Posuzování obou prezidentů je podle Kubáčka dáno i dobou, kdy do úřadu nastoupili, a jaká byla očekávání. „Vždycky, když nastává změna, ten, kdo je s ní zosobněn, má vždycky heroický obraz. I když se podíváme do historie, tak v uvozovkách otec zakladatel měl pozici výjimečnou a byl vykreslován v lepších barvách než jeho nástupci,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček. A jmenuje prvního amerického prezidenta, prvního poválečného francouzského prezidenta. „Ukázkově je to vidět u našeho Tomáše Garrigua Masaryka. Řadu věcí činil společně s Edvardem Benešem. Přesto byl vnímán jako člověk, který stál u spousty změn, jako odhodlaný solitér, dobrý organizátor, udával tempo. A už se nedívalo tolik na ostatní, kteří mu dokázali spoustu věcí prosadit,“ upozornil.

A to je podle něj přesná paralela s Václavem Havlem. „Kdyby byl jen on a nebyli další, spousta věcí neprojde. Jednotlivec tohle nedokáže zvládnout, i když má výjimečné charisma i příležitost. Že je mu nasloucháno, média a společenské skupiny k němu přistupují s mnohem větší pokorou. Což se jeho nástupcům už nestává. Ví o tom své Václav Klaus i Miloš Zeman,“ sdělil Jan Kubáček.

Dalším aspektem podle něj je, že když některé věcí nefungují, tak hněv a kritika dopadá na současníky – na Miloše Zemana, Václava Klause a další lidi ještě dnes politicky aktivní. „A pak je tu také přístup médií. Václav Havel se těšil často i nekritickému přijetí a velmi významné mediální podpoře. Což už nikdy žádný jeho nástupce neměl. Což je mimochodem stejné, co zažíval Masaryk, ale už ne Beneš, který byl kritizován i za Masarykovy kroky,“ objasnil.