Štěpán Kotrba po volbách: Verbež ČSSD, zvracet z nich. Volil bych Salviniho. Pravda o Pirátech. EU už není pro lidi

27.05.2019 6:01

ČSSD je nicnedělající verbež, jejíž ministr Petříček „leze do zadku“ kdekomu, na české voliče však kašle. Blábolící Okamura si hraje na českého nacionalistu, názory jeho nového poslance Ivana Davida jsou však správné. I tak komentuje pro ParlamentníListy.cz politický analytik Štěpán Kotrba proběhlé volby do Evropského parlamentu. V celounijním kontextu vyzdvihuje roli Mattea Salviniho při zastavení migrace a upozorňuje: EU tu už není pro lidi, ale pro velké korporace. Dle Kotrby nám, občanům, EU „ukradli“.

Štěpán Kotrba po volbách: Verbež ČSSD, zvracet z nich. Volil bych Salviniho. Pravda o Pirátech. EU už není pro lidi
Foto: Praha TV
Popisek: Štěpán Kotrba jako host pořadu Horké téma

Blbost ani euro nelze napravit volbami Čechy europarlament nezajímá. Považují ho za trafiku, výborně placenou pro sluhy globálního kapitalismu. „Oni“ jsou Brusel. „My“ jsme Evropa. Evropské volby zůstávají svou bezprogramovostí a bezkonfliktností na okraji zájmu všech. Nevíme a nezajímá nás, kdo si co myslí o Evropské unii a zde projednávaných zákonech či pravidlech, kterými se nikdo stejně nebude řídit… Ukradli nám Evropu. Ukradli nám Unii pro lidi. Stvořili Unii pro korporace. A nám stačí, že jsme prozatím čistými příjemci vyrovnávacích plateb. Unie dnes není politika, Brusel jsou jen a jen dotace. I když se za ně staví zbytečné cyklostezky a opravují fasády, evropské peníze proměňují zemi v čistší, úhlednější a kultivovanější. A k ekonomické nesamostatnosti a globalizaci smířlivější.

Anketa

Jste spokojeni s výsledky evropských voleb v ČR?

24%
76%
hlasovalo: 7015 lidí

Nesledujeme jemnost argumentace k jednotlivým otázkám u „proevropských“ stran. Volíme buď Evropskou unii, kde si uvědomujeme, že nic podstatného nezměníme, a pokud ano, budou to kompromisy, navíc většinou s německými sousedy, kteří nás jako levnou kvalifikovanou a disciplinovanou pracovní sílu živí a jejichž vyjednávací schopnost je desetkrát větší. Nebo volíme proti Evropské unii a modlíme se za evropské vítězství ještě větších magorů, než jsme sami – povětrně šíleného tučňáka Borise Johnsona, odbarveného kudrnatého narcise Geerta Wilderse, ulízané neofašistky Marine Le Penové z nacionalistické frakce Evropa národů a svobody nebo blábolícího čechojaponce Tomio Okamury, který si v Labské kotlině hraje na českého nacionalistu.

Doteď jsem nepochopil, proč do Evropského parlamentu volím neznámé Čechy z nečinných a neschopných českých politických stran, když je to evropský, nikoliv český parlament. Nominaci by měly dávat evropské strany bez ohledu na státní příslušnost. Staral bych se o program a činnost evropských stran a evropských politiků. Sice vím, co za krysy jsou ti naši „věční“ bruselští slouhové, Pavel Telička či Petr Ježek (HLAS), kteří kandidovali za ANO a po zvolení se s ním rozešli, ale v životě jsem neslyšel o bruselských aktivitách Martiny Dlabajové (nestraník za ANO, nyní dvojka na kandidátce ANO) či Miroslava Pocheho (ČSSD, kdysi jako zaměstnanec Ministerstva zemědělství ČR vyjednával o liberalizaci obchodu v rámci EU a CEFTA – dodnes nikdo neví, s jakým výsledkem), Jiřího Payneho (místopředseda Svobodných, aktivní lobbista amerického protiraketového radaru v ČR) či Evžena Tošenovského (ODS, poradce generálního ředitele Vítkovice Holding, člen výboru EP pro průmysl, výzkum a energetiku, ve volbách 2014 přeskočil i lídra kandidátky Jana Zahradila).

