Nelez vysoko na stromy, bude ti vidět prdel, připomíná Zdeněk Zbořil odhalenému Jakubu Jandovi. A k trenkám na Hradě: To už můžeme rovnou pouštět státní hymnu holkám, co tančí u tyče

21.09.2015 8:18

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Česká politická reprezentace s velkou pravděpodobností skloní hlavu a podvolí se vůli silnějších členů Evropské unie zavést kvóty pro přijímání uprchlíků. Politolog Zdeněk Zbořil se obává i toho, že migrační krize může vyvolat také konflikty mezi evropskými státy. Za kritikou cesty prezidenta Miloše Zemana do Ázerbajdžánu nevidí lidskoprávní, ale ekonomické důvody. Jeho glose neušly ani obří trenky na Pražském hradě ani gay porno natočené lobbistou z Evropských hodnot.

Nelez vysoko na stromy, bude ti vidět prdel, připomíná Zdeněk Zbořil odhalenému Jakubu Jandovi. A k trenkám na Hradě: To už můžeme rovnou pouštět státní hymnu holkám, co tančí u tyče
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

Pod stále rostoucím tlakem se Česká republika ocitá pro svůj odmítavý postoj k přijetí kvót stanovujících počty uprchlíků pro jednotlivé členské země Evropské unie. Ministr obrany Martin Stropnický k tomu v Otázkách Václava Moravce uvedl, že nemůžeme na středeční summit jít jen s odmítáním kvót, ale s návrhy na řešení. Náš přínos by viděl například ve vybudování záchytného tábora pro uprchlíky u Maďarska. „Pan Sobotka není takový hlupák, aby na summitu bušil na zavřené dveře, které se nedají otevřít, a jen odmítal kvóty. Vždyť mluví o tom, že je nechceme proto, aby se to v budoucnu neopakovalo, ale že jsme ochotni některé uprchlíky přijmout na základě dobrovolnosti. To je jeho nabídka,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.

Martin Stropnický zmínil i možnou pomoc České republiky při budování uprchlických táborů mimo území Evropské unie, kam by mohli být vysíláni i čeští vojáci. Tím jako by navázal na nové vyjádření německého ministra vnitra Thomase de Maiziéra, jenž navrhuje stanovení pevných evropských kvót na přijímání uprchlíků. Po jejich naplnění by Evropská unie měla další běžence odmítat a umísťovat je do jiných bezpečných regionů světa. „To je už asi čtvrtý názor, který od vysoce postaveného německého politika za poslední týden slyšíme. Důležité je zjistit, jakou váhu ten názor má. Protože ač se jedná o vysoce postavené politiky Spolkové republiky Německo nebo jiných velkých států, tak to na nás, kteří nevidíme za dveře jejich tajných jednání, budí dojem nekompetentnosti, nebo zmatenosti,“ poukazuje politolog.

Němci se chovají, jako kdyby každý musel rád přijmout to, co rozhodnou

Připomíná také, že i německá kancléřka Angela Merkelová se během několika dnů rovněž vyjádřila různým způsobem. „Ale podobně i viceprezident Spolkového sněmu, ministr zahraničních věcí či ministr vnitra. Takže konstatovat, že jde ze strany Německa o nějaký posun v názorech, si netroufnu, protože možná zítra řeknou něco zase diametrálně odlišného. Ale možná se i němečtí politici dobírají nějakého konsensu a během několika málo dnů se dohodnou na nějakém jednotném názoru. Ale to ještě neznamená, že ten musí být pro nás přijatelný a výhodný. Protože oni se už skutečně chovají, jako kdyby nebyli jedním z členských států Evropské unie, ale jako státem, který co rozhodne, musí všichni ostatní rádi přijmout,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Anketa

Trenky na Hradě... Co vy na ně?

hlasovalo: 19053 lidí

Pro další vývoj budou důležité dvě akce. Jednak úterní schůzka ministrů vnitra EU, kde mohou být zástupci států Visegrádské čtyřky přehlasováni kvalifikovanou většinou, a pak také středeční summit nejvyšších představitelů zemí Evropské unie. „Hlavu s velkou pravděpodobností nakonec skloníme. Jenom se to naši politici budou snažit vysvětlit tak, aby to pro nás bylo přijatelné. Teď se mluví jen o ochraně vnějších hranic, ale toho, jak uprchlíci cestují mezi Srbskem a dalšími zeměmi, Maďarskem, Chorvatskem a Slovinskem, a že do Srbska přišli z Řecka, si už ani nikdo nevšímá. Z toho je vidět, že ta situace je nepřehledná a zmatená jako hlavy politiků Evropské unie, kteří o tom mají rozhodovat,“ myslí si politický analytik.

