Je všechno v České televizi v naprostém pořádku, jak minulý týden poslance na neveřejném semináři k financování České televize přesvědčoval její ředitel Petr Dvořák a Rada ČT, nebo je to naopak na odstoupení šéfa Kavčích hor, jak po zmíněném semináři a informacích o střetu zájmů očekával poslanec Jaroslav Foldyna?

Pokud někdo chce vraždu krále, pak si musí položit otázku: koho místo něj? Odvolat někoho je jednoduché, ale má rada či poslanci rozmyšleno, co se stane potom? Nemyslím si to.  Kolik je v České republice lidí, kteří umí řídit veřejnoprávní televizi? Jakoukoliv televizi? Pak teprve se dá zvolat, král je mrtev, ať žije král! Dvořák, mysleme si o něm cokoliv, pochází ještě z těch dávných dob silných ředitelů, kdy televiznímu světu dominoval Jiří Janeček, šéfující České televizi, Petr Dvořák aka „Velký Dvořák“, šéfující Nově, a Martin Dvořák, aka „Malý Dvořák“, šéfující Primě. Tento triumvirát prakticky ovládal mediální trh a byly to právě „rvačky“ vyslanců těchto silných médií, které mediální trh pro nové tisíciletí formovaly.

Doba silných ředitelů i silných médií je pryč, smetena myriádou kabelových trpaslíků a internetových trollů. Upřímně, vůbec netuším, kdo teď Novu nebo Primu řídí, a je to jedno. Ani už neznám tváře, které za ně řeší mediální legislativu. Nejspíš nikdo. V době silných týmů se znali všichni. Bojovníci se nebáli vystrčit hlavu z davu. Bitvy byly drsné a zajímavé. Teď jsou v čele největších televizí nějací bezpohlavní manažeři. S výjimkou Petra Dvořáka… v čele ČT, na kterého je pouze víc vidět.