Vzájemné vztahy evropské osmadvacítky a Ruské federace především ve světle dění na Ukrajině za poslední dva roky byly předmětem semináře, který v Evropském domě v Praze pořádala společnost Europeum. Hostem byl politický geograf Michael Romancov z Univerzity Karlovy a bývalý evropský komisař pro rozšíření EU a diplomat Štefan Füle. Oba se ve svých názorech v podstatě shodovali, během debaty se pak z publika ozvaly i nesouhlasné názory.

Michael Romancov, zřejmě i díky své akademické profesi, pojal část svého příspěvku historicky a geograficky. Hovořil o vývoji ruského státu během uplynulých staletí tak, jak se posouvaly hranice.

Podle jeho slov díky své rozloze (jde o největší zemi světa) ruské vedení usuzuje, že musí mít i tomu odpovídající vážnost a postavení na mezinárodní scéně. „Jde o fenomén, který Rusko strašně rádo vnáší do hry, tedy že Rusko je největší stát na světě. To je objektivní realita, kterou nikdo nezpochybňuje. Pro myšlení ruských politických elit je ale podstatné, že to, co je objektivně měřitelné (velikost ruského teritoria), by se mělo automaticky překlopit také do toho, jakou pozici bude Rusko mít v systému mezinárodních vztahů – jsme-li největší, jsme automaticky jedničky. Kvantita teritoria jako by trvale na věčné časy má zajistit Rusku nikoli významné, ale naprosto privilegované místo ve světové aréně,“ uvedl Romancov.