Mírová jednání ohledně Sýrie dle hlavních hráčů spíše nemají šanci na úspěch. Šéfdiplomat USA John Kerry mluví o slovech na papíře s tím, že je potřeba vidět činy na zemi. Jeho ruský kolega Sergej Lavrov dává dohodám menší než padesátiprocentní šanci na úspěch. Povstalci trvají na tom, že jsou ochotni jednat až po zastavení ruských operací, což zase odmítá Moskva. Lze na základě tohoto diplomatického úsilí očekávat nějaký konkrétní výsledek? V čem je největší problém, když skoro všichni hovoří o prioritě, a tou je poražení IS a dalších teroristických organizací?

Zdánlivým paradoxem doby je, že samotná diplomatická jednání o Sýrii přišla na pořad až poté, kdy se do války zapojila ruská letadla. Stala se možná až v okamžiku, kdy Západ ztratil iluze o brzkém vítězství nad vládou v Damašku. Válka a diplomacie jsou propojeny. Zdá se, že dokud nebude situace na frontě jednoznačně ve prospěch Damašku, nebude možné dosáhnout diplomatického kompromisu. Diskuse o tom, kdo je terorista a kdo ne, jsou nepodstatné spory o používání techniky boje, což je vedlejší linie rozepře – tou hlavní jsou ideologicko-politické cíle bojujících stran a geopolitické zájmy mocností.  

Kritika postupu USA v Sýrii se ozývá v posledních dnech paradoxně z Ameriky. Už tři prestižní americké deníky přiznávají, že Obamova velmoc v Sýrii s Ruskem prohrává a stále více blízkovýchodních států věří, že Rusko může dovést syrský konflikt do úspěšného konce, což naznačuje posilování Asadových pozic a ústup rebelů. Může Moskva dovést své angažmá v Sýrii do zdárného konce? A co by to znamenalo pro nás? Mnohé zdroje tvrdí, že po ruských vojenských akcích roste počet syrských uprchlíků do Evropy…

Je v zájmu nás Evropanů, aby válka v Sýrii skončila co nejdříve. V této chvíli největší naděje na ukončení války má podobu vítězství vládních vojáků podporovaných ruským letectvem. Vítězství nad bojovníky IS a některými dalšími extremistickými opozičními skupinami. „Extremistický“ v daném případě neznamená „ozbrojený“ – ozbrojený je v Sýrii snad každý. „Extremistický“ je označení určitých ideově-politických či džihádistických cílů.
Ruská vojenská letadla uvedla frontu v Sýrii do pohybu – a před pohybující se frontou vždy lidé utíkají. Propaganda v daném případě opět pracuje s tím, že začíná hodnotit události od prostředka, vynechává začátek. A na počátku války v Sýrii byla podpora Západu protivládním extremistům usilujícím o rozpoutání občanské války. Byla to především Paříž a Washington, kdo začal s technickou, informačně-zpravodajskou, propagandistickou a diplomatickou podporou té části opozice, která sáhla po zbrani. Vše začalo před pěti lety v době tzv. arabského jara, ne na konci loňského září, kdy se na bojišti objevila ruská letadla či ruské střely s plochou dráhou letu a rakety. Před pěti lety se začal formovat proud uprchlíků, napřed uvnitř Sýrie, pak do sousedních zemí, jako je Turecko, Jordánsko a Libanon; a teprve poté do Evropy. Vrchol migrace do Evropy začal před rokem, ne před půlrokem. 
Rusové ve formování uprchlického proudu hrají třetí housle. Ale je stále třeba mít na paměti, že naděje vkládaná ve vojenské vítězství Damašku je přijatelná jen jako nástroj k zastavení války a začátek skutečných vnitropolitických dohod. Následná rekonstrukce Sýrie bude potřebovat každou ruku, tedy i tu, která dnes drží zbraň. Mír je možný jen jako naděje i pro poražené. A stále platí, že i spravedlivá válka přináší zabíjení nevinných.

Lídři EU budou ve čtvrtek a pátek na summitu Evropské rady řešit kromě „Brexitu“ i migrační krizi, především tzv. akční plán EU – Turecko a ochranu vnější hranice. Kam se celá věc s řešením migrační vlny posouvá?