Ukrajina a Green Deal za Fialy. Dvě průlomová svědectví

02.12.2025 4:45 | Komentář

Říkal jsem prázdné řeči. Evropa pomáhá prodloužit válku na Ukrajině. Tato slova v nedávném rozhovoru pronesl bývalý český velvyslanec při NATO Jakub Landovský. A není sám, kdo začíná ve své oblasti mluvit jinak. Čím to je? A je třeba takové lidi ocenit, či nikoli? ParlamentníListy.cz přinášejí pohled Erika Besta a Jana Schneidera.

Ukrajina a Green Deal za Fialy. Dvě průlomová svědectví
Foto: Interview ČT24
Popisek: Jakub Landovský

Prosazovali věci, o kterých věděli, že jsou špatné, a říkali věci, kterým nevěřili. Přesto státu sloužili a dnes o tom někteří otevřeně mluví. Příkladem je bývalý český velvyslanec při NATO Jakub Landovský, který otevřeně přiznává, že ve věci války na Ukrajině říkal prázdné fráze. „Byl jsem součástí systému, který měl tuhle komunikační linku,“ zdůvodňuje své dřívější postoje.

Anketa

Považujete Ukrajince za bratrský národ?

3%
94%
hlasovalo: 2575 lidí

Podobně lze z dnešního pohledu vnímat nedávné výroky někdejšího vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky, který po odchodu z této funkce naplno mluví o nesmyslném evropském cíli v podobě dosažení bezemisního stavu. „Pokud chceme Evropu bez jakýchkoli emisí, znamená to, že nebudeme mít průmysl,“ řekl začátkem letošního srpna pro MF Dnes.

Václav Bartuška ovšem nikdy neplatil za silného zastánce silné dekarbonizace, takže v jeho případě nelze úplně mluvil o obratu. Jakub Landovský ale skutečně v době, kdy byl velvyslancem při NATO, hájil a opakoval stanoviska, o kterých dnes mluví jako o prázdných frázích. Je proto namístě se na jeho dnešní výroky podívat přesně. Co prozradil? V posledním rozhovoru pro Český rozhlas mluvil velmi otevřeně, možná až tolik, že tím překvapil redaktorku.

Landovský hovořil o tom, že relevance Evropy na mezinárodní scéně by mohla být větší, kdyby ve vztahu k válce na Ukrajině podporovala mírovou iniciativu Donalda Trumpa. „Problém Evropy je, že sama vlastní alternativní plán nemá, a nemá ho od začátku války. Schovává se za prázdná tvrzení jako ‚budeme s Ukrajinou, dokud to bude potřeba‘ nebo ‚pomůžeme jí tolik, kolik potřebuje‘,“ konstatoval.

V reakci na to se Landovského redaktorka veřejnoprávního rozhlasu ptala, zda to byla prázdná tvrzení. „Ano,“ sdělil stručně bývalý český velvyslanec u NATO.

„Pokud se nepletu, tak ještě jako velvyslanec České republiky při NATO jste taková tvrzení měl,“ kontrovala tazatelka z ČRo. Jakub Landovský odpověděl následovně: „Protože jsem byl součástí systému, který měl tuhle komunikační linku, to jsem musel jako velvyslanec České republiky ctít. Dnes už nemusím, a můžu říkat věci, jak jsou. Když chcete vyhrát válku, tak nestačí tahle prázdná tvrzení. Podpora plánu Donalda Trumpa z Evropy nebyla. Byly zde výhrady k plánu, což samozřejmě povede k dalšímu pokračování války,“ dodal bez okolků Landovský.

Jak takové výroky ve vztahu k dřívějším Landovského postojům hodnotit, jsme se zeptali politického pozorovatele a analytika Erika Besta. Padla i otázka, kdo tu Landovským zmíněnou komunikační linku narýsoval. Jinými slovy, kdo chtěl, aby se evropští představitelé takto vyjadřovali.

Podle Besta není běžné, že představitelé státu prosazují opačnou politiku, než jakou by sami rádi zastávali, a říkají věci, kterým nevěří nebo je považují za špatné. „Není to běžné. Dříve byla společnost stálá a nebyly důvody měnit svůj názor nebo prosazovat jiný. Byli jsme na západě vychováni, abychom měli na věci určitý pohled a také ho zachovávali. Je jedno, na jaké straně stojíte. Argumentem pana Landovského je, že západ nikdy žádný plán na Ukrajině neměl. A jak můžete vyhrát, když ani nevíte, do vyhrát znamená. Jak jsme v pondělí napsali s citací Bidena, Amerika nikdy nechtěla na Ukrajině vyhrát a nesnažila se vyhrát. Není jasné, proč v té ukrajinské politice pokračovali, když je jasné, že Ukrajina nejenom nemůže vyhrát, ale prohraje takovým způsobem, že by bylo lepší se na konci války dohodnout dříve, jak to nyní mnozí říkají s tím, že aktuální plán sice není ideální, ale za rok bude situace ještě horší pro Ukrajinu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Erik Best.

