Je všechno v České televizi v naprostém pořádku, jak minulý týden poslance na neveřejném semináři k financování České televize přesvědčoval její ředitel Petr Dvořák a Rada ČT, nebo je to naopak na odstoupení šéfa Kavčích hor, jak po zmíněném semináři a informacích o střetu zájmů očekával poslanec Jaroslav Foldyna?
Pokud někdo chce vraždu krále, pak si musí položit otázku: koho místo něj? Odvolat někoho je jednoduché, ale má rada či poslanci rozmyšleno, co se stane potom? Nemyslím si to. Kolik je v České republice lidí, kteří umí řídit veřejnoprávní televizi? Jakoukoliv televizi? Pak teprve se dá zvolat, král je mrtev, ať žije král! Dvořák, mysleme si o něm cokoliv, pochází ještě z těch dávných dob silných ředitelů, kdy televiznímu světu dominoval Jiří Janeček, šéfující České televizi, Petr Dvořák aka „Velký Dvořák“, šéfující Nově, a Martin Dvořák, aka „Malý Dvořák“, šéfující Primě. Tento triumvirát prakticky ovládal mediální trh a byly to právě „rvačky“ vyslanců těchto silných médií, které mediální trh pro nové tisíciletí formovaly.
Doba silných ředitelů i silných médií je pryč, smetena myriádou kabelových trpaslíků a internetových trollů. Upřímně, vůbec netuším, kdo teď Novu nebo Primu řídí, a je to jedno. Ani už neznám tváře, které za ně řeší mediální legislativu. Nejspíš nikdo. V době silných týmů se znali všichni. Bojovníci se nebáli vystrčit hlavu z davu. Bitvy byly drsné a zajímavé. Teď jsou v čele největších televizí nějací bezpohlavní manažeři. S výjimkou Petra Dvořáka… v čele ČT, na kterého je pouze víc vidět.
Fotogalerie: - ČT fašistům nedáme
V České televizi zjevně všechno není, jak má být, ale ona je ta vina i na poslancích. Jak to, že to tak dlouho odmítali vidět? Jak to, že ignorovali varování v podobě rozsáhlých a kvalifikovaně napsaných stížností?
Je pravda, že o chyby v hospodaření vlastně nejde. To, že bude čerpána a vyčerpána rezerva, se vědělo ještě dříve, než byla vytvořena. Už v únoru 2006, kdy došlo k finálnímu hlasování 896 o podobě televizního trhu České republiky v tisku 885, schvalující novelizaci vysílacího zákona 231/2001 sb. zákonem č. 235/2006 Sb. Česká televize dostala zelenou ke svému rozvoji, předtím dostala přidáno na 135 Kč a byla jí povolena digitalizace v systému DVB-T1. Vědělo se, že za několik let přijde vysílání v HD a DVB-T2, které proces rozvoje na dlouho ukončí. Open air HDTV se v terestrickém vysílání neočekávalo. S placenými kanály veřejná služba nepočítá.
Vědělo se, že je to bitva silných, neboť životaschopné náklady na kanál přesahovaly miliardu ročně a vědělo se, že účinnost i výtěžnost komerčních zdrojů – reklamy – bude stabilně klesat. Což znamenalo do budoucna vítězství televize bez reklamy, konceptuální vítězství veřejné služby a definitivní konec bombastické „televize hvězd“, jejímž symbolem byla moderátorka Borhyová a pes Novák. Vědělo se, že počet veřejnoprávních programů poroste a zaplní celý jeden multiplex, což se také stalo. Vědělo se, že jeden multiplex ze tří znamená požadavek na podíl třiceti procent trhu. Vědělo se, že je třeba ochránit veřejnou službu před cenovým vydíráním, a tak Česká televize dostala příděly kmitočtů k vlastnímu multiplexu, pro který si pouze našla „údržbáře“, který ovšem nemohl licitovat o ceně ani nemohl zabránit ČT v rozvoji. Dodnes žijeme v následcích toho jednoho hlasování… Kdyby bývalo dopadlo jinak, média veřejné služby v České republice nemusela už existovat nebo mohla být naprosto marginální…
Fotogalerie: - Ne turecké agresi
Pokračováním sporu o veřejnoprávní televizi bylo čtvrteční jednání poslanců, které mělo vyústit v hlasování o výročních zprávách o ČT za roky 2016 a 2017. Jsou pro vás přesvědčivější argumenty poslanců Juříčka, Staňka, Foldyny a dalších, kteří tepou Českou televizi za její hospodaření, nebo poslankyně Němcové a Pirátů, kteří toto v potaz neberou a zaklínají se tím, že nesmí být ohrožena nezávislost veřejnoprávního média?
