Která z mrtvých osobností Vám nejvíce schází?Anketa
Prezident Miloš Zeman vystoupil 26. prosince se svým vánočním poselstvím. „Prezidentův přednes byl trochu unavený. Ale kdo dnes není unavený nebo jurodivý? Přesto bych si dovolil tvrdit, že byl optimistický i kritický,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil. „Pana prezidenta chválit nemusíme, je o svých názorech přesvědčený. Zaujalo mne, že první kritici se ozvali nejen z řad opozice, ale i tzv. expertů, ekonomických analytiků (těch z řad většinou veřejnosti neznámých). Zvláštní nebylo, že prezidentův projev na TV Nova chválili členové koaliční vlády (celkem dva) a kriticky posuzovali členové opozice. Ti byli celkem čtyři, takže to bylo tradičně „vyváženě“. A tak nerozvážně rozhodnuto 4 : 2 ve prospěch opozice,“ dodává.
Jarní první vlnu epidemie se podle Zemana v Česku podařilo zvládnout díky tehdejšímu náměstkovi a později i ministrovi zdravotnictví Romanu Prymulovi. Pak jsme ale usnuli na vavřínech. Způsobilo to podzimní druhou vlnu epidemie, horší než předchozí, doplnil Zeman. „Jen hlupák opakuje stejnou chybu dvakrát, zatímco inteligent se dopouští zcela nových chyb. Proto si myslím, že bychom neměli podléhat pokušení vyzývat k dalšímu uvolnění, jakkoli populární by to bylo,“ uvedl. Vládě vyjádřil podporu. Ta podle něj bojuje, zatímco jiní pouze mluví. „A proto bych vám chtěl říci: ‚Nestřílejte na provazochodce, má svých starostí dost. Arnoštku, spadneš!‘,“ odkázal na Rozmarné léto Vladislava Vančury.
„Asi k tomu není třeba nic dodávat. Kritika vládních rozhodnutí, která se valí několik měsíců z řad opozice, hoteliérů, hospodských a sebevědomých ‚nositelů kultury‘, je podle mého názoru nezodpovědná. A lze se domnívat, že má svůj podíl viny na rozšíření epidemie v ČR. V posledních týdnech větším vícerychlostním tempem než v sousedních státech, přes jejichž hranice se občané ČR dnes dostávají obtížněji než lidé z jiných evropských zemí. To, že převážná část českých médií si z této mimořádné události udělala zvláštní druh zábavy, je opravdu zvláštní a téměř nevysvětlitelné. Ten obraz z Rozmarného léta, ve kterém chtějí přihlížející diváci provazochodce Arnoštka zachránit tím, že na něho volají ‚slezte dolů, spadnete!‘ a třesou stožárem, který napíná lano, na němž Arnoštek předvádí své akrobatické kousky, je mi srozumitelnější než nekonečné proudy slov, kterými se častují slovutní členové Poslanecké sněmovny nebo Senátu,“ uvedl politolog.
Obecně se nedůvěra projevuje zájmem o konspirační teorie
V krizi podle Zemana selhala nejen opozice. „Stejně tak bohužel selhala i naše média. Zejména nenávistná byla média vlastněná Zdeňkem Bakalou. A já tvrdím, že ti novináři, kteří berou peníze od Zdeňka Bakaly, ať jsou to ti různí Honzejkové, Taberyové, Štětky a další, jsou hodni nejhlubšího opovržení,“ uvedl.
„Já nevím, jaký je podíl prezidentem jmenovaných komentátorů a zpravodajů na ‚selhání‘ médií, a vlastně ani nevím, kdo ‚bere peníze‘ od někde utajeného pana Bakaly. Ale je pravda, že některé zprávy a komentáře jsou tak zmatené, že se zdají být ‚konstrukty‘ cílené politické propagandy. Orientovat se v nich chce skutečně, jak se říkávalo kdysi, mít ‚vyšší dívčí‘. Dozvědět se bez zbytečného slovního balastu, jak a kdy se dostat do Rakouska, SRN nebo Itálie a zpět a najít mezi spoustou reklam důvěryhodné informace, je úkolem olbřímým.
Především jde o poměr seriózních komentářů a informací pochybné kvality. Respekt převážně komentuje, Hospodářské noviny a Aktuálně.cz informují a komentují. Pan prezident zde mluví o něčem, co s covidem přímo nesouvisí. Domnívám se, že má na mysli především komentáře a zprávy z Ruské federace a Čínské lidové republiky,“ komentuje Zbořil.
