl to téměř revoluční chorál. Ta dávno minula, ale jako memento mori je to docela vhodné,“ reagoval Zbořil. „Nevím, zda se většina politiků bojí svých občanů, ale někdy by mohli jejich zvolení zástupci přemýšlet víc o tom, že by se bát mohli,“ doplnil.
Fotogalerie: - Celostátní konference SPD
A čeho bychom si měli ještě všímat? „Snad nejzajímavější byl závěr jeho vystoupení, ve kterém kritizoval antiunijní postoje a rétoriku SPD. A také toho, že Miloš Zeman byl snad první politik, který se s touto stranou sešel a vysvětlil jejím členům, že s něčím z jejich programu souhlasí a že něco zásadně odmítá. A také to, že kritizoval trochu naivní víru této strany ve všemohoucnost a spravedlnost přímé demokracie. Snad o tom budou jeho posluchači na sjezdu více přemýšlet.“
Někteří politici účast prezidenta Miloše Zemana na konferenci hnutí Svoboda a přímá demokracie kritizovali. „Zeman na konferenci Okamurových extremistů. Po uši v té nejhorší morální špíně,“ napsal bývalý ministr pro lidská práva a Zemanův protikandidát z minulých prezidentských voleb Jiří Dienstbier na Twitteru. Na stejném médiu poznamenal místopředseda komunistů Jiří Dolejš, že Zeman SPD káral za jejich postoj vůči českým zahraničním vojenským misím a je proti vystoupení z Evropské unie. „Tak proč k nim lezl?“ poznamenal Dolejš. Jiří Pospíšil, europoslanec a nový předseda TOP 09, kterou Zeman často kritizuje, uvedl, že Zeman býval státníkem, který přivedl Českou republiku do NATO a podporoval EU. „Dnes z něj zůstal politik plný zloby, hrající na nejnižší lidské pudy – strach, závist, nenávist. Vystupuje s Konvičkou, hledá podporu u voličů extremistických stran,“ napsal na Twitteru. V tiskové zprávě pak také uvedl, že účastí na sněmu SPD Zeman ukázal, že není proevropskou hlavou státu, jak o sobě tvrdí. „Citace z řečí a psaní zmíněných neúspěšných a cestujících politiků není třeba komentovat. Kdyby Zeman navštívil kongres kterékoli politické strany, byly by jejich reakce stejné. Pan Pospíšil, bývalý člen ODS a ‚proevropsky‘ úřadující na Právnické fakultě Západočeské univerzity, by jistě obvinil Zemana z nemohoucnosti vykonávat prezidentský úřad, pan Dienstbier by kvůli tomu chtěl změnit ústavu v prezidentův neprospěch a Jiří Dolejš by neodolal zase se jednou ukázat na veřejnosti, když mu to v jeho rodné straně už moc nejede. Ale doufám, že jde jen o omyl a že ani pan Dolejš si nemyslí, že je více proevropský než Miloš Zeman. A pokud jde o tu zlobu a nenávist, měli by se tito pánové také občas podívat do zrcadla,“ komentuje politolog.
Okamura? Mluví o něm jako o fašistovi a byli by rádi, kdyby takový byl…
Zemanův protikandidát Mirek Topolánek ve videoposelství poskytnutém ČTK uvedl, že on by na rozdíl od Zemana na sjezd SPD nešel. „Respektuju výsledek ve volbách, ale nemůže se mi líbit, jak se ta strana chová k novinářům, homosexuálům, židům, Romům, schvaluje výhrůžky dětem,“ uvedl. „Je trochu legrace, když pan Topolánek, jehož vládní skandál začal tím, že se vulgárně zmínil o židech a homosexuálech, našel odvahu tentokrát z těchto svých chyb a omylů obvinit prezidenta republiky. Pokud zapomněl, můžeme mu to připomenout a přidat vzpomínku, jak sprostě hrozil prstem a nocí dlouhých nožů dokonce i z parlamentního řečniště,“ reagoval Zbořil.
