Tak to vypadá, že mezi bezpečnostním poradcem Donalda Trumpa Johnem Boltonem a tureckým prezidentem Erdoganem k žádné srdečné shodě asi nedošlo. Ani se prý nesetkali. Jaký efekt má zatím americká diplomatická ofenziva na Blízkém východě na osud části Sýrie, kterou obývají Kurdové? A co na to Rusko a Írán?
Ano, Erdogan americkou delegaci – v čele s Boltonem, náčelníkem generálního štábu Dunfordem a zvláštním vyslancem pro „boj proti Daeši“ – předhodil jen svému mluvčímu. Sám se s nimi nesetkal, zatímco turecká média bez okolků poukázala na to, že se Bolton snaží nepokrytě sabotovat Trumpův plán s odsunem vojáků ze Sýrie. Zahlédla jsem i titulky, že se Bolton snaží o „soft puč“, kterým by Trumpa svrhl… Zkrátka, Erdogan se ve sporu mezi Trumpem a americkým „deep state“ postavil jasně na prezidentovu stranu. Má to svou logiku. Možná by bylo vhodnější použít spojení „obchodnickou logiku“. Namátkou: Trump na rozdíl od CIA nemá žádný velký zájem na islamistických sítích Fathulláha Gülena, jemuž právě CIA zařídila v USA azyl, a tak právě tohoto Erdoganova zavilého nepřítele do Turecka vydá spíš než „deep state“. Navíc, odsun amerických vojáků je cosi, čeho se americký vojenskoprůmyslový komplex upřímně štítí, ale právě Trumpův odsun vytváří Turecku prostor, aby mohlo posílit svůj vliv v regionu. A tak dál…
Fotogalerie: - Vyklízení Kliniky
Rozhazuje vláda Andreje Babiše zbytečně a nezodpovědně naše peníze?Anketa
A zatímco Erdogan svou sázkou na Trumpa vstupuje do americké vnitřní politiky, syrští Kurdové, nebo přesněji některé jejich organizace, které nejvíce bojovaly za nezávislý Kurdistán zvaný Rojava, pomalu ale jistě upevňují kontakty s Damaškem a vyjednávají o jakési formě autonomie. Někteří z nich se už dokonce i dušují, že nikdy o žádnou nezávislost neusilovali a vždy chtěli být součástí syrského státu. I proto z Damašku zaznívá kolem rozhovorů určitý optimismus. Uvidíme, jak celý ten proces poběží dál.
A když se ptáte na Rusko a Írán, tak stojí za zmínku další Erdoganova rána americké „straně války“: prý že Turecko spolu s Ruskem a Íránem koordinovaně zaplní mocenské vakuum, které vznikne po americkém odsunu, a nedovolí teroristům se „nadechnout“. Z pohledu Turecka jsou za teroristy považováni nejen bojovníci Daeše, ale i kurdské levicové Lidové obranné síly a další složky. Ale i tak, pro Boltona se všemi jeho podmínkami a velkopanskými povely je to totální šach a mat! A co víc, pokud Kurdové kývnou Damašku na to, že předají své oblasti pod kontrolu Sýrii a spokojí se nějakou dohodnutou formou autonomie, může být avízovaná turecká ofenziva opravdu zažehnána, a všechny problémy z ní vyplývající budou ty tam. Jak říkám, uvidíme.
Nicméně, když jsme u toho, celá ta situace je obecně dost paradoxní: Jen si představte, že kurdské město Manbídž v posledních dnech před formální hrozbou turecké ofenzívy brání společně američtí vojáci a ruští vojenští policisté. Před útokem členského státu NATO! Není to zvláštní?
Mimochodem, za hranicí v Iráku žijí Kurdové poměrně spokojeně. Zdá se, že irácký Kurdistán je nejstabilnější částí Iráku. Primitivně řečeno, čím to je, že iráčtí Kurdové si zajistili celkem blahobytnou budoucnost, zatímco ty syrské asi nic moc dobrého nečeká?
