Pane doktore, požádal jste mě o prostor na úvod a širší reakci k aktuálnímu dění ještě před tím, než se dostaneme k dalším otázkám. O čem jste chtěl hovořit?
Ano, rád bych tentokrát ještě před reakcí na vaše otázky zasadil problematiku současného dění do u nás převažujícího mediálního rámce. Zprávy zpravidla nesleduji, jsem raději napojen na anglické verze aktuálních informací, snad někdy až v deset večer zapnu ČT24. Naposled v době, kdy moderátor Lukáš Dolanský nijak nevybočil, použil však konečně tu jedině správnou formu, která odpovídá obsahu. Vynutit si, co chce a má slyšet. Pěkně zařval; a díky dvousetkilometrové vzdálenosti mezi ním a Michalem Haškem nedošlo na facku. Šlo o fotku – a velmi důležitou. Pan Hašek to několikráte musel vysvětlovat, ale ne nám posluchačům, tam to nebylo třeba. Po tomto výkřiku, kdy jsme měli pocítit sílu médií, odvolávající se dokonce na autoritu Spojených států, nastoupil na pranýř ministr zahraničních věcí pan Zaorálek a tak jsem očekával, že kauza „fotky“ bude pokračovat. Že bude ukázána jeho fotka s panem Schwarzenbergem, kterou si dobře pamatujeme, na Majdanu v Kyjevě pod fašistickými vlajkami (ukrajinské byly asi dvě), pod nimiž byli vražděny tisícovky Poláků i Volyňských Čechů a desetitisíce Židů. Že tvrdým a oprávněným slovem se zeptá: Na základě jakého státního pozvání jste se tam jako vládní představitel nechal pozvat a fotit? Dodnes to nikdo nevysvětlil a ČT se nesmí zeptat? To je ta její „vyváženost“ a nebezpečná úslužnost moderátora americké autoritě, na kterou se přímo odvolal.
Nelze se proto divit, když MZV s CEVRO vydá nyní „policy paper“, ve kterém varuje před americkým liberalismem (str. 9), že „de facto nahánějí české konzervativce (tradičně velmi proamerické do antiamerického tábora)“. Co k tomu dodat, snad jen to, že když padl Madrid, padla Praha. „Neprojdou“ říkalo se v třicátých letech, a nyní se v Praze pomocí ČT pracuje ve směru, aby padl i Washington. Nepadne, pokud i my odmítneme profašistickou manipulaci. Musí padnout primitivismus v médiích a čecháčkovský kavárenský neokonservatismus.
Pro ilustraci dodám ještě velmi zajímavý příběh z mého skromného života. Po „listopadu“ se Senát USA rozhodl, že demokracie v ČSR a jiných zemích východní Evropy zvítězila, a proto se platba na vysílání Svobodné Evropy do těchto zemí zastavila. Nemyslel jsem si, že v té době to bylo zralé a správné rozhodnutí, a tak jsem zpracoval pro tento Senát memorandum o mediální situaci, která dosud, jak jsem se domníval, toto rozhodnutí zpochybňuje. Za pomoci amerických přátel novinářů toto stanovisko bylo zasláno všem členům příslušného senátního výboru, který nato své původní rozhodnutí změnil. Nějak se to neutajilo, i když sám jsem o věci nehovořil. Takže pan Pecháček z vedení Svobodné Evropy za přítomnosti Radka Kubička (Praha 6) mně poděkoval. Ta historie nekončí. Má velmi nebezpečný vývoj.
Ve své mě době vedoucí ČRo 6 Petr Duhan požádal o komentování. Což jsem nějakou dobu dělal, až mě Radko Kubičko na rovinu sdělil, že Svobodná Evropa jménem Petra Broda důrazně požaduje ukončení mého komentování pod výhrůžkou, že jinak zakazují jakoukoliv souvislost ČRo 6 s jejich stanicí. Tato historka by nebyla tak zajímavá, kdyby si před několika dny TV ve více než hodinovém programu o médiích nepozvala jako experta právě Petra Broda, který nás poučil, jak jsme svobodní a média jsou pod objektivní kontrolou apod. Bylo to na zvracení. TV se mohla obrátit na jiné „znalce“. Neudělala to. Ne všichni jsou přece připraveni neustále „národu“ lhát. Pana Broda je mně jenom líto. A nyní k vážnějším věcem.