Ing. Jan Zahradil

  • ODS
  • Řekněme NE evropské federaci!
  • europoslanec

Asi bych vzal na vědomí ostře formulované názory na ochranu spotřebitele či rozvoj jednotného digitálního trhu EU diplomatky Dity Charanzové (jednička za ANO, místopředsedkyně evropské liberální strany ALDE, která „hýbe Bruselem“), i když ostře nesouhlasím s jí podporovanou smlouvou TTIP a příčí se mi sorosovský think tank liberálních elit European Council on Foreign Relations, kterého je členem. Za Teličku rovnocenná náhrada… Ona je dosluhující mainstream Bruselu stejně jako Telička. Nicméně, Babišovo ANO, které dostalo 21,18% a šest mandátů, nejsou liberálové, jde o silně korporativistické hnutí s výrazným levicovým elektroátem i výrazným levicovým programem. ANO volila většina komunistů i sociálních demokratů. Otázkou je, jak se do budoucna přeskupí kluby v EP, protože ALDE nejspíš nebude Babišovi vyhovovat.

Levice je v současnosti zastoupená Babišovým ANO dostatečně. Sociální demokracie propadla na 3,95 % naprosto právem. Zakladatel Josef Boleslav Pecka by z nich zvracel, jaká je to nadutá a nic nedělající verbež. Včetně předsedy. Kampaní se promlčela, na co šáhla, to zvorala. Progresivisty neoslovila, ti volili koalici TOP 09 či Piráty. A už vůbec neoslovila konzervativní levicové voliče, které odradilo Hamáčkovo přetahování o hujera Petříčka a Pocheho, zákulisní intrikaření, kterému nikdo neznal příčinu. Některé voliče ČSSD tentokrát už přešla trpělivost –volili SPD, jiní ANO. K volbě sociálních demokratů neměl důvod skoro nikdo. Zahraniční politika se nedělá pro USA ani pro Brusel, ale pro lidi. Petříček leze do zadku kdekomu. Jen na občany Česka kašle. Voličů bylo přesně tolik, kolik zaujala kombinace nic neříkajícího lídra kandidátky ČSSD, jinak vynikajícího zákulisního vyjednavače o Roundupu Pavla Poce a dvojky Olgy Sehnalové. Roundup ani mrtvé včely nejsou témata, která by kohokoliv při vyslovení slova Brusel zaujala. Stranou zvolené další téma „kvality potravin“ nahrávalo obsahem masa více Babišovým párkům než ČSSD. „Nicneříkající ČSSD splynula s davem liberálů a sluníčkářů,“ konstatoval zcela trefně znechucený poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna. Pražské výsledky pouhých 9 712 hlasů, což stačilo na pouhých 2,81%, ukazují sociálním demokratům dno. Předpokládám, že feministický teoretik Petr Pavlík v čele pražské organizace ČSSD se alespoň zamyslel a dosavadní europoslanec Poche zastyděl. Soudný předseda by oznámil rezignaci celého vedení strany. Sebekritický by se zastřelil. Hamáček se osprchuje. Ukazuje se, že ČSSD je za stávající politické situace zbytečná.

Velmi pozorně sleduji dlouhodobě politickou dráhu mladé komunistky Kateřiny Konečné, které se podařilo stát se z benjamínka místopředsedkyní strany, aniž by jí uškodilo Filipovo manévrování, v Evropském parlamentu pak místopředsedkyní Vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu, který řeší obrovský skandál Dieselgate, místopředsedkyní zvláštního výboru pro povolování pesticidů v Unii a členkou Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Mezi její hlavní témata patří kritika mezinárodních dohod TTIP a CETA či užívání palmového oleje. Podařilo se jí prosadit kritickou zprávu výboru ENVI ohledně dvojí kvality potravin, která obsahovala řadu vlastních pozměňovacích návrhů, včetně úplného zákazu dvojí kvality potravin u jídla pro malé děti. Podle ní „projekt Evropské unie je de facto projektem socialistickým“. Má pravdu, ale stejně tak levicovou může být i kritika liberální části EU.

Kolik voličů levice ve volbách do EP to ale ví? „V televizi to nedávali.“ Kolik z voličů české levice je odhodláno volit komunistku, byť pracovitou a nadějnou? Konečná je ukázkou odcizenosti Bruselu od Prahy, odcizenosti evropské politiky od domácích voličů. Výsledek KSČM 6,94 % a jeden mandát považuji v kampani za poctivě odpracovaný. Káča má před sebou čas, který určitě nepromarní. Pro mláďata, která šla za Konečnou, je to dobrý „ostrý“ start jejich politické kariéry.

Dlouhodobě si všímám také Pirátů. Jednak proto, že původní záměr Pirátské internacionály byl radikálně antikapitalistický, až anarchisticky revoluční – boj proti jediné baště monopolistického kapitalismu 21. století, proti autorským právům. Rámování globálně antisystémové. Švédskou torrentovou anticopyrightovou stránku The Pirate Bay tehdy stíhal Interpol… Pirate Bay vyvolala spory a diskuse o jurisdikci internetu, právních aspektech sdílení souborů, autorských právech a občanských svobodách. Politická realizace pirátství v Česku mne osobně ale postupně zklamala. V této fázi zmutoval projekt v nadšené eurohujerství, mladistvé udavačství a svazáctví, kryté jako boj proti korupci, boj za alternativní porody, městské zahrádky a další hipsterská témata. Stali se pokračovateli studentských šašků z roku 1989, aktivistů z hnutí Děkujeme, odejděte a někteří z nich druhou generací Sorosem podporovaných neziskovkářů, jejichž agendu určují američtí donátoři. Mladému muži v kravatě na obrazovce tiskovky k evropským volbám sekunduje předseda v černém triku s dredy. Rámování stále jakoby protestní, ale agenda už je plně systémová, středová. Na původní ideje se zapomnělo. Čtrnáctiprocentní Piráti v Česku nicméně jsou vzorem radikálním dvouprocentním Pirátům v Evropě, zaplňují liberální městský střed, plný bavící se mládeže – v komunálních volbách, krajských volbách, v parlamentních volbách a nyní se Piráti vrací do Evropy jako posila Evropské pirátské strany, která se ovšem v EP nachází ve skupině Zelených – Evropská svobodná aliance. Nechcete-li volit zelenou Grétu, volte Piráty. Vyjde to nastejno, ale vypadá to lépe.

Kolik voličů se zamýšlí nad volbou Pirátů z hlediska rozbití monopolu držitelů autorských práv a kolik voličů se upnulo k jejich antikorupční, stát očišťující roli mladých poctivých? Dle mého názoru většina voličů prozatím volí nové košťátko, které bude za hrst drobných tancovat, na garmošku k tomu hrát, vymetat neřád, plnit přání nátlakových skupin a aktivistů, udávat ostatní politiky a po jejich zádech šplhat k moci stále výš… Mají čas. Jsou mladí. Ivan Bartoš si bude ale muset ujasnit, jestli dál povede Piráty on, nebo shluk aktivistů okolo všeho schopného Jakuba Michálka a zkušené zákulisní hráčky Hany Marvanové. Obojí nakonec nepůjde dohromady. Jedna agenda vylučuje druhou.

Paradoxem českého rozhodování je, že „ti od magorů“ (čti z protievropských stran) mohou mít pravdu, a kdyby náhodou člověk nepohrdal primitivismem jejich předsedy, musel by je ve jménu cti podpořit. Tak asi uvažovali senioři a diváci Raptor TV, kteří na kandidátce SPD vykroužkovali generálmajora ve výslužbě Hynka Blaška a jakoby náhodou zvolili i poctivého sociálního demokrata Davida…

„Podporujeme evropskou spolupráci, ale za podmínek vzájemné výhodnosti a společných zájmů. Jestliže nelze Evropskou unii reformovat tak, aby byla demokratická, pak musíme trvat na vystoupení. Navrhujeme uzákonění referenda o všech důležitých otázkách. Bereme vážně heslo, že všechna moc pochází z lidu,“ hlásal lídr evropské kampaně SPD, bývalý sociálně demokratický ministr zdravotnictví, konzervativní levičák Ivan David. David neopustil ČSSD kvůli možnosti koryta u SPD, „jeho“ ČSSD se mu rozpadla před očima a zmutovala v rakovinu homosexuálně progresivistického kariérismu. ČSSD dneška už dávno není ČSSD z dob Zemanovy vlády, kde byl David ministrem. David se nezměnil. To, co říká v SPD, říkal vždy. I v ČSSD. Proboha, čím se jeho názor liší od názoru na demokracii jakéhokoliv opravdového demokrata? 9,14 % a dva mandáty je po intenzivní protikampani ostatních „proevropských“ stran téměř zázrak.

