Kotrba při hodnocení používá i silná slova o tom, že přívalem levného amerického zboží na evropský trh budou likvidováni evropští producenti. „Chceme si do Evropy zavléct geneticky zkriplené plodiny neschopné reprodukce, o jejichž rizicích pro lidský organismus nevíme stále vůbec nic? Obilí s geny chobotnic a podobné zrůdnosti proti přírodě?“ ptá se Kotrba.

Obecným problémem je prý navíc způsob, jakým je dohoda vyjednávána. Nejsou zveřejňovány žádné informace, jednání s Američany vedou bruselští úředníci, kteří se nezeptali ani Evropského parlamentu, ani evropských politiků a už vůbec ne občanů, zda takovou dohodu vůbec chtějí.

Redakce ParlamentníchListů.cz se původně obrátila na politického a mediálního analytika Štěpána Kotrbu s žádostí o širší rozhovor. Vzhledem k tomu, že odpověď na otázku složitého tématu kolem dohody TTIP byla z pochopitelných důvodů velmi obsáhlá, redakce se rozhodla vydat ji samostatně:

Objevují se pochybnosti kolem americko-evropské dohody o volném obchodu TTIP. Zatímco čeští exportéři se na ni evidentně těší, sociolog a europoslanec Jan Keller nebo ekonomka Ilona Švihlíková varují před nárůstem moci nadnárodních korporací. Je nutné dohodě přičítat epochální a téměř až démonický charakter? Proč bychom se neměli radovat z toho, že získáme přístup na významný americký trh?

Zaprvé se ptejme, zda je americký trh ještě významný. Spolu s Číňany, kterým dluží Spojené státy už více než 1317 miliard USD (24 % celkové výše státního dluhu USA, údaj k  listopadu 2013 z ledna 2014), tvrdím, že je to zchudlá země plná arogantů, kteří nerozumějí globální ekonomice. Státní dluh USA překročil hranici 17 bilionů dolarů (17 tisíc miliard). Oproti tomu výše čínských zlatých a valutových rezerv na konci prosince 2013 činila 3820 miliard USD. Takže pokud bych měl investovat do cizí měny či do cizí ekonomiky bez rizika, vybral bych si lidovou měnu renminbi – převoditelný juan. A tak kdybych měl uzavírat strategickou ekonomickou dohodu, ne s předluženými Spojenými státy.

Nebo vy budete investovat do země, která má tiskárnu na peníze namísto fungujících továren?

Rozeberme podrobněji to, co je ona dohoda TTIP – „Transatlantic Trade and Investment Partnership". Jejím cílem je odstranění překážek obchodu tak, aby bylo snazší kupovat a prodávat zboží a služby mezi EU a USA. Ovšem jaké překážky to jsou? Rozdíly v oblasti zákonů, technických předpisů, norem a postupů schvalování. Cílem dohody je mimo jiné dostat se co nejblíže k odstranění všech cel na transatlantickém obchodu s průmyslovými a zemědělskými produkty, praví Evropská komise. Takže my budeme akceptovat americkou geneticky upravenou kukuřici schválenou pro USA tvrdým lobbingem Monsanto a prodávanou pod výrobní cenou evropské produkce… Evropští producenti pak nebudou moci chránit svou produkci. Dohoda bude ukládat antidumpingová a antisubvenční opatření. Je to pro evropskou ekonomiku dobré, nebo ne?

Chceme si do Evropy zavléct geneticky zkriplené plodiny neschopné reprodukce, o jejichž rizicích pro lidský organismus nevíme stále vůbec nic? Obilí s geny chobotnic a podobné zrůdnosti proti přírodě? Osivo závislé na platbě Monsantu? Americké, antibiotiky a hormony promořené hovězí maso ze zvířat živených geneticky upravenou kukuřicí, které je v souladu s liberálními americkými předpisy je pro evropský trh dobré, nebo ne? Američané nám budou platit papírky, které jim natiskne FED.

Tvrdím, že tato dohoda zachraňuje ekonomiku Spojených států před kolapsem a Evropě nepřináší nic dobrého. Přestože úředníci Komise tvrdí opak.

Vzpomeňme na přísné hygienické a potravinářské předpisy ČSSR, které zabraňovaly, aby špekáček byl plný pilin, pomletých kožek a dochucovadel. Výsledkem „svobod" sametu a následné „podpory potravinářské produkce" bylo zrušení těchto norem. V párcích je méně masa a v čokoládě je víc cukru a méně čokolády. Ale zato máme svobodu. A co americké liberální předpisy pro testování a schvalování léčiv či chemikálií? Nejsou náhodou stejně liberální jako ty asijské? 