Českým zástupcům se možná nebude vůbec naslouchat

Dělá to na něj dojem, že při prvním vážném problému Evropské unie, proti němuž byla krize v Řecku jen dětskou hrou, se ukazuje, že ji vedou lidé, kteří jsou nekompetentní. „A možná ještě zmatenější než ti konkrétní vojáci, policisté a občané, kteří musí řešit problém uprchlíků přicházejících do jejich země v konkrétním čase a na konkrétním místě. Tak doufejme, že se na něčem dohodnou, protože nedohoda trvá už příliš dlouho. Cokoli dohodnou, bude stavebním kamenem pro další politiku. Ale obávám se, že naše přání nebudou vyslyšena a možná jim nebudou ani naslouchat. Bylo by zajímavé si zjistit, jak budou v úterý a ve středu naši zástupci mluvit a kolik k tomu dostanou prostoru. Nebo zda je zase někdo po vzoru pana prezidenta Chiraka upozorní na to, že promarnili poslední příležitost mlčet,“ připomíná Zdeněk Zbořil výrok někdejší hlavy Francie.

Nynější situaci s migranty hrnoucími se do Evropy vystihuje jeden z mnoha kreslených vtipů. Na prvním obrázku sedí na lavičce Angela Merkelová a začíná sypat ptáčkům. Na druhém už se jich k ní slétává víc, na třetím jich jsou obrovská hejna a na čtvrtém už před nimi německá kancléřka zoufale prchá. „Angela Merkelová je snadným terčem kvůli svým kontroverzním výrokům. Navíc, málo platné, myslela si, že je, a do jisté míry i byla vůdčí představitelkou reál politiky Evropské unie. Najednou se ukázaly její slabiny, a tak jí to všichni rádi připomínají. Ten vtip je pravdivý, protože to prohlášení ‚Přijďte k nám, já vám dám plný krajáč mléka‘ bylo nešťastné. Někdy má politik spíše mlčet, i když na něj všichni naléhají, aby promluvil. To udělá méně škody, než když se vydá na nejistou půdu své výřečnosti,“ vysvětluje politolog.

Vláda by se rozhodnutí o kvótách pro uprchlíky podřídit neměla

Nad pozicí České republiky před klíčovými schůzkami politických špiček členských zemí EU se v Partii televize Prima zamýšlel politolog Petr Robejšek. Poukázal na to, že pojmem evropská solidarita se nejvíce ohánějí politici velkých zemí poté, co přijmou špatná rozhodnutí a pak chtějí po ostatních, aby s nimi za ně nesli následky. Nepřímo vyzval českou vládu, aby vytrvala u svého odmítavého postoje k uprchlickým kvótám. A i kdyby byla na Radě ministrů přehlasována kvalifikovanou většinou, tak aby se tomu nepodřídila. Zdůvodnil to tím, že by se sice proti České republice zavedlo kárné řízení, ale to by mohlo trvat roky. A čas by v tomto případě hrál pro nás. Jeho postoj podpořili i oba hosté ve studiu, jihomoravský hejtman Michal Hašek z ČSSD a europoslanec Jan Zahradil z ODS.