Uzákonění referenda bez otázek, o kterých lid nesmí hlasovat, opravdu je uznáním vrcholné svrchovanosti lidu. S Davidem musím bez výhrad souhlasit. Bez ohledu na neblahost rozhodování lidu zblblého marketingem a absencí objektivních informací. Buď lid vládne, nebo nevládne. Pokud nevládne lid, tak se vládne lidu, a je jedno, jakými metodami. Referendum nesmí mít žádné tabu. A občan musí vědět, že rozhoduje a rozhodovat musí odpovědně.

Žádný ožrala z Bruselu se nebude nad jiné vyvyšovat a diktovat. EU není jeden stát a dlouho nebude. EU je společenství, které se shodne pouze na tom, na čem se shodnou úplně všichni. V nedemokratické Unii, ve které nám budou silnější státy diktovat bez možnosti veta nás slabých je opravdu lepší nebýt. S Davidem musím opět souhlasit.

Zavilý antirusismus, ekonomické blokády a sankce sloužící pouze Američanům nesmí být politikou Evropské unie ani Česka – už jen proto, že ta „tlustá roura“ ropovodu Družba vede z Východu na Západ. Ne naopak. Na ruské ropě a plynu i na dalších surovinách z Východu jsme a budeme ještě dlouho životně závislí. Tomu by měla odpovídat i politika.

Nicméně pokud by měla být naopak evropská spolupráce nevýhodná (jakože prozatím ještě není), je lepší odejít. Ale musí to být výsostně ekonomické, ne ideologicko-politické rozhodnutí. My máme možnost si obchodní partnery i přátele vybrat na Západě i na Východě.

Francouzské vítězství Marine Le Penové se dalo čekat. Macron není miláček davů, žluté vesty mu navíc srazily hřebínek. Marine Le Penová Francouzům rozumí. Když šel Macron za šéfy automobilky, Le Penová šla za dělníky. Její témata jsou deindustrializace, nezaměstnanost a pocit opuštění, spíše než přistěhovalectví či bezpečnost. Le Penová nicméně věří, že multikulturalismus selhal a chce „deislamizaci“ francouzské společnosti. Je proti globalizaci. Vyzvala Francii, aby opustila eurozónu, podporuje ekonomický nacionalismus a protekcionismus jako alternativu k volnému obchodu, je proti privatizaci veřejných služeb a sociálního zabezpečení. Je proti členství Turecka a Ukrajiny v EU, chce Francii odstranit z NATO a americké sféry vlivu.

Polské a maďarské výsledky odrážejí většinovou pozici vítězných stran na domácí scéně. K tomu není co dodat, než to, že od maďarského premiéra Viktora Orbána by se většina českých politiků mohla učit, jak se zastupuje národní zájem tak, aby to občané chápali. A ocenili.

Slovenské výsledky opět odpovídají zklamání z Fica, nejasnosti z Pellegriniho a zhnusení z politického tápání. Orientací na marketingový projekt Ivana Štefunka bylo vyústění slovenské politiky v prezidentských volbách po vraždě mladého novináře. Progresivní Slovensko Slovákům neublíží. A Mariána Kotlebu Brusel možná zkultivuje.

Velmi pozorně budu sledovat politiku ve Španělsku, protože občanská skoro válka za nezávislost Katalánska byla fackou principu národního sebeurčení i právního státu. Čest Carlesi Puigdemontovi za principiální roli, kterou pro svůj lid sehrál. Nepodařený pokus je nadějí do budoucna. Katalánská koalice Svoboda pro Evropu získala dva mandáty, zvítězila sociální demokracie PSOE s 20 poslanci. Levicová aliance Unidas Podemos cambiar Europa získala 6 poslanců.