V reakci na aktuální výroky Jakuba Landovského a oficiální komunikační linii, které se podle svých slov musel držet, ukazuje Best právě směrem k Washingtonu. „To je Bidenova politika,“ říká jednoznačně.

„Podívejte se i na covid a na to, kolik lidí, kteří strašně podporovali restriktivní opatření proti covidu, teď mají jiný pohled na věci. Tlak byl tak silný, že kvůli profesním důvodům nebo proto, že ten člověk má slabou povahu či tomu věří kvůli svým slabým analytickým schopnostem, tyhle věci přijímá, neklade otázky. Později zjistí, že to bylo jinak,“ konstatuje politický pozorovatel.

V jistém smyslu jde o něco podobného jako za minulého režimu před rokem 1989, kdy rovněž mnozí lidé oficiálně kvůli své kariéře zastávali určité názory, ale ve skutečnosti tomu nevěřili.

„Je to podobná situace. Teď je to jen jiné v tom smyslu, že ti lidé mají větší schopnost ovlivnit své okolí, své spolupracovníky apod. To dříve nešlo, takže z tohoto hlediska je dnes daleko horší, když se tak někdo chová. Dnes lidé mohou říci ‚ne‘. Jen nemají odvahu nebo nechtějí přijít o své postavení. Je dobře, že pan Landovský aspoň začíná takhle mluvit. Kdyby to říkal dříve, vyhodili by ho. Není to ale tak, že říct pravdu znamená nechat se úplně zničit jako za komunismu,“ dodává Erik Best s odkazem na to, že například existují média, kde lze říkat své skutečné názory a dává za příklad ParlamentníListy.cz, svou publikační činnosti či internetové televize jako XTV nebo Aby bylo jasno Jany Bobošíkové.

Bezpečnostní analytik, bývalý disident a signatář Charty 77 Jan Schneider je ve svém komentáři k “obrácení” dvou jmenovaných daleko méně smířlivější. Mluví o zhmotnění toho nejhoršího z doby minulého režimu. 

Komentář Jana Schneidera k výrokům Jakuba Landovského a dříve i k otevřenému postoji Václava Bartušky po jeho opuštění vládního postu zmocněnce pro energetickou bezpečnost přinášíme níže v plném znění:

JAN SCHNEIDER: LANDOVSKÉHO SYSTÉMOVÁ KOMUNIKAČNÍ LINKA

Akceptovat komunikační linii systému předpokládá přizpůsobit mu i osobnostní linii, neboli charakter. Takový člověk je ale kdekoliv ve veřejné správě (hodné toho názvu) nepoužitelný, protože kdykoliv jakkoliv změní komunikační linii. Nemůžete se na něj spolehnout, ba ani bicykl není radno o něj opírat. Maně jsem vzpomněl na Lanďáka (Pavla Landovského), jak by nezvedenému synáčkovi asi „narovnal komunikační linii“! Křiváky neměl rád, a pokusy vymluvit se z křiváren bytostně nesnášel.

Jakub Landovský nikdy nepochopil, že byl Czech ambassador to NATO, čili český velvyslanec do NATO, a nikoliv obráceně, neboť to, co dělal, byla – jak sám přiznal – slepičí prdelka NATO do Čech. Prý musel „ctít komunikační linku systému“. Prdlajs, on měl v NATO prezentovat české postoje, tedy takové, jaké začal statečně meldovat poté, co se do Čech vrátil a začal „říkat věci, jak jsou“.

Co Landovský vlastně vypovídá o tom „naťáckém“ systému, který ho tak zvalchoval? No především to, že KDO MÁ HROŠÍ KŮŽI, NEPOTŘEBUJE PÁTEŘ. Kdyby měl páteř, buď by tomu valchování odolal, anebo by ho museli „vykostit“. Akceptovat „komunikační linii systému“ znamená, že ten systém nejen vyžaduje poddajnost, ale i na požádání kdykoliv s nadšením projevit loajalitu, prosazovat jednotné skupinové myšlení, bezrozpornost, tvrdě stíhat jakékoliv pochybnosti, odříci se vlastního myšlení a svědomí, zařadit se do stáda, trénovat schopnost a ochotu kdykoliv a s jásotem zapřít nos mezi očima, zradit zájmy své vlasti, za třicet stříbrných se nechat zapřáhnout do vehiklu válečných štváčů. Co z toho vychází? Velmi výstižná charakteristika organizace NATO!