Pod názor Petra Robejška o evropské solidaritě, že se vyvolává tehdy, když to potřebují ty tři čtyři velké země, se podle Zdeňka Zbořila může podepsat každý, kdo není zaslepený postranními politickými úmysly. „Velké země vyžadují, abychom se podíleli na nákladech, jež jsou vyvolány situací, kterou způsobily. Ale my jsme nebombardovali Libyi, to Anglie s Francií si na to půjčovaly letadla, my jsme do konfliktů byli spíše zapleteni, ale nebyli jsme aktivní stranou v konfliktech. Nesmíme zapomenout ani na rozbití Jugoslávie, vždyť nejen Libye s Muammarem Kaddáfím byla považována za uzavřenou bránu Evropy. Rozpad Jugoslávie ohrozil po staletí vytvářenou rovnováhu sil na Balkáně. Názor pana Robejška je tedy na sto procent pravdivý,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Podáme-li tentokrát Evropě prst, příště už bude chtít celou ruku

Petr Robejšek podle něj může o administrativních průtazích mluvit ze své zkušenosti a navíc má tu výhodu, že na rozdíl od českého premiéra nebo ministrů zahraničí, vnitra či obrany si toto může jako nezávislý analytik říci naplno. „Z toho, jak probíhala debata v Poslanecké sněmovně, se dá soudit, že tu existuje široký konsensus. Ne na tom, že je třeba se bránit přijímání uprchlíků, ale takovému rozhodnutí, jímž by Evropská unie mohla nařídit, oktrojovat členským státům podle nějakého záhadného matematického vzorce, kolik migrantů musí přijímat. Pan Sobotka správně říká, že se nebráníme tomu přijímat nějaké uprchlíky, ale bráníme se tomu, aby nám to bylo vnucováno. Protože, bude-li to jednou a podáme-li v tom jednom případě Evropě prst, tak příště už bude chtít celou ruku,“ obává se politolog.

Zastáncům přijímání uprchlíků a bezbřehé tolerance vůči nim by prospělo, kdyby se zamysleli nad slovy Petra Robejška, že po nás chtějí, abychom byli tolerantní a tolerovali všechno včetně oprátky, kterou nám dají na krk. „Nejde jen o toleranci. Celý systém tzv. evropských hodnot, jenž je u nás součástí Listiny základních práv a svobod, a ta je součástí ústavního pořádku, tak má kromě normativně definovaných hodnot například u paragrafu, který říká, že každý občan má právo si svobodně vybrat zemi svého pobytu, kde bude žít a kde bude pracovat, ještě takový dodatek, že toto právo může být omezeno jen zákonem. A zapomínáme na to, že svoboda slova, svobodné šíření myšlenek a další svobody mohou být omezeny zákonem, to je ten princip,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.

Kostrbaté vysvětlení ministra Dienstbiera, proč přijmout tolik uprchlíků

Ale i ti z lidskoprávních organizací by měli mít na paměti, že ten pojem má rozměr lidský, ale i právní, což znamená dodržovat zákony. „Tolerance nemůže být bezbřehá, protože nemůže být tolerancí k tomu, když někdo omezuje jiného. Příměr o té oprátce je nejen vtipný a správný, ale odpovídá i ustanovením o lidských právech, která jsou součástí všech závažných dokumentů od Charty OSN a Listiny základních práv a svobod až po ústavy, které mají platit u všech členských zemí Evropské unie. Svobody mají být zaručeny, ale mohou být omezeny zákonem. Tím se pamatuje na to, že existují rozličné podmínky a že i vyhlášení výjimečného stavu v případě ohrožení je samozřejmě omezením základních práv a svobod, ale musí být provedeno podle zákonné normy, aby nemohlo být zneužito,“ připomíná politický analytik.

Ing. Jan Zahradil

  • ODS
  • Řekněme NE evropské federaci!
  • europoslanec

Pod tlakem událostí slábne i odhodlání české vlády neohrozit zemi přijetím nezvládnutelného počtu migrantů. Jak jinak si vysvětlit, že na vyjádření ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera o tom, že můžeme bez potíží přijmout hned patnáct tisíc uprchlíků, odmítavě zareagoval pouze ministr vnitra Milan Chovanec kousavou poznámkou, že netušil, jak velký byt kolega Dienstbier má. Za ni ho pochválil během návštěvy v Ázerbajdžánu jen prezident Miloš Zeman. „Pan Dienstbier vysvětlil, jak přišel k tomu číslu patnáct tisíc, velmi kostrbatě, když řekl, že je to zhruba pět tisíc osob, kterým nabízejí pracovní místa čeští podnikatelé, a protože to jsou lidé s rodinami, tak došel k patnácti tisícům. To je propočet velmi zvláštní a nehodný ministra, který má k dispozici jiná data a jiné statistiky než my,“ míní Zdeněk Zbořil.

