Bojíte se teroristického útoku na území České republiky?Anketa
Politolog a expert na mezinárodní vztahy Petr Robejšek je v posledních týdnech v jednom kole. V rámci Institutu 2080, který spoluzaložil, přednáší po vysokých školách a kvůli eskalující migrační krizi poskytuje jeden rozhovor za druhým. V neděli byl jedním z hostů debatního pořadu Partie na Primě, kde se střetával především se šéfem TOP 09 Karlem Schwarzenbergem.
Přestože situace ve studiu byla často značně vyhrocená, celková debata docentu Robejškovi dle jeho slov připadala pozitivní. Včetně toho, že tam nepanovala úplná shoda, což by ani nebylo normální. Spíše bych řekl, že já jsem oponoval panu Schwarzenbergovi, než on mě, ale to je totéž,“ ohlíží se Robejšek. Přestože se diskuse účastnil po telefonu a nikoli přímo osobně, mohl se prý účastnit plnohodnotně. „Považuji to za užitečnou výměnu názorů,“ doplňuje.
Co se týče výroků Karla Schwarzenberga, který je k uprchlíkům vstřícný dlouhodobě, nechce docent Robejšek předsedu TOP 09 odsuzovat. „Každý má právo projevit své názory a ostatní to buď negují, anebo nějakým způsobem reagují. Já s jeho názory povětšinou nesouhlasím, i když v poslední době jeho projevy tolik nesleduji, ale jeho argumentaci si umím představit v této otázce. Respektuji pana Schwarzenberga jako člověka, který pro republiku hodně udělal. Jaké postoje zaujímá k různým otázkám je jeho právo, stejně jako moje právo je s nimi nesouhlasit,“ konstatuje jasně.
„Bez ohledu na to, co říkají levicoví liberálové, se mi zdá, že minimálně v České republice a ve střední Evropě se postupně prosazuje zdravý rozum a dokonce bych řekl, že se postupně prosadí i ve větší části zbývající Evropy. Přestože je situace kritická, dramatická a její důsledky budou dlouhodobě zatěžovat Evropu, si myslím, že momentálně zažíváme určitý zvrat ke správnějšímu, racionálnějšímu přístupu a doufám, že se v tom nemýlím,“ sděluje Robejšek pro ParlamentníListy.cz.
Fotogalerie: - Paříž za časů teroru
Země Evropské unie by neměly začít odmítat uprchlíky v reakci na útoky v Paříži. Taková slova adresoval členským státům předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker během summitu G20 v Turecku.
Takový výrok hodnotí Petr Robejšek především s ohledem, kdo ho pronesl. „Pan Juncker je určitý typ člověka, od kterého můžeme očekávat určitý typ výpovědí a tohle je jedna, která se dala očekávat. Jestli byla formulována tak opatrně s podmiňovacím způsobem, je to v pořádku. Kdyby byla formulována autoritativně podle vzoru ‚nesmí se změnit přístup‘, tak bych upozornil, že pan Juncker není ani zdaleka v pozici, kdy by mohl členům EU něco přikazovat. Zejména právě v důsledku toho, jak nešťastně reagovala nebo bych dokonce řekl, nereagovala Evropská unie v průběhu migrační krize. Národní státy se začaly starat o sebe a začaly se osamostatňovat vůči EU, která je vlastně svojí neakceschopností nechala stát v dešti. Takže pokud by výrok pana Junckera byl vyřčen autoritativně, tak by si měl uvědomit blížící se dobu, kdy ho bude poslouchat stále méně států,“ upozorňuje docent Robejšek.
Do jaké míry lze podle něho trend v razantnějších pozicích jednotlivých členských zemí EU přisuzovat pátečním teroristickým útokům? Přišlo to nyní, anebo jde díky vyhrocenosti migrační krize o soudobější záležitost? „Druhá interpretace je určitě správnější. Co se odehrálo v Paříži, je věc, která se za určitých okolností mohla odehrát i nezávisle na migrační vlně. I když jak zatím víme, jeden z účastníků prošel onou otevřenou bránou do Evropy. Nicméně v rámci předběžného hodnocení z mojí strany je páteční teroristický útok něčím, co by se mohlo stát i bez migrační vlny. A neochota států nechat se paternalizovat Evropskou unií (zvláště na pozadí toho, že ona sama neudělala vůbec nic pro to, aby se migrační vlna zbrzdila či vůbec začala řešit) rostla již minimálně v posledním měsíci a teď kulminuje právě na pozadí dramatických událostí v Paříži, které jsou ale spíše drastickým pozadím pro deziluzi evropských států ohledně toho, co EU je respektive není schopna udělat. Její nečinnost a neschopnost věci řešit v souvislosti s migrační krizí je jenom paralela k tomu, co se odehrávalo v krizi bankovní, v krizi s Řeckem, co se týká energetické politiky a tak dále,“ vyjmenovává politolog jednotlivé případy ukazující neschopnost EU řešit naléhavé otázky a krize.