Mediálním a politickým světem nedávno hýbaly výsledky prvního kola rakouských prezidentských voleb. Tamní tradiční strany zcela vypadly a ve druhém kole se utká Norber Hofer ze Svobodné strany Rakouska a expředseda Zelených Alexander Van der Bellen. Mluví se o překvapení, šoku, nástupu populistů a extremistů, o přeorání rakouské politické mapy. Jak na tento vývoj pohlížet střízlivou optikou v rámci současné reality? Jaký vzkaz takovou volbou Rakušané vyslali? A nakolik může tyto volby brát jako varování Angela Merkelová?
Situace je opravdu napjatá, ale násobená zájmem po vytváření atmosféry strachu; a v tom prostředí hledání a označování nepřítele. Není to realita, spíše uměle vytvářená atmosféra. Hledáte střízlivou optiku. Správní směr. Vždyť po dekády jsme zažili nové politické prostředí založené na konci bipolárního světa, nepřevažuje ideové či na tom základě postavené třídní dělení ani tradiční nacionální sounáležitost. Jakékoliv snahy o narušení humanitárního chodu společnosti, na příklad bezdůvodným narušováním (i vojenskými útoky) různých oblastí jako projevu politické tendence neokons vyvolávající i teroristickou odezvu nemají, jak jsem uvedl žádný logický a tím ani reálný základ.
Zde vidím podstatu varování nejenom pro paní Merkelovou, ale pro nás pro všechny. Proto ta odvolávka na naší TV v úvodu.
Už delší dobu se hovoří o tom, že kvůli napjaté situaci v Evropě (migrační krize, terorismus) může náš kontinent zahájit zcela „novou éru“, kdy budou v jednotlivých zemích vítězit netradiční strany, často velmi ostře zaměřené a profilované. Hovoří se o francouzské Front National, na Slovensku uspěli kotlebovci, z některých kruhů zní kritika vůči polské konzervativní vládě atd. Hrozí něco Evropě, potažmo nám a současnému systému, pokud by se moci chopily strany, které jsou některými kruhy označovány jako populistické, extremistické? Došlo by k naplněný černých scénářů o konci Evropy?
Tradiční strany byly postaveny na hodnotách společenského politického zájmu, měly také filozofický a ideologický a samozřejmě i sociální základ svého směřování. Takové strany již nejsou a tím u nás myslím i sociální demokracii. Není třeba uvádět důvody. Stačí pohled na trestní causy nebo zařazení České republiky mezi agresivní země. Takže tvorba jiných uskupení nemusí mít v pozadí jen populismus, ale reálný přirozený základ. Nejedná se jen o černý konec Evropy, která nakonec vždy byla (a nyní opět tento faktor je zdůrazněn) jen asijským poloostrovem. (Jak jsem se učil kdysi dávno ve třetí třídě Obecné školy chlapecké v Německém Brodě.)
Podívejme se na jinou a závažnou související otázku. Trump se stal reálným prezidentským kandidátem v USA. On přece fakticky nebude kandidovat za Republikány, oni v těchto volbách kandidáta nemají. A co víc, jak řekla Clintonová, je to neřiditelná střela. Neskýtá tak více nadějí než kandidátka, které podpořila agresi do Iráku? A vadilo by nám to (mimo neocons v pozadí s MZV, kteří vyhrožují, že přejdou do antiamerického tábora)? Vždyť oni tam vždy patřili. Nehledejme jen výrazivo jako populismus a extremismus. Nebylo dosavadní hledání nepřítele i za pomoci BIS, jak ve svých zprávách prezentuje bez reálného zdůvodnění, vlastně extremismem? Myslím, že bychom měli mít jiný přístup k problémům, a tím si také klást jiné otázky, na příklad takové, které vedou k uklidnění. Historie minulých krizí a jejich řešení nás o tom poučuje.
Kdo se podle vás nejvíce zasloužil o porážku Hitlera?Anketa
Případně, jak nástupu radikálně vyhraněných stran a hnutí s jednoduchými recepty zabránit? Nakolik mohou mainstreamové strany vstřebávat agentu „extremistů“ a sebrat jim vítr z plachet?
Bohužel mainstreamové strany nemohou vstřebávat agendu „extremistů“, neboť ji samy vytvářejí. Viz zmíněný Majdan.
Vítr z plachet odejme globální odpovědnost, pokud budeme natolik inteligentní a uvědomíme si ji. Jedná se nyní o vzájemnou závislost na společenském prostředí, ne mocenskou a politickou, ale dokonce existenční.
