Kdo je pro vás pomyslným českým Politikem roku 2014?Anketa
První prosincový den by se v Česku měl nést v duchu protestů proti hlavě státu. Pětačtyřicet tisíc lidí na Facebooku přiznalo, že se chystá zúčastnit pondělní akce „Den, kdy si všichni vezmou červené tričko na protest proti Zemanovi“. Na sociálních sítích českého prezidenta vůbec nešetří. „To, že vypadá jak dement, je jedna z věcí, co nás všechny sere. Další věc jsou jeho názory. Velkej kamarád Putina a podpora Ruska. Další z věcí je, jak si může dovolit přijít ke klenotům vožralej? A další a další. Není toho málo a i ve světě ho mají za debila,“ píše například Tomáš Nosek z Brna.
„Nechci, aby zastupoval náš stát, protože nám dělá ostudu a že se mi nelíbí, jak zastává funkci prezidenta,“ uvádí na Facebooku iniciátor celé akce Patrik Mlýnek. Nad povahou kritiky Miloše Zemana se zamýšlí politolog Zdeněk Zbořil. „Není to problém fundamentální opozice nebo opozice reformní, natož nějaký boj mezi politickými stranami, ale je to specifická opozice, kterou obvykle tvoří intelektuálové a tzv. studenti. Tedy lidé, kteří jsou schopni rychlé mobilizace. Rychle vzplanou, ale také rychle ztrácí elán. Stačí jim však jakýkoli podnět,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Negativní názory na Miloše Zemana v původních materiálech ParlamentníchListů.cz: kněz Marek Orko Vácha, Bára Štěpánová, Jiří Pehe, Džamila Stehlíková, Jan Vodňanský, Jaroslav Hutka, Ladislav Špaček, Táňa Fischerová, Ivan Gabal, prof. Jan Sokol
Denně opakovanému tvrzení o putinovci mladí uvěří
To, že se prezident Zeman mnohým z těch, co proti němu protestují, nelíbí, nepovažuje politický analytik za nic zvláštního. „Někomu se líbí, někomu se nelíbí. Hlavně se nelíbí mladým lidem, protože je to člověk jim o dvě generace vzdálený. To by v tom byl čert, aby se jim líbil. Mají jiné ideály, pokud jde o fyzickou krásu. Jsou vychováváni pohledem na neustále ukazovaná vypracovaná těla sportovců, kteří toho sice v hlavě moc nemají, ale ideál fyzické krásy splňují. Nebo tzv. modelky, co jsou denně vidět v televizi, jak se stylizují do pozic atraktivních girls,“ konstatuje politolog.
I když sportovci či tzv. modelky nemusí být nijak chytří, pro mladou generaci jsou pochopitelně atraktivnější než Miloš Zeman. „Navíc na té jedné fotce se svojí paní. To není nic, co by pro mladé lidi mělo být přitažlivé. Pokud jde o nějakou myšlenku, tak jsou samozřejmě jakkoli zneužitelní. Když jim bude Česká televize dnes a denně opakovat, že je putinovec a obdivovatel Ruska, tak tomu uvěří. Kdyby to televize zastavila a začala z něj dělat velkého přítele Viktora Orbána a Maďarů, tak klidně přejdou na toto téma politické agitace,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Princip červených karet je projevem generačního odporu
Je si však vědom toho, že nejde o vynález dnešní doby, ale že se něco podobného opakovalo mnohokrát v minulosti. „Dokonce bych si dovolil uvést příklad českého fašismu, který se vyvíjel v souvislosti s italským fašismem, ale byl silně nacionalistický a hlavně byl silně protiněmecký a protinacistický. A mezi jeho stoupenci byli v různých dobách – například v třicátých letech – studenti stejně jako profesoři, dokonce děkani fakult Univerzity Karlovy. Jednou bojovali třeba o insignie nebo napadali studenty německé univerzity pražské, pak to po nějaké době zase ztrácelo svou intenzitu,“ připomíná politický analytik s tím, že neříká, že dnešní hnutí má něco společného s českým fašismem.
Ing. Miloš Zeman
Snad jen to, že tato skupina lidí je rychle a snadno mobilizovatelná, třeba i prostřednictvím Facebooku. „Pokud bychom se zabývali komparativní studií politických změn, zjistíme, že tento typ opozice stojí vždy na počátku nějaké politické změny. Zda k ní dojde, nebo ne, je druhá věc. Ale vždy jsou typická planoucí srdce a ohníčky revoluce v očích. To, že se to daří i lidem, kteří už revolucí mají za sebou několik, jednou v modrých košilích, pak jako disidenti a potřetí v červených tričkách, jsou jenom okrajové záležitosti. Ale princip červených karet, nebo pokud dojde na ta červená trička, je projevem generačního odporu nejen vůči Miloši Zemanovi, ale vůči celému přestárlému establishmentu,“ míní Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Proč podle Vás ČT vymazala z projevu prezidenta Zemana negativní zmínku o Bakalovi?Anketa
Na barikády jako v osmašedesátém v Paříži u nás zřejmě nedojde
Nynější protesty mohou vyvolat vzpomínku na studentské nepokoje v Paříži v květnu 1968. „V Paříži měly protesty silný intelektuální náboj, bylo to antikapitalistické, byť samozřejmě ti, co vedli studenty na barikády, ať už v Paříži nebo v Berlíně, pak skončili jako dvorní radové. Jeden byl donedávna zástupcem předsedy Evropského parlamentu, myslím Cohna-Bendita, no a Joschka Fischer byl ministrem zahraničí Spolkové republiky Německo. Takže vůdcové radikální mimoparlamentní opozice se stali postupně vůdci parlamentní opozice a dnes jsou součástí establishmentu. Jejich vývoj od boje proti establishmentu až po splynutí s ním je však zákonitý a opakuje se mnohokrát v dějinách,“ poznamenává politický analytik.
Předpokládá však, že nyní u nás na barikády nedojde. „Pořád vzpomínám na revoluční televizní prosinec v roce 2001, kdy to začalo polepováním budovy České televize, potom sdružením nějakých dvaceti studentů a končilo to desetitisíci před Českou televizí a velkým shromážděním na Václavském náměstí a tím angažmá některých politiků. To způsobilo změnu, ale jen ve vedení České televize, zatímco establishment a spojenectví tvůrců tzv. opoziční smlouvy to naopak upevnilo. Takže i podle této minulosti se dá odhadovat, jak to může dopadnout. Ale jestli červená revoluce bude mít takový ohlas, jako měla třeba televizní krize nebo oranžové, zelené, a dokonce i facebookové revoluce v mnoha postkomunistických zemích, to bych si netroufl odhadnout,“ přiznává politolog.
České televizi se nedá důvěřovat, i obrazové zpravodajství je cinknuté
S tvrzením iniciátora protestů, že nám prezident Miloš Zeman dělá ostudu, bude nejspíš souhlasit ten, kdo sleduje zpravodajství veřejnoprávní televize. „Víme, že České televizi se nedá příliš důvěřovat a že dokonce i to obrazové zpravodajství je cinknuté. Na sítích se setkáváme s úplně jiným názorem. A ten organizátor protestů je trošku nedůvěryhodný, protože byl představován právě televizí jako student, ale pak se ukázalo, že je to devětatřicetiletý student, takže tam byla taková malá lež. Ale možná to není důležité,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Když se iniciátorovi protestní akce nelíbí Miloš Zeman jako prezident, měl by navrhnout, kdo by prezidentem místo něj měl být. „A ať pro to získá své přátele, které chce vést na tu manifestaci jakéhosi odporu či formování opozice proti stávající hlavě státu. To, že se to jemu nelíbí, ještě neznamená, že se to také nelíbí dalším z těch osmi a půl milionu občanů, kteří tu mají volební právo a mohou si vybírat prezidenta. Bylo by zajímavé, kdyby přišel s návrhem, kdo se mu líbí a kdo by třeba vztah k Ruské federaci, ke Kazachstánu či Tádžikistánu mohl obsáhnout ve své politické aktivitě jinak,“ domnívá se politolog.