„EU se stále znovu a dramatičtěji prokazuje jako spolek států, který ovšem svým členům nepřináší žádnou nadhodnotu. A smyslem členství ve spolku států je, abych jako člen spolku na tom byl lépe, než když budu sám. Ve skutečnosti EU své členy nechává samotné, a přesto od nich očekává podporu a to slovo, které už v Evropě asi nikdo nemůže slyšet, a sice solidaritu,“ rozebírá dále Robejšek.
Jakým způsobem celkově nahlížet na páteční teroristické útoky v Paříži, které si vyžádaly přes sto třicet obětí? Typickou otázkou je, zda tomu šlo předejít, jestli zpravodajci pracovali dostatečně… Vzhledem k tomu, že pro Francii nejde po lednových útocích na redakci Charlie Hebdo o první atak, stále víc se ozývají hlasy, že to Francouzi berou na lehkou váhu a pouze truchlí.
Petr Robejšek nejprve uvádí, že v danou chvíli nemá dostatek informací pro objektivní vyjádření a co řekne, je třeba brát s rezervou. „Osobně si myslím, že francouzské bezpečnostní síly dělají, co mohou. Určitě operují mnohem ofenzivněji, mnohem svobodněji než bezpečnostní síly v jiných zemí. Je známo, že francouzská policie zasahuje velmi tvrdě a předpokládám, že francouzské tajné služby také operují velice tvrdě. Ale ten samotný fenomén teroristických atentátů je velice těžko uchopitelný. Zejména vzhledem k tomu, že těch co připadají v úvahu jako pachatelé, je obrovské množství a možná chyba či nedostatek evropské politiky je, že se potenciální pachatelů mohou dostávat zcela svobodně zpátky do své domovské země, tedy do Francie poté, co získali bojové zkušenosti v Sýrii nebo kdekoli jinde. Tato skutečnost vede k tomu, že potenciál možných pachatelů roste a tím pádem samozřejmě klesá možnost všechny tyto lidi kontrolovat. Je-li moje teze správná, konsekventní důsledek, který by měl být z těchto zkušeností vyvozen je to, že ti, kteří se vrací zpátky, by měli být internováni. Nemělo by jim být povoleno, aby se normálně volně pohybovali v zemi. Nebo odvedeni zpátky do Sýrie, do které stejně chtěli. Dá se předpokládat, že snaha tyto lidi kontrolovat nebo vracet zpátky přijde a současný přístup se změní. Pokud se nezmění, musíme počítat s dalšími zvěrstvy,“ varuje docent Robejšek.
Stejně jako v minulosti jsou i po těchto tragických událostech od některých evropských lídrů slyšet výroky, že je třeba změnit přístup, více a důsledněji dbát na bezpečnost, na kontrolu. Lze to čekat nebo po několika týdnech záplavy mediálních zpráv a truchlení všechno zůstane při starém? Případně jaká opatření přijmout, aby se co nejvíce snížilo riziko opakování podobných věcí? „Tato zkušenost se opravdu až s děsivou pravidelností opakuje,“ začíná svou závěrečnou úvahu expert na mezinárodní otázky.
Fotogalerie: - Za oběti masakru v Paříži
„Vedou se patetické řeči, krásné formulace a myslí se na mrtvé. Pak se neděje vůbec nic. Formuloval bych to tak, že po krásných slovech na adresu zahynulých by měly přijít ošklivé činy na adresu těch, kteří potenciálně připadají v úvahu k tomu, aby udělali opakování takových činů. To se právě nikdy nestane a tato tendence převládá. Jde o fatální slabinu evropské demokracie, která se tímto způsobem vždycky znovu nepoučitelně otevírá těm, kteří ji chtějí zničit,“ říká.
Tentokrát má prý Robejšek míru většího optimismu a to právě na pozadí migrační vlny. „Jakkoli to mohou být z části izolované fenomény a jsou, v celkovém vnímání veřejnosti ty strašlivé události z Paříže přímo navazují na migrační vlnu, která sama o sobě působí na stále více lidí hrozivě. Domnívám se, že kombinace těchto dvou vlivů povede k tomu, že ona zvláštní rigidní nepoučitelnost těch, kteří předstírají, že reprezentují veřejné mínění a ve skutečnosti jen monopolizují mediální prostředky a snaží se ostatní společnost vychovávat ke svým podivným idealisticky naivním představám o světě, tak tato nadvláda bude oslabena a vlády začnou skutečně zásadněji a energičtěji postupovat proti tomuto nebezpečí, které je smrtelné v pravém slova smyslu. To není metafora, to je smrtelné nebezpečí pro Evropu. Jestliže s ním evropští státníci nebudou schopni nic dělat, je to jen důkaz, že společnost je natolik dekadentní a nezaslouží si, aby se jí někdo jakkoli dál zabýval,“ konstatuje v závěru svého zamyšlení pro ParlamentníListy.cz Petr Robejšek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
