Proč se stal Andrej Babiš takovým fenoménem české politiky? Je to jen důsledek neschopnosti ostatních politiků a personálního vyprázdnění české politiky, nebo lze za jeho úspěchem vidět i nějaké politologické příčiny, že zkrátka po pětadvaceti letech souboje pravice a levice vznikla poptávka po nějakém neideologickém, spíše praktickém hnutí, která by vznikla i kdyby v čele stran stáli geniální a prozíraví politici?

Důsledků vidím několik. První spočívá v absenci základní funkce politických stran, které přestaly vyjadřovat specifické, mnohdy protichůdné zájmy sociálně definovaných částí společnosti. Tzv. „tradiční“ politické strany se v zásadě shodují na koncepci vývojového uspořádání světa. Drží se vesměs představ, vyjádřených v knize F. Fukuyamy Konec dějin a poslední člověk. V zásadě „vlevo“ i „vpravo“ akceptují neoliberální koncept, který proměňuje člověka na bytost výhradně ekonomickou, a paradoxně jen převracejí naruby vulgarizované části marxismu. Nadhodnotu v současné vše sjednocující ideologii jen na rozdíl od marxismu netvoří člověk pracující, vyrábějící, nýbrž podnikatel, bankéř, burzovní makléř a manažer. Jestliže Ford se na začátku století domníval, že manažer by neměl mít příjem vyšší, než čtyřicetinásobek platu kvalifikovaného dělníka, v současném světě se rozdíl změnil minimálně o dva řády. Zanedbatelné procento populace vlastní 95 % světa. Za dvacet let bude možná vlastnit svět celý. Zabývá se nějaká politická strana alternativami vůči neohraničenému božstvu konzumu (kromě v minulosti ustrnulých konceptů KSČM)?

Pokud se začtete do volebního programu kterékoli strany, duchovní hodnoty, humanitní vzdělání, kultura a umění jsou tím posledním skromným odstavcem. Metaforicky řečeno: „příbytek transcendence“ člověka, umožňující vývoj od zvířecí podstaty k lidské bytosti, se proměnil v „příbytek výloh obchodních domů“ překypujících zbožím. Díla velkých myslitelů jsou nahrazována knihami o marketingu – jak vnutit lidem něco, co k životu vůbec nepotřebují. Základní společenskou hodnotou je pro všechny politické strany hmotný růst (a „růst růstu“).