Už čtvrtý měsíc usedají předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a šéf hnutí ANO Andrej Babiš společně ve vládě a ještě před tím spolu dobré dva měsíce vyjednávali o jejím složení. Jeden z nich je celoživotní politik, druhý muž z velkého byznysu. Veřejností i sdělovacími prostředky je většinou vnímán jako silnější v tandemu ministr financí. Může ale také jít jen o mediální obraz, jenž vyhovuje oběma. Andrej Babiš si může užívat pozici politické jedničky a premiér Sobotka zase nemusí čelit útokům opozice, jímž je naopak soustavně vystavován předseda hnutí ANO.
Podle politologa Petra Sokola hraje při hodnocení jejich síly roli to, že Sobotka je předsedou politické strany, která má vnitřní mechanismy a musí dbát na názory svého členstva, zatímco Andrej Babiš šéfuje monolitickému hnutí, které sám založil. „Mediálně to může vypadat, že Andrej Babiš má převahu. Zda ji má skutečně, se ukáže až v následujících týdnech na dvou konkrétních bitvách, které mohou vnitrokoaliční svár ztělesnit. Jednak půjde o to, kdo se stane nominantem České republiky do nové Evropské komise, a pak o složení vedení jednoho z klíčových státních podniků, tedy ČEZu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Sokol, politolog Vysoké školy CEVRO Institut.
Babišovi nahrávají symboly, které fungují pro veřejnost
Podle politologa Jana Kubáčka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se už ale ukazuje, že faktickým lídrem vlády i díky tomu, že je pánem nad státní pokladnou, je Andrej Babiš. „Lidé si všímají jeho silných výkřiků, změn strategie, případně častého okopávání kotníků, ale i jeho výjezdů, teď aktuálně za dětskými plenami. Jsou to všechno ryze symboly, ale symboly, které fungují pro veřejnost. Ta je přesvědčena, že Andrej Babiš pracuje, že je jako ministr financí aktivní a že se snaží řadu problémů z minulosti řešit,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník