140 poslanců hlasovalo pro rozpuštění sněmovny.  Je to moc, nebo málo? Jak hodnotit to, že ODS nakonec odešla ze sálu?

Pokud jde o ODS, tak je to pochopitelné, protože potřebují čas, aby se strana nějakým způsobem resuscitovala. Samozřejmě šlo o to, zda budou volit proti, nebo odejdou ze sálu, ale zřejmě se zalekli podpory, kterou mělo rozpuštění Poslanecké sněmovny u veřejnosti. A těch 140 hlasů mě skutečně překvapilo, protože jsem předpokládal, že zvítězí osobní zájmy nad zájmy veřejnými, že se poslanci budou bát ztráty imunity a ztráty všelijakých prebend, které mají. Zřejmě u nich také zvítězila obava, že by se postavili proti veřejnému mínění a u voleb by se jim to nemuselo vyplatit. Ale to nemusí být pravda. Pokud hlasovali také proti Miloši Zemanovi, tak to byla z jejich strany špatná kalkulace a spíše tedy měli pravdu ti členové ODS, kteří upozorňovali na to, že naopak se rozpuštěním dá výkonná moc přesouvat více k prezidentovi, než aby zůstávala u vlády v demisi.

Miroslava Němcová hovořila o tom, že sněmovna se přeci nemůže rozpustit, když na ni někdo zadupe, a uváděla příklady z historie. I další poslanci ODS mluvili podobně. Ocení voliči tento postoj ODS?

Já myslím, že už ne. ODS se také zasloužila o nevyváženost Ústavy. Začalo to přímou volbou, pokračovalo to změnou Ústavy, která provázela přímou volbu prezidenta, což pomohlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Takže, když začali naříkat nad přímou volbou prezidenta, tak plakali na svém hrobě. Stejně tak jako když upozorňovali na rozpuštění sněmovny, museli si přiznat vlastní podíl na tom, že se tento paragraf vůbec dostal do Ústavy.