Oba kandidáti druhého kola Hofer a Van der Bellen v prvním kole vyšachovali ze hry politiky etablovaných politických stran na rakouské politické scéně – sociální demokracie a lidovců. Tyto politické strany vládly zemi v tandemu téměř nepřetržitě od roku 1945. Propadák vládních kandidátů na post hlavy státu samo o sobě představoval politické „tsunami“, které ostatně vyústilo v rezignaci dlouholetého kancléře a šéfa soc. dem. W. Faymanna.

V prezidentských volbách se utkali dva odlišní kandidáti. Norber Hofer prosazuje program, který stojí na ochraně rakouské kultury a tradic, euroskeptickém postoji k současné Evropské unii, a to včetně odmítání připravované TTIP. Dále v programu vyzdvihnul větší důraz na neutralitu rakouské armády, obranu sociálního systému a pracovních míst. A konečně kladl důraz na přímou demokracii a na Rakousko jako prioritu. Hofer a jeho Svobodní jsou známými kritiky imigrační politiky a uprchlická krize významně přispěla k jejich politické podpoře. Hofer opakovaně podpořil politiku uzavřených hranic.

Alexander van der Bellen, bývalý stranický šéf Zelených, hájí ve svém programu spíše liberální a otevřenější hodnoty a pojetí Rakouska. Snad trochu překvapivě a podobně jako Hofer skloňuje i on pojem „vlasti“, i když s jiným politickým obsahem. V politickém programu podpořil EU a členství Rakouska v Unii, ale také odmítl chystanou TTIP, v čemž se shoduje s Hoferem. Vedle ekologické noty Van der Bellen podpořil význam sociální politiky a konečně vyjadřuje podporu integraci uprchlíků v Evropě a hledání celoevropského řešení. Nejenom v tomto bodu se zásadně s Hoferem rozchází.