V této souvislosti je třeba zapět chválu na všechno „antisystémové“! Protože „systém“, jaký nám popsal nezprostředkovaně, ze své vlastní zkušenosti Landovský, si nezaslouží nic, než zánik. Ona totiž existuje ještě jeho více materializovaná podoba, které se říká „sistěma“ a velmi dobře ji znají třeba na Ukrajině, protože to je skutečně černá díra na peníze. Nejenže se jako poslední v řadě přiznal (opět) Pentagon, který se již nedávno nemohl dopočítat peněz, které posílal do Afghánistánu a ještě předtím do Iráku (a tak bychom mohli pokračovat dále). Nyní se nemůže dopočítat 48 miliard dolarů, které poslal na Ukrajinu. Ono tedy není jisté, zda ty peníze v deklarovaném množství vůbec ze Spojených států odešly, zda část nebyla „odkloněna“ již tam, a taky není jisté, v jakém množství (případně zda vůbec) odešly na Ukrajinu z Estonska, přes něž je žádala poslat shodou okolností taky estonská eurokomisařka Kallasová. Holt „sistěma“!

Mluvil-li jsem o nezbytně spojité změně komunikační a charakterové linky podle potřeby, a vzhledem k tomu, že Jakub Landovský je právník, nabízí se mnoho asociací. Například jak poznáte, že právník lže? To když pohybuje rty. Anebo jaký je rozdíl mezi na dálnici přejetým právníkem a skunkem? No před skunkem jsou stopy po brzdění. Anebo jak přišel ďábel za právníkem a řekl mu, že má pro něj nabídku, která má ale jeden háček. Bude nejbohatším a nejslavnějším právníkem na světě, ale jeho děti skončí v pekle. Právník se dlouho nerozmýšlel, jen se na půl huby zeptal: „A v čem je ten háček?“

ZLOČINEC BARTUŠKA

Bartuškův případ je horší. To, že jako Landovský bezcharakterně kopíruje „komunikační linii systému“, v němž je lukrativně zaměstnán, je signifikantní. Mnohem horší je jeho výrok z 24. května 2015, kdy se v rozhovoru pro web „neovlivni.cz“ vyjádřil k dění na Ukrajině takto:

„Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé.“

Otázka je, zda si pouze dělá z huby kanál, když se přizpůsobil nějaké systémové bublině, anebo zda to peklo vyhřezlo z jeho zločinné duše, má-li vůbec jakou.

Tento ohavný jev, prezentovaný zde těmito dvěma případy, je zhmotněním toho nejhoršího z dob minulého režimu, a to nejenom z období normalizace, kdy se hodně lhalo, ale i z padesátých let, kdy se hodně pěstovala nenávist.

Bartuška píše, že Evropská unie je mistrem v tom, že opouští své slogany, aniž by je formálně opustila. Bartuška a Landovský jsou však mimoděk ilustrací opačného případu, kdy formálně opouští své slogany, ale těžko si vsadit na to, že je skutečně opustili. Jedinou konstantou je, že jim jsou slogany i jejich obsah šumafuk, oni to veřejně deklarují a tak se nabízejí k jakémukoliv dalšímu použití. Doufejme, že na jejich deviantní nabídku nová vláda nebude slyšet.

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Radim Panenka

Mgr. Marek Výborný byl položen dotaz

Vedení výboru

V čem je rozdíl, jestli někdo prosazuje své názory jako poslanec nebo člen nějakého výboru nebo z pozice místopředsedy nebo předsedy výboru? Mají snad ti, co jsou ve vedení výborů nějakou větší moc? Má jejich rozhodnutí nějakou větší váhu? Nebo proč to tak řešíte a nejen vy?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Diskuse obsahuje 27 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Ukrajina a Green Deal za Fialy. Dvě průlomová svědectví

4:45 Ukrajina a Green Deal za Fialy. Dvě průlomová svědectví

Říkal jsem prázdné řeči. Evropa pomáhá prodloužit válku na Ukrajině. Tato slova v nedávném rozhovoru…