„Obecně se nedůvěra projevuje zájmem o konspirační teorie, stejně jako konspirační praxi. Tam, kde se nedostává důvěryhodných informací a zpráv, o které je na mediálním trhu zájem nebo jsou k dispozici, ale jsou autoritami považovány za dezinformace, jejichž cílem je ohrožovat demokracii v ČR, stávají se atraktivnějšími než to, co je vydáváno za pravdu. Navíc když se obvykle velmi rychle ukáže, že to byla lež ‚převlečená za pravdu‘. Je to stejné, jako když je veřejná kritika ČT považována za útok proti svobodě slova v ČR a toto tvrzení podporováno nešťastnými výroky paní evropské komisařky Jourové. Nepaměti do propasti jsou pak odkládána důležitá témata z domova a zahraničí a nahrazována věcmi nedůležitými z hlediska veřejného zájmu,“ dodává.
A Zbořil přidává ještě tato slova: „Také se mi zdá, že ti, kteří se nemusejí příliš starat o své finanční zdroje, jsou často nejpohodlnějšími v hledání pravdy a alespoň přibližného obrazu skutečnosti. Mají ‚své jisté‘, proč by riskovali omyly, které jsou tak častým průvodním jevem aktuálního zpravodajství.“
Které z vybraných jmen by se Vám líbilo na Pražském hradě?
Ing. Miloš Zeman
Anketa
„To je dosud na této úrovni nevídaný exkurz do psychologie, nebo snad dokonce psychoanalýzy, téměř dosahující úrovně Paula Ekmana, jehož Odhalené emoce… (česky 2015) zřejmě pan exministr a poslanec studoval. Snad by nám také stálo za to pokusit se pochopit, proč tak velké myšlenky, kterými by se dal obohatit obraz nadosobnosti jejich nositele, jsou prezentovány právě člověkem, který právě s nimi má tak velké problémy. Snad bychom mohli jen dodat biblické, když už mluvíme o Vánocích s nikoliv snad jen bývalým křesťanem – nehledej brvy v oku druhého, nevidíš-li břevna v oku svém,“ podotýká Zbořil.
Šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová byla ráda za výzvu k očkování a nošení roušek. „Ve zbytku se měl řídit slovy svého tiskového mluvčího, že už prezident všechno podstatné řekl. Házení viny na opozici nepřekvapuje,“ uvedla. Zeman podle ní není nadstranický, ale vládní prezident. „Vinu za to, že jsme se stali ve zvládání epidemie nejhorší zemí, však nese pouze vláda, která nejednala zodpovědně, ale na základě internetových anket,“ uvedla.
„Nevím, zda je možné paní předsedkyni TOP 09 přesvědčovat o něčem jiném, než o čem je už dávno přesvědčena. Snad bychom jí mohli jen připomenout, jak se v Poslanecké sněmovně snažila zdržovat všechna možná jednání v naději, že to zvýší popularitu její strany a její osoby. Zatím se tak nestalo a podle výzkumů popularity TOP 09, které nijak nepřeceňujeme, se tak asi už nestane. Možná že dokonce do zapomnění stáhne i své dočasné volebně-koaliční partnery a bude vděčná za internetové zpravodajství, které o ní bude dávat ještě nějakou dobu něco vědět. Ale jistý vývoj její rétoriky je zřejmý. Za všechno nemůže už jen Babiš, ale i celá vláda. Teď jen aby toto její prozření mělo nějaké, jak říkával Václav Havel, ‚smysluplné‘ pokračování,“ uvedl Zbořil.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
„Nemravná společnost nepotřebuje mravní autority.“
Předseda STAN Vít Rakušan ČTK napsal, že by uvítal v této době projev morální autority. „Která povzbudí, vlije naději a bude spojovat. Kázat, jak by se kdo měl chovat, s čím kandidovat a co dělat, může skutečná morální autorita, prezident s obecně uznávaným kreditem. Takovým byl pro mě Václav Havel,“ uvedl.
