Během středeční noci schválil řecký parlament první strukturální reformy požadované eurozónou výměnou za příslib nového mezinárodního záchranného programu. Řecko přijetím reformních zákonů odvrátilo bankrot, protože ty byly podmínkou pro dohodu s mezinárodními věřiteli o nové záchranné půjčce. Jednání parlamentu probíhalo za nepokojů v hlavním městě Aténách a jeho výsledek je nejčastěji hodnocen jako řecká kapitulace, nebo dokonce zavedení jakéhosi stanného práva Evropské unie nad Řeckem. Pod kontrolou evropských dohlížitelů totiž bude zřízen zvláštní fond v objemu až 50 miliard eur, který bude shromažďovat finanční prostředky z privatizace státního majetku.
I přes naprostý ústupek od výsledku nedávného referenda to Řecku nemusí stačit a zcela nepokrytě to dává najevo Mezinárodní měnový fond. Ve svém nejnovějším stanovisku upozorňuje, že přijaté řešení je naprosto nedostatečné. A pokud evropské země Aténám výrazně nesníží dluhovou zátěž, tak se MMF nebude moci podílet na novém záchranném programu pro Řecko. „Mají-li hodnostáři z Mezinárodního měnového fondu pravdu, pak byla všechna ta jednání ‚přes večerku‘ marná a ti nejvyšší z Evropské unie si z nás dál dělají legraci,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Evropské rozhodnutí o Řecku způsobí v zemi změnu politického režimu
Domnívá se tedy, že proti řeckému předsedovi vlády pravděpodobně použili nejmocnější zbraně, aby zachránili banky, které řeckému státu v posledních letech nezodpovědně půjčovaly. „Ale zapomněli, že strašit třeba i hlavu státu ještě neznamená, že pod olivami bude mír, nebo se tam dokonce něco urodí. Dostat celou zemi z dluhové pasti tzv. kapitalizací dluhů se pokusili velmoci na začátku třicátých let minulého století a všichni víme, jak to dopadlo. Nemusíme se zrovna strašit Hitlerem, ale rozhodnutí evropských hofrátů způsobí změnu politického režimu v Řecku a možná, že ten nový bude po slíbených letech odkladu horší než ten, ze kterého má EU a eurozóna rudě před očima,“ upozorňuje politolog.
Psali jsme:
Řecká krize ještě více rozvířila debaty o budoucnosti nejen eurozóny, ale i samotné Evropské unie. Dokonce i takový eurooptimista, jakým je předseda Evropské rady Donald Tusk musel přiznat, že je zpochybňována sama myšlenka Unie a že si někteří myslí, že je třeba změnit všechno, počínaje smlouvami a tradičními hodnotami konče. „Řecká krize budoucnost Evropské unie samozřejmě ovlivní, ale zatím ještě nikdo neví jak. Proto se všichni předhánějí v proroctvích, ale někdy se mi zdá, že už ani nevědí, co ze svých úst tak lehkovážně vypouští. Koneckonců jsou to všechno gážisti, žijí na úkor daní evropských plátců a zdá se mi, že se ‚chovají sami sobě na úkor‘,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Mocní v EU pořád mají co tunelovat a bohatnout se dá i na bankrotech
Přístup k řešení řecké krize není tím jediným, s čím si nejvyšší představitelé Evropské unie a jejích členských zemí nevědí rady. „To, jak jsou bezradní a neschopní, předvádějí téměř demonstrativně svými postoji k migrační vlně, o které si myslí, že je jen jakýmsi vybočením z minulých pořádků. Zřejmě je ani nenapadá, že jde o problém nejméně dvou až tří generací, anebo to vědí a uvažují jen od výplaty k výplatě. Ale Evropská unie se samozřejmě nerozpadne, protože ti nejmocnější mají celou řadu možností, jak ji dále tunelovat. Tak proč by ještě nevyužili nějakých větších než řeckých příležitostí. I na bankrotech se přece dá zbohatnout,“ poukazuje politický analytik.
Karel Schwarzenberg
Nekompromisní postoj Berlína vůči Aténám během vleklé řecké krize a především při závěrečném jednání o dohodě podle některých komentářů vedl k tomu, že se vrátila pověst Německa coby „kruté země“, kterou získalo za druhé světové války. Americký list The Washington Post soudí, že desetiletí pracně budovanou reputaci Berlín kvůli tvrdým úsporným požadavkům vůči Řecku ztrácí. Pro Angelu Merkelovou mohou být hlasy ze zámoří varovné, protože zlé jazyky tvrdí, že německého kancléře vybírají v USA. Šéfce německé vlády vyčítají podnikatelské kruhy sankce vůči Rusku, v předloňském roce se provalilo, že americká rozvědka odposlouchávala její mobilní telefon.
