Nakonec se všechno sesype, protože lidi zjistí, že to byl podfuk. Jenom jedeme na dluh. Analytik o ekonomice, setkání v Davosu a kšeftu na Ukrajině

27.01.2015 8:01

Na pravidelné Světové ekonomické fórum v Davosu přijel nejen ukrajinský prezident Petro Porošenko, jak obsáhle reflektovala česká média, ale též, jako vždy, gigantické množství světových mocných a bohatých. O výsledcích setkání, stejně jako o nepěkných odhadech budoucnosti světové ekonomiky či o vývoji v Rusku a na Ukrajině pro ParlamentníListy.cz referuje analytik Jan Campbell.

Nakonec se všechno sesype, protože lidi zjistí, že to byl podfuk. Jenom jedeme na dluh. Analytik o ekonomice, setkání v Davosu a kšeftu na Ukrajině
Foto: Archiv
Popisek: Jan Campbell

Výrok, který se připisuje Jiřímu Suchému, jsem neprověřoval. Nevím, ke kterému Jiřímu nebo Suchému se obrátit během víkendu. Věřím ale, že se žádný z Jiřích Suchých, kteří žijí, neurazí. „Kapitalismus je lepší než socialismus, ale horší, než jsem si myslel. Skutečný rozdíl mezi kapitalismem a socialismem: V socialismu zloději kradli toaletní papír, mýdlo, tužky. V kapitalismu zloději kradou fabriky vyrábějící toaletní papír, mýdla, tužky. V socialismu dělníci dostávali přebytky. V kapitalismu jsou dělníci přebytkem. V socialismu kradlo hodně lidí, ale málo. V kapitalismu krade málo lidí, ale zato hodně. V socialismu se o zlodějích psalo v černé kronice a seděli v base. V kapitalismu se o zlodějích píše jako o celebritách a sedí v daňovém ráji.“

Davos WEF – World Economic Forum, Světové ekonomické fórum se odehrává v takovém ráji. V pořadí již 45. fóra se podle newsweek.com mělo účastnit, nebo opravdu účastnilo přibližně 2.500 osobností, mezi nimi přibližně 100 miliardářů z USA, 15 z Indie, 8 z RF, 1 z Itálie (Geox Mario Moretti Polegato) z více než 12 států. V době od 21. do 24. ledna 2015 proběhlo fórum v týdnu, během kterého se událo mnoho důležitého jak během letu v těch ohlášených 1.700 soukromých tryskáčích, tak i na pozemské cestě k reorganizaci světa a světového hospodářství.

K tomu důležitému, co se stalo, patří mimo jiné rozhodnutí ECB, Evropské centrální banky týden po rozhodnutí SNB (Švýcarské národní banky) a samozřejmě i jednání WTO (Světové obchodní organizace) s WEF na konci davoského fóra. I to méně důležité, co se událo ve světě, má také svůj význam pro vývoj ve světě politickém a hospodářském v představitelné budoucnosti. Proto uvádím krátký přehled několika událostí, které nejsou – podle mého povrchního pozorování – v centru pozornosti oficiálních českých médií.

Méně důležité, přesto důležité

19. ledna protestoval milion občanů v hlavním městě Čečenské republiky Groznyj proti karikaturám Mohameda. Uvádím Čečenskou republiku i proto, že byla doba, kdy se její občané potýkali se stejným nebo podobným jevem jako Eva Michaláková. Čečenské rodiny řešily problém po „svém“ a vlastními silami. Bez vládních nót a ministerských zasedání. Jsem přesvědčen, že se Norové při řešení problému naučili velice rychle jiným mravům a jednání a že historie s čečenskými dětmi se pro Čečence v Norsku nebude opakovat. A to ani tehdy, kdyby číslo migrantů z Kavkazu mělo být v budoucnu mnohem vyšší, než je dnes. Při jednání s Nory totiž nelze nepostavit na program dne otázku, která je ryze komerčního charakteru a která je zabalená v sociálním mýtu o pomoci. Otázka indikuje, že v Norsku existuje až do 20 procent dospělých, kteří se živí takzvanou „péčí“ o nevlastní děti.

20. ledna se aplaudovalo samochvále prezidenta Obamy. Lingvistická analýza jeho projevu indikuje, že to byla radost živých v nemocniční JIPce na cestě ke smrti. Mám na mysli především USD a vůdcovství USA. Aby ten odchod mohl být spořádaný a bezpečný, rozhodla se americká společnost Russian Weapon Company vyrábět v USA Kalašnikův minulý zázrak AK 47, Made in USA. Ten bude ochraňovat i nový Microsoft browser, zvaný Spartan. Založený na Chrome a Firefoxu, browser bude částí Windows 10 a bude v prodeji po 3 až 5 měsíčním testování. V tu jarní dobu si již budou pracovníci Gazpromu konečně platit své zahraniční dovolené ze svého. Jak to přispěje turismu v Evropě, si mohu dobře představit. Mohu si i představit, jak bude ve světě růst číslo konspiračních teorií ohledně UFO poté, co USA odtajily 130.000 dokumentů, a tím daly možnost nahlédnout na 12.618 fenoménů na nebi, které byly dokumentovány v období od 1947– 1969. Otázka kladená v referátu OSN v roce 1978 UFO instancí, zakladatelem Center for UFO studies (J. Allen Hynek) „když UFO neexistuje, tak proč tolik tajnůstkáření“, bude přesto čekat na odpověď. Podobně bude čekat na vysvětlení 701 fenoménů, které dokumenty uvádějí, ale nevysvětlují. Takže bude na léta dost práce pro zaměstnané a pro nezaměstnané s vrozenou zvědavostí.

21. ledna jsme se mohli dovědět o nejchudším městě Ruské federace. Togliati, bývalá sovětská automobilová hrdost, podobná americkému městu automobilů Detroitu, vede trojici nejchudších měst v Ruské federaci. Druhé místo zaujímá Astrachaň, třetí Penza. Hledá se odpověď na otázku, zda-li jsou tak občané – pracovníci z Togliati tak chudí, že mohou dělat auta, jaká vyrábějí. Nebo auta, jaká vyrábějí, je dělají tak chudými, jakými jsou. Kdo ví, ať napoví.

22. ledna se musel zpovídat ukrajinský oligarcha Rinat Achmetov na prokuratuře ohledně finanční podpory terorismu. Zatím je na svobodě a jeho majetek nebyl znárodněn. Možná i proto, že vyšetřovatel slyšel slova Patrirchy Kirilla v Moskevské dumě. Tam šla mimo jiné řeč o pseudohodnotách Západu. Ty ničí nejenom člověka jako takového, ale i celou civilizaci. Proto je nezbytné si uvědomit sílu solidarity. Dnes, kdy vzniká příspěvek v českém jazyce, se obejvily zprávy o útoku „povstalců“ z Doněcka na třech frontách. USA již před týdny sdělily světu, že armáda RF bude také schopna v krátké době vést boje na třech frontách. Dnes ještě ne. Východoukrajinští povstalci jsou zřejmě na tom lépe, než armáda RF. Proto asi leží na stole vedení povstalců otázka čekající na brzkou odpověď: Jít do Kyjeva hned, nebo později?  Sami, nebo s Rusy? Možná, že vyšetřovatel má cit pro kvalitu času a to, co se těžko překládá z německého do jiného jazyka a jmenuje se Zeitgeist. Smysl pro čas a Zeitgeist ztratili zřejmě Bulhaři. Moment setrvačnosti jejich politických vůdců a Evropská komise nedovolily zastavit stavbu Jižního proudu. Plyn a ropa sem nebo tam, všechno je jedno. Hlavně, že stavíme za peníze, které nemáme.

23. ledna jsem se dověděl o boji mezi filmy Leviatan a Sluneční úpal. Zlatého orla dostal Sluneční úpal, zatímco Leviatan čeká v čekárně na Oscara. Povolení k promítání ruské veřejnosti film a režisér již mají. Podrobněji o snímku Leviatan se čtenář může informovat zde

25. ledna, kdy pracuji na příspěvku, se oslavuje – podle pravoslavného církevního kalendáře – den svaté Tatjany, den učitele. Před 260 roky podepsala císařovna Alžběta Petrovna zakládající dokument Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. Věřím, že v této akademické kovárně existují nejenom pedagogové, ale i mistři kováři, kteří vychovávají mladé specialisty schopné konstruovat duchovní a materiální zábranu, podobnou té symbolické v moskevské části zvané Chimki. A vedle ní efektivní vakcínu proti onemocnění mladé generace západními pseudohodnotami nejenom v Moskvě, na Uralu a Sibiři, ale v celé ruské zemi.

Důležité z Německa

Zeitgeist nám napovídá, že na začátku kvantitativního uvolňování měnové politiky eura žije v Německé spolkové republice více než 3 miliony pracujících v zóně nebezpečí chudoby! Pracující omezují topení, omezují spotřebu potravin a výsledně více churavějí. Pegida (proti islamizaci) a Pagida (proti amerikanizaci) dokazují, že je Německo rozdělené, co se týče vlivu islámu a co se týče amerikanizace, to jest vlivu USA na Německo a Evropu. Proto lze bez nadsázky hovořit již dnes o paralelních společnostech na území Německé spolkové republiky. To potvrzují výroky několika ministerských předsedů Spolkových zemí bývalé NDR. K nim patří Sasko a jeho lídr, pan Tillich. Ten si například přeje více přistěhovalců-odborníků, ale současně upozorňuje, že islám nepatří do Saska. V dalekém Maghrebu, arabském světě Tuniské univerzity, přiznává obavy ze ztráty image ministr zahraničních věcí Německé spolkové republiky, Walter Steinmeier. Aby toho nebylo málo, vyjadřuje šok nad děním na východě Ukrajiny a současně nabízí Německo jako zprostředkovatele míru na Ukrajině. Jako kdyby neměl prezident Putin paměť a nevěděl o nedodržení slova, mimo jiného i slova německého nejenom při setkání s exprezidentem Janukovičem. Mírotvorecká nabídka vlády Německé spolkové republiky při plné závislosti německé zahraniční politiky na USA představuje jenom část cynismu, který německá vláda nabízí světu dennodenně. Dnes, v den mimořádných voleb v Athénách například to dokazuje cynickým tvrzením o tom, že „Řecko je na dobré cestě.“ Na této „dobré cestě“ je trojnásobné zvýšení nezaměstnanosti mladých, nová onemocnění HIV se zvýšila o 3.200 procent a současná řecká vláda nakoupila „krematoria“ na zničení vládních dokumentů pro případ, že vyhraje Syriza. Na Ukrajině je tomu jinak. Tam vládní trio Jaceňuk – Porošenko – Turčinov nakoupilo nebo nechalo rychle vyvinout – podle mých informací již tři – mobilní krematoria pro mrtvé vojáky své armády. Taková mobilní krematoria mají rychlou návratnost. Dovolují totiž sdělit pozůstalým, že jejich syn je nezvěstný, nemusí se platit ani vyšetřování, ani žold, ani pohřeb s převozem, ani vdovský důchod, prostě vše je zadarmo. Pro stát. A Německo k tomu mlčí, stejně jako mlčelo po odmítavé reakci amerického diplomata Michaela Kirbyho na pozvání prezidenta Putina na oslavy 70. výročí osvobození Jugoslávie nebo na specifickou Jaceňukovu interpretaci dějin druhé světové války či interpretaci osvobození Ausschwitz-Osvětimi polským ministrem zahraničních věcí Schetynou. Zato Německo nemlčelo v Davosu.