Pravda je, že i v souvislosti s konferencí se média rozčilovala kvůli akreditacím. Na druhou stranu SPD může mít možná i oprávněné obavy z toho, jak bude o jejich konferenci informováno. „Pan Okamura pochopil, že klesající úroveň mainstreamových médií, mezi nimi i těch veřejnoprávních, je dobrou příležitosti, jak oživit rétoriku své strany nějakou populární tezí. Na úroveň programů ČT a jejího zpravodajství nadává kdekdo, tak proč to nezkusit? Antiokamurovští novináři reagují zběsile a co lepšího si může politik tohoto typu přát?“
Ti novináři, kteří akreditaci dostali, se na konferenci SPD mohli pohybovat jen mezi newsroomem a konferenčním sálem, a to v omezených intervalech v čase vymezeném ze strany pořadatelů. V konferenčním sále byla jejich přítomnost tolerována jen v úzce vymezeném prostoru u vchodu. A o čem svědčí tato opatření? „O ničem jiném než o tom, že novináři slídí a potají nahrávají, co který politik řekne. Vyřčené a zapsané upravují a nabízejí jako atraktivní zboží komukoli, kdo zaplatí. Tajemný pan Přibil nebo Šuman by měli vzrušovat občany víc než Čapí hnízdo. A jak kdysi napsal Mark Twain (už v roce 1904): ‚Máme hodně zákonů na ochranu tisku, ale málo na ochranu před tiskem!‘“ uvedl Zbořil.
A jak hodnotit přístup novinářů k SPD nebo k předsedovi hnutí Okamurovi? „Nejen novináři, ale i někteří politici o něm mluví jako o fašistovi a rádi by viděli, kdyby takovým byl. Nebo aby se choval tak, jak oni si fašistu představují. Dokonce je běžné dopouštět se vůči němu obecné neslušnosti, tak jak to vždy dělali ‚extremisté‘ v minulosti a dělají i v současnosti. Policie takové šíření záští a nenávisti, hanobení jednotlivce nebo skupiny osob nešetří, soudy je nesoudí, a tak jde jen o čas. Za jak dlouho se obrátí všeobecně šířená zloba proti těm, kteří ji dosud jen produkovali,“ reagoval Zbořil. „A pokud jde o objektivitu, ta ani není dána vlivem majitelů médií, nebo dokonce ani ‚politického zákulisí‘. Ale jen vzděláním a charakterem, nikoli jen proklamovaným, těch, kteří médiím dávají vzniknout,“ dodal.
Tomio Okamura oznámil ve svém proslovu i to, že v současnosti a i v příštích měsících budou jeho, ale i nezávislí odborníci připravovat nový mediální zákon, jehož základním principem bude vymahatelná odpovědnost za pravdivost a vyváženost na základě závazného etického kodexu. „Abych od začátku vyvrátil pláč médií o nějaké cenzuře. Principy závazného etického kodexu budou vycházet z etického kodexu, který si napsali před lety sami novináři a vydavatelé z Unie vydavatelů a budou postaveny i na současných principech zákona o České televizi i z tiskového zákona.“ Podle Zbořila „pan Okamura asi dobře ví, že zákon to jsou jen slova, ale zákonnost a spravedlnost spočívá v tom, zda umíme zákon dodržovat.“ K záměru vytvořit nový mediální zákon také uvedl: „Vůle a upozornění na to, co už existuje, ale nefunguje, je dobrá, ale teprve ‚podle skutků poznáme je‘.“
K proslovu předsedy SPD politolog také uvedl: „Můj velmi subjektivní názor je, že to, o čem pan Okamura mluvil, jsme už slyšeli. Je samozřejmě obratnější ve vyjadřování svých názorů, ale stále ještě nevíme, jak je schopný jednat a vyjednávat. Hned třeba o podpoře či nepodpoře Babišově vládě, která právě vzniká.“
Psali jsme:
Dezinformace řeší snad každý stát. O dění v Irsku v tomto kontextu informovaly Lidové noviny takto: „Zákaz šíření falešných zpráv, používání botů k politické agitaci či nutnost uvést, kdo si objednal politickou reklamu. Irské sociální sítě čeká období plné změn, pokud tento týden parlament schválí nový zákon. Za některé činy bude hrozit až pět let vězení či pokuta až deset tisíc euro.“ Profesor Martin C. Putna tento článek sdílel a k tomu napsal: „Ano, tudy na to!“ Opravdu tudy vede cesta? „Možná ano, možná ne. Kdo pozná, která zpráva je falešná? Panové Putna, Janda nebo celé Evropské hodnoty, tajemný úřad paní Romancovové nebo instituce, která vznikne ze zákona? Také by o falešném a nepravdivém mohli nakonec rozhodovat dopisovatelé různých alternativních webových stránek, jejichž seznam by sestavil někdo jiný než pan Putna,“ komentuje Zbořil.