Všichni kancléři zatím jednali v duchu údajného bianco závazku k USA
„Paní Merkelová je jistě schopná politička, ale dovolila si kritizovat toho největšího, a ten nerad odpouští. Konec konců zvěsti o kancléřském aktu, bianco závazku na 150 let od dob prvního poválečného kancléře Konrada Adenauera, nemusí být pravdivé, ale zatím všichni jeho nástupci v duchu této smlouvy jednali. A nejednali-li, nebylo jim pomoci. Když před rokem Angela Merkelová vykázala z Berlína rezidenta CIA, mnozí ji aplaudovali, ale zdá se, že přecenila své síly. Anebo na ni mají ve svých ‚složkách‘ ještě něco z let NDR, a to by ji paradoxně mohlo zachránit. Byla by sice pevněji v rukou ‚držitelů složek‘, ale v křesle by zůstala,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Jaromír Štětina
Stejně jako se ozývají hlasy o konci EU, objevují se podobné i o kapitalismu. Britskému novináři a komentátorovi Paulu Masonovi vyjde koncem července kniha Postkapitalismus, v níž vysvětluje, že jsme už vstoupili do éry po kapitalismu. „S kapitalismem je to jako se socialismem. Také pořád končí, ale stále slaví úspěchy a neúspěchy. Zhroutil se Sovětský svaz a je tu Čína. Evropa je v krizi, ale zdá se, že zánik Spojených států nepřichází. Anebo je to prostě jenom tak, že slova kapitalismus a socialismus, které popularizovali Karel Marx a Bedřich Engels, nám stále ještě mají co říci a my jim to jen nemůžeme zapomenout. Zkusme si místo těchto literárních metafor vymyslet něco srozumitelnějšího, čím bychom současný stav světa pojmenovali. Vždyť tím postkapitalismem nebo postkomunismem jen říkáme, že dobu, v níž žijeme, neumíme nejen žít, ale dokonce ani pojmenovat,“ míní politolog.
Náměstkyně amerického ministra zahraničí může na Ukrajině všechno
Z informací o dění na Ukrajině zaujala ta, podle níž se prezident Petro Porošenko rozhodl zařadit bod o zvláštním statusu Donbasu do textu ukrajinské ústavy během návštěvy náměstkyně ministra zahraničí USA pro Evropu Victorie Nulandové. „Zprávy z Ukrajiny jsou stále zmatenější. Od té doby, co nás přestali informovat pánové Štětina, Kocáb, Schwarzenberg, nebo co z Varšavy a Kyjeva utekl do Moskvy pan Karas, a dokonce i pan Pazderka točí spíše hrané dokumenty než reportáže, nevíme, co si počít. A každý den, nebo alespoň týden je tu něco nového, neověřitelného, nedůvěryhodného,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
To, čím si ale můžeme být jisti, je skutečnost, že na Ukrajině jsou lidé, kteří svůj politický osud spojili s válečným konfliktem a našli si v zahraničí své sponzory. „Paní Victoria Nulandová, která ráda ukazuje ‚fuck to Europe‘, zdá se, může všechno a hlavně si to o sobě sama také myslí. Tak proč by nechtěla prezidenta Porošenka vodit za ruku a až ho nebude potřebovat, stejně mu to neřekne,“ tvrdí politický analytik. Složitá situace je i v ukrajinské armádě. Vojáci druhého praporu 17. obrněné brigády ozbrojených sil Ukrajiny zveřejnili video adresované prezidentu Porošenkovi, v němž oznámili, že nadále odmítají plnit příkazy vyšších důstojníků. Vojáci vyzvali hlavu státu, aby zasáhla proti „zvůli a chaosu, který v armádě panuje“.