Europoslanci Štětinovi se zamlouvá styl ukrajinských Majdanů
Za tři roky se u nás uskuteční druhá přímá volba prezidenta, a pokud by se jí chtěl Miloš Zeman znovu zúčastnit, nestačilo by mu k úspěchu připomínání ředitele jeho zahraničního odboru Hynka Kmoníčka, že prezident dojednal na zahraniční cestě kontrakty za stamiliony dolarů, nebo aktivita senátora Jana Veleby, který se na podporu Miloše Zemana snaží aktivizovat obyvatele venkova. „Především by se měl vyvarovat té své upovídanosti a prostořekosti. Jednou je prezidentem, a tak se má vyjadřovat k věcem zásadním. Když to řeknu lidově, měl by si dát pozor na to, co říká, a uvědomit si, že to, co jednou řekne, se nedá vrátit,“ nabádá Zdeněk Zbořil.
Upozorňuje na to, že komu se nelíbí, jak nynější prezident zastupuje náš stát navenek, má dvě možnosti. „Buď si počkat na příští volby a rozhodnout se pro někoho, kdo jeho ideály splňuje. Nebo se ho pokusit svrhnout ukrajinským způsobem, o kterém mluví dokonce pan poslanec Evropského parlamentu Štětina, když říká, že na Albertově to byl teprve malý pražský Majdan a že potřebujeme víc takových Majdanů. Tak ať se k tomu přihlásí, aspoň budou karty rozdány zřetelně a nebude se muset skrývat za nějaká manifestační prohlášení bez odhadnutelného efektu,“ doporučuje politický analytik.
V České televizi se domnívají, že co divák, to blbec
S prezidentem však není na kordy jen část veřejnosti, ale vypadá to, že i veřejnoprávní televize. Z jeho věty „Jdeme po stoupající cestě, na které jsou některé zbytečné kameny, tu Viktor Kožený, tu Zdeněk Bakala, tu mnozí další,“ již pronesl Miloš Zeman na konferenci 25 let svobodného podnikání pořádané Hospodářskou komorou, vystřihla pro hlavní zpravodajský pořad Události jméno Zdeňka Bakaly. Poté, co se na to přišlo, zareagovala Česká televize tvrzením, že šlo o osočení ze strany politika a v takovém okamžiku by bylo nutné dodat reakci Zdeňka Bakaly. Tu však neměli k dispozici, a proto jeho jméno z projevu vystřihli.
„To oficiální vyjádření České televize je urážlivé. Asi se domnívají, že co divák, to blbec. Myslí si, že nemáme rozum a že to vysvětlení můžeme přijmout a že mu uvěříme. To je přece skandální, co udělali. Není to poprvé, z tiskových konferencí vždy pouštěli jenom tu část, která se jim hodila. Ale toto je už přes míru. Ať se nad sebou zamyslí a také nad tím, jaký odpor to ve společnosti vyvolává. Pak zjistí, že ani stamiliony na účtech pana Bakaly nemusí těm, kteří se snaží o takovou nesmyslnou ochranu, zachránit jejich budoucnost. Protože je jedno, zda jde o pana Bakalu, nebo někoho jiného, tam jde o princip,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Pečený sněhulák – hloupost prezentovaná veřejnoprávním médiem
Miloš Zeman se stal také terčem satirického pořadu České televize Pečený sněhulák, jehož tvůrci vymysleli, že prezident projde procesem odstranění penisu, varlat a následné změny pohlaví, což potěší Evropskou unii a změní se v Miluši Zemanovou, takže se Česko dočká své historicky první prezidentky. „Vzpomínám, že když tato skupina poprvé vystupovala v televizi a vůbec se to ještě netýkalo ústavních činitelů, tak její kritici upozorňovali na její vulgaritu,“ konstatuje politický analytik.