Argumentace paní poslankyně Němcové, která se staví proti oprávněné kritice České televize ideologickými argumenty, je nepřijatelná. Její přirovnávání k pokusům o normalizaci rovněž. Mimochodem, není to tak dávno, co ODS chtěla média veřejné služby zašlapat do země, spálit na popel a... zprivatizovat. Stačí zavzpomínat na roky 2001–2006, pak roky 2007–2009. Nyní je ČT patrně již poslední platforma, v níž se, díky zákonu, poslanci ODS ještě vyskytují a mohou promlouvat. Jinak by komerční média a trh bez přívlastků zardousila ODS naprosto nemilosrdně. Vlastníkům tohoto trhu totiž bývalá vládní strana už nic nepřináší.
Zábavná je také argumentace poslance Bartoška z KDU-ČSL, že kritika práce České televize je projevem hybridní války. Když nevíme co, vytáhneme čerta namalovaného na zdi a hrozbou pekla strašíme vesnický lid. Ukazujeme neexistující hybridní válku a Kreml, který je zjevně tak mocný, že programuje na dálku české poslance. Myslím si, že v Kremlu ani netuší, že máme televizi.
Argumenty poslanců Juříčka, Staňka a Foldyny jsou kritikou konkrétních chyb konkrétního managementu České televize. Nikoliv kritikou existence ČT jako takové. Jsou kritikou konkrétních chyb konkrétních redaktorů, které ignorují konkrétní manažeři redakce zpravodajství a aktuální politické publicistiky a toleruje konkrétní ředitel. Jsou kritikou porušení konkrétních ustanovení Kodexu a zákona. A to je důležité si připomínat. Neměla by být zpochybňována existence a role veřejnoprávních médií. Současně ale lze a je třeba kritizovat management, pokud je důvod.
Ing. Pavel Juříček, Ph.D.
Bohužel, společnost je rozdělená natolik (a velmi nerada bych se pouštěla do spekulací, kdo za to může), že buď bezhlavě křičí „sláva, sláva“ nebo „hanba, hanba“. Případně „ukřižuj, rozlícený dav už vlaječkama mává“. Myslím, že by bylo na čase se nadechnout a začít normálně argumentovat. Bez ideologických výlevů.
Kouřovou clonou bývá zahalen Fond televizních poplatků, který vytvořil bývalý ředitel ČT Jiří Janeček, ale za jeho nástupce už jen vysychá a brzy v něm z více než tří miliard nezůstane ani koruna, protože se používá k vyrovnání ročního hospodaření. To by jinak bylo za působení Petra Dvořáka v čele ČT vždy deficitní. Čím neustálé čerpání fondu skončí? Ekonomickými problémy České televize nebo zvýšením koncesionářských poplatků?
Fond televizních poplatků vytvořil finanční ředitel ředitele Janečka, František Lambert. Důvodem byly požadavky Evropské unie na racionalitu finančního plánování veřejné služby a nepřijatelnost nadměrné veřejné podpory deformující trh. Lambert nebyl sice typ, kterého člověk touží mít za nejlepšího kamaráda, ale velmi prozíravě tento fond vytvořil pro případ nenadálých výdajů technického rázu. Zdrojem byly jednak skokově zvýšené poplatky, které měly České televizi i přes inflaci vydržet do roku 2015, jednak pokles mzdových nákladů, způsobený převedením řady zbytných, do té doby mzdově placených pracovníků na externí, výkonově orientované smlouvy. Fakticky na švarcsystém. Tímto vrcholně neodborářským způsobem byla výkonnost i rozpočet rázem v černých číslech.