V Evropské unii se měří trojím metrem, ač mají lidé z Ukrajiny stejné žaludky

Překvapilo ho, že mediální scéna kromě sociálních sítí nereagovala na to, když prezident Miloš Zeman v Baku také prohlásil, že bychom měli žádat, aby do kvót pro nás byli zahrnuti také emigranti z Ukrajiny. „Ani politici v Poslanecké sněmovně na to příliš nereagovali. Přece ti lidé z Ukrajiny mají stejné žaludky, stejnou potřebu někde bydlet a mít dostupnou zdravotní a sociální péči, přesto výrok prezidenta Zemana nějak rychle zapadnul. Zřejmě naši političtí představitelé vědí, že v Evropské unii se přece jen měří trojím metrem a že něco jiného je uprchlík ze Sýrie, něco jiného z Kosova a něco jiného z Ukrajiny. Přitom na Ukrajině jsou oblasti, kde ekonomické podmínky pro lidi, kteří přežívají ty velké reformní činy ukrajinské vlády, jsou ještě horší než v Kosovu,“ domnívá se politolog.

Hlavní pozornost na sebe strhává situace s migranty především v Rakousku, Maďarsku a Chorvatsku včetně ostrých vyjádření představitelů těchto zemí mezi sebou. „Jsou to všechno země, které kdysi byly součástí Rakouska-Uherska, rakouské monarchie nebo země pod vládou habsburské dynastie, což při smutné historii tohoto státního uspořádání přece jen byla hráz proti přívalu z jihovýchodu. Rakousko-uherská monarchie se tradičně angažovala nejenom ve válkách proti Turecku, ale i na konci 18. a na začátku 19. století vytvořila hráz proti příchodu lidí z Balkánu a dokázala je docela dobře integrovat, třeba Bosňáci kočovali po celé monarchii včetně Prahy. Rakousko-Uhersko ale mělo tu výhodu, že nešlo o masovou vlnu, protože lidé přicházeli postupně,“ uznává Zdeněk Zbořil.

Stará Evropa si na východě kontinentu vytyčuje hranice budoucího válčiště

A ani po balkánských válkách nedošlo k tak masovým vlnám uprchlictví jako tentokrát. „Ale tím, že se rozbila ta středoevropská mocnost díky Versailleskému systému, pak definitivně po druhé světové válce a v devadesátých letech rozpadem Jugoslávské federace, se zrodilo možná někým chtěné nepřátelství mezi jednotlivými státy, které byly jako části Jugoslávie přece multikulturní, multietnické i multináboženské. Tam spolu lidé žili a konflikt vyvstal až vojenským nepřátelstvím Srbsko-Slovinsko nebo Srbsko-Chorvatsko. V tom je založena možnost, že se z toho strategického prostoru v povodí Dunaje vytváří znovu prostor nestability a dokonce i ohrožení mírového uspořádání v Evropě,“ varuje politický analytik.

Migrační krize, která postihla starý kontinent, odsunula stranou pozornosti Evropské unie situaci na Ukrajině. „Víme, že války a revoluce v dnešní době už jsou také závislé na jejich mediální atraktivnosti. Rychle se zapomíná a pozornost se přesouvá k novým událostem, jimiž se zabývají nejen lidé, kteří jsou masírováni mediální kampaní, ale dokonce i politici. A teď záleží na tom, kdo má zájem, aby byla Evropa v této východní části destabilizovaná. Někdy mám dokonce pocit, že i ti takzvaní západoevropští politici, kteří žijí ve státech staré Evropy, berou tu tzv. východní Evropu, do které zahrnuje rakouský kancléř, jenž žije 320 kilometrů na východ od Prahy, i Prahu a Českou republiku, jako prostor, v němž si vytyčují hranice jakéhosi budoucího válčiště, kde by se konflikty mohly odehrávat i pod palbou horkých zbraní,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Migrační krize může vyvolat konflikty ve strategickém prostoru povodí Dunaje