Jak velká vina? Jak dlouho za ni bude pykat…
Rozruch vzbudil minulý týden kandidát KSČM na post šéfa sněmovní komise pro dohled nad GIBS Zdeněk Ondráček. V předlistopadové SNB se totiž účastnil represí vůči demonstrantům během Palachova týdne. KSČM na nominaci trvá. A tak se nabízejí tyto otázky: Je jeho působení při zásazích při Palachově týdnu překážkou, aby mohl vykonávat zmiňovaný post? A pomohlo by mu, kdyby se třeba omluvil? „Já nevím. Slyšel jsem, že byl v 19 letech u SNB, tedy v době, kdy pan Kajínek vesele kradl a loupil a dnes je to národní hrdina, o kterém se točí mnohadílné filmy. Dokonce i tisíce zločinců z devadesátých let 20. stol. byly amnestovány, a tak nevím, jak velká vina byla pana Ondráčka a jak dlouho za ni bude pykat. Do konce života nebo do pádu současného politického režimu nebo do nějaké další transformace?
Na druhé straně se mi ale zdá, že pan Ondráček trikům okolo policie (a že už jich bylo) bude rozumět lépe než nějaký věrný spolustraník, který bude nastrčenou figurkou nějakého nového Kalouska nebo Chovance,“ uvedl Zbořil.
Referendum mezi mladými sociálními demokraty komentoval na Facebooku Michal Hašek. „Mladí sociální demokraté udělali elektronickou anketu k prezidentským volbám, ve které údajně zvítězil Jiří Drahoš (56 %) před Markem Hilšerem (18 %) a Milošem Zemanem (9 %). Tiskovou zprávu o tom vydal dokonce Lidový dům. Nic proti názoru členů MSD (nejde automaticky o členy ČSSD, protože MSD je samostatný právní subjekt), mají na něj plné právo. Jen mne zaráží účast tiskového oddělení Lidového domu, protože své členské základně ČSSD žádnou prezidentskou anketu neumožnila, což je docela škoda...“ Je tedy nakonec možné, že by se v ČSSD prosadili více příznivci Bohuslava Sobotky a směr, který prosazoval například Jiří Dienstbier opět nabral na síle? „To je úplný nesmysl. Členové MSD asi ještě nevědí, jak to u nás chodí. Nevědí o vnitrostranickém referendu 25 tisíc členů strany, kteří se rozhodli pro volbu Miloše Zemana prezidentem a potom se při hlasování PS PČR na celé slavné referendum vykašlali. Také by mne zajímalo, kolik těch členů MSD je a kolik jich má sympatie k té sedmiprocentní politické straně. Takhle to vypadá, že budoucnost ČSSD je horší než černá a že tato politická strana s historickou tradicí bude jen politickým klubem posedávajícím díky milosti dědiců pana dr. Altnera v nějakém zastrčeném kamrlíku Lidového domu,“ komentuje politolog.