Žijí „spokojeně“ ve srovnání se zbytkem regionu, protože mají spousty ropy a po předloňské dramatické zkušenosti s vyhlašováním nezávislosti, kdy se proti nim postavil Irák i všechny sousední státy a USA, Západ i Rusko je nechaly na holičkách, si užívají jakési kvazi autonomie. A pokud nebudou „vystrkovat růžky“ a dělit se s Bagdádem o ropné zisky, asi tomu tak bude i nadále, tím spíš, že politickou garnituru, která razila nezávislost, vystřídali jiní, s menšími ambicemi.
Francouzské Žluté vesty i nadále demonstrují. Nejnověji se prý dokonce chystají narušit francouzský bankovní systém tím, že si hromadně půjdou do bank vybrat peníze. Říká se tomu „run na banky“. Zvládá Macron situaci? Můžeme říct, že se svou snahou řídit další integraci EU se asi může jít vycpat, protože ho nikdo nebere příliš vážně? Jak se díváte na temná obvinění, že na protestech „Žlutých vest“ je slyšet ruština a dirigují je Rusové?
Nesleduju situaci nijak pečlivě, a tak o „runu“ na banky nic nevím, ale zato jsem zaregistrovala, že Macronovic vláda chce na začátku února prosadit zákon, který by zakazoval nepovolené demonstrace a svým způsobem i omezoval svobodu projevu. Americký Bloomberg už podotkl, že Macron ve své snaze potlačit demonstrace zachází mnohem dál než Putin při potlačování domácí opozice. Takže odpovídám NE, Macron situaci naprosto nezvládá, tím spíš, že ho opouštějí další blízcí spolupracovníci. Přímo se nabízí úsloví o krysách a potápějící se lodi. A ANO, můžeme říci, že politik, který tak viditelně nezvládá situaci doma, přece nemůže mluvit zbytku Evropy do toho, jak se má chovat, natož se integrovat. Z hlediska nějakého „vedení“ Evropy si ho můžeme už odškrtnout, ale je pozoruhodné, jak evropští politici „drží“ ústa při pohledu na policejní zásahy proti Žlutým vestám. Je to až neuvěřitelné, jak je Francie nedotknutelná na rozdíl od takového Maďarska nebo Polska, o Rusku ani nemluvím. Že by sami v duchu počítali s tím, že budou muset podobně zasahovat i u sebe doma, a tak Macrona raději nekritizují? I když, mlčeli i při neskrývané brutalitě španělské policie v katalánské Barceloně, takže spíš by se to asi mělo vysvětlovat tím, že násilí je OK, pokud se „nám“ hodí. A bylo by na dlouhou diskusi, koho všechno lze zařadit do oné škatulky „nám“. Letošní rok bude v každém případě zajímavý. Možná až moc.
Všiml jste si, že italský Salvini jel do Varšavy uzavírat alianci proti Bruselu? Zajímavé, ne? Dva členské státy Evropské unie uzavírají alianci proti Evropské unii. Svým způsobem je to k zbláznění.
A to s tím Ruskem v pozadí za „Žlutými vestami“? Na jednu stranu platí, že kdyby nebylo Ruska, museli by si ho někteří naši „myslitelé“ vymyslet, protože bez obrazu nepřítele už jako bychom nedali ani ránu, na druhou stranu je to samozřejmě otevřená urážka inteligence obyčejných Francouzů, kteří vyšli do ulic, To je má někdo fakt za taková kopyta, že sami, bez ruské nápovědy, nejsou s to vidět, co se u nich doma děje? Vždyť v tom každý den sami žijí. Ať už jdou všichni ti „ruští stopaři“ do háje. Legrace totiž pomalu končí.
Co říci ke krvavému útoku na poslance německé AfD Franka Magnitze? Panují obavy, že tohle už německý mainstream „ukecá“ jen těžko a nespokojená část Němců o sobě dá halasně najevo.
