Jenže po prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů Jelínek zaznamenal, že řada lidí z městského liberálního prostředí, kterým je Sobotka sympatický a klidně by se jím nechala přilákat do řad ČSSD, řekla, že takovou sociální demokracii nikdy volit nebudou, protože prohlášení na ně působilo jako poklonkování silnému režimu na Východě. „Mnozí to přirovnali k prohlášení československých politiků k Sovětskému svazu před rokem 1989,“ uvedl politolog. Přitom se z čínské kauzy dalo prý dostat mnohem obratněji. Pokud by se měla sociální demokracie chovat takto neopatrně, bude se podle Jelínka muset smířit s tím, že nové voliče nezíská, že si bude muset opečovávat jen ty, kteří jí zbyli a kteří se ukázali jako věrní v letošního podzimních volbách. Jenže tento elektorát sociální demokracie povážlivě stárne.
I šéf Sněmovny Hamáček pochopil, že pročínský krok byl přehnaný
Jelínkovi se nechce věřit, co naznačil politický komentátor Petr Nováček, že by ČSSD měla být financována z čínských peněz. „Tak daleko to doufám nezajde. Ale je pravda, že řada sociálnědemokratických politiků se zasazovala a zasazuje o čínské investice, ať už celostátního nebo regionálního významu, a že tady její úsilí nejspíš mělo také vliv na společné prohlášení ústavních činitelů,“ připustil Jelínek. Myslí, že by čínské straně postačilo prohlášení prezidenta, když ne vyjádření ministra zahraničí. „Mám pocit, že ústavní činitelé, kteří ho podepsali, nevyhodnotili situaci správně. Asi se nad tím dostatečně nezamysleli, jaké škody to může vyvolat. Příznačné bylo, když jsem poslouchal předsedu Poslanecké sněmovny, že hovořil o tom, že to nevymyslel, že se jen připodepsal.“ Zdálo se mu, že i Hamáček pochopil, že ten krok byl přehnaný.
Věříte Andreji Babišovi jeho obdiv k dalajlámovi?Anketa
Premiér Sobotka je podle Jelínka hlavně neopatrný ve své politice nebo v jejím prezentování, protože politiku jedné Číny respektovaly i pravicové vlády v minulosti. „Když k nám přijel dalajláma, tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg shodou okolností odjel na zahraniční cestu, takže se s ním nemohl setkat,“ popsal, že předchozí vlády podobnou situaci řešily mnohem diplomatičtěji. Takové gesto jako prohlášení ústavních činitelů může podle politologa způsobit ČSSD drobné problémy stejně jako kdysi zásah policistů na CzechTeku za vlády Paroubka. „Není to věc, kvůli které by se hroutil poltický systém, ale může zasít vážné pochyby nebo nedůvěru do veřejného mínění, především pokud jde o vnímání sociální demokracie,“ obává se Jelínek. Celý tento tibetský problém může vymizet a po čase, až dalajláma přijede znovu, se opět objevit. „Ale na druhou stranu jsem zaznamenal, že řada lidí deklarovala, že to dlouhodobě ovlivní jejich vztah k sociální demokracii,“ varuje politolog před důsledky.
Sobotka udělal mnohem vážnější chybu než v minulosti Drulák, kterého ostře kritizoval
Sobotka by měl být podle Lukáše Jelínka konfrontován i s jeho vlastním projevem v Americe, kde se přihlásil k odkazu Václava Havla, nebo s tím, jak se distancoval od někdejšího náměstka ministra zahraničních věcí Petra Druláka. „A ten přitom tehdy nepřišel s nějakým konceptem popření havlovské politiky, jen s nějakými novými odstíny. Přesto měl tehdy Sobotka potřebu bouchnout do stolu,“ připomíná. Proto mu připadá zvláštní, že dnes udělal Sobotka chybu mnohem vážnější a zatím ji doposud svými postoji ani nezmírnil.
Politolog Jan Kubáček souhlasí s tím, že je velký rozdíl mezi prohlášením Sobotky na jaře v USA a tím současným. „Spíš se ukazuje, že jde o nárazové uvažování, že se neuvažuje strategicky z hlediska toho, kdo k volbám chodí, jaká témata ho zajímají, kde je rezervoár skutečných potenciálních voličů sociální demokracie, ne virtuálních,“ uvedl.
A šanci na výhru nad ANO nevidí Jelínek ani v nadbíhání ČSSD prezidentovi. Společné prohlášení prezidenta, premiéra a šéfů parlamentních komor se dá podle Jelínka popsat tak, že Sobotka přistoupil na postoj svých oponentů ve straně a rozhodl se vydat cestou spolupráce až nadbíhání Zemanovi, a vydal se cestou oslovování především tradičních voličů sociální demokracie. „V nadbíhání Miloši Zemanovi bude Andrej Babiš, když bude dělat proprezidentskou a populistickou politiku, vždycky úspěšnější, protože není spoutaný žádným programem, žádnou minulostí, žádnými minulými konflikty,“ vysvětlil, proč bude Andrej Babiš v tomto směru vždycky úspěšnější a přizpůsobivější než sociální demokracie.
Psali jsme:
Je zbytečné okopávat kotníky prezidentovi
Naopak Jan Kubáček míní, že je zbytečné okopávat prezidentovi kotníky, hnidopišsky se vozit na některých jeho termínech, některé jeho kroky nálepkovat, protože konzervativní voliči dokáží být v některých věcech na prezidenta přísnější, ale v některých věcech velkorysejší. Nemají rádi, když se a priori okopávají kotníky hlavě státu, a je jedno, jestli je jím zrovna Václav Havel, Václav Klaus nebo Miloš Zeman. „Prostě nevidí důvod, proč by se měl zbytečně vytvářet pseudokonflikt,“ míní Kubáček, že největším problémem ČSSD je to, že někdy neodolala a místo toho, aby se nad nějakým tématem povznesla, vytvářela si antizemanismus jako program. „A toho využil Babiš, klasicky, když se dva perou, třetí se směje. Čím větší problémy mezi Zemanem a Sobotkou, tím výhodnější pro Babiše,“ dodal Kubáček. Ale rozhodně to prý neznamená, že úspěchem sociální demokracie je stát se Milošem Zemanem číslo dva.
Aby sociální demokracie uspěla dlouhodobě, potřebuje mít vlastní srozumitelnou politiku. „Dlouhou dobu jsem si myslel, že z lídrů sociální demokracie nemůže být nikdo jiný než Sobotka, kdo by dokázal udávat směr, kurs nové politiky, ale ukazuje se, že i on může být vládnutím vyčerpaný nebo znavený, že ty síly už nemá,“ míní Jelínek. Ale neočekává, že by v čele strany došlo k nějaké změně. „To se bude měnit až po volbách, podle toho, jak dopadnou,“ nečeká změnu ani na jarním sjezdu strany.
Připouští, že sociální demokraté ještě uspět mohou, ale čím dál víc si prý myslí, že jejich úspěch bude záležet na tom, jaké chyby, a jestli vůbec, bude dělat Andrej Babiš.
ČSSD ví, co chce, ale neví, jak toho dosáhnout
Politolog Lukáš Jelínek je přesvědčen, že sociální demokracie potřebuje rozšířit své voličské zázemí. „Je vidět, že její tradiční voliči jí nepostačí, aby porazila hnutí ANO. Musí vyrazit za těmi voliči, kteří jí dosud scházeli, a kteří tradičně v Evropě sociální demokracii podporují, třeba mladí studenti nebo pracující, střední třída ve městech,“ konstatoval. Ale problém sociální demokracie je, že neví, jakým způsobem je oslovit, co jim nabídnout. S podobnými úvahami přišel už Vladimír Špidla a po něm i Jiří Paroubek, ale žádných úspěchů nedosáhli. „V oslovování těchto skupin má ČSSD velké mezery a velké problémy. Zatím jsem si nevšiml, že by Sobotka přišel s něčím jiným, než byla deklaratorní zmínka, že by se sociální demokracie měla učit třeba u Pirátů,“ říká Jelínek a usuzuje, že to by bylo hodně málo. A dodává, že sociální demokraté vědí, co chtějí, ale nevědí, jak toho dosáhnout.
Politolog Jan Kubáček poukazuje na to, že Sobotka si nemohl po volbách vzít trefnější příklad, kde se voliči těžko shánějí, než u Pirátů. „Ani Pirátům nedorazili voliči k urnám v takovém počtu, s jakým počítali. A to jsou jejich voliči, s nimiž dlouhodobě komunikují,“ upozornil, že podle toho si lze představit, jak by byla úspěšná sociální demokracie, kdyby s nimi teď začala komunikovat skrz premiéra, který podle něj patří „k distingovaným politikům sucharského typu“. Poukazuje na skutečnost, že jde o těžké skupiny voličů, s kterými mají problém sami Piráti nebo zelení. „Kdyby v tom byli úspěšní, mají dopad na deset, dvanáct procent populace. Ale i jim ti nejvěrnější často dávají vale, jsou velice nepravidelnými, nejistými a nestabilními hosty u voleb,“ zdůraznil, že o to víc by byli nejistými voliči pro sociální demokracii.
ČSSD by se měla inspirovat u rakouského kancléře
Kubáček by spíš čekal, že si bude sociální demokracie studovat, jak se chová sociální demokracie nejen na Slovensku, ale zejména v Rakousku, kde si prošla velkou krizí. „Došlo tam k výměně kancléře, nastoupil nový, který postavil politiku úplně jinak, je mnohem dynamičtější, srozumitelnější, zabývá se tématy, která Rakušany trápí, třeba sebevědoměji řeší otázku migrace,“ uvedl. Taková témata prý Sobotkovi chybí. Podle politologa je uvažování Rakušanů a Čechů podobné, takže by podle něj stačilo – řečeno s nadhledem – jen přeložit, co rakouský kancléř říká, jak argumentuje, a bylo by to široce uplatnitelné pro Sobotku jako premiéra i jako předsedu strany. Na stejnou nemoc – stejný lék, říká politolog, že by se ČSSD mohla u našich jižních sousedů inspirovat. I proto, že v Rakousku velká část voličů tamní sociální demokracie přešla ke Svobodným, čili se tam děje něco podobného jako u řady voličů ČSSD, kteří přebíhají k Babišovi.
Je třeba vykreslit Babiše jako multimiliardáře, stojícího na straně velkých monopolů
Levicoví voliči jsou podle Kubáčka vylekaní jako všichni voliči levicových stran v Evropě. Důkazem je podle něj fakt, že největší rezervoár voličů Marie Le Pen přišel od socialistů. Přetáhla voliče, kteří se bojí o práci, o budoucnost, o ekonomiku, o sociální výsady, kteří se bojí chování velkých kartelů, bezpečnostní situace, migrace. „To je charakteristické pro všechny levicové strany, ČSSD nevyjímaje,“ potvrdil Jan Kubáček. O to víc se podle něj sociální demokracii nabízí další téma, které by mohla využít proti Andreji Babišovi, protože považuje za velmi tristní, když mnohá témata sociální demokracie přebírá Andrej Babiš, třeba chytře vyčkal a postavil se proti migraci, využil skepse a obav z bezpečnostní situace.
„Jestli je v něčem Andrej Babiš zranitelný, a slyšeli by na to voliči sociální demokracie, i potenciální, pak to je to, že je třeba vykreslit Andreje Babiše jako multimiliardáře, jako člověka, který stojí na straně korporací velkých kartelů, velkých monopolů, což jsou dlouhodobě nepřátelé živnostníků, malých a středních firem, potažmo i jejich zaměstnanců. Je potřeba s tím Andreje Babiše konfrontovat a zjistit, jestli uvažuje jako potenciální premiér, dnes druhá nejvlivnější figura ve vládě a předseda hnutí ANO, nebo jestli uvažuje stále více jako Andrej Babiš obchodník, jako miliardář, jako stoupenec velkého monopolu, oligopolu a kartelu. Použil bych termín z filmu Křidýlko nebo stehýnko, je třeba zjistit, jestli Babiš je ten pověstný Tricatel, s kterým tam bojuje Louis de Funes, nebo je to politik, který je ochoten nemyslet na své investice a který na věci nahlíží politicky, s odpovědností za celý stát,“ shrnul Jan Kubáček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