„Pan Rakušan má smůlu. Václav Havel už není patnáct let mezi námi a hodně lidí, kteří s ním prožili listopad 1989, dnes ví, že ani on moc nespojoval a nevléval naději. Spíše se mu podařilo ‚rozpojit‘ Československo, o jeho morální autoritě dnes mnozí pochybují, ale hlavně se k jeho dědictví dnes hlásí často lidé, kteří nejsou důvěryhodní. Omluva Němcům také nepřispěla k ‚uznávanému kreditu‘, o kterém si mnozí myslí, že jej promarnil v době bombardování Jugoslávie anebo podpisem ‚dopisu šesti‘, který vyzýval George W. Bushe k útoku proti Iráku. Konečně ani udělení Řádu bílého lva Billu Clintonovi ve dnech jeho ‚sukničkářské aféry‘ nesvědčí o morálce a mravní integritě, o které se v některých kruzích stále mluví. Lavička v Praze 6 za statisíce to už asi nezachrání. Nemravná společnost nepotřebuje mravní autority. Tam, kde peníze jsou jediným kategorickým imperativem mravním, není morálka žádaným zbožím,“ komentuje Zbořil.
Katolický kněz Tomáš Halík, držitel Templetonovy ceny, přijal v předvečer Vánoc pozvání do pořadu Interview na ČT24. Hovořil o svém vztahu s kardinálem Dukou, který mu uděluje důtku, zatímco v zahraničí je uznáván a respektován. Ze strany kardinála šlo o „přešlap“. Katolickou církev podle něj může zachránit pouze nová reformace. „Je skutečně třeba hluboké reformy, především duchovního prohloubení,“ domnívá se Halík. „To, co se děje s církví a tradičními strukturami, je něco, jako tu bylo za socialismu, ten vzal lidem svobodu a dal jim jistoty. To vychovává určitý typ lidí, kteří jsou netvůrčí, jsou bez odpovědnosti, a společnost tím degeneruje. V církvi také bylo, že vrstva kléru říkala lidem, co si mají myslet a co mají dělat, toho se musíme zbavit,“ uvedl.
„Jak někdo už před lety připomněl, ještě v době, kdy Tomáš Halík chodil za ‚svými věřícími‘ do ČT, snad by mohl věci církve katolické kritizovat, ale něco nechat na Pánu Bohu. Hlavně sám nesoudit ty druhé, když, zdá se, není schopný pochybovat o své vševědoucnosti. Vždyť přece už sám napsal: „Co je bez chvění, není pevné.“ Je jedno, zda si Tomáš vypůjčil tuto větu a myšlenku od Sv. Augustina nebo Vladimíra Holana, je pravdivá, mohl by si na ni vzpomenout častěji,“ komentuje Zbořil.
Psali jsme:
Rok 2020? Nic moc…
Rok 2020 bývá často označován za hrozný, špatný. Z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů.
„Řekl bych, že nic moc, pokud se ptáte na mé zdraví. Také odešlo několik mých blízkých, se kterými jsem byl doma v ČR, ale i ve velmi dalekém zahraničí v pravidelných stycích. Na druhé straně jsem získal jiné ‚okouzlené duše‘, o kterých jsem si myslel, že už je nikdy nepotkám. K těm lepším věcem také patří, že jsem se přestal zajímat o ty, kteří mně a mým blízkým chtěli ublížit a ubližovali, a snad jsem pochopil, proč to dělali a dělají,“ uvedl politolog.
„Z hlediska ekonomického to nebylo také nijak skvělé, ale s klesajícími příjmy se zmenšovaly i potřeby, a tak to vlastně bylo skoro lepší než kdykoliv jindy. Abych pravdu řekl, zažil jsem už mnohem horší doby a nejméně čtyřikrát, pětkrát v životě jsem si myslel, že jde i o život. Mohu si snad proto dnes dovolit pohled na sebe a svět, který mne obklopuje, v zrcadle nejen jedné, ale i druhé strany a nezdá se mi, že bych se proto měl ‚psychologicky‘ rozplynout v emocích bez rozumu a nechat si diktovat rozumem bez emocí,“ dodal.
A jestli jsou patrné nějaké změny v přístupu k životu, k práci, k penězům, k hodnotám, ke vztahům? „Ano, změny pozoruji. Na počátku toho řízeného nebo neřízeného chaosu jsem někdy v březnu řekl vám v ParlamentníchListech.cz, že ať již se budou dít věci vážné nebo nevážné, přeformátují se vzorce chování v politice, společnosti, kultuře i v hospodaření. Dovolím si tvrdit, že už se tak stalo. Svět se nerozdělil na dobré a zlé, takový byl a zůstal, ale jen způsoby a nezpůsoby se změnily. Někteří dobří a spravedliví se rozhodli změnit se, jiní učinili to samé. Jen ti někteří nehodní v sobě našli sílu udělat pro druhé něco dobrého. A mnozí jiní zůstali bezradní. Bohatí bohatli, chudí chudli, a jak říkal Waltariho Egypťan Sinuhet: nic se nezměnilo, jen schopnost zapamatovat si to se někam vytratila,“ říká Zbořil.