Budu sledovat politiku v Řecku, protože vydírání řecké vlády a ožebračení země postrádalo byť jen špetičku evropanství. Zlikvidovalo sociální demokraty, zlikvidovalo mou úctu k Syrize. Jejímu předsedovi a premiéru Tsiprasovi bylo možné akorát plivnout do tváře za to, jak lhal voličům. Letošní výsledek Syrizy 24 % a její druhá pozice dává naději ve velkorysost řeckých voličů.

Británie je na tom hůř než my. Většinu partnerů má v EU. Navíc… 80 % jejího HDP už není výroba, ale služby nadnárodních korporací, které se snadno stěhují… Přesto se Britové domnívají, že „mít kontrolu“, jezdit vlevo, mít čaj s mlékem, Withworthův závit, palce, unce a libru je lepší než metrické míry a EU, a proto se snaží o výstup – Brexit bez dohody, „no deal“. Paradoxně tomu „leave“ říkají „exit“, což je zároveň synonymem smrti. Z libry, která na vrcholu své slávy stála 63 Kč, je dnes měna, která srovnává kurs s eurem, a Velká Británie chce být a bude pouze malou Britanií (což je historický název Bretaně z doby příchodu Anglosasů na pevninu). Ceny domů v Británii se propadnou téměř o třetinu, nezaměstnanost se zvýší na 7,5 procenta, HDP Británie klesne o osm procent, nebo i víc. Hysterie burzy je nekočírovatelná. S Davidem musím opět souhlasit, neboť mně, bytostnému republikánovi a žido-bolševickému plebejci nikdy nepřirostla k srdci ani britská šlechtická nadřazenost, ani povýšenost majitelů dělových člunů, statisíců otroků a obrovského impéria alžbětinské Východoindické společnosti. Ekonomický, i když ještě ne politický, rozpad Commonwealthu a rozpad fakticky bipartijného systému Británie proto vítám. Zas o jeden žalář národů méně.

I svobodný trh nadnárodních korporací bude mít problém. Mayová dala najevo, že se staví nejen proti setrvání v celní unii, ale také v jednotném evropském trhu. Pokud Británie opustí evropskou celní unii a evropský jednotný trh, bude muset přerušit styky s Evropskou unií i s dalšími 69 zeměmi, s nimiž obchoduje prostřednictvím EU.

Těším se na budoucí nastavení práv občanů EU v Británii a občanů Británie v EU. Na ponižující vyplňování žádosti o vízum. Země EU požadují, aby unijní občané měli ve Spojeném království plná práva – právo neomezeného pobytu, přístupu ke vzdělání a sociálnímu zabezpečení nebo příspěvků na děti. Britové o tom samozřejmě prozatím nechtějí ani slyšet…

Usmívám se hrozbě finančního vyrovnání britských závazků vůči Unii – něco mezi 35 až 39 miliardami liber. Platí Británie Unii.

Těším se na nastavení režimu na hranici mezi Irskem a Severním Irskem, které bude znamenat potupu britské nafoukanosti. Jen mne děsí možnost opětovného násilí mezi severoirskými katolíky a protestanty… A pokud se občané Skotské vrchoviny probudí ze spánku a pohrdnou neschopným londýnským královstvím, je možné, že vznikne samostatná a svrchovaná Skotská republika.

Výsledky hlavní vládní irské strany Fine Gael v Irsku 29 % je ukázka stability irské politické scény. 3,5 % pro Labour party zapadá do schématu porážek sociální demokracie.

Ale to vše se Česka de facto netýká. Náš objem výroby a obchodu s Británií není tak velký, naše napojení na britské banky není nijak velké a nijak neměnné. Pokles o 0,6–0,8 procentního bodu můžeme vynahradit samostatnějším postojem v EU či obchodem mimo ni. Kromě Irska by potíže měly zejména Nizozemsko, Dánsko a Belgie, ale také Malta, Kypr nebo Lucembursko. Na potížích této části EU můžeme my vydělat.

A budeme se dívat, jak Brexit Party likviduje kdysi dávno mocné impérium.

Oč vlastně jde při evropských volbách? O dvojí kvalitu potravin? Ale ne… Kdokoliv přece může nakoupit zboží v jedné zemi, převézt zboží do jiné země a zde opatřit spotřebitelskou informací v domácím jazyce. Existuje jeden ze čtyř základních principů existence EU – „volný pohyb zboží“. Jen chtít, páni kapitalisté… Nebo ne? Vietnamci ukazují, že to jde i při dovozu z Vietnamu, který v EU není. Takže to jde. Celá EU ale funguje podle „dvojího standardu“.

