Zkusme jen tak nezávazně: Kdyby teď bylo 1. kolo volby prezidenta, kdo by měl váš hlas?Anketa
Publikovala jste odhad situace, podle kterého se Rusové „rozhodli odhodit rukavice“ a aktivně přispět k vítězství Asada v Sýrii. Nuže: uvidíme ruské pozemní jednotky v akci? Jak se dohromady doplňují ofenzivy všech možných sil tak, aby Daeš skončil a zároveň všichni sponzoři všech možných sil byli alespoň trochu spokojeni? Co tedy budeme za měsíc či dva číst v novinách... Daeš padl?
Myslím, že za dva měsíce Daeš nepadne, přinejmenším Daeš coby svého druhu organizace. A to hned z několika důvodů. Na jedné straně platí, že ani tu nejšílenější myšlenku nelze jen tak vybombardovat do ztracena. K tomu platí, že Daeš sice může v dohledné době – třeba v těch dvou měsících – přijít o většinu svých území v Sýrii a Iráku, ale přesune se třeba do Libye a v těch prvních dvou jmenovaných zemích se uchýlí k prostému terorismu, tedy zabíjení co největšího počtu obyčejných lidí a rozsévání chaosu a strachu. Nelze přitom ani vyloučit, že právě porážka „na bitevním poli“ může přilákat do řad Daeše nové rekruty, kteří budou mít pocit, že je právě nyní „třeba pomoci“…
Navíc je velmi pravděpodobné, že pokud by jeho současné „hlavní město“, tedy syrskou Rakká, obsadily Amerikou podporované oddíly v čele s Kurdy, napáchalo by to víc škody než užitku. Mám na mysli skutečnost, že Američany nikdo v regionu nevítá jako osvoboditele, neb všichni už mají dostatek neblahých zkušeností, a Kurdů se Arabové mnohdy bojí. Soužití obou etnik nebylo v uplynulých dekádách „nejrůžovější“ a zprávy o tom, že si kurdské oddíly vyřizují účty za dekády příkoří v čerstvě „osvobozených“ arabských městech, kde rabují a demolují arabské domy, nejsou výjimkou. Tudíž by se mohlo stát, že by sunnitští obyvatelé Rakká zase mohli „vpouštět“ sice šílený, ale přesto „svůj“, tedy sunnitský Daeš, do města zpět. Mám dojem, že si to lidé, kteří řídí vojenské operace v Sýrii, uvědomují, a proto se mi zdají být velmi reálné zmínky o údajné dohodě, podle níž – ve jménu větší budoucí stability -- město Rakká připadne syrské vládní armádě, tedy Arabům, zatímco Kurdové si ponechají sever provincie Rakká, který si za odměnu nejspíš připojí ke své „federaci“.
Myslíte si, že teroristé úspěšně využíjí mistrovství Evropy ve fotbale k úderu?Anketa
Nevím, jestli do akce půjdou i ruská komanda, ale pokud se ta válka nemá vléci donekonečna, tak bych si vsadila, že ano. Ostatně, na tři tisíce ruských vojáků už v Sýrii beztak jsou. Otázkou zůstává, jakou formu taková ruská pozemní operace bude mít, tedy zda půjde o oficiální armádu nebo „jen“ o soukromé žoldnéřské armády. Nicméně, ptáte se na „spokojené sponzory“, a ruská pozemní operace s tím může souviset. Ruský pokus kočírovat konflikt tak, aby se všechny – i regionální -- mocnosti do přijatelné míry ukojily a do budoucna se mohly tvářit spokojeně, narazil na aktuální lídry Turecka a Saúdské Arábie, kteří se svým americkým sponzorům vymkli a začali být až příliš samostatní a v praxi destruktivní vůči všemu, s čím tandem Rusko–USA přišel. Proto lze nynější rusko-americkou koordinaci bojů a souběhy operací mířících nejen proti Daeši, ale posléze i proti kajdistické Frontě al Nusrá a dalším „umírněným“ teroristům, vnímat jako svého druhu trest Washingtonu namířený proti rozmazleným a velikášským vazalům, kteří očividně zapomněli, kde je jejich „místo v dějinách“. Krach jejich politiky v Sýrii může vážně ohrozit jejich mocenská postavení doma; další generace lídrů, kteří ty současné vystřídají legálně nebo státním převratem, už může na reálné pozice svých zemí nahlížet mnohem racionálněji a může být vstřícnější i vůči teorii o „spokojenosti pro všechny“. Ale uvidíme. Znovu opakuji, že to není otázka týdnů nebo měsíců, ale mnoha let… Adaptace na nové myšlenky obecně trvá dlouho.
Dovolím si přednést postřeh. Je od čtenáře, který se bojí, že pokud nebudou radikálové z Daeše fyzicky vybiti, přistěhují se k nám. Vy jste podobnou možnost posledně nevyloučila, tudíž, co říci čtenáři? Jistě by rád slyšel, už vzhledem k nadcházejícímu ME ve fotbale, že se to nějak zvládne... A jak se cítit v Evropě bezpečně, když její samotné centrum je nazýváno „Belgistán“? A co to slavné EURO 2016?
Je jisté, že všichni do Evropy nezamíří, a co víc, jejich skupiny tu jistě už beztak dávno jsou. Je přitom ale pravda, že další by sem opravdu rádi – na ambasády západních států v Turecku se prý obracejí jejich zklamaní občané, kteří až dosud bojovali, popravovali, mučili, znásilňovali atd. atp. pod vlajkou Daeše, že prý prohra je na obzoru, a tak že by rádi už domů. Zkouším si představit třeba francouzského nebo belgického konzula, jak poslouchá takovou bizarní žádost a v duchu si říká „Udělej, blbečku, něco pro vlast, jdi někam za město a tam se vyhoď do vzduchu!“ Faktem totiž je, že otázka „Kam s nimi?“ je v současnosti jednou z nejdůležitějších a současně nejméně diskutovaných. A týká se to i fanatiků z Daeše, kteří nepojedou do Evropy a skončí někde – třeba v řádech tisíců -- v Sýrii nebo v Iráku v obklíčení. Zajmout je a zaručit jim nějaká práva podle ženevských konvencí? Uf.
Nevím, jak se cítit v Evropě bezpečně, ale je jisté, že se tu máme tisíckrát bezpečněji než lidé v jakékoli zemi, kde Západ v čele s USA zkoušel cosi demokratizovat a měnit režimy. Takže, dokud USA nezahájí válku proti Evropě, můžeme být pořád v relativním klídku.
Ne, vážně. Co se týče fotbalového šampionátu, už minule jsem říkala, že je to samozřejmě pro všechny teroristy světa lákavá příležitost „se ukázat“. Držme si palce, že tajné služby zafungují, i když v praxi… prostě, držme Francouzům palce, aby to dopadlo dobře.
Dorazily k nám znepokojivé zprávy o počtu civilních, ba dokonce dětských obětí konfliktu v Jemenu. Čtenář si možná musí onu zemi najit na mapě, nicméně válka tam vedena je v podstatné míře v režii Saúdské Arábie. A to je, pokud se nepletu, náš spojenec a partner. Je to, v nejširším slova smyslu, náš dobry spojenec a partner? Co ty mrtvoly?
To je opravdu bizarní příběh. OSN konstatovala očividné, tedy, že naše partnerská Saúdská Arábie a její věrní souputníci z Perského zálivu ve své agresi proti chudičkému Jemenu zabíjejí mraky civilistů, včetně bezpočtu dětí. A zařadila tak Saúdy na „černý seznam“ vrahů dětí. Saúdové se ohradili, že prý děti sice zabíjejí, ale jen proto, že jsou to ve skutečnosti dětští vojáci… a ty stovky povražděných a rozbombardovaných kojenců si to nejspíš zasloužily proto, že obsluhovali systémy protivzdušné obrany, dodávám já.
