I tento týden se vyjednává o osudu Sýrie. Minule jste řekla, že změnou bude fakt, že Asad a opozice spolu teď budou už doopravdy jednat. Děje se to? Uplatňuje Asad sílu nabytou volbami a ruskou pomocí? Hnuly se někam boje u Aleppa? A co čachrování s tím, zda je někdo „bojovník za svobodu“ nebo „terorista“? Co bychom zkrátka měli vědět? 

Zkusím to klubko otázek trochu rozmotat. Ano, na mírových rozhovorech v Ženevě, které zatím nevedou žádným ze směrů, které by Západ nebo Saúdové a Turci akceptovali, syrská vláda dosáhla alespoň normálnějšího jednacího modu s opozicí, která není tak „zabejčená“ jako lidé placení výše zmíněnými subjekty. A k tomu americký ministr zahraničí John Kerry oznámil, že se „saúdským ministrem zahraničí dojednal návrat syrské opozice k jednáním o zastavení palby“. Nedělám si legraci. Takhle dva ministři cizích zemí rozhodují o tom, co bude či nebude dělat „jejich“ svrchovaná a legitimní „syrská opozice“, kterou západní mainstream cituje, kudy může, coby „ty pravé“ zástupce syrského lidu. Čili USA i Saúdové usoudili, že kapric s odchodem od jednacího stolu povede jen k tomu, že se cosi dohodne bez nich (a možná i o nich), takže jsou najednou připraveni pokračovat, i kdyby jen kvůli tomu, aby celý proces zkoušeli sabotovat a prodlužovat. 

A prodlužovat se budou i boje kolem Aleppa, byť se dohadují stále nová a nová „zastavení palby“. Rusko zkusilo v Radě bezpečnosti OSN zařadit na seznam teroristických skupin, na něž se smí útočit, i Islámskou armádu a Ahrár al Šám. Islámskou armádu sponzoruje Saúdská Arábie a útočí především v provincii Damašek. „Ahrár“ je jednou z největších islamistických skupin v Sýrii, má peníze z Turecka a z Perského zálivu a pravidelně bojuje bok po boku se syrskou frančízou Al-Káidy, Frontou al-Nusrá. Na přání Saúdů a se souhlasem Západu mají obě džihádistické skupiny své zastoupení i v Ženevě a nyní v RB OSN Spojené státy, Británie, Francie a snaživá Ukrajina odmítly, že by byli teroristé a zdůraznily, že mají být dál chráněni. Tudíž útoky syrské armády, ruského letectva nebo různých šíitských jednotek z Libanonu nebo Íránu třeba na společnou základnu Al-Káidy a Ahrár al Šám budou na Západě dál považovány za porušení dohod o zastavení palby. Následovat budou třebas i nějaké sankce nebo vojenské akce, ovšem ve jménu záchrany džihádu a Al-Káidy… Vlastně se dá říci, že Západ své pozice v Sýrii plně vzdal – fakticky kapituloval – ve prospěch Saúdů, Turků a jimi podporovaných teroristických organizací. Zkrátka, jeden by se z toho našeho „boje proti terorismu“ zbláznil.