Proces s bývalou ukrajinskou vojákyní a později členkou ukrajinského dobrovolnického batalionu Ajdar měl složitý politický kontext. A doprovázely ho od počátku dvě verze toho, co se stalo, které v podstatě odpovídají dvěma stranám konfliktu o Ukrajinu. Obrovská mentální propast, která se rozestoupila mezi Ukrajinou a Ruskem a postavila obě země proti sobě, je tak přirozeným kontextem celého procesu. 

Politika a justice

Politizace obecně justici nesvědčí, a to nejenom v současném Rusku. V jeho případě však máme právní kulturu, kterou pomohl vytvořit komunistický režim a následná postkomunistická transformace v podmínkách pro Rusko typické institucionální slabosti. Není ovšem objektivní hodnotit celý současný právní systém politicky hybridního Ruska jako nefunkční a celkově svévolný. Příklady medializovaných případů s politickým kontextem, jako je kauza Jukosu nebo nyní kauza Savčenkové, nevypovídají o všem, i když politizované případy jistě nepřispívají k obecné důvěryhodnosti ruské justice. 

Je nicméně nepopiratelné, že to byly Putinovy reformy, které mezi roky 2000 až 2008 významně přiblížily ruský postkomunistický systém tomu západnímu, i když se jim nepodařilo vymýtit kulturní praxe postavené na neformální výměně. Tzv. telefonní právo, které porušuje princip nezávislosti soudů, se podařilo omezit, ale rozhodně ne vymazat. Jako relativní úspěch jsou například označovány arbitrážní soudy i fakt, že se běžní Rusové k soudům v posledních letech obraceli více i navzdory zažitému skepticismu a nedůvěře ve spravedlnost.