Napadlo ho to ve chvíli, kdy viděl záběry z hraničního přechodu mezi Srbskem a Maďarskem.  „Nejdřív to vypadalo jako konflikt s policisty na nějakém fotbalovém utkání. Lomcovali tam zátarasy, pak na ně někdo stříkl vodu a hodil mezi ně slzný plyn, a to už začaly létat kameny a lahve. Čekal jsem, kdy přiletí první zápalná láhev. Když je taková koncentrace rozvášněných lidí na malém prostoru, tak se dá očekávat, že tam někdo také vystřelí. A to může být z jedné, nebo z druhé strany. Lidé jsou v hysterii, kterou produkuje srocení davu, a jakmile se jednou vystřelí, tak je eskalace toho původně nenápadného konfliktu na jednom hraničním přechodu docela dobře možná. A kdyby k ní po těch informacích ze srbsko-maďarské hranice došlo, tak bychom se jí možná ani nedivili,“ přiznává politolog.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

V uplynulém týdnu se na třídenní návštěvu Ázerbajdžánu vydal prezident Miloš Zeman, jemuž domácí kritici vyčítali, že se ani jednou nesetkal s představiteli politické opozice. Právě během jeho návštěvy pohrozil tamní parlament vystoupením země z programu Východního partnerství v reakci na kritickou rezoluci europarlamentu o porušování lidských práv v Ázerbájdžánu. Český prezident ale uvedl, že o lidských právech mluvil v soukromí se svým protějškem Ilhamem Alijevem. „Pan prezident má tu smůlu, že je kritizován úplně za všechno. Lidskoprávní aktivisté, kteří odrazují české podniky od obchodování se zeměmi, kde se na lidská práva příliš nedbá, se podepsali už od dob prezidenta Havla na ztrátě různých trhů a dokonce i poklesu celých průmyslových i zemědělských odvětví v České republice,“ připomíná Zdeněk Zbořil.

Agitace proti Ázerbajdžánu může skrývat ekonomické zájmy

Za kritikou návštěvy prezidenta v Baku lze vidět i zájem o to, abychom od svého největšího dodavatele ropy odešli a brali ji od někoho jiného. „Po zkušenostech z devadesátých let bych se tomu vůbec nedivil. To je agitace, která může mít úplně jiné než politické a lidskoprávní důvody. Může za ní být ekonomický zájem jiných dodavatelů a dopravců ropy do České republiky než z Ázerbajdžánu. Když jsme si nevšimli už na konci osmdesátých let a pak v devadesátých letech, kdo je prezidentem Ázerbajdžánu, jak to přechází z otce na syna a kdo ten otec kdysi dávno byl, a nevadilo nám to, tak dnes, kdy se režim ve srovnání s tím předcházejícím liberalizuje, tak mi přijde trošku pokrytecké si toho všímat a ještě s takovou vehemencí. Možná opravdu jde jen o to, aby peníze, které platíme za ropu, tekly někam jinam,“ uvažuje politický analytik.

Během soboty zavlály nad sídlem českých prezidentů obří rudé trenky, když recesisté ze skupiny Ztohoven v převlecích za kominíky vyšplhali na střechu Pražského hradu a vyměnili je za prezidentskou standartu. Ministr obrany Martin Stropnický k tomu v Otázkách Václava Moravce podotkl, že i to je určitá forma demokracie, ale jestli přílišná, to už je jiná věc. „Co dělala Hradní stráž? Proč si ji vůbec platíme, když by měla dbát na bezpečnost Hradu? Zajímalo by mě, co bude tato neschopná strážní jednotka dělat, až tam vyleze někdo s výbušninou, třeba u nás tak obávaný muslim. To ho také nechají vyhodit Pražský hrad do povětří, že se někomu nelíbí prezident Zeman?“ podivuje se Zdeněk Zbořil.