Vedoucí představitelé EU, kteří zdůrazňují jednotu, vidí pouze mocenské zisky svých frakcí. Evropskou unii nesjednocují sdílené hodnoty, ale dluhy a směnky.

Merkelová vyzývá voliče, aby ve volbách do EU odmítli nacionalismus. Jde v Česku o nacionalismus? Ne, a to je něco, co nedokáží pochopit nejen Němci, ale ani „bratři Slované“ – Rusové, Ukrajinci či Srbové. Češi jsou liberální ve vztahu k ostatním národnostem. Žijí zde navzájem znepřátelená etnika, a k násilným konfliktům nedochází. Půl století zde žijí Vietnamci – k naprosté spokojenosti všech, s výjimkou celníků. Žijí vedle Američanů, a nikdo nikoho nezabil. Žijí zde kosovští Albánci, ale i Srbové či Chorvati. Nikdo nikoho nezabil a všichni po barech se slzou vzpomínají na Tita a jeho Jugoslávii. Žijí zde Řekové i Turci. Palestinci vedle Židů. Rusové i Ukrajinci. Všichni se rozhodli respektovat české zákony a na veřejnosti i všeobecně respektované hodnoty. Ateisté se nevyvyšují nad věřící, a kdo čemu věří, je druhým jedno. Jsou zde synagogy i mešity. Pokud nevnucuje své hodnoty druhým a pokud je nedemonstruje na veřejnosti. A zde je kámen úrazu ve vztahu k islámu. Protože nikdo nehodlá tolerovat čerstvě probuzenou sunnitskou netoleranci.

Jde o migranty? Jde. Ale řešení není „sluníčkářská“ humanita křesťanských demokratů, popperovská otevřenost sociálních demokratů, proletářský internacionalismus komunistů, ale tvrdá a nekompromisní obrana hranic kapitalistického schengenského prostoru minimálně tak, jak činí italský „krajně pravicový“ ministr vnitra Matteo Salvini. Postavil se proti mezinárodnímu embargu proti Rusku v roce 2014, podpořil uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele, euro kdysi označil za „zločin proti lidskosti“, je zásadně proti nezákonnému přistěhovalectví do Itálie a EU. Ano, být Ital, volím Ligu Severu a Salviniho kroužkuji. Protože tam, kde selhal Silvio Berlusconi a Forza Italia, Salvini nezaváhal ani den. Podpora Turků a libyjské pohraniční stráže znamená, že kde nemáme žaludek střílet do migrantů my, platíme si licoměrně žoldáky. Výsledkem ovšem je faktické ukončení migrace africké chudiny a islamistických bojovníků krytých jako běženci, aniž jsme si ušpinili evropské ruce krví. Levicovou třešinkou na civilizačním dortu, pokud se pro ekonomicky tak nevýhodný krok náhodou rozhodneme, je pak už následná de-neokolonializace spolu s rozvojovou pomocí chudým zemím. To by ale v Itálii, ve Francii, Španělsku či Portugalsku museli vládnout komunisti, nebo naivkové. Ani rozvojovou, ani migrační politiku EU nesmí a nebude určovat silou nějaká politická většina, ale pouze dobrovolný souhlas parlamentů všech zemí. A ty se shodly pouze na zaplacení tureckých a libyjských hrdlořezů. Nyní bude na maršálu Haftarovi, jestli ujednání s Evropou vydrží. Americko-italsko-francouzský avanturismus v podobě destrukce Kaddáfího systému v Libyi končí. Následků arabského jara se ale jen tak nezbavíme.

Jde nám v Evropě o právo rybolovu či lovu velryb? Nám ne. Bohužel ignorujeme i vývoj, tvorbu a import GMO kukuřice a kuřat, o které by nám jít mělo.