Dochází k tomu, co Putinova pátá kolona v Česku skoro rok předvídala
Vzhledem k týden starým událostem musí prezident Porošenko řešit i problémy s Pravým sektorem a je otázkou, jestli se v tomto boji bude moci spolehnout na premiéra Jaceňuka. „Po Mukačevu, i když se jeho vojenský a politický význam přeceňuje, je zřejmé, že se na Ukrajině děje to, co ‚Putinova pátá kolona‘ u nás už skoro rok předvídala. Zbraně se dostávají do rukou nespolehlivých a nekontrolovatelných bojůvek, které si musí na sebe někde vydělat. A že prostřednictvím ukrajinské armády a zahraniční pomoci se dostává do rukou zakuklenců velké množství zbraní účinných pro boj zblízka, také není žádným tajemstvím. Ale to, že nám postmajdanovská doba nabídne návrat do let Nikolaje Šuhaje loupežníka, jsme si asi opravdu neuměli ani představit,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Ukrajina se zdá být v troskách. Autonomii nechtějí jen lidové republiky Donbasu a Luhanska na východě, navíc nemusí zůstat jen u ní, totéž pro Zakarpatskou Ukrajinu už loni požadoval maďarský premiér Viktor Orbán. Ani Halič, která patřila až do začátku druhé světové války Polsku, není pro Kyjev žádnou jistotou. „Pokud skutečně dojde ke konfliktům na západní Ukrajině, pro nás známější jako Podkarpatské Rusi, musíme předpokládat aspoň bezpečnostní opatření, na kterých budou mít zájem v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku. A také by mohlo dojít, říkáme s lehkou ironií, na další čtyřmetrovou zeď. A kdyby ne, pohyb obyvatelstva z Východu bude intenzivnější. A naši snaživci, kteří chtějí napravovat poměry v arabských zemích, aby odtamtud lidé neutíkali, budou mít lepší příležitost ukázat, jak to s humanitární pomocí, nikoli humanitárním bombardováním, vlastně myslíme,“ konstatuje politolog.
Vicepremiér Bělobrádek má k Mnichovu jiný vztah než většina odbojářů
Místopředseda vlády a šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek zavítal do Bavorska, kde se setkal se zástupci sudetských Němců. Jako vůbec první člen české vlády navštívil také Sudetoněmecký dům v Mnichově, kde sídlí instituce Němců vysídlených z českých zemí. K uctění památky obětí poválečného odsunu Němců z Československa tu Bělobrádek položil věnec. Regionální deník Oberbayerisches Volksblatt to označil za milník ve vzájemných vztazích někdejších krajanů. Podle listu se návštěva uskutečnila zcela spontánně poté, co svou cestu do Bavorska plánovanou na červen musel kvůli řecké krizi odříct premiér Bohuslav Sobotka. Předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt proto požádal Pavla Bělobrádka, a ten pozvání přijal.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
Zdeněk Zbořil si všímá toho, že místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, podobně jako mnozí jiní čeští politici, rád používá označení „sudetští Němci“, které vstoupilo do mezinárodního práva rozhodnutím dohody čtyř velmocí v roce 1938 v Mnichově. „Neslyšel jsem ho mluvit o sudetoněmeckých Rakušanech, ale tak předpokládejme, že je stoupencem Velkého Německa jako mnozí jeho předchůdci u nás i v zahraničí a k Mnichovu má jiný vztah než většina československých odbojářů. Ale konec konců si jej a jeho stranu zvolila nemalá část voličů, a tak se chová, jak jim sliboval,“ připomíná politický analytik.
Koaliční vládu kvůli cestě předsedy KDU-ČSL do Bavorska nerozpustí
Na druhou stranu považuje neustálé handrkování o pojmy vyhnání, odsun, vyrovnávání se s minulostí a jiné za nedůstojné. „Nesvědčí o ničem jiném, než že jedna nebo druhá strana, nebo dokonce strany obě, nechovají dobré úmysly. A pokud jsou nějaké nesrovnalosti s ‚cesťákem‘, tak ať to vysvětlí pan předseda vlády. Ale myslím si, že koaliční vládu kvůli tomu nerozpustí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil. Ostatně vicepremiér Pavel Bělobrádek přiznal, že s premiérem na obsahu cesty, která měla podle něj hlavně věcnou a odbornou rovinu, domluven nebyl, ale památku obětí násilí uctil především jako předseda KDU-ČSL a křesťan.
_profil_top.jpg)
JUDr. Vojtěch Filip
Na vicepremiérovu cestu zareagovali někteří čeští politici. Europoslance ODS Jana Zahradila by zajímalo, zda Pavel Bělobrádek jednal se Sudetoněmeckým krajanským sdružením coby nevládní organizací na základě své