Což takhle pouštět státní hymnu jako doprovod holkám, co se kroutí u tyče

Zamýšlí se také nad tím, jaký je význam prezidentského sídla. „Vrcholná demokracie nastane, až bude Pražský hrad počmárán sprejovými tagy, což je také jistý projev demokracie. Ale i demokracie má svá pravidla a i v demokracii se něco zakazuje. Tak se musí jezdit po silnicích s řidičským průkazem; také pravidlo, že si prezidentské vlajky a symbolů vážíme, má svůj význam. Existuje rovněž trestný čin hanobení státních symbolů. Kdyby to bylo takovým projevem demokracie, jak říká pan ministr Stropnický, tak bychom ten paragraf mohli vyškrtnout, protože to vychází z Ústavy a ani bychom státní symboly nemuseli do Ústavy dávat . Protože proč také nehrát státní hymnu jako doprovod holkám v baru, když se tam kroutí u tyče?“ ptá se politolog.

Pikantní je i příběh zástupce ředitele v neziskové organizaci Evropské hodnoty Jakuba Jandy. Na čtyřiadvacetiletého mladíka, bývalého poradce poslance Rudolfa Chlada z TOP 09, někdejšího stážistu na ministerstvu zahraničí a Úřadu vlády, který s nevídanou suverenitou kritizoval politické špičky včetně prezidenta Miloše Zemana a vicepremiéra Andreje Babiše, prasklo, že na začátku vysokoškolských studií točil gay porno. Na stránkách pro homosexuály boyfriendtv.com je ke shlédnutí coby „erotic solo“. Ve filmu masturbuje nahý mladík s uměleckým jménem Patrik Jakl. Zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda, který je zván do České televize k debatám nad vážnými politickými tématy, přiznal, že jde o něj a že to udělal v devatenácti letech z mladické nerozvážnosti.

Evropské hodnoty jen poučují, a to v souladu s ideologií jako z dovozu

„Všiml jsem si toho, že je nezisková organizace Evropské hodnoty hojně citována, a to nejen pan Janda, při kdejaké příležitosti téměř ke všemu. V médiích se jejím zástupcům dostává velkého prostoru k tomu, aby pořád někoho poučovali. Oni nepolemizují, oni mustrují, zaujímají výhradně kritická stanoviska, a to ještě v souladu s ideologií, která vypadá, jako by byla z dovozu. K Jakubu Jandovi jen tolik, že tím, jak byl příliš na očích a jak se do všeho tak razantně vrhal, si vysloužil, že mu to spousta lidí přeje. Jedno anglické přísloví zní: Nelez vysoko na stromy, bude ti vidět na prdel. S tím třeba politici počítají, horší je to u lidí, jako je Jakub Janda, kteří jsou vystaveni stejnému drobnohledu jako politici, ale nemají tolik možností se proti tomu bránit,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.

Skutečnost, že Jakub Janda byl už ve svých čtyřiadvaceti letech brán div ne za autoritu v otázkách politiky, není nic překvapivého. „To je známá taktika v zemích, které jsou pod cizí kontrolou a kde se vytvářejí elity. U nás se generačně mění rychleji než generace v tom kulturním smyslu. Máme tu elitu roku 1989, pak elitu transformace, potom elitu krize začátku tohoto století. Do nově se vytvářejících skupin je nejlepší nasazovat mladé, bez životních zkušeností a dát jim možnost vyjadřovat se k otázkám, které ty životní zkušenosti potřebují. Pro každou vlivnou politickou sílu je dobré zbavit se lidí, co už něco umí a dosadit tam mladé, blbé a poslušné. To vidíme zejména na ministerstvech, že ten proces probíhá a pokračuje. A ti, co jsou dnes padesátiletí a mají za sebou pětadvacet let zkušeností, začínají být nepohodlní,“ uzavírá politolog pravidelné ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Putin díky nám vítězí. Zvykejte si.“ Spencerová a sever Sýrie: Všichni už se dohodli kromě nás. S Kurdy je to jinak

8:24 „Putin díky nám vítězí. Zvykejte si.“ Spencerová a sever Sýrie: Všichni už se dohodli kromě nás. S Kurdy je to jinak

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ „Rusko ze všeho nejvíc mistrně využívá našich chyb, a čím víc jich n…