Jde nám o kontrolu zbraní v domácím držení? Jde. Ale obávám se, že ozbrojené složky státu jsou zajedno s majiteli legálních zbraní, včetně těch automatických. Existuje shoda všech. Navíc, nelegálních zbraní je v držení českých občanů víc než těch legálních. Zločincům je neprodávají, banky s nimi nevylupují. Nikdo se svých už jednou legalizovaných samopalů a automatických pistolí nevzdá. Velkokapacitní zásobníky špaginů i kalašnikovů přesahují maximální limit nábojů. Myslím, že ministr vnitra nechce mít v zemi tolik náhle ztracených zbraní. Některé by pak mohly náhodou vystřelit.

Jde nám o národní parky a ochranná území Natura 2000, ve kterých žít je za trest, protože vám zde nepovolí legálně ani opravit dům? Ekologická internacionála se do EU nevolí, přesto má v Praze i v Bruselu lobbistů dost. Problémy se zelenými blázny i s památkovými ochranáři si musíme vyřešit doma, to není problém Bruselu. Už ani hektar.

Jde nám o vyrovnávací platby zemědělcům za sucho, za záplavy či za nepěstování ničeho? Jo, jde. To jsou těžký miliardy za předstírání ekonomické činnosti tam, kde to ekonomické není a být nemůže… V době studií jsme ten fenomén nazývali dle Davida Ricarda a Karla Marxe diferenciální renta. Faktem je, že nikdo než Brusel nenutí zemědělce, aby nutili krávy šplhat po alpských loukách a dojily je na okraji Matterhornu. Stejně tak je nikdo nenutí, aby místo chmele pěstovali řepku na MEŘO. Diferenciální renta v mnoha oblastech zemědělství nahradila zisk. A to je zrůdné. Existenci dotačních „podnikatelů“ (sucho či kůrovec je podnikatelské riziko, stejně tak záplavy a plísně) s permanentně nataženou rukou k euroeráru jsme vzali na vědomí s tím, že přece jsou to „naši“ zemědělci. Zapomněli jsme, že jsou to především podnikatelé, nikoliv dobrodinci. O „svůj“ zisk se nedělí, jen nám všem předloží účet jimi nesmyslně vynaložených nákladů… Proč jim platit předstírání zemědělství a utrácet veřejné peníze za nesmyslnou činnost, je principální politická otázka, na kterou ovšem žádná z politických stran neodpovídá. Celý ten balík se jmenuje „společná zemědělská politika“. V půlstoletí míru je snaha po potravinové soběstačnosti z doby studené války nesmyslná. Co není celoevropsky konkurenceschopné, přežít nemůže.

Trump tlačí na zákaz čínské technologie v nastupujících 5G sítích. Je to problém pouze pro ředitele BIS, kterému dali Američané vyznamenání. Není to problém pro Čechy a nestalo se to ani tématem kampaně do Evropského parlamentu. Kauze Huawei se Češi smějí a čínské telefony si budou kupovat dál. Natruc hloupému Trumpovi.

Debata o rovnoprávnosti homosexuálů a možnosti rozvodů se vede v Irsku, u nás ne. Na britských univerzitách dokonce diskutují o 73. pohlaví. Debata o potratech se vede na Maltě a v Polsku, u nás ne. Švédsko znovu otevřelo případ znásilnění proti Julianu Assangeovi, a ani ochrana udavačů „ve veřejném zájmu“, ani soudní vynucování práva na explicitní písemný, svědky podepsaný souhlas s penetrací při sexu české voliče nezajímá. Nikoho zde nezajímá ani svatá Gréta pojídající hranolky z plastové krabičky, ani zelení klimaalarmisté, kterých je Evropská unie plná. Stejně tak nikoho v Praze nezajímá, jaký bude dopad euroskeptiků na hlasování. Existenci či neexistenci EU berou Češi stejně jako propršené léto bez emocí.

Jak 5. 2. 2019 v německém deníku Handelsblatt prezident Evropské komise Jean-Claude Junker konečně přiznal barvu: „Evropa ztratila libido. Nemilujeme se.“

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Štěpán Kotrba

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kalousek mluví s Rusy? Zdeněk Zbořil o Letné, o útoku na Klause i o ČT

13:34 Kalousek mluví s Rusy? Zdeněk Zbořil o Letné, o útoku na Klause i o ČT

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Výzva k přemlouvání občanů, kterou adresovali demonstrantům na Letné zástupci…