Davos

Pokud si pamatuji, davoského fóra se nikdy neúčastnilo více německých politiků, než tomu bylo v tomto roce. Tato skutečnost stojí za pozornost a pokus najít odpověď, proč tomu tak bylo. Hledání odpovědí napoví i o hodnotě fóra v představitelné budoucnosti, protože je zcela zřejmé, že věk fóra – 45 let, je věkem biologického přechodu (menopauza) u ženského, a dnes již i mužského pohlaví (andropauza). A věk zakladatele fóra, 76 letého německého profesora Schwaba, nehledě na správnou životosprávu a cvičení přece jenom napovídá, že přichází čas předat žezlo. Komu? Pokusím se odpovědět v následujícím rozmyšlení.

Německo v Davosu

Kancléřka Merkelová a ministr hospodářství Gabriel, ministryně obrany von der Leyenová, ministr vnitra de Maizière, ministr dopravy a IT infrastruktury Dobrindt, ministr financí Schäuble a ministr zdravotnictví Groehe, ti všichni tam byli. Někteří poprvé (Groehe) a několik dní, ostatní, jako mladší nebo starší veteráni, pouze den nebo dva. Společné fotosafari, neformální Grüss Gott, Bonjour nebo Hello mají také svoji cenu ve světě vazeb, diskrétních grémií a stresu. O české delegaci takové úrovně v Davosu nevím.

Kancléřka Merkelová ve svém referátu Globální odpovědnost v digitální době (Globale Verantwortung im digitalen Zeitalter) nechala publikum a veřejnost zjistit, že se Německo nebrání mezinárodním diskusím ("dass Deutschland sich den internationalen Diskussionen stellt"). To je relativně důležité sdělení, protože, jak dokazuje historie fóra, diskuse doposud vedli především Američané. Ti se většinově koncentrovali na zvyk vidět Evropu v černé barvě, na umělý porod eura, na nemístnou snahu Německa spořit a žít z toho, co máme. Prostě chování, které zvětšuje hospodářskou krizi Evropy, která ve výsledku nedovoluje USA se rozvíjet v Evropě tak, jak je to možné a potřebné v duchu přátelství a spolupráce mezi tak důležitými partnery.

Němečtí podnikatelé a lídři německých firem-obrů měli samozřejmě z návštěvy takového množství německých politiků radost. Osobně nevím, zda upřímnou nebo formální. Možná, že je opravdu možné v rámci budoucí TTIP spolupracovat s Provincií Quebec. Těžko představitelná pro mě je však například spolupráce s americkými IT společnostmi. Pro českého čtenáře v době spoluvlády ANO je možná těžko představitelné vidět ministra vnitra ČR oslavovat v Davosu své šedesátiny v přítomnosti 600 zahraničních hostů a příští den štěbetat s Antoniem Guterresm (OSN vrchní komisař pro uprchlíky) a Švýcarskou prezidentkou Simonettou Sommarugaovou o uprchlících, azylu a otevřených hranicích Evropy. To v době postpařížského traumatu, aktuální situace nejenom v Německu, ale i v době, kdy lze demokraticky odmítnout informaci o počtu policistů, vojáků a agentů, zabezpečujících pohodu a klid hostů Švýcarska, našich veřejných a stínových lídrů. Jestliže si velitel armádního kontingentu Jean-Marc Halter dovolil předpokládat a zveřejnit číslo 3.200 vojáků, kteří „dorazí do dějiště akcí“, pak není přehnané tvrdit, že ochránců hostů fóra bylo přinejmenším třikrát více než samotných hostů. Kdo by se nesmál a neradoval v takovém ráji a bezpečí zaplaceném z našich daní. Chránění politici dostali a nadále dostávají možnost chránit podnikatele a na export orientované nadnárodní společnosti před „především politickými riziky“, jak se vyjádřil Johannes Huth, evropský šéf finančního obra – investora KKR. Jiní šéfové podobných obrů se omezili na riziko spojené s finanční politikou ECB (Maximilian Zimmerer, Allianz), cyber kriminalitou (Norbert Winkeljohannn, německý mluvčí PwC) a v neposlední řadě s levnou ropou (Charle-Edouard Bouée, šéf Roland Berger Strategic Consultants). Všichni a společně potvrzují eminentní zájem na udržení dobré pověsti značky Made in Germany.

