Už téměř třetí měsíc probíhá na Ukrajině vládní krize a hledání nového premiéra, aby vystřídal nepopulárního Arsenije Jaceňuka, kterého mnozí viní nejen z neúspěchů jeho vlády v oblasti sociální a hospodářské politiky, ale dokonce z korupčních schémat. Součástí problému je rozpadlá vládní koalice „Evropská Ukrajina“, která vznikla na základě voleb v říjnu roku 2014. Udržet koalici a najít nového premiéra bez předčasných voleb se ukazuje v současné situaci jako velký problém. I proto, že do ukrajinských záležitostí bezprecedentním způsobem zasahuje Západ, jeho vlastní zájmy a představy. 

Washington a Arsenij 

Západ a především Washington sázel, jak známo, na současného agilního premiéra Arsenije Jaceňuka, jehož strana – či lépe řečeno volební stranický projekt – skončila v říjnových volbách 2014 druhá, aby za rok z této podpory nezbylo víc než jedno dvě procenta. Ve Washingtonu měli dlouho dojem, že Jaceňuk je tím pravým ořechovým pro Ukrajinu a pro americké zájmy v zemi, a to navzdory jeho nepopularitě, absenci podpory a neustále latentně přítomnému konfliktu mezi ním a prezidentem Porošenkem. Tato skutečnost nejspíš omezovala manévrovací prostor ukrajinského prezidenta při rekonstrukci vlády, ve které se v poslední době objevovaly nové a nové koaliční rozbroje – a jejich leitmotivem (byť rozhodně ne jedinou příčinu) se stával premiér Arsenij Jaceňuk. 

Fakticky je jasné, že menší politické strany, Tymošenkové strana Vlast (Batkivščina) a Radikální strana O. Ljaška, se snažily využít situace k mocenskému restartu a získat pro sebe větší politický vliv a kapitál. Naopak pro liberální Svépomoc se vleklá vládní krize stala otázkou katarze a odchodu do opozice – a tedy nejspíš sázkou na příští volby, které s vysokou pravděpodobností budou znova předčasné, i když to nemusí znamenat, že budou v nejbližší době. Udržet současnou konstelaci do řádných parlamentních voleb v roce 2019 považuji v daný moment za politické sci-fi či spíše zázrak.