Dalším z cílů TTIP je dosáhnout co nejvyšší úrovně liberalizace a přitom ochrany investic, které obě strany mají sjednané v jiných obchodních dohodách. Už dohoda o ochraně investic s USA, kterou za ČSFR podepsal Václav Havel v roce 1990, je pro Česko krajně nevýhodná. Vedla mimo jiné k arbitráži o Novu. Výpovědní dobu má ale 10 let a žádná vláda se ji doposud neodvážila vypovědět. TTIP má přinést investorům záruky ochrany proti vyvlastnění či pravidlo volného převodu peněžních prostředků. Čili možnost bleskového odlivu kapitálu a nemožnost stavby liniových staveb ve veřejném zájmu. Ochrana investic znamená také arbitrážní řešení sporů mezi investorem a státem a vyloučení státních soudů. Mimo jiné zde má stát být zodpovědný za pracovněprávní spory dle vnitrostátního práva – tedy za odborové stávky a demonstrace. Musí uhradit investorovi škody z těchto sporů. Bez ohledu na jejich oprávněnost.

Sjednotit se mají různé bezpečnostní a environmentální normy pro automobily. Bude to výhodné pro evropské výrobce anebo pro upadající americkou výrobu automobilů?

Nejhorší na TTIP je ale nutnost shody na právu duševního vlastnictví a ochraně osobních dat. Právě zde se výrazně liší evropský a americký přístup. Nejen pro Anheuser-Busch vzhledem k zeměpisnému označení Budweiser, ale zejména v patentech na informační technologie a amerických pravidlech pro špehování vlastních občanů.

Čtrnáct odborníků mělo při přípravě dohody zastupovat „vyvážené zájmy širokého spektra zúčastněných stran", jako vyjednávací tým EU, ale nikdo se nezeptal ani občanů zemí EU, ani jejich zákonodárců. Nikdo nepřizval zástupce evropských odborů a nikdo tudíž nehájí zájmy zaměstnanců zemí Evropy. Přestože může dohoda ohrozit celá odvětví. Nic netuší ani poslanci Evropského parlamentu, ani poslanci parlamentů národních. Členové Rady rozhodli bez vědomí zákonodárců o přípravě dohody a připravují ji v tajnosti. V plné nahotě se zde projevil „deficit demokracie" v mechanismu EU.

Povinností budou i konzultace zúčastněných stran před zavedením každého opatření s dopadem na obchod a investice – čili plné podřízení národní legislativy této dohodě.

Přístup na trh vládních zakázek na všech úrovních má být otevřený. A to i v takových případech, jako je stavba jaderné elektrárny, nákup železničních souprav nebo jiné strategické investice státu, které mohou podpořit domácí výrobce a zpomalit růst nezaměstnanosti. Co pak zbude z politických pravomocí státu, o čem budou rozhodovat volení zástupci občanů?

EU podle skutečností, které pronikly na veřejnost o této dohodě, není naše. Je nadnárodních koncernů. Ale prozatím ji nezavrhujme. Nebuďme stejní šašci jako Machovi Svobodní. Jen ji vraťme zpět lidem a podřiďme jednoznačně zájmy korporací zájmům zemí, ve kterých podnikají.

Čeští exportéři se na tuto dohodu opravdu tak evidentně těší? Že o tom nic nevím…  Odboráři před touto dohodou varují. A to v celé Evropě. Nejen v Česku. Není to divné? Vždyť v tuto chvíli je zájem odborů se zájmy zaměstnavatelů shodný…

Pokud by měla Evropa někde hledat v dlouhodobém horizontu perspektivní trh, tak je to Rusko, Čína, Indie, Afrika a jižní Amerika, zejména Brazílie. Jsou zde nepřeberné příležitosti – od industrializace a osídlování východní Sibiře a Arktidy, přes dodávky zařízení na těžbu a zpracování všemožných surovin, dodávky turbín pro elektrárny až po komplexní rozvoj vzmáhající se regionální velmoci - Brazílie. Bez legrace. V USA je sice hezky, ale jejich boj s terorismem z nich mezitím udělal státní teroristy. V globálním měřítku.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.