V té době také byla televize na prahu digitalizace, čili bylo naprosto logické a oprávněné takovou finanční rezervu mít. Je také pravda, že náklady se dodnes plíživě zvyšují, televize navíc stavěla studio v Brně, které se dlouho plánovalo (i na ně byla určena rezerva), přecházela z SD na HD výrobní řetězec a spustila dva další kanály. Čili výdaje i objem výroby rostly. Nevyčítala bych po Janečkovi nastoupivšímu řediteli Dvořákovi, že rezervu rozpustil, ale spíš to, že tajil její existenci i rozpouštění. Před poslanci, před Radou i před veřejností. Tím sám sebe (a spolu s tím i Český rozhlas, za jehož výši měsíčního poplatku si dnes ani nekoupíte kafe) vehnal do situace, kdy nemůže o zvýšení poplatků požádat. Samozřejmě, můžeme se ptát, zda nebylo zbrklé otvírat dva nové kanály, jestli to stojí za to a podobě. Ale Česká televize má vzdělávat, bavit a informovat celou společnost, tedy i děti. Má sloužit rozvoji kultury i sportu. Již od dob prvního ředitele BBC. Uvažovalo se i o kanálu vzdělávacím, ale tento obsah byl tehdy plánován do videoknihovny, nikoliv pro broadcasting.
Trochu se bojím, že dnes bude mocenská touha politiků se televizi pomstít, nechat televizi hladovět, ale snad se mýlím. Politici by si měli uvědomit, že systém je správný, ale to oni sami selhali v kontrole plnění a vynucování zákona.
Poslanec ANO Patrik Nacher přiznal, že z vystupování předsedy Rady ČT Jana Bednáře má prý občas pocit, že hovoří jako ředitel televize, nikoliv jako předseda orgánu, který má televizi kontrolovat. Je podle vás Rada ČT skutečným nástrojem veřejnosti na kontrolu České televize, jak ukládá zákon? Pokud ne, jak z toho ven?
Veřejnost má takovou radu, jaké má poslance, protože poslanci radní zvolili. Lepší systém ale nemáme a mít nebudeme. Ven z toho lze tak, že poslanci budou opět volit osobnosti. Otevřeně. A nebudou se jejich prostořekosti, ale i kreativity a nezávislosti, bát.
Pokud jde o roli Rady – ona má televizi i rozhlas kontrolovat a přispívat tak, pokud možno, k bezvadnému chodu instituce. Rada není od toho, aby stála proti generálnímu řediteli, ani aby stála s ním v jednom šiku. Pamatuji excesy, kdy se Rada rozhodla, že generálního ředitele nenávidí. Pamatuji hon některých radních na Jiřího Janečka, neboť si odmítl nechat televizi rozkrádat pod rukama a odmítl dávat všimné. Pamatuju ještě horší hon Rady Českého rozhlasu pod vedením Dany Jaklové (dříve ODS, nyní za TOP 09 v RRTV) na generálního ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka, který na ten hon doplatil životem. Doslova. To jsou věci, na které se opravdu nedá zapomenout. Stačí si vytáhnout zvukové záznamy.
Rada by měla být uměřená ve chvále i v kritice. Profesionální v úsudku, i když jsou členové pouze občané, nikoliv nutně mediální odborníci. A pokud poslanci nabudou dojmu, že Rada nečiní, jak má, pak ji mohou odvolat, protože neplní své povinnosti. Tak prosté to je. Jenže poslanci odmítají následnou odpovědnost za své dříve zvednuté ruce. Odmítají dostát svým povinnostem ze zákona.
Příští rok čeká Radu ČT velká obměna složení, protože třetině členů v březnu končí funkční období. Kdo by měl v mediálních radách zasedat, aby plnila to, co od ní veřejnost očekává? Odborníci? Politici? Zástupci veřejnosti? Měly by na ně být kladeny nějaké odborné požadavky, nebo vysílání televize či rozhlasu „rozumí každý“?
I skladník si může přečíst Vergilia v originále. A i dojička může mít své zástupce v Radě. To je demokracie. Vláda lidu. Ne vláda expertů nad lidmi. Čili Rada by měla být mix lidí – profesí, intelektu a odborností, politických názorů, genderu i věku. Ale její členové musí být názorově konzistentní, nepodléhat emocím a strachu z nepřízně a mít vůli se něco o mediální scéně dozvídat. Každý se dívá na televizi a poslouchá rádio, takže každý rozumí médiím a může do nich mluvit? Ne. Ale kolik já jen dnes a denně vidím ředitelů a mediálních odborníků na sociálních sítích! A pak zjistím, že si ani nepřečetli zákon a mají pouze „školu života“. Nejlépe vysokou.