Nicméně, po takto bizarní omluvě se OSN – v čele jejího Výboru pro lidská práva stojí jako na náhodu zrovna středověcí wahhábističtí Saúdové – podrbala na zátylku a Saúdy ze seznamu hnusáků vyškrtla. Když jsme u toho, před pár dny se provalilo, že britská žoldnéřská agentura Aegis Defence Services najímala bývalé dětské vojáky z Afriky coby žoldáky do Iráku. A britská policie pomáhá saúdské policii tím, že jí učí mučit. A USA Saúdům pro účely zabíjení v Jemenu mimo jiné dodávaly mezinárodně zakázané kazetové bomby. Takový je náš svět v 21. století. Má cenu se rozčilovat? Možná ano, ale člověk si jen užene infarkt a na realitě se beztak nic moc nezmění. Samozřejmě ale platí okřídlené: „Řekni mi, s kým se kamarádíš, a já ti řeknu, kdo jsi.“
Evropská komise předložila další plán na řešení imigrace ze severní Afriky. Tentokrát bychom měli dát až 62 miliard eur na to, aby odtamtud imigranti ani nevypluli. Lze to povazovat za rozumné? Jistě, v Sýrii je válka, ale jak řešit africkou větev problému?
To je taky poměrně bizarní záležitost. Netuším, jestli už EU za zadržování migrantů vyplatila aspoň něco ze slíbených miliard Turecku, ale Ankara je v každém případě – v souvislosti s narůstajícími spory s Bruselem a Evropou jako takovou -- připravena všechny dohody vypovědět a otevřít „migrační kohoutek“. Čili, problém nevyřešen. A najednou EU tvrdí, že „na stejném principu, jako je dohoda s Tureckem“ uzavře do roku 2020 dohody s Tuniskem, Mali, Senegalem, Nigerem, Nigérií, Libyí, Jordánskem a Libanonem, aby k nám výměnou za 62 miliard eur nepouštěly migranty. Už jen pohled na seznam vybraných států napovídá, že se kdosi chystá hodit 62 miliard do černé díry, je připraven platit za vznik masových koncentračních táborů plných zoufalých lidí a nejspíš si z toho i něco ulít, protože takový „kšeft“ už se nemusí v životě lidském znovu naskytnout. V praxi mi to připadá nesmyslné, tím spíš, že už jedna z několika libyjských „vlád“ oznámila, že migranty deportované z Evropy zpětně přijímat nebude. A když k tomu evropský soud rozhodl, že ilegální vstup na území EU není důvodem k uvěznění, takže… co vlastně?
Nechci se pořád opakovat, ale investice do tamní infrastruktury, které by lidem v subsaharské Africe zajistily důstojnou práci a tím i alespoň nějakou budoucnost, mi připadají smysluplnější, než uzavírání hranic a budování koncentráků. Třeba bychom pak navíc přestali svou lidskost ztrapňovat tím, že člověka, který má celoživotní vyhlídku, že si sběrem plechovek vydělá dolar denně, budeme označovat za „ekonomického uprchlíka“, který si k nám jede jen polepšit… Ti lidé k nám totiž jedou hlavně přežít.
Jistí lidé tvrdí, že ti Britové, kteří touží po odchodu z EU, jsou často neinformovaní, hloupí, neznalí souvislostí a tak frustrovaní, že odpovědné rozhodnutí o (ne)setrvání v EU přenechávají svým emocím. Pro a proti má jistě ta i ta varianta. Každopádně, bez ambice radit Britům, jaká pro a proti byste ráda nakladla na misky vah, které je v nejbližších týdnech čekají? Mimochodem, jak si vy osobně vysvětlujete fakt, že řada dosud levicově smýšlejících lidí se ve volbách vyslovuje pro síly, které jsou označovány jako „krajní pravice“?
Nálepkování „brexiterů“ do hlupáků a zabedněnců svým způsobem jen dokládá skutečnost, že byla až dosud v Evropě – mezi „slušnými lidmi“ -- přijatelná jen jedna myšlenka, ta unijní, a byla natolik všeobjímající, že „unionisté“ dnes už ani neumějí najít racionálnější argumenty. A tak nadávají. To je ostatně obecný jev, který lze vidět ve vztahu ke všem evropským „nacionalistickým“ hnutím. A že jich je! Odpůrci Unie přitom mohou o poznání konkrétněji argumentovat poukazy na politiku EU, kterou všichni znají z každodenní praxe, takže mají pozici výrazně jednodušší.
Osobně netuším, co by Britům vystoupení z EU přineslo, jaké by byly klady a zápory, ale to je u kroků, které jsou prvními svého druhu, asi normální. Někdy je prostě asi potřeba skočit do vody, aby se ukázalo, jak hluboko je dno nebo jestli je slaná.
Na druhou stranu si ale myslím, že tentokrát dopady vystoupení z Unie ještě nepoznáme, protože Britové cuknou a právě ten strach z neznáma těsnou většinu z nich donutí hlasovat pro setrvání. Na rozkolu země to ale nic nezmění a úlevný výdech v Bruselu vzápětí vystřídá bolehlav, protože si Londýn za setrvání bude chtít nechat náležitě „zaplatit“, aby zklidnil domácí scénu… A hlavně, při pokračování současné bruselské politiky je jisté, že přijdou další „brexity“, „frexity“, „grexity“ a tak podobně.
K vaší poslední otázce: Třeba ve Francii se k Národní frontě Marine Le Penové přidávají dělníci hlavně proto, že je „levicové“ strany dávno zradily, zapomněly na ně. A Marine se tváří, že jí jde o každého prostého člověka. Třeba – až se jednou dostane k moci – zklame nominálně levicové lidi i ona, ale zatím tu máme systém „levice“ a „pravice“, mezi nimiž se v praxi jen obtížně hledají rozdíly, ale zato je spojuje to, že kašlou na obyčejné lidi. Každý, kdo přijde s novým přístupem a po éře politické korektnosti začíná nazývat věci pravým jménem, musí logicky ty „zapomenuté“ zaujmout.
Ukrajinskému prezidentu Porošenkovi klesla podpora během doby úřadování čtyřikrát. Čím si vysloužil takový výsledek? A jakkoliv je to trudné řemeslo, pojďme se podívat na děni na Ukrajině za posledních několik týdnů... Protože nějak nám to téma v našich médiích umírá. A jednomu se nechce věřit, že by nebylo o čem referovat.
Už dlouho se chystám sepsat zase větší souhrn ukrajinského dění, ale vždy se naskytne buď něco nosnějšího, nebo se na Ukrajině stane něco nového, co staví situaci na hlavu… A přiznám se, že se do toho nijak nenutím i proto, že zájem o dění na Ukrajině – čistě z pohledu čtenosti – hodně prudce upadá. A co že se tam tedy stalo v poslední době? Zkusme namátkou pár střípků: OSN vyčetla Kyjevu, že mučí lidi ve velkém; Německo s Francií dál marně nutí Kyjev, aby plnil minské dohody; příští týden má jít Kyjevem LGBT průvod, přijet má i náměstek ministra zahraničí z USA, ale policie připouští, že její příslušníci pochod hlídat nechtějí a Pravý sektor tvrdí, že žádný pochod „úchyláků“ ani nedopustí; dnes už poslankyně Naďa Savčenková v parlamentu nejprve podpoří jednání o ústavních změnách týkajících se justice, pak se sama hlasování zdrží a druhý den přijatý návrh zákona zablokuje, a to v době, kdy USA už „vítaly ukrajinské reformy“; Ukrajina už znovu chce po Rusku zemní plyn, ale nárokuje si to, že si sama určí cenu, za jakou ho bude kupovat, a navíc z peněz od Světové banky, protože vlastní už dávno žádné nemá; bezvízový styk s EU byl sice jedním z hlavních „mávátek“ na Majdanu, ale EU ho neustále odkládá a odkládá a odkládá, takže jsou lidi zklamanější a zklamanější a tím pádem zklamanější i z Porošenka, který to měl zařídit, ale místo toho se ocitl v Panama Papers… Víza mimochodem Ukrajinci nedostávají ani na to, aby mohli jet do Francie fandit svým fotbalistům, nejspíš proto, že beztak už každý osmý Ukrajinec žije v cizině. Ceny za plyn a elektřinu se znovu zdvojnásobují, na trh míří předražené léky ze Západu, Izrael si stěžuje, že se budou konat oslavy k uctění památky antisemitského masového vraha Petljury… Když k tomu ukrajinský Apostrof konstatuje, že by země potřebovala pevnou ruku a jako příklad uvádí čečenského Kadyrova, tak už musí být asi opravdu „husto“.
To mi jen zrovna vyskočilo v paměti. Jednotícím mottem by mohlo být něco jako „svrab, bída a neštovice“. Nebo „demokratická“ Ukrajina, která je už Západu víceméně ukradená, protože ji nepovažuje za stát pro lidi, ale jen za nástroj nátlaku proti Rusku…
Proklínám vás, zakřičela doktorka Samková do megafonu před pražským velvyslanectvím Turecké republiky. Zasluhuje si dle vás Turecko takový veřejný výstup? A po abstrakci od podobných prohlášení – o co se Turci v mezinárodní politice vlastně snaží poté, co skoro vzteky poprskali Merkelovou za uznání arménské genocidy?
Podle mého tahle hysterie bohužel vypovídá mnohem víc o paní Samkové než o tureckém velvyslanci, potažmo o Turecku. Turecko není prezident Erdogan – ano, získal hlasy půlky voličů, ale právě půlky. A jak už jsem říkala v první otázce, Erdogan se svým megalomanstvím nebude v čele státu navždy.
A totéž platí i pro německé uznání arménské genocidy. Návrh textu ležel v Bundestagu rok, ale bůhvíproč „ožil“ zrovna nyní, kdy EU zoufale potřebuje s Tureckem tu dohodu o migrantech uzavřít. Svým způsobem to vypadá jako sabotáž. Aby bylo jasno, obecně s tou rezolucí souhlasím, jen nechápu její „akutní význam“. Co se změní na genocidě Arménů, když ji dnes Německo uzná? Tyhle různé omluvy za dějiny – včetně třeba odsunu sudetských Němců – mi připadají jen jako politický nástroj, tudíž zájmově či rovnou pokrytecky motivovaný akt. A Turci hned Němcům předhodili vedle plynových komor i genocidu v Namibii, Francouzům Rwandu a Alžírsko… Ve finále můžeme každému něco předhodit, protože všechny dnešní „velké“ národy ke své velikosti kráčely přes hromady mrtvol. Dodnes mi třeba vrtá hlavou, jestli se dá vybudovat skutečná demokracie na genocidě indiánů a zotročení černochů. Když se třeba Gándhího ptali, co si myslí o americké demokracii, odpověděl: „Byla by dobrá.“
Ale nešť. Stalo se. Chci říci, že jakmile začneme hromadně definovat dějiny z našeho současného pohledu, utopíme se v tom, a beztak vždycky nějaké mrtvé vynecháme.
V amerických primárkách je asi již jistá dvojice prezidentských uchazečů: Trump a Clintonová. Pani kandidátce se přezdívá „Killary“, vzhledem k jejímu působení coby ministryně zahraničí USA. A o Trumpovi se tvrdí, že vyhodí svět do luftu. Nuže... Co se stane s velmocí, která se snaží „pivotovat“ svět?
To fakt nevím. Paní Clintonová je rozená válečnice, respektive, poslouchá miliony dolarů, které jí různé režimy sypou do fondů, a podle nich by válčila. Trump je „pobuda“, který si lebedí v politické nekorektnosti, a právě kvůli tomu si u něj málokdo může být něčím jistý, a to všechno v době, kdy 90 procent Američanů má volební systém za zkorumpovaný, a kdy oficiální údaje každým čtvrtletím ubírají v USA stovky tisíc pracovních míst, protože prostě práce není. Pobavil mě oficiální údaj, podle něhož v USA od roku 2014 přibylo 455 tisíc míst číšníků a barmanů, ale jen 10 tisíc míst v oborech, které opravdu něco vyrábějí. A z amerických filmů vím, že co pingl, to herec, který čeká na svou šanci, takže… USA už míří jen do hollywoodských kulis?
Ne, vážně. Kdokoli vyhraje volby, bude muset řešit hlavně domácí témata. A v tomto ohledu bych věřila spíš Trumpovi. Mimochodem, věděl jste, že na žebříčku měst s největší chudobou v USA se v první desítce umístily tak „slavná jména“ jako Boston, Indianapolis, El Paso, Baltimore, Memphis, Filadelfie a úplně v čele už „prokletý“ Detroit?
A na závěr tradiční otázka: Čemu dalšímu bychom se příští týden měli věnovat?
Na spadnutí je fotbalové mistrovství Evropy ve Francii, kterou ochromují stávky a střety s policií kvůli zákoníku práce, jako kdyby samotná hrozba terorismu byla málo, blížíme se k referendu o brexitu, k jednání o prodloužení sankcí proti Rusku… Spousta zajímavých věcí, ne?
Kronika doby - Okno do světa Terezy Spencerové
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Huml
_profil_top.jpg)