Nedělní OVM: Telička se zase, už poněkolikáté, netrefil
Do otázek Václava Moravce byli tentokrát pozváni místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička, bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek a místopředseda zahraničního výboru sněmovny Jiří Kobza. A co zaujalo doktora Zbořila ve včerejším pořadu? „Snad jen to, že pan Telička se zase, už poněkolikáté, netrefil. Vynadal vládě ČR, že nevyjednávala v EU, ale neřekl, co on tam dělal ve prospěch ČR a její politiky. Kupodivu pan Zaorálek se snažil situaci nějak hodnotit a analyzovat, i když vlastně jen hájil svou kůži. Panu Kobzovi jsem naslouchal, ale ještě bychom si měli počkat, až se řádně usadí v lavicích zahraničního výboru a bude muset odpovídat na vážnější otázky než v TV pořadu OVM.“
Pavel Telička, který se před časem rozešel s ANO pro Právo k aktuální situaci hnutí uvedl: „Osobně považuji jakékoliv pokračování a prohloubení spolupráce s SPD a KSČM za velmi nešťastné. Posílení vlivu subjektů, které jsou extremistické a nemají žádný relevantní program, jejich program obsahuje lži a jsou de facto na hranici právních norem, je nešťastné.“ A co k tomu říci? „Nic! Svého obročí dosáhl, a tak se chová, jak mu jeho nezanedbatelně dobrý příjem v EU dovolí. Není první a asi nebude ani poslední,“ uvedl politolog.
Předseda německé sociální demokracie Martin Schulz prosazuje, aby se z Evropské unie v příštích letech stala federace. Členské země by měly přijmout společnou ústavní smlouvu. Kdo bude proti, má z Unie vystoupit, řekl ve čtvrtek Schulz na sjezdu SPD v Berlíně. „Chci, aby existovala evropská ústavní smlouva, která vytvoří federální Evropu,“ uvedl. „Spojené státy evropské“ měly spatřit světlo světa do roku 2025. Zbořil k tomu říká: „Do jaké míry je to reálný plán? Pan Schulz je zřejmě, i vzhledem ke své rodinné anamnéze, taký akosi upřílišněný. Dnes mluví jako budoucí Vůdce Evropy a ještě ani nemá pořádek doma a nesedí ve vládě. Představuje ale variantu EU, po které touží významné bankovní domy v Evropě i Spojených státech, a proto jeho nápady nesmíme zlehčovat. Bránit se jim ale, třeba v čele s panem Teličkou, nedokážeme. A jen tak na okraj: neovlivňují jej Putinovi ovlivňovači?“
Ukrajina: Není to začátek konce, možná jen konec začátku
Gruzínského prezidenta a oděského gubernátora Michaila Saakašviliho přišly v úterý zatknout bezpečnostní složky. Opoziční politik vylezl na střechu domu, vyzval agenty SBU, aby se k němu nepřibližovali, vyhrožoval, že ze střechy skočí. Soud se Saakašvilim by měl začít už v pondělí. Právě na pondělí se chystá velká demonstrace, která je namířena především proti Porošenkovi. Zbořil k situaci na Ukrajině uvedl: „Román Michaila Šolochova Rozrušená země popisuje situaci lidí žijících v povodí řeky Don v letech sovětské ‚kolektivizace, industrializace a kulturní revoluce‘, která vyvracela tradiční archaické sociální a ekonomické pořádky. Dá se z ní ale vyčíst také něco o odporu ‚volných lidí‘, kteří se opakovaně bouřili proti ‚znevolňování‘ ruskými cary a po roce 1917 sovětskou mocí. Mimochodem, Šolochovem popisované území skoro stejně velké jako dnešní Polsko, Slovensko a Maďarsko bylo zbědováno občanskou válkou a taženími různých armád. Často jen loupežných tlup, které se vydávaly za ‚bílé‘ nebo ‚rudé‘ a obstarávaly si nezbytnou obživu ‚konfiskováním‘ všeho možného. Mimo jiné také živé síly, to jest rekrutů, kterým v chaotickém Rusku slibovaly nejen jídlo, ale i podíl na postupně se zvětšující sovětské moci. Stručně řečeno, Šolochov popisuje sen o zrození svobody z chaosu a jím nevyřčeným mementem je, že tento sen je neuskutečnitelný a že nezbývá, než se smířit s tím, co je, a snad i s tím, co bude.“
„Také revoluční Majdan vytvořil ‚novou třídu‘, která měla splnit nejen ‚ukrajinské aspirace‘ a zadání americké zahraniční politiky, a jak říkal George Friedman, označovaný za analytika Pentagonu, ve svém interview před Chicago Council on Global Affairs někdy v únoru roku 2015 s jednoduchostí sobě vlastní. ... Amerika nepotřebuje dobývat a okupovat země, ale kontrolovat jejich vlády, finance a zbrojení, a bude-li třeba, rozeštvávat je mezi sebou.“
„Jósef Pilsudský snil o tom, že se mu podaří obnovit státní útvar Rzeczpospolita Oboja Narodów (Republika obou národů, z let 1569–1795), spojení to Polska a Litvy rozkládající se mezi Baltským a Černým mořem. Z tohoto snu přežila do současnosti snad jen nevraživost a škoda že Friedman nedbal ve svých historických paralelách osudu Rzecy pospolitei a jejího zániku z úradku rakouských Habsburků, ruských carů a pruských králů.“
Trapnou roli hráli podle Zbořila v závětří celého konfliktu na Ukrajině i čeští politici. „Za všechny Karel Schwarzenberg, Michael Kocáb, Jaromír Štětina, Pavel Svoboda a další, kterým se za věrné služby nedostalo podobných obročí jako výše jmenovaným. Z nich se ještě chvíli snažil europoslanec Štětina, který podle svých slov na Ukrajinu stále jezdí. A chvíli jeho kolega v EU dr. Svoboda, který několik týdnů burcoval ostatní europoslance k držení hladovky za osvobození v RF odsouzené pilotky Savčenkové. Když se ukázalo, že její názory jsou nepřijatelné a také tak trochu antisemitské, potichu se vzdálil do svého bruselského azylu. Jediný, kdo z této party vydržel, byl sesazený gruzínský prezident Michail Saakašvili, který po neúspěchu v Gruzii byl odeslán na Ukrajinu, kde měl uklidnit situaci, bojovat proti korupci a podpořit ukrajinský nacionalismus.“
„To byl odvážný plán, hodný Georga Friedmana a jeho žáků, který ke svému neštěstí vzal Gruzínec povýšený na Ukrajince vážně. Bylo jen otázkou času, kdy se Saakašvili dostane do konfliktu s novou ukrajinskou politickou mocí a kdy si na něho, podobně jako v Gruzii, vymyslí důvod, proč ho poslat do kriminálů nebo se ho zbavit jinak. Tak je to tady! Slovy Winstona Churchilla to jistě ještě není začátek konce, ale možná jen konec začátku.“
Jak uvedl pro ParlamentníListy.cz Milan Syruček, čtvrteční jednání ukrajinského parlamentu bylo označeno jako „černý čtvrtek“. Především bylo o rok prodlouženo moratorium na prodej půdy určené pro zemědělskou činnost, právě trh s půdou byl jednou z podmínek spolupráce s MMF. Další dvě rozhodnutí odporují asociační dohodě s EU. „Parlament dovolil prezidentovi na tři měsíce odložit povinnost vypsat konkurz na obsazení míst v Národní komisi pro státní regulaci energetiky a komunálních služeb, takže si tam může nadále dosazovat své lidi, a tím regulaci kontrolovat. Ještě skandálnější je zákon, který zatím prošel prvním čtením a nazývá se ‚Kupuj ukrajinské, plať Ukrajincům‘. Znamená výhody pro ty společnosti, které budou mít potvrzení o tom, že v jejich výrobcích je obsaženo nejméně 20 procent domácí produkce,“ popisoval Syruček. „Na neviditelnou ruku trhu snad ještě někdo věří na Ukrajině, ale nejsou to představitelé státní moci a jejich kmotři v evropském a americkém zahraničí. Demokracie i na Ukrajině ‚rozkvétá s kosmetickou vadou‘ a ti, kdo nabyli po Majdanu svého bohatství, jej potřebují nějak zabezpečit. Proto začíná být trh ovládán státem a demokracie bude tak trochu ‚řízená‘. Koneckonců je to osud všech postkomunistických zemí, jen na Ukrajině je to ve větších rozměrech a trochu divočejší. Dobyvatelé moci z Majdanu se budou dále hádat o své soukromé zájmy a lidi budou z Ukrajiny odcházet do všech zemí, kde je alespoň dočasně přijmou,“ uzavírá Zbořil dnešní Rozjezd.
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
