Věříte Andreji Babišovi, že chce zlepšit poměry v České republice?Anketa
Proč se stal Andrej Babiš takovým fenoménem české politiky? Je to jen důsledek neschopnosti ostatních politiků a personálního vyprázdnění české politiky, nebo lze za jeho úspěchem vidět i nějaké politologické příčiny, že zkrátka po pětadvaceti letech souboje pravice a levice vznikla poptávka po nějakém neideologickém, spíše praktickém hnutí, která by vznikla i kdyby v čele stran stáli geniální a prozíraví politici?
Důsledků vidím několik. První spočívá v absenci základní funkce politických stran, které přestaly vyjadřovat specifické, mnohdy protichůdné zájmy sociálně definovaných částí společnosti. Tzv. „tradiční“ politické strany se v zásadě shodují na koncepci vývojového uspořádání světa. Drží se vesměs představ, vyjádřených v knize F. Fukuyamy Konec dějin a poslední člověk. V zásadě „vlevo“ i „vpravo“ akceptují neoliberální koncept, který proměňuje člověka na bytost výhradně ekonomickou, a paradoxně jen převracejí naruby vulgarizované části marxismu. Nadhodnotu v současné vše sjednocující ideologii jen na rozdíl od marxismu netvoří člověk pracující, vyrábějící, nýbrž podnikatel, bankéř, burzovní makléř a manažer. Jestliže Ford se na začátku století domníval, že manažer by neměl mít příjem vyšší, než čtyřicetinásobek platu kvalifikovaného dělníka, v současném světě se rozdíl změnil minimálně o dva řády. Zanedbatelné procento populace vlastní 95 % světa. Za dvacet let bude možná vlastnit svět celý. Zabývá se nějaká politická strana alternativami vůči neohraničenému božstvu konzumu (kromě v minulosti ustrnulých konceptů KSČM)?
Pokud se začtete do volebního programu kterékoli strany, duchovní hodnoty, humanitní vzdělání, kultura a umění jsou tím posledním skromným odstavcem. Metaforicky řečeno: „příbytek transcendence“ člověka, umožňující vývoj od zvířecí podstaty k lidské bytosti, se proměnil v „příbytek výloh obchodních domů“ překypujících zbožím. Díla velkých myslitelů jsou nahrazována knihami o marketingu – jak vnutit lidem něco, co k životu vůbec nepotřebují. Základní společenskou hodnotou je pro všechny politické strany hmotný růst (a „růst růstu“).
Tzv. „tradiční strany“ se liší pouze tím, zda úplně seškrtat sociální výdaje státního rozpočtu a úplně zrušit někdejší vizi „welfare state“, či škrty jenom změkčit. Všichni respektují moc bank, jejichž příjmy se privatizují a případné kolapsy socializují.
Touto unifikací politických programů se polarita přesouvá od reprezentace zájmů společenských skupin k reprezentaci zájmů politiků, které mají svůj počátek v nestoudných platech europoslanců a v jejich doživotních finančních rentách – a končí šedou a kriminální aktivitou politických bossů z nižších pater. Lze těmito aktivitami vyplnit dlouhý seznam.
Proč se asi ideově zcela znepřátelené strany milostně objímají, když jde o spolčení proti hnutí ANO a Andreji Babišovi? Proč se Sobotka po měsíce nechává řídit ideově zcela protichůdně založeným Kalouskem? Voliči vnímají tu pokřivenost politických obchodů tzv. „tradičních“ stran a jejich představitelů. Vnímají úzkost, která celoživotní politiky sužuje při pomyšlení, že do popředí vstoupí třetí síla a Sněmovna se začne pro změnu usnášet o lžích a zločinech těch, kteří se doposud vzájemně tak bezpečně kryli? Mnoho lidí přestalo věřit, že jde o selhání jednotlivců a začalo nabývat dojmu, že jde o systémovou chybu. Přesněji či intuitivně vnímají, že jde o účelový komplot představitelů tzv. tradičních stran, který má temné pozadí. Řízení odposlechů na popud neznámého objednavatele, jejich prodej a koupě neznámým spolčením, aniž je veřejnost ujištěna, že celé pozadí bylo vyšetřeno BIS a Policií ČR, jen zesiluje podezření, že objednávka pochází z center některé politické strany – šlo přece o ilegální odposlechy 1. místopředsedy vlády a to je snad všude na světě považováno za ohrožení bezpečnosti státu. Lidé nejsou hloupí, jak se někteří politici domnívají, a špinavosti takového typu nepřijímají.
Druhou příčinou úspěchu ANO je bezvýznamnost představitelů „tradičních“ politických stran, kteří omílají prázdné fráze a každé čtyři roky před volbami slibují to, co ani žertem nehodlají splnit. Jedni korekci církevních restitucí; druzí daňové přiznání na půl archu papíru.
Až na výjimky se všichni děsí pojmu „referendum“, které od ďábla pochází, přestože demokracie je prý „vláda lidu, lidem a ve prospěch lidu“ (A. Lincoln). Lid je politiky považován za soubor hlupáků, který je třeba prostřednictvím marketingových agentur ošálit v čase před volbami.
Hnutí ANO Andreje Babiše představuje pro voliče naději na nějakou systémovou změnu – rozprášení po dlouhá léta láskyplně kooperujících politických stran, řízených poradci a kmotry – ti první je zásobují frázemi, ti druzí je drží při životě procenty z korupce.
Lze se divit, že tak mnozí důvěřují člověku, který chce řídit stát jako firmu a za dobu svého působení ve vládě dosáhl racionálně výsledků, o jakých se „geniálním ministrům financí“ Sobotkovi a Kalouskovi nemohlo ani zdát? Lze se divit, že věří nepochybně schopnému člověku spíše, než představitelům stran, kteří pomáhali rozkrást OKD a horníkům byty? Jejichž úctyhodný senátor se vzdává českého občanství, aby se mohl skrýt ve vydávací vazbě sousedního státu? Než předsedům s čistýma rukama, místo kterých řídily stát jako rodinnou firmu jejich milenky, ovládající i tajné služby? Jejichž ministři umožnili spřízněným náměstkům provádět podvody za stamiliony (paradoxně jde v tomto případě o Ministerstvo práce a sociálních věcí, řízené ministrem TOP 09 Drábkem s náměstkem Šiškou, odsouzeným nedávno na sedm let?
Někteří v souvislosti s Andrejem Babišem mluví o spíše obchodním, než politickém projektu, dosaženém za pomoci vyloženě obchodního marketingu. Je to podle vás pravda, nebo se hnutí ANO dá posuzovat i v politologických kategoriích a jeho působení a program dává nějakou politickou logiku?
Která politická strana neřídí svou volební kampaň dobře placenou marketingovou firmou? Který americký prezident se zúčastní dnes voleb bez velké marketingové firmy, která prodává jeho program a osobnostní přednosti? Program hnutí ANO má nepochybně politickou logiku stejnou, jako všechny ostatní strany. A domnívám se, že velká část veřejnosti se dnes domnívá, že je třeba dát tomu programu šanci. Bratrství tzv. „tradičních“ politických stran mělo šanci 26 let. Asi s ní nenaložilo dobře, když ztratilo důvěru svých voličů. Všichni už byli ve vládě se všemi a dnes je na čase pokusit se rehabilitovat politiku jako výraz přání voličů, kterým se doposud smáli ti, „kteří to mysleli upřímně“, kteří si na plakátech vykasali rukávy s heslem „nestrpím korupci ve vládě ani v ODS“ atd.
Z pohledu politického praktika i režiséra: Co je podle vás hlavním poselstvím, které Andrej Babiš voličům adresuje? A jak věrohodně se mu daří toto poselství prezentovat?
Změna! Politici samozřejmě velice rádi zapomínají na výčet, který před časem Andrej Babiš přednesl ve Sněmovně, když byl rukou společnou představiteli „pravice“ i „levice“ grilován. Ten výčet ale stále existuje, a že se ničím z něho poslanci nezabývali, ještě neznamená, že se jím nebude zabývat nikdo v budoucnosti. Že policie, státní zastupitelství a soudy zůstanou na věky s očima zavázanýma šátkem.
Domnívám se, že hlavním poselstvím hnutí ANO a Andreje Babiše je rozvoj toho, co bylo trestuhodně zanedbáno, když si politici rozdělovali projekty s evropskými dotacemi, přičemž veřejnosti tajili, že větší část těchto projektů, mnohdy evidentně zbytečných, musela být hrazena ze státního rozpočtu. Že byl zanedbán rozvoj infrastruktury, stamiliony promrhány ve fantaziích typu Opencard, svěřených spřáteleným soukromým firmám smlouvami konstruovanými tak, že se z nich téměř nedalo vyvázat. Že jsou občané ovinutí chobotnicí nadměrné byrokracie, kterou už kdysi slibovala omezit (bez sebemenšího úspěchu) kdysi před volbami ODS programem hlášení a žádostí putujících elektronickou cestou mezi jednotlivými úřady, místo putování od úřadu k úřadu – to je silné poselství, které dnes nabízí ANO.
Není snad silným slibem redukce přebujelých ministerstev? Zmenšení Poslanecké sněmovny na polovinu? Většinový systém jednokolové volby poslanců v jednotlivých okrscích namísto stranických kandidátek, z nichž šplhají do Sněmovny lidé, o kterých pak čtyři roky nikdo neslyší? A konečně i přesvědčení, že kultura a umění buduje naši národní identitu a její vliv přesahuje velikost země, a proto je třeba podpořit stavbu galerií, programů pro poznávání kulturního bohatství a historie země prostřednictvím specializovaných galerií pro děti, jak je běžné v řadě evropských zemí…
Psali jsme:
Minule jsme se bavili o fragmentaci levicové části voličského spektra, dříve obsluhovaného sociální demokracií. Jak velkou část a jaké skupiny z těchto zhruba třiceti procent bývalých voličů ČSSD může uspokojit Andrej Babiš a hnutí ANO?
Hnutí ANO nemůže získat levicové radikály, to je elektorát jiných stran. Může však získat tzv. protestní hlasy těch, které ČSSD zklamala. Řada programových priorit, z nichž některé jsem vyjmenoval, nepochybně uspokojí přání a naděje části občanů, kteří věřili, že ČSSD prosadí radikální změny, alternativy vývoje a bude se zastávat národních zájmů v politické i ekonomické sféře. To nejsou ani „pravicové“ ani „levicové“ priority, nýbrž zájem celé občanské společnosti.
Hnutí ANO nabízí nepolitický, neideologický program, proti kterému v podstatě nelze nic namítat. Každý chce lepší dálnice a efektivní stát. Jak tomuto programu mohou čelit ostatní strany a hnutí? A odkud by se mohla zrodit nějaká případná opozice, která by mohla mít ambice hnutí ANO vystřídat?
Ostatní strany musí jen mlčet o tom, že se jim to za 26 let nepodařilo, byť mnohé z toho slibovaly. Budou také jistě tvrdit, že tyto cíle jsou nesplnitelné. O opozici mluvit je předčasné. Pokud ANO neudělá v příštích měsících nějakou fatální chybu, parlamentní volby vyhraje. Je otázka, s jak silným mandátem. To ovlivní všechny možné varianty koalic a rovněž míru splnitelnosti předvolebních slibů. Pokud by u nás existoval většinový systém, jak si kdysi přál Václav Klaus, přestalo by existovat alibi koaličních kompromisů – za čtyři roky by bylo zřejmé, zda strana, která získala většinový mandát, dokáže splnit, co slíbila.
Z toho, co už víme o hnutí ANO za předcházející čtyři roky: Budou podle vás voliči, kteří se rozhodnou dát hnutí hlas, jeho následnou činností (za předpokladu, že bude ve vládě a bude moct prosazovat svůj program, samozřejmě) uspokojeni, nebo naopak zklamáni?
Hnutí ANO snad mělo čas se personálně stabilizovat. Před čtyřmi roky absorbovalo i politiky, kteří si přejí být v politice na doživotí, bez ohledu na to za jakou stranu a za jaký program. Pozitivní nebo negativní výsledky nebudou limitovány jen vnitřním vývojem, globální síly vytvářejí silné externality. Bude-li stoupat mezinárodní napětí plodící animozity a zostřující se vzájemné sankce, nezůstaneme vně těchto vlivů. Pokud by se nepodařilo zastavit příliv migrantů do Evropy, lze se domnívat, že natalita přistěhovalců v určitém časovém horizontu zcela změní strukturu evropské populace i její ideové kořeny. Pokud by EU a USA prosadily z větší míry tajný program TTIP (Transatlantická dohoda o obchodu a investicích), kompetence nádnárodních korporací by získaly větší sílu, než národní vlády.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