Americký prezident Obama při návštěvě Velké Británie doporučil, aby země setrvala v EU. Okamžitě se ozvala kritika ve smyslu, že se šéf Bílého domu vměšuje do britských vnitřních záležitostí. Dnes již bývalý londýnský starosta a vlivný konzervativec Boris Johnson, který podporuje vystoupení z EU, obvinil Obamu z pokrytectví a označil to za bizarní. Tedy, lze to považovat za vměšování se? Patří taková vystoupení a doporučení do diplomatických vztahů mezi suverénními státy? Nelze to srovnat se situací, kdy americký velvyslanec kritizoval prezidenta Zeman a ten mu za to odepřel přístup na Hrad?
Prezident Obama s nadějí, která byla do něho vkládána a oceněna také Nobelovou cenou míru, by rád viděl svět dobře proorganizovaný, a tudíž průhledný. Ale jak víme, ono to tak nejde, a tak se konečně i přiznal, že se mýlil ve věcech (agresivní zásahy s důsledky mnoha škod i na životech a celkovém dosud nekončícím zmatku) mezinárodní politiky.
Diplomacie zná mnoho forem, jak vyjádřit vůli státu přijatelnou formou. Nejde jen ale o formu. Podstatný je předmět, který musí obsahovat náznak pochopení. Velké státy s tím mívají problém, chybí jim takt a pokora jako vlastnost silných, ale ve vyjádření podstaty věci malých států není. To mám z Lenina, který pro něho z dobrých mocenských důvodů již rozpouštěl část svého carského impéria.
Podiv nad tím, jak se Obama vměšuje do evropských záležitostí, byl širší, nejen v Británii. Kritické hlasy zmiňují, že EU v podstatě vytvořili Američané jako podmínku Marshallova plánu. Do jaké míry dělá v reálu EU samostatnou politiku, respektive, můžeme si dovolit odmítat věci, o které nás USA žádají?
Tato otázka je těžko k zodpovězení, protože reaguje na stav, který není. EU si sice vytvořila struktury, ale jednotnou politiku nemá, a ani mít nemůže. Nejedná se o solidaritu či toleranci k zájmům, protože lze snadněji v tomto uskupení odsledovat pouze jednotlivé zájmy. USA mohou a mají vliv, ale ne na organizaci jako celek. Ta není partnerem.
Barack Obama se při své nedávné evropské „pouti“ setkal i s německou kancléřkou Merkelovou a otevřeně ji pochválil za její postoj k migrační krizi. Merkelová podle něho prokázala skutečné morální a politické vedení. Co na to říci? Není to podobné onomu doporučení pro Brity? Objevují se navíc argumenty, že právě americký prezident by na téma migrační krize příliš hovořit neměl, když konflikty v některých zemích, odkud lidé prchají, zahájily americké intervence…
Obama v Evropě? Není třeba jeho návštěvu přeceňovat. Zmínka o migrační krizi se pojí s její příčinou – a ta je na bedrech právě Spojených států. Nepíšeme o tom, ale víme to dobře, takže knížecí rady nelze udílet.
Myslím, že převládal z jeho cesty dojem, že nejedná již jako představitel rozhodující světové mocnosti, ale země kdesi „daleko za louží“. Myslím, že si na tento přístup budeme musit zvykat, nebo USA (Trump) přijdou na to, že je nutno mít jiné partnery a jimi jsou Ruská federace a Čína a upozadí (což USA v praxi provádějí dávno) OSN, OBSE a nakonec i NATO.
Fotogalerie: - Noční vlk Foldyna
Pokud jde o migrační krizi, je hlášen mírný úbytek imigrantů balkánskou cestou, ale na druhou stranu se to směřuje do Itálie, kdy prý dochází ke značnému nárůstu zločinnosti. Merkelová je navíc terčem kritiky, že se nechá Erdoganem vydírat, a Turecko naléhá, že když nebudou zrušena víza, pustí migranty volně do Evropy. Považujete dohodu EU s Tureckem za funkční? A co dělat, pokud jde o italskou cestu? A co soudíte o snaze Evropské komise protlačit kvóty, ať se nám to líbí, nebo ne?
Zde je spojeno několik otázek. Migrace se podstatně omezí po ukončení bojů. Zde je třeba reálně zhodnotit vstup RF do bojů v Sýrii. Otevřenou zůstává Afrika, kde je odpovědnost stále na dřívějších koloniálních mocnostech a zde solidarita s čímkoliv nemá místo. Kvóty jsou o číslech (arabských), ne o lidech. My demokraté přece víme, co je člověk, a také jsme to již právně ukotvili. Opravdu není o čem jednat. Nakonec (a to není hlavní důvod) nikdo z přinucení v naší společnosti již žít nesmí a nebude.
Pokud Evropská komise uvažuje jinak, pak je třeba do češtiny přeložit knihu Angličana Rodney Atkinsona „Fascist Europe Rising“.