Čína v Davosu

Nehledě na zimní ráj, pohodu v Davosu a oslabování čínského hospodářského růstu doma, se smáli všichni přítomní Číňané. A nebylo jich málo. Čínský premiér Li Keqiang, byl již loni v Davosu, zná proto všechny rohy a stoly. Protože má respekt, dostal ve středu hlavní slovo. Tím dal Davos vědět světu, že vedle Německa je Čína na řadě. USA se tak dostaly na třetí místo. To dokazuje mimo jiné i skutečnost, že v čínské delegaci bylo více než sto vysoce postavených politiků a akademiků! Kolik toho řekli jednotlivě a celkově zvědavým, si dovedu na základě zkušenosti v jednání s Číňany na vládní úrovni dobře představit. Skromné zdůraznění faktu, že plánování a lidská práva nezaručují úspěch, dalo mnohým západním hostům Davosu důvod se nepokoušet dále ptát a dovědět se více. Například co a kde je to třetí, ta třetí noha, která nedovoluje stolu se kývat. Občasné varovné západní hlasy na téma nebezpečí rychlého ukončení industrializace a přechodu Číny od průmyslového charakteru země k službám a vědě dělá na mě dojem, že za těmito varovnými hlasy stojí strach z čínské konkurence v oblasti služeb a znovu objevené konkurenční schopnosti čínské vědy a inženýrství.

S největší možnou pravděpodobností a odpovědností z interpretace toho mála, co mám k dispozcici, tvrdím, že v Číně nedojde v představitelné budoucnosti k žádné opravdové privatizaci státních podniků. Vedení státních podniků se bude prioritně věnovat takzvané Corporate Governance, intenzivnímu rozvoji konkurenční schopnosti státního kapitalismu a rozvoji právní stability a jistoty. Tyto tři jsou nutné pro úspěšnou pozdější transformaci hospodářského systému. Než k ní dojde, budou se západní lídři muset naučit pracovat v Číně bez korupčních praktik. Současné protikorupční kampaně a konsolidace vládní moci totiž představují vážnou výzvu pro západní podnikatele a společnosti. Především pro ty, kteří nevědí nic, nebo velice málo o čínské kultuře, jazyku a čínských dialektech, o archetypech chování a myšlení a v neposlední řadě o realistickém očekávání v práci a spolupráci v zahraničí, kde již neplatí imperiální pravidla. Znalosti takzvané systémové soutěže budou muset být i v Evropě podstatně lépe hodnoceny a placeny.

K nezaplacení Evropanům může být lekce, kterou nabízí Číňané v podobě akvizice – investice do Club Med. Osobně by ji mohl dát Henri Giscard d´Estaing, syn bývalého francouzského prezidenta. Jako šéf Club Med prohrál společně se svým společníkem Andreou Bonomim a americkým investorem – obrem KKR bitvu s čínskou společností Fosun. Ta patří miliardáři Guo Guangchang. Ten byl mnoho let akcionářem společnosti Club Med a rozhodl v polovině roku 2013, že má na víc. Nevídané praktiky a poker s cenou, která byla na začátku 540 milionů eur, vynesly cenu Club Med na 939 milionů eur. Guo zaplatí i tuto cenu. Ta odpovídá 2/3 obratu Club Med. To je hodně daleko od hodnotících standardů v turistickém podnikání. Henri Giscard d´Estaing již také platí. Cena je také vysoká. Musí poslouchat na slovo, chce-li dále mít práci. Tu vykonává v sídle společnosti v severovýchodní části Paříže. To je lokalita spíše pro sběr odpadu, železa a papíru, než pro HQ Club Med, asociovaný především modrou barvou moře. Partner, společník Andrey Bonomiho má také své starosti a bude platit advokátům. Podle Journal du Net má Bonomi problém s kampaní francouzských médií. Ta ho prý pomlouvají a tím mu škodí. Proto přemýšlí o ochraně osobnosti před soudem. O KKR nepíši. Jejich výdech a nádech stačí, aby člověk ztratil hlas a tužku.

Ruská federace v Davosu

Hosté fóra se dověděli i staré pravdy od malé ruské delegace. Opatrný vicepremiér Arkadij Dvorkovič testoval švýcarskou půdu. „Zahraniční investoří pokračují v hodnocení situace, rozvoji investic v Ruské federaci včetně nových projektů,“ sdělil vicepremiér. A dodal, že „nehledě na sankce a postoj USA.“ Sankce mají prý více vliv na „strukturu financování“ než na samotnou realizaci projektů. Výraznější ve svém projevu byl první místopředseda vlády Igor Šuvalov. To bylo potřebné, aby byl uslyšen a topil se v otázkách. Jako například redaktora The New Times, Avgenije Albaceho. Pan Šuvalov odpovídal a mluvil řečí západních ekonomů o nezaměstnanosti, krizi a nebezpečí jejího zhoršení. Došlo i na připomínku a srovnání sankcí proti Chile a JAR ze sedmdesátých let minulého století. Dále šla řeč o zaspalé, v roce 2008 promarněné, ale díky sankcím nově objevené šanci na modernizaci Ruské federace. Ta se uskuteční podle plánu prezidenta a vlády a „ředění“ realizačních plánů, jako tomu bylo po návratu konjunktury v roce 2012, se nebude opakovat. Pan Šuvalov dal jasně najevo, že v žádném protikrizovém plánu Bílého domu nejsou obsaženy plány strukturálních reforem. Ty se budou posuzovat odděleně. Ministerstvo hospodářství RF vypracovalo protikrizový plán. Ten má 62 bodů a investiční hodnotu ve výši 1.375 trilionů rublů. V kontrolním orgánu zaujmou místo pan Gref (Sberbank) a také Alexej Kudrin jako expert. Kozlové budou zahradníky. I to má své kouzlo. Dále upozornil na zkušenost podporující očekávání vlády a prezidentské administrace, že investice přijdou a je jedno odkud. „Neexistuje možnost zakázat kapitalistickému podnikateli investovat, jestli je investování pro kapitalistu-podnikatele výhodné.“ To v podstatě také potvrdil Domink Burton, šéf poradenské společnosti McKinsey. Dodal ale, že samozřejmě nedoporučuje pokusy o obcházení sankcí. Deofšorizace, která se bude nově definovat a regulovat po aktualizaci zákona a která má být ukončena ke konci jara tohoto roku, stejně jako bank „špatných aktiv“ se v Davosu neposuzovaly. Pan Šuvalov ale jasně objasnil realizaci velkých infrastrukturních projektů, které nemusejí mít neoliberální, zato ale společensky významný charakter. Ostatní reference nebudu komentovat. Vím, že se neurazí a že je jim to lhostejné.

Surealistický obrázek se nabízí při spojení obsahu Šuvalova referátu a referátů kancléřky Merkelové a ministra Gabriela. Ti hovořili a mlžili o hospodářské spolupráci v prostoru od Lisabonu až do Vladivostoku v naději, že logika německých a jim podobných hospodářských obrů si vynutí politický rozum u politiků, a tím i racionální politická rozhodnutí. Kéž by tomu tak bylo a mohlo být v době, kdy EU bojuje na hospodářském poli s USA. Na tomto poli se EU dostala na práh objektivního boje s USA i na poli finančním. Diplomacie, včetně takzvané ekonomické diplomacie, ke které jsem měl blíže než k té politické, je cenný instrument. Takový instrument ale pracuje pro blaho jenom tehdy, když mají rozhodující politikové jasnou představu o budoucnosti. V současné době je očekávání takové představy u politiků nereálné. Svobodná hospodářská zóna od Lisabonu po Vladivostok patří, protože v současných geopolitických podmínkách musí patřit, k ledu. Představa svobodné hospodářské zóny od Lisabonu po Vladivostok není reálná. Kromě toho nepodporuje zásady politiky prezidenta Putina. Ten se koncentruje v současné době na vyloučení přímého vojenského konfliktu s USA, na ochranu suverenity a kultury Ruské federace. V neposlední řadě i na ochranu euroasijské civilizace. V tomto kontextu lze konstatovat jako úspěch konec třítýdenního propadu rublu, oslabení eura a čerstvé rozhodnutí Íránské centrální banky obchodovat s rublem, ne s USD. Zpáteční cesta delegace do Moskvy a cesta k nezávisloti RF na západních finančních pramenech je proto bezproblémová. Cesta premiéra Medveděva na pohřeb zemřelého krále Saúdské Arábie Abdallaha dokumentuje, že Ruská federace nemá zásadní problém s politikou SA poté, co oslabený Irák, Egypt a Sýrie nemohou objektivně a aktivně oponovat vzniku nové světové architektury. Ta se již dnes týká energetických trhů, finančních a geopolitických zájmů a v neposlední řadě i záchrany arabské a ruské civilizace. Toho jsou si podle mých informací plně vědomi jak SA, tak i RF. Proto očekávám rozvoj spolupráce mezi SA a RF nehledě na cenu ropy a plynu a podobné jevy.

EU a ECB v Davosu

Davos by nebyl Davosem, kdyby nehostil početnou delegaci EU. Za zmínku mi stojí celá řada setkání EU úředníků, bývalých a současných ministrů zdravotnictví. To proto, že Evropský farmaceutický úřad (EMA) v pátek doporučil zastavit cestu na svobodný trh EU přibližně 700 lékům. To není málo, představíme-li si, že EMA prověřuje přibližně 1000 žádostí. Jedním z hlavních důvodů zákazu je podvod s daty. EMA tak přijala doporučení německé státní instituce Bfarm (Bundesinstitut fuer Arzneimittel und Medizinprodukte). Již před několika týdny, v prosinci minulého roku, jsem psal na toto téma. Jsem upřímně rád, že i mnou očekávané votum EMA přišlo včas a během fóra v Davosu, nehledě na pochybnosti vyplývající ze sofistikovaného jednacího a odvolávacího potenciálu farmaceutických obrů, jejichž prioritou je zisk a ne zdravý člověk.

Davos by nebyl Davosem, kdyby se tam nejednalo o velkých penězích a co s nimi. V době, kdy se jich nabízí tolik, že si to jen málokdo dovede představit, nestačí jenom vědět, že v německém jazyce existuje minimálně 18 slov, která označují peníze a která znám osobně jako laik. Nestačí vědět, že ECB nabídne 1140 miliard eur, to jest 1.140.000.000.000 na nákup státních dluhopisů. Nestačí vědět, že si banky půjčují peníze s úrokovou sazbou 0,05 procenta. Protože se musí vědět více, není divu, že nejenom mnozí evropští, ale i američtí ekonomové vidí především, „že se náš svět nezadržitelně řítí do finančního kolapsu – protože většina toho, co se vydává za ‚ekonomický úspěch‘, je vybudována na falešných nebo zcela fiktivních základech.“ Cituji tři z mnoha, které mám k dispozici a které s největší možnou pravděpodobností byly předmětem mnoha diskusí v Davosu:

Bill Fleckenstein (prezident společnosti Fleckenstein Capital a komentátor finančních trhů pro americký server MSN Money): „Pokoušejí se hnát burzu nahoru a celou ekonomiku táhnout spolu s ní. Ale nebude to fungovat. Systém zkolabuje. Až si lidé uvědomí, že je to celé podfuk, dolar se sesype, burza se sesype a finanční trhy se taky – doufejme – sesypou. Pak zlato znovu získá svou právoplatnou pozici. A to všechno proto, že se udělalo to, co se udělalo, protože lidé předpokládali naprostou neomylnost na straně (americké) centrální banky.“

Phoenix Capital Reserch: „Dopadne to úplně na všechny oblasti. Většina ‚oživení‘ za posledních pět let ‚jela‘ z levných vypůjčených dolarů. Teď, když dolar překonává maxima za posledních několik let, budeme se setkávat se stále více ‚rizikovými aktivy‘ (to jest projekty či investicemi poháněnými levně vypůjčenými dolary). Ropa je jen začátek, nikoli pouze ojedinělý úkaz. Pokud vývoj opravdu nabere obrátky, za scénou se připravuje devítibilionová potenciální exploze. Představte si, že by vybouchla celá ekonomika Německa a Japonska dohromady, a dostanete přibližnou představu o dopadu na finanční systém.“

John Ficenec (vedoucí ekonomické rubriky britského deníku The Telegraph): „Ve Spojených státech je v současné době cyklicky přizpůsobovaný poměr cen a mezd (tak řečený Shiller’s Cape) na 27,2, to jest o 60,8 % nad historickým průměrem, který činí 16,6. Dosud přesáhl tuto hodnotu jen třikrát – v roce 1929, v roce 2000 a 2007. Co následovalo, je jasné.“

Ambrose Evans-Pritchard (ekonomický analytik deníku The Telegraph): „Eurozóna se v únoru dostane do deflace a bude se beznadějně pokoušet podpálit mokré dříví křesáním pazourky. Reálná úroková míra bude vyšroubována ještě výš. Státní dluh bude nadále stoupat rychleji než nominální HDP. Celá oblast ještě více zabředne do pasti narůstajících úroků ze státních dluhů (compound interest).“

Osobně očekávám, že se výsledky modelování SNB posledních dnů potvrdí. Modelování předpovídá Švýcarsku po odpojení CHF od eura mnohem více výhod než nevýhod. Kromě toho je tu i strategický potenciál. Jeho význam nelze podcenit. Tento potenciál je založen na skutečnosti, že i evropské elity mají „své“ ve Švýcarsku a nehodlají riskovat s eurem v době, kdy se EU s eurem octli na prahu finanční války s USA a USD, současné bojujíc již na poli hospodářském. Tato válka začala již před lety. Podle mé skromné analýzy již v roce 2012, v době konjunktury, ve kterou věřili i Rusové a jejich ministři. V té době totiž Německo a před ním již Holandsko poprvé nabídlo státní dluhopisy s negativní úrokovou sazbou (!) To znamená, níže oficiální inflace. Již tenkrát Německo prodalo dvakrát více státních dluhopisů, než nabízelo: 7 miliard eur. Jestliže 2012 nebude v budoucnu označen jako skutečný začátek finanční války mezi USD a eurem, tak to bude s největší pravděpodobností 16. leden 2015. Den neočekávaného – očekávaného rozhodnutí SNB. Rozhodnutí ECB z 23. ledna jenom potvrzuje, že tomu tak je, a že se euro vydalo do boje. V jeho první fázi mají být evropští političtí lídři přinuceni finančními guruy konečně poslouchat a dělat to, co jim bylo řečeno dříve, co ignorovali ze strachu před svými voliči. Ti jsou dnes již zcela bezmocní proti bankéřům a finančníkům. Tiskárny ECB dodají z vytištěných eur 18 procent Německu, 14 procent Francii, 12 Španělsku, 9 procent Itálii. V rozdělovači nevidím Řecko. To proto, že se tam dnes volí. Na druhé straně se interně a v důvěrných grémiích již nevěří na to, že by Řecko mohlo zůstat v Eurozóně. 250 až 300 miliard eur bude Řecko potřebovat tak nebo jinak již v tomto roce.

Další kolo boje USD – euro se bude odehrávat ve stínu čtvrtého nebo pátého kola kvantitativního uvolňování FED. Toto kolo bude již doprovázeno krytím ztrát bank penězi věřitelů. Bail-in se odlišuje od bail-out nejenom slovy a psaním. Praktická konfiskace úspor na spořících a penzijních účtech běžných občanů (pension accounts) to lze pojmenovat. A konfiskace bez exekutorů se blíží k prahům našich evropských dvěří.

Hlavní funkci kvantitavního uvolňování jsem popsal ve zjednodušené formě a srozumitelnými slovy v jiném příspěvku . Problém s kvantitavním uvolňováním eura je mimo jiné v tom, že euro není rezervní světovou měnou, která by byla chráněna armádou. USD je rezervní měnou, protože je kryt vojenskou mocí USA. Proto je rozhodnutí ECB o kvantitativním uvolňování eura tak dramatické. Nelíbí se ani Německu, které na něm krátkodobě vydělá. Znám osobně německé spoluobčany a odborníky nesrovnatelně vyšší úrovně, než jsem a mohu být já, kteří si nejenom myslí, ale tvrdí, že vědí, že cena, kterou Německo bude platit a v konečném výsledku zaplatí za projekt EU, bude nekonečně vyšší než krátkodobé výhody. Přitom nevylučují rozpad systému, skrze který měli nebo mohli Němci dosáhnout nadvlády v Evropě bez války. Prezident ECB Draghi proto v Davosu urgoval vytvoření „opravdové hospodářské unie“ (echte Wirtschaftsunion). „My jsme udělali své, teď jsou na řadě politici.“ A jeho kolega – ředitel z šestičlenného grémia ECB, francouz Cœuré to všude opakoval jinými slovy. Cœuré je mimo jiné znám chválou 315 miliardového EU projektu, jehož formálním autorem je prezident EK Juncker. V pondělí v Bruselu Cœuré připomene všem ministrům financí, co mají dělat. Vše ve smyslu staré Grande Nation.

Za sebe si dovoluji připomenout radu Liz Capo McCormick a Susanne Walker (Bloomberg Magazine): „Připravte se na katastrofální rok pro americké státní dluhopisy. To vám vzkazují prognostici z Wall Street.“ Osobně to vidím až v roce 2016 a 2017, po otevření „závěti a posledního přání“ prezidenta Obamy. Nový prezident a EU budou muset pracovat i v sobotu a v neděli, protože nevyléčená onemocnění se obyčejně vracejí s ještě většími bolestmi a následky.

Ukrajina v Davosu

Připomínám krátce Ukrajinu poté, co se v Davosu potvrdilo, že nikdo z přítomných miliardářů nespěchá investovat na Ukrajině. Nespěchá tam ani MMF. Prezidentka MMF Christine Lagardeová se snaží získat podporu prezidenta Putina. Veřejnost o výsledku jednání zatím nic neví. Nebo alespoň já nevím. Bez podpory prezidenta Putina totiž ani MMF ani Soros, prostě nikdo nezachrání Ukrajinu před oficálním vyhlášení platební neschopnosti státu.

Připomínám Ukrajinu také poté, co ukrajinský prezident Porošenko již podruhé nabízel v překrásně čistém prostředí Davosu suvenýry, které miliardáře, ministry a úředníky vůbec nazajímají. Ani kdyby byly zadarmo a vyrobené ze zlata nebo z jakéhokoliv jiného drahého materiálu. Minulý rok to byly gumové patrony a dýmové granáty z Majdanu, v tomto roce plech s dírami z východu Ukrajiny. Představené suvenýry nezajímají ani Monsanto, které má na Ukrajině kancelář. To odpovídá americké zvyklosti umisťovat své základny na místech, která chtějí politicky ovládnout. Otevření této kanceláře se kryje se zábory půdy souvisejícími s úvěry od MMF a Světové banky. Zákaz vlastnictví půdy soukromým sektorem byl zrušen právě včas. Monsanto je na Ukrajině a Ukrajina si tímto způsobem zajistila od MMF půjčky ve výši 17 miliard USD. USA si tímto způsobem zajistily otevřená zadní vrata pro vstup TTIP do Evropy a případné otevřené intervence spojené s ochranou národních zájmů USA. Deere, DuPont a Monsanto se mohou těšit v bezpečí na bohatě žně, když se nestane nic nepředvídaného a neplánovaného. Ukrajina se také může těšit na roli biotechnologické kolonie. Tu jí mimo jiné zajišťuje článek 404 dohody s EU. Ten se týká zemědělství a obsahuje odstavec, který uvádí mimo jiné, že obě strany budou spolupracovat na rozšíření používání biotechnologií. (Ukraine Agreed to a Monsanto “Land Grab” to Get a $17 Billion Loan from the International Monetary Fund (IMF), 11. Januray 2015, Global Research). Michael Cox, výzkumný ředitel investiční banky Piper Jaffray potvrzuje moji interpretaci jinými slovy: „Ukrajina a v širší míře východní Evropa patří k nejslibnějším růstovým trhům pro zemědělské vybavení Deere, jakož i výrobců osiv Monsanto a DuPont.“

Protože ani projev prezidenta nové Ukrajiny Porošenka, tak představil prezidenta zakladatel fóra, profesor Schwabe, ani útěk starosty Kyjeva Vitalije Klička před dotěrnou silou švýcarské demokracie a ochrany hostů, ani osud nové Ukrajiny nemohly zabránit fiasku návštěvy ukrajinské delegace, musel se tak objevit důležitý důvod pro předčasný odlet delegace domů. Tím důvodem byla situace na východě Ukrajiny. Ta se v posledních dnech a hodinách podstatně zhoršila. Okamžitě poté, co předem zformulované teze WSJ byly prezidentem míru a ne prezidentem války předneseny (tak se Porošenko sám hodnotil v Davosu) a jeho prosby o peníze nebyly v Davosu vyslyšeny, bombardování a zabíjení na východě Ukrajiny se probudilo.

