Vypadá to, že tandem – prezident Emmanuel Macron a kancléřka Angela Merkelová – intenzivněji začal rovnat Evropu podle svých představ. V4 už nedrží spolu tak jako dřív, Fico zavelel směrem ke „tvrdému jádru“, premiér Bohuslav Sobotka se těší na euro. Stále „zlobí“ Polsko a Maďarsko. Pane profesore, než se dostaneme k jednotlivým událostem, jak současný stav popsat?

Jde o návrat k normálu, jen na vyšší chaotičtější úrovni. A v jakém smyslu návrat k normálu? Evropská unie byla standardně projektem, kde se klíčová rozhodnutí přijímala na ose Berlín–Paříž. Co se dnes děje, je pokus obnovit tento princip jako nezpochybnitelný a na vyšší úrovni. Vše je doprovázené chaosem, protože odstředivé síly jsou zřejmější. Představují je především Budapešť a Varšava a někdy, tak trošku metaforicky, i Visegrád.

Přišel Macron, je viditelný, je slyšet. Ale co představuje? Návrat k normálu a novou energii pro staré myšlenky. Jde o staré pojetí geopolitického jádra eurounijní integrace: Berlín, Paříž – nad to není. Vracíme se proto ke staršímu pojetí Evropské unie, kde neexistují nejen mechanismy vytváření konsenzu, ale není ani kultura vytváření konsenzu. Máme v Lisabonské smlouvě pravidla, jakým způsobem se rozhoduje, ale nejsou způsoby a v podstatě to ani nejde, jak vytvářet myšlenkový konsenzus. Když se objeví jiné ideje, Paříž a Berlín reagují hystericky a násilně – my si prosadíme naši migrační politiku, my si prosadíme řešení finanční krize v Řecku, my rozhodneme o tom, zda bude prezident Ukrajiny svržen, nebo ne.

Než narazili na problémy s migrací, disciplína fungovala. Když se objevila snaha Bratislavy a Prahy připojit se k jádru EU, vracíme se k základní myšlence ekonomické struktury.

Do jaké míry se tím máme zneklidňovat, nebo se připravit na euro a říct si – stejně se s tím nic udělat nedá?