Její kritici však upozorňovali nejen na vulgaritu, ale hlavně na hloupost toho pořadu. „Maně si vzpomínám, že Vladimír Just a dokonce i Jan Rejžek říkali, že si mysleli, že nejhlubším dnem české televizní zábavy už jsou jiné pořady, ale teď se musí přiznat, že jím je toto. To je pořad, který – alespoň to, co já jsem viděl – je jenom hloupý. To, že je urážlivý vůči prezidentovi a jeho paní, mě skoro nezajímá. Mě na tom zajímá to, že se prezentuje hloupost prostřednictvím veřejnoprávní televize,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Po předskokanech Pánkovi a Dienstbierovi přijdou těžké váhy
Na pozadí pokračující války s Milošem Zemanem ve veřejném prostoru zaujalo vyjádření ministra financí Andreje Babiše, že by v budoucnu mohl být premiérem a Bohuslav Sobotka prezidentem. „Možná že jsme to i vyprovokovali my, když jsme upozorňovali, že mezi kritiky Miloše Zemana a těmi, co ho chtějí odvolávat z funkce, se neobjevuje názor, kdo by to mohl dělat místo něho. A upozorňovali jsme na slovenský Kiska-efekt, že se nový prezident nebo kandidát na tu funkci dá vyrobit během tří měsíců, aniž o něm někdo ví cokoli bližšího. Do toho se rozběhla diskuse, zda by Andrej Babiš nebo někdo jiný z té skupiny bohatých a úspěšných podnikatelů mohl být prezidentem,“ připomíná politolog.
Zaregistroval, že se proti tomu hned ozval pražský výkvět, že kdokoli jiný, jen ne Babiš. „Tak možná že pan Babiš, který sleduje internetová zpravodajství, cítil potřebu se k tomu vyjádřit a přišel s tímto názorem. Myslím, že to byla jeho bezprostřední reakce a že to souvisí s tím, že teď budou přicházet ti předskokani od Šimona Pánka po Jiřího Dienstbiera a teprve potom se objeví těžké váhy. Já bych si, když pominu budoucnost Miloše Zemana, uměl představit místo těchto předskokanů celou řadu úspěšných podnikatelů, kteří už vstoupili do světa politiky, jako je pan Sekyra nebo pan Hlavatý, majitel největší české textilky Juta a Podnikatel roku 2013. Ten navíc dobře vypadá, byl by hezký na známkách, a ti estéti, co jim vizuálně vadí Zeman, by byli spokojeni, “ míní Zdeněk Zbořil.
Proti kancléřce Merkelové se také používají nejšpinavější metody
Ze zahraničních témat ho zaujaly spekulace evropských deníků, že německá kancléřka Angela Merkelová je znechucena tím, že na ruského prezidenta Vladimira Putina při jednáních nic neplatí a že proto chce přehodnotit německo-ruské vztahy. „Myslím, že kancléřka Merkelová je už trochu unavená tím tlakem, který na ni vyvíjejí jak vláda Spojených států, tak určitá část vojenských struktur, které souvisejí se Severoatlantickým paktem, a také určitá část Evropské unie. Ten tlak byl mimořádný, neštítili se při něm ničeho,“ poukazuje politolog a uvádí jeden z příkladů.
„Na internetu běhá fotografie Angely Merkelové z nudistické pláže někde v severním Německu z let, kdy byla studentkou. Nikdo už neřekne, že nudismus má v Německu velkou tradici a že zejména na těch písečných plážích se ti lidé objevují v tisících. A najednou je z toho vytažena fotografie Angely Merkelové, kancléřky, a pustí se do oběhu. To je typická estébácká praktika. Pokud si někdo vzpomene na fotku nahého Ludvíka Vaculíka na nějakém náhrobním kameni, kterého to mělo zdiskreditovat. Také proti Angele Merkelové se používají ty nejšpinavější způsoby. A možná že už je z toho unavená,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Vazby Německa a Ruska trvají sto padesát let
Pokus změnit německo-ruské vztahy, i kdyby to kancléřka zamýšlela, by se v její zemi určitě nesetkal jen s kladnou odezvou. „Jde o to, jestli by se německá sociální demokracie vzdala spolupráce s ekonomickými kruhy. Sociální demokracie v Německu už dávno není stranou dělníků, ale opírá se o silné zázemí té průmyslové jednak lobby a jednak té protestantské části Spolkové republiky Německo. Ruské vazby jsou silné, vždyť na návštěvě u Putina prohlásil šéf Siemensu, že mají vztahy v Rusku vybudovány od Kateřiny druhé, že jsou v Rusku – ne tedy oni sami, ale jejich předchůdci – přítomni sto padesát let. Přerušit tyto vztahy lze, ale pak je to úkrok směrem k totální válce, o které mluví pan Porošenko,“ konstatuje politolog.
Právě ukrajinský prezident byl konfrontován s nevolí lidu, když byl účastníky ceremoniálu pořádaného na počest obětí Majdanu vypískán. „To připomíná rčení ´Čím kdo zachází, tím také schází´. Ve volbách, které se konaly pod přísným dozorem OBSE, byl prezidentem zvolen Viktor Janukovyč, ale po dvou letech byl svržen stotisícovou mohutnou demonstrací. To nelze opomenout, jde ale přece jenom stotisícovou demonstrací v zemi, která má pětačtyřicet milionů obyvatel. Nastartoval se tím mechanismus výměny prezidentů nebo významných politiků, který neprobíhá v rámci volebního procesu, ale jemuž volební proces slouží jen jako kamufláž a potvrzení legitimity těch demonstracemi na ulicích svržených politiků,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
Volby na Ukrajině posloužily jen jako krycí plášť
„Pan Porošenko se přidal do hnutí, které je velmi konfúzní a heterogenní zevnitř. Neví dne ani hodiny, kdo z toho hnutí proti němu vystoupí nebo kdo mu položí nášlapnou minu do cesty tím komplikovaným terénem, kterým dnes Ukrajina je. A to, že se pan Jaceňuk stal předsedou vlády, je úspěch jenom části obyvatel. Už hra s koalicí pěti stran včetně Julie Tymošenkové svědčí o tom, že to nebylo vyřešeno. Volby na Ukrajině jen posloužily jako krycí plášť dodání zdání legitimity novému režimu, ale stále to tam doutná. A kdo vystoupí s jakou podporou zevnitř či ze zahraničí, to uvidíme jistě v nejbližších dnech, protože zima je na krku, východ se zničenou infrastrukturou. Ví bůh, zda jak na Ukrajině, tak v zahraničí nejsou lidé, kteří si myslí, že cesta z toho je ozbrojený konflikt s Ruskem,“ přemítá politolog.
V začínajícím týdnu doporučuje nejvíce pozornosti věnovat tomu, jak se poslanci budou dohadovat o svých vlastních platech. „Je to téměř skandální a doporučil bych jim, aby si přečetli dílo Erasma Rotterdamského ´O výchově křesťanského vladaře´. Tam je asi na sto dvacáté straně zmínka o vybírání daní a poplatků, kde se zamýšlí nad tím, zda služba pro stát nebo vládu má být vykonávána zadarmo, nebo za úplatu. Píše o tom, že by to mělo být zadarmo a jenom za úhradu určitých nákladů. To byl tedy idealistický názor z roku 1530, ale pravdou je, že se od té doby v Evropě stále uvažuje a mluví o tom, že plat a náhrady zákonodárců mají být ne velké, nebo malé, ale že mají být optimální,“ říká Zdeněk Zbořil.
Politici by si i na svém platu měli uvědomit své spojení s voliči
Mají být takové, aby odpovídaly ekonomické síle společnosti. „Aby si politici uvědomili, že jsou také nějakým způsobem spojeni se svými voliči a že s nimi mají zažívat dobré i zlé. A měli by se zamyslet nad tím, že když už se tedy zabývají komerční činností a používají k tomu služební telefony a počítače a místnosti placené z peněz daňových poplatníků, neměli by nepropadat chamtivosti. A to bez ohledu na to, ze které politické strany jsou. Protože mně se zdá, že tu nečistou hru hrají téměř všichni bez ohledu na to, jestli jsou zprava, zleva, rudí, modří, nebo oranžoví,“ dodává pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