V Radě by neměli být lidé, kteří jsou na odměnách radního závislí. Neříkám tím, že by radní neměli být placeni, naopak, placeni by být měli daleko více. Ona, navzdory názorům facebookových „odborníků“, je to docela náročná práce, když se dělá naplno. Ale neměli by být na svém platu závislí svou existencí. Pak se totiž o mnoha věcech rozhoduje jednodušeji. I o případném odvolání generálního ředitele nebo o tvrdé polemice s politiky.
Daří se České televizi být médiem veřejné služby? Naplňuje ji, nebo v čem zůstává veřejnosti dlužna?
Z devadesáti procent. Ono politické zpravodajství, kde se odehrává boj s objektivitou a vyvážeností, tvoří ani ne deset procent rozpočtu. Program pro děti je takový, jaký by komerční televize nikdy neudělala. Majitelé satelitů či kabelovky mohou srovnávat s komerčními dětskými kanály. Nezávislost je také hodnota. Soukromá média si může koupit každý. Veřejnou službu nikdo.
Těm, kteří teď v záchvatu (byť možná oprávněné) zloby volají po privatizaci České televize, bych jen ráda připomněla, že televize – jakákoliv – a její provoz jsou drahé, velmi drahé. Takže by si ji třeba taky mohla koupit rodina islámských investorů ze Saúdské Arábie nebo z Jemenu. Také si musíme uvědomit, že to, nač se tak často zlobíme, tedy zpravodajství, je jen malá část toho, co televize veřejné služby dělá. Točí filmy, tvoří pro děti, točí dokumenty…
Proto hovořme o tom, jakou analytickou metodu použít k tomu, abychom zjistili, zda zpravodajství bylo bezpříznakové, jaký bič na to, aby reportéři a redaktoři potlačili své politické přesvědčení (které namnoze ventilují až příliš agresivně) a jaké nástroje použít k tomu, aby k bezpříznakovosti byli přivedeni, pokud nejsou sami schopni sebereflexe. Kodex určil, že jeho porušení je porušením zákoníku práce s patřičnými důsledky. Kodex neformulovali politici, ale sami zaměstnanci médií.
Většina těch, kteří ve zpravodajství pracují, skutečně mají onu příslovečnou veřejnoprávnost v krvi a pracují poctivě. A pak jsou ti, kteří ji v krvi nemají, kteří se cítí s mikrofonem v ruce pány světa a chtějí určovat směr politiky, chtějí být sami politiky. Pro ty by bylo asi dobré, aby vyhodnotili, zda chtějí sloužit veřejnosti, nebo odejít. Bohužel, ti politicky ambiciózní jsou vidět více než ti pracovití. Afekt není dobrý rádce.
Česká republika potřebuje média, která nepatří žádnému oligarchovi ani žádnému šejkovi. Která patří nám všem.
Hlavní zpravodajský pořad Události sleduje na ČT1 přibližně tolik diváků jako souběžně vysílané Velké zprávy na TV Prima, Televizní noviny na Nově si pak zapne dvojnásobný počet lidí než Události. Čím si vysvětlujete skutečnost, že ze zájemců o celodenní souhrn zpráv si jen každý čtvrtý zvolí veřejnoprávní televizi? Proč se České televizi nedaří přilákat více diváků, když si Petr Dvořák před prvním zvolením do čela ČT vytýčil právě úkol výrazně zvýšit sledovanost hlavního zpravodajského pořadu, na který už ale zřejmě rezignoval?
Je skoro zázrak, že čtvrtina diváků vyžaduje Události. Televizní noviny na Nově nejsou zpravodajství, jde o takzvaný infotainment, čili zábavné zpravodajství. Řekněme eufemisticky „zpravodajství pro ty, kteří nepotřebují vědět víc“. Česká televize je pro mnoho lidí příliš odborná a podrobná, ale taková má veřejná služba být. Stejně jako Nova má být ve svém zpravodajství povrchně zábavná, se zvířátky a s borcem na konci. Proto se na ni dívá víc lidí. Havárie na dálnici bude vždycky táhnout víc než záhadné zákony dlouhých názvů. Ale právě kvůli zpravodajství o záhadným zákonům dlouhých názvů máme veřejnoprávní média.
Myslím si, že Petr Dvořák, který se po zkušenosti na Nově netajil touhou být ředitelem České televize, vůbec netušil, kam přichází. Netušil, že média veřejné služby jsou služba, nikoliv podnikání. Možná doufal, že zpravodajství ČT bude možné nasunout do šablony komerčních zpráv, to ale možné není. Veřejná služba nikdy nemá příliš klást důraz na sledovanost, nemá se podbízet. ČT není součástí trhu s reklamou, má jiné cíle. Má ze zákona vysílat pro všechny, i pro menšiny, což Nova nemusí. Nova nebude vysílat Tannhäusera. Asi by se jí na to dost blbě prodával reklamní čas. Evropa 2 Tannhäusera vysílat asi taky nebude, že, protože operní publikum není nijak početné.
Celodenní souhrn zpráv navíc asi bude pomalu zanikající disciplínou, se vším proudovým vysíláním, mobily, s nimiž držíme prst na tepu doby i v tramvaji a při nákupu rohlíků. Doba Událostí, které rámují rodinný večer u bedny, končí.
Dnes je nezanedbatelná kultura. A krásně vidíte rozdíl mezi programy ČT, kde se objevují nádherné bijáky francouzské kinematografie s Alainem Delonem, Belmondem a italské kinematografie s Lino Venturou.
Měla by Česká televize konečně vysvětlit, proč se v pondělí 2. září v hlavním zpravodajském pořadu Události opakovaně mluvilo o Andreji Babišovi jako o bývalém premiérovi? Neobjasnilo by to do jisté míry, zda redakce zpravodajství nepracuje s určitým zadáním?
Jakože by měla ČT říct, že redaktorovo přání bylo otcem myšlenky? Jak to chcete vysvětlovat? Maximálně se může omluvit za redaktorovu hloupost, redaktora a editora vyhodit za flagrantní nekvalitu práce. Ale to je tak všechno.
Chybou není jen toto, chybou politického biasu byla americká volební noc, preferující Clintonovou, hyperkritičnost hraničící s nenávistí vůči Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi, ale i vůči Robertu Ficovi, Donaldu Trumpovi či Viktoru Orbánovi. Skrytá reklama na některé deníky, jejichž komentátoři jsou snad až příliš častými hosty ve vysílání. Ideová filtrace hostů diskusí.
Ano, Česká televize se dopouští chyb v nezaujatosti a vyváženosti, které odmítá reflektovat. Dopouští se přehmatů a nekorektností. Rádobyvtipností satiry zastrašuje politiky. Škodí své pověsti sama. Přispívá k politickému boji ve společnosti svou urputností. Je to chyba. Ale chyby se mají napravovat, chybující se nemají popravovat.
V pondělí jste se ve Sněmovně zúčastnila semináře „Média a kontrolní role státu“, na který poslankyně ANO Barbora Kořanová sezvala přední mediální odborníky. Co zajímavého, podnětného či převratného na něm zaznělo?
V podstatě jsme se všichni ujistili, že setrváváme na svých pozicích. Hodně se debatovalo o zprávách Rady České televize, o tom, jaké technologie čekají rozhlas i televizi v budoucnu, o financování médií a o tom, kdo je nositelem a formulátorem veřejného zájmu. Spousta témat byla nadhozena, uvidíme, jak budou žít dál.
Velmi zajímavý příspěvek měl ministr kultury Lubomír Zaorálek, který v podstatě jako první nahlas řekl, že diskuse o hospodaření ČT vlastně skrývá nespokojenost se zpravodajstvím a biasem redaktorů, kteří přicházejí za politikem s vlastním názorem, který prosazují a který je do značné míry ovlivněn tím, že žijí v Praze. Přitom, jak připomněl, zapomínají na to, že lidé v Karviné (či v Novém městě na Moravě, že) myslí úplně jinak. Ostatně, téma redaktorů, kteří vnucují politikům svůj názor, bylo pak zmíněno ještě několikrát.
„Redaktoři si musí rozmyslet, jestli budou redaktoři, nebo politici,“ řekl Zaorálek. Tím definoval příčinu kritiky České televize a to, o čem je nutno mluvit. Co je největším problémem ČT. Má pravdu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