Česká veřejnost se bude muset vyrovnat s faktem, že mnozí lidé nebudou moci dále vykonávat práci, kterou byli zvyklí vykonávat. Ať už v pohostinství a jiných službách, v příštím roce i v jiných sektorech, které smete ekonomická krize.
„Kdo si ještě dnes vzpomene na slova koryfejů ekonomické a politické transformace? Mobilita pracovních sil byla považována za ideál. Cestovat za prací, podobně jako ve Spojených státech, bylo žádoucí. Schopnost změnit několikrát za život svou profesi mělo být běžné. Tajně jsme tomu nevěřili, ale oni to mysleli vážně. Zdá se, že se to dnes týká terciární sféry, ale co když dojde také na průmysl a zemědělství? Umělecké agentury to už dnes vědí a jejich smluvní zaměstnanci také. Zatím to nevypadá, že se zhroutí bankovní sektor ekonomiky, ale i k tomu může dojít,“ uvedl politolog.
„Ale proč se zbytečně strašit. Jak si nechceme přiznat, už v 19. století se vědělo, že ‚cyklické ekonomické krize jsou permanentním jevem kapitalistické společnosti‘. Pokud by to byla pravda, mnoho lidí si dnes myslí, že ‚pirátské řešení‘ je cestou z nouze. Tak si to asi budeme muset zkusit,“ dodal.
Dnes se mi zdá příliš odvážné mluvit o solidaritě...
Operuje se s termíny „strach“ a „solidarita“. Ale který z těchto pocitů letos převážil? „Tato slova se skutečně používají nejen u nás doma, ale i v Evropě a ve Spojených státech. Dnes se mi zdá příliš odvážné mluvit o solidaritě, protože dosud si ji celá Evropská unie vykládala jako sounáležitost s běženci a osídlenci přicházejícími z chudých částí světa. Na ty asi dojde také, ale kdo, odkud a kam bude ještě migrovat? Ze střední a východní Evropy nebo z afrických zemí a rozbombardovaných států Blízkého východu? Nejde přece jen o Evropskou unii, a dokonce ani o geografickou Evropu. Je to až příliš mnoho neznámých, o kterých nerozhodnou jen ti, kteří jsou ochotni se chovat ohleduplně ke svým bližním. Je to jen jeden z předpokladů, ale opravdu jen jeden. Jedno však víme určitě a máme s tím své zkušenosti. Tam, kde je bída materiální, následuje vždy, a nikoliv jen často, bída mravní,“ podotýká Zbořil.
V minulých letech rezonovaly českým prostorem otázky česko-ruských vztahů, případně problémů s migrací a terorismem. Jenže jak je vnímat teď? Ukazují se tato témata nyní jako méně nepodstatná a hádky kvůli nim zbytečné?
„Zdaleka nejsou tak nepodstatná, jak bychom si mohli, denně ohlupováni médii, myslet. Dokonce se mi zdá, že se o nich nemluvilo jen proto, že se jich euroatlantická civilizace obávala. Proto ty silácké protiruské a antičínské projevy politiků a vojenských stratégů. Karel Čapek nám zanechal dědictví Války s mloky a Bílé nemoci. Ale kdo by se z nich dnes chtěl poučit?“ ptá se politolog.
„Obávám se, že se naopak ukáže, jak byly všechny ty ‚neziskové agitace‘ nebezpečné. A skutečně, jak říkáte, byly zbytečné. Dnešní perspektiva nám stále ještě nepomáhá vidět vektor naší pravdy a její budoucnost. Jen si zkusme představit, co budou dělat a kam zmizí naši Tchajwanci a majdanoví hrdinové, až se ten nenáviděný a vysmívaný Východ pohne,“ dodává.
Na závěr přidává Zdeněk Zbořil přání do nového roku. „Sice na to moc nevěřím, ale myslím si, že bychom si mohli vzpomenout, že na jednom dnes už znevažovaném pomníku máme odkaz jednoho z českých mučedníků, který není dlouhý, ale obtížně se naplňuje: ‚Také vás prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli!‘“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