Jak říkám, legrace pomalu končí. Neznám podrobnosti celé té události, která třebas ani nemusí mít nic společného s politikou. Nicméně obecně samozřejmě platí, že hysterie a nenávist, které se – tady u nás v Evropě – v posledních letech uměle našlehávají, nemohou zůstat bez následků. Nemohou vyšumět jen tak, bezbolestně.
Dejme takovou veselou vsuvku: Co nového v „kauze Skripal“?
V poslední době „skřípou“ hlavně hackeři z Anonymous, kteří zveřejňují materiály o propracované britské vládní protiruské operaci z roku 2015, která podle dostupných materiálů vedla až k otravě Skripala a jeho dcery. A taky odhaluje ilegální útoky na labouristy a jejich šéfa Jeremyho Corbyna. A taky vysvětluje propojení britských propagandistických složek s filmovým průmyslem, který měl za úkol produkovat protiruské a „proevropskohodnotové“ filmy… Je toho spousta, ty dokumenty, které Anonymous zveřejňují, jsou ale nepřehledné a složitě čitelné, a hlavně, nevím, co z toho všeho je pravda. I když znějí logičtěji, než všechny ty myšlenkové výkruty třebas kolem Novičoku. Je vcelku pochopitelné, že Londýn mlčí, a když už někdo z establishmentu promluví a zkouší vše popírat, zní zoufale nepřesvědčivě, slušně řečeno. No a jinak, v posledním týdnu se Skripalům věnuje hlavně britský The Telegraph… Prý žijí kdesi na jihu Anglie, pod dozorem, ale pracují, tedy nejspíš pro tajné služby, a prý za nimi chodí i návštěvy, a to dokonce i z Ruska. A v Rusku o tom nic nevědí. Protože jejich tajné služby jsou hrozivé a číhají na nás zpod každé postele, ale současně jsou to úplné trubky. Fakt sranda. Mnohem uchopitelnější se zdá být akce britské armády, která demontuje Skripalovic dům v Salisbury. Předevčírem už vylezli na střechu…
Vstupujeme do roku oslav 30. výročí roku 1989. Co byste se od historiků či přímých účastníků letos ráda dozvěděla? A vítáte aktivitu umělců typu Jana Hřebejka, kteří vybízí lid, aby rok strávil v ulicích demonstracemi proti Babišovi se Zemanem?
Fakt má jít někdo na celý rok ven, jako že fakt do ulic? Že vy si ze mě utahujete a využíváte toho, že sleduju víc zahraniční vývoj než ten domácí? No nic, snad to nebude tak zlé, protože bezdomovců řízením osudu svobodné společnosti tady máme – podle mého – až moc na to, abychom si mohli bezstarostně pískat, a teď ještě bezdomovci političtí… Uf.
Nicméně, k vaší otázce. Těch třicet let si nějak pamatuji, myslím, že k nim mám v zásadě i nějaké informace, a tak žádné nové zásadní informace od historiků nebo pamětníků nečekám. Spíš se bojím, že toho vzpomínání bude tolik… Abychom se v tom neutopili. I když, možná to bude záměr, protože předpokládám, že rok 2019 bude v Evropě turbulentní, a tak se bude zdejším určovatelům diskursu jistě hodit, když budou mít po ruce něco, čím vše důležité kolem nás překryjí a přehluší. To se zas bude bojovat proti komunismu! Už se těším!
Co bychom měli v příštích dnech sledovat?
Dneska by se kupříkladu měly zveřejnit výsledky americko-čínských obchodních rozhovorů. Bude zajímavé sledovat, zda se znovu potvrdí Trumpova taktika rozbít něco funkčního a poskládat to pak znovu do velmi podobného tvaru, o němž se ale bude tvrdit, že je to Trumpova zásluha…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jaroslav Polanský