Množí se úvahy o soužití muslimů s evropským původním obyvatelstvem a o tom, kolik běžných muslimů žijících dlouhodobě v evropských městech schvaluje teroristické útoky a pomáhá krýt možné hrozby, byť sami nic nepodnikají. Jsou výsledky integrace muslimů povzbuzením, abychom z přijímání dalších migrantů strach neměli, anebo právě naopak?
Soužití muslimů s evropským obyvatelstvem, na to není tak snadné odpovědět dvěma větami. Abych mohl s někým žít v pohodě, musím ho znát; a když sleduji média, nemám dojem, že bychom se o to nějak snažili. Co víme o dvou největších muslimských zemích, Indonésii či Indii? Nic.
Takže já vidím opět problém spíše na naší straně. Či jinak, kdo je schopen mi vysvětlit, proč Indonésie je nejprogresivnější zemí dneška v tom centru mezinárodního zájmu? Takže důvody nepochopení vidím spíše v mé negramotnosti, i když jsem v tom nevinně.
V oblastech Sýrie, kde vládne Bašár Asad, proběhly volby. Ve zbytku země se přetahují různé skupiny a ty, které nejsou považovány za teroristické organizace, se nyní zdráhají s Asadem jednat. Novinář Českého rozhlasu Robert Mikoláš řekl, že lidé na osvobozených územích víceméně vítají syrskou armádu a mají pozitivní vztah k ruským vojákům. Pro koho hraje v Sýrii čas? Není to tak, že spíš pro Rusy, jimiž podporovaný Asad se postupně stabilizuje? Lze čekat nějaké dramatické zásahy od Turecka nebo od USA, které by do toho mohly vojensky vstoupit?
Myslím, že vaše otázka přesně charakterizuje současný stav věcí. Dodal bych jen, že USA dnes již spolupracují s Ruskem na poli diplomatickém, a to velmi efektivně, ale i vojenském při koordinaci svých akcí. My bychom si měli uvědomit, že to není o ekonomických sankcích, které naše Česká republika statečně „uvalila“, ale i o životě.
Turecko má veliký problém a s ním i NATO; a to není Asad, ale Kurdové. Dáváme jim zbraně. Podpoříme je i politicky či mediátorsky? Naše diplomacie by mohla pracovat, pokud by chtěla. Bohužel z dob Zielencových na to není personálně ani morálně vybavena.
Co soudíte o Michalu Haškovi?Anketa
Na Ukrajině vznikla nová vláda, nelze ovšem asi čekat nějaké zlepšení životní úrovně a stabilizaci situace. Je možné souhlasit s tím, že Ukrajině přidělíme bezvízový styk? Je vůbec reálné, aby se uvažovalo o členství Ukrajiny v NATO a Evropské unii?
Stabilizace Ukrajiny není jen ekonomický, ale předně politický problém. Myslím, že bez součinnosti s Ruskou federací, a tím i jistou stabilizací v rámci jednotné Ukrajiny, řešení není, či je prozatím v nedohlednu. Možnost silného vlivu extremistů a pád země do chaosu, což se opět předpovídá, je nepravděpodobný. Je to krajní poloha, kterou by mělo dnes politické prostředí ubránit.
Otázka bezvízového styku by nemusela být problémem, alespoň tak je vnímána přítomnost ukrajinských občanů u nás a, myslím, v celé Evropě. Jiný problém je vstup do NATO a EU. Zde se jedná o mocenské vazby a působení tohoto ukrajinského činitele a jeho vliv na zmiňované instituce je za současného stavu krajně nežádoucí. Bez stabilizace vnitropolitických poměrů vstup nebude realizován, i když zájem stoupenců narušení vytvoření celkové spolupráce v Evropě je značný, ale jedná se spíše již jen o křeč.
Na jaké trajektorii je dle vás vývoj v Rusku? Jak co se týče geopolitického smyslu, kdy se mluví o tom, že se Putin vymanil z mezinárodní izolace, a za druhé z hlediska vnitropolitického, kdy navíc zemi v září čekají parlamentní volby, za rok prezidentské a Putinova podpora je stále výrazná. Upevní si Putin pozici, nebo je ohrožen? Co vliv ekonomického hlediska, kdy ceny rostou a Rusové musí snášet snižování životní úrovně? Sice se říká, že Rus snese všechno, ale kde je podle vás ta hranice, kdy si řekne dost a postaví se proti vedení?
Tento přístup či prognózy jsou v duchu „přání otcem myšlenky“. Nedovedu je opřít o žádný faktický důvod. A pokládám i za ztrátu času se jimi zabývat. Třeba izolace. Je vůbec možno izolovat tak rozsáhlou ekonomiku včetně jejích zdrojů? Účast v BRICS, Šanghajské organizaci spolupráce apod. snad takovou úvahu ani neumožňuje. Podpora prezidenta Putina je dána mnoha důvody, které jsou dobře vnímány a chápány mezinárodním společenstvím. To jenom v našich médiích můžete čit, že v Rusku brzy vypukne občanská válka apod. To by nemělo být předmětem našeho uvažování ani v náznaku. Takže se omlouvám.
Českou diskusi o Rusku do značné míry vyplňují úvahy o ruské informační válce, kterou odpůrci Ruska označují za hybridní agresi. Jsou svolávány konference, kterých se zúčastňují i armádní představitelé a zaznívají i hlasy po omezení svobody slova. Třeba poslanec Ivan Gabal navrhuje mazat proruské servery. Co s tím dělat v případě právě některých webů a alternativních serverů, které se údajně podílí na této hybridní válce?
Informační válka, jak to nazýváte, je prvek, který má budit nedůvěru. Na naší straně dokonce pod vojenskou patronací. Jednu z jejich forem jsem uvedl, a sice, jak pracuje česká státní televize. Zde dochází k zvláštní situaci. Absolutní primitivismus naráží svými argumenty i formou na českého vzdělaného člověka. Pak jim nic jiného nezbude, než, jak uvádíte, možnost cenzury jako jediné řešení a předkládání jediné pravdy. Ale to tu již někdy bylo.
Dále pak se uvažuje o organizacích, které jsou podporovány z Moskvy. Bezpečnostní analytik Jan Schneider dlouhodobě propaguje přijetí zákona typu FARA po vzoru Spojených států, kdy všechny organizace musí prokazovat zdroje financování, a je tak veřejně patrné, kdo „čí píseň zpívá“. Jaké řešení je dle vás nejrozumnější?
V tom máte, myslím, pravdu i s panem Schneiderem. Jenom bych ho doplnil o informaci, že v USA nemusí prokazovat jen zdroje svého financování, ale musí se registrovat jako „Foreign agent“. To bychom jich tu měli a myslím, že nejsou ruské. Jedná se však o ustanovení universální, ne s jistým specifickým zaměřením. K návrhu pana Gabala bych se rád odvolal na citaci Voltaira „Naslouchejte těm, kterým zakazují mluvit“. Je to v podstatě totéž, co nám o demokracii vzkázal TGM.
Prezident Miloš Zeman je obviňován z toho, že tahá Česko na Východ, že zrazuje naše spojence a obrací zahraničně-politické ukotvení naší země. Je tomu tak? Jak s odstupem hodnotit zahraniční politiku prezidenta?
Prezident Zeman je myslící člověk a ví, že je Čech. Jeho zahraničně politické ukotvení přece není v geopolitickém směru, ale v jeho politicko-filozofickém pojetí s nutnou dávkou osobního zaujetí, které ho na morálním základě osvobozuje od jednoduchých přizpůsobivých tendencí i jiných vlivů. Jen tento přístup je souladný s opravdovými zájmy Českého státu. Bohužel se domnívám, že naše zahraniční politika tato kritéria v mnoho případech neunese.
Lze považovat za legitimní debatu o tom, zda máme být členy EU nebo NATO? Objevují se názory, že taková debata je proti duchu Ústavy. A co dělat s tím, že lidé Evropské unii prostě nevěří?
Debata o jakémkoliv problému by měla být vždy přínosná, pokud je vedena v zájmu respektu k argumentům druhého. To se týká i Evropské unie již proto, že je to organizace ve stádiu formování a nekonečné transformace. Nelze popřít a přijmout její kladné centralizační ustanovení, pokud jsou v zájmu jednotlivce i státu jako celku; a na druhé straně je třeba udržet prostor pro tvůrčí i kritickou diskusi a závěry.
Členství v NATO je jiný problém. Zde došlo k odcizení politickým manévrováním jeho členů od závažných ustanovení Charty NATO, což je Washingtonská smlouva, a přímo k porušování jejích zásad. Jsme ve stavu politické neodpovědnosti vedoucích orgánů NATO, a proto organizace je před operativní transformací, nebo odchodem z politické scény a nástupem aktivizované OBSE. Bohužel, vzhledem k bezkoncepčnosti našeho politického směřování nelze očekávat aktivní přístup České republiky.
Pochybovačný vztah našeho obyvatelstva k těmto institucím má svůj spíše citový než uvědomělý základ.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