Jak hodnotit Davos fórum 2015?

Přestože nemám zpracované všechny veřejně dostupné a jiné materiály týkající se fóra a dění kolem SNB a ECB mohu shrnout výsledek a hodnotit fórum následovně:

  • Týden před začátkem fóra vydaná zpráva o globálních rizicích včetně statistických dat se mi jeví kvalitním materiálem www.weforum.org/reports/global-risks-report-2015. Dokument byl vypracován 900 analytiky, a již proto by měl být studován, interpretován a používán na všech politických, hospodářských a vzdělávacích úrovních. V příspěvku jsem se o obsahu materiálu z časových a objemových důvodů nezmiňoval.

  • Kvalitní prezentace a přítomnost mnoha vysoce postavených německých politiků a představitelů německých nadnárodních společností, spolu s nízkou úrovní americké politické reprezentace indikuje bez ohledu na přítomnost amerických miliardářů, že davoské ekonomické fórum vstoupilo do transformačního procesu, jehož výsledkem bude s největší pravděpodobností předání vedení a organizace fóra, zaměstnávajícího již 600 pracovmíků, do rukou dalšího Němce, Philippa Röslera.

  • Transformované fórum může v představitelné budoucnosti tvořit silnou německy a hospodářsky orientovanou zájmovou bázi, se kterou bude muset počítat Evropská komise více než s jednotlivými členy EU, včetně Německa. V případě udržení EU a eura může fórum získat rozhodující sílu, když již ne formální hlas v rozhodování EK. V případě rozpadu Eurozóny nebo dokonce EU se fórum stane automaticky náhradní organizací pro ty země, které si udržely a upevňovaly loajalitu k Německu.

  • Transformované fórum může být také katalyzátorem v procesu řešení krize WTO. Ta není zatím schopná získat zpět ztracenou důvěru a relevanci. Ke ztrátě těchto dvou základních hodnot jakékoli mezinárodní organizace přispěly USA a blokové dohody s EU. WTO se proto a prakticky nachází v existenční krizi.

  • Z geopolitického a geohospodářského pohledu v době míru se Davos může stát opravdovým partnerem v dialogu mezi EU a EAHS (Euroasijké hospodářském společenství). Taková pozice se může očekávat především v případě úspěšného rozvoje EAHS. Modifikované astaninské ekonomické fórum, které se koná v Astaně, hlavním městu Kazachstánu může být partnerem davoského fóra. Příští fórum v Astaně, již osmé, se uskuteční v květnu 2015. V roce 2017 se bude konat v Astaně světová výstva Expo 2017. Výstava se nabízí jako zkouška zralosti pro potřeby dialogu a partnerství. To vše za předpokladu, že Evropa zvládne krizi a nebude pokračovat otevřená hospodářská a finanční válka mezi USA a EU, nebo dokonce otevřená vojenská konfrontace mezi USA a Ruskou federací.

  • Davoské fórum potvrdilo starou pravdu o tom, že fórum nemůže ovlivnit zahraniční politiku USA. Přítomnost amerických společností a miliardářů na fóru ale potvrzuje marketingový potenciál pro americkou hospodářskou politiku a podporující potenciál takové politiky. Fórum se také osvědčuje jako diskrétní testovací platforma. Nedovoluje ale pracovat s tematikou národních zájmů světových a regionálních velmocí. V tom je jedna z jeho hlavních slabin.

  • Davoské fórum dostatečně jasně ukazuje i své další slabé stránky. K nim lze mimo jiné a mnohé, které nebudu popisovat, zařadit elitární charakter fóra, nepřítomnost „hlasu lidu“ o kterém se tam jedná, a v neposlední řadě nemožnost zaujmout progresivní pozici při vypracování řešení neglobálního charakteru. Veřejná reakce je fóru vrozená. Veřejná akce je mu cizí. V době, kdy vůdcem může být jenom ten, kdo má schopnosti, vědění a možnost určovat a měnit pravidla hry, je fórum v současné podobě zastaralé. Proto je význam fóra vskutku omezený. Ve spojení s výzvami, před kterými stojí svět, ve kterém se přiostřují nejenom mezilidské vztahy, ale i vztahy uvnitř celé naší sluneční soustavy, je fórum nahraditelné a postradatelné.
     

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jan Campbell

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ben Kuras: Merkelová splnila zadání KGB, koluje. USA? 15 milionů volebních lístků pryč

9:52 Ben Kuras: Merkelová splnila zadání KGB, koluje. USA? 15 milionů volebních lístků pryč

OBZOR BENJAMINA KURASE „Mezi německými vtipálky (ne že by jich bylo hodně) se šíří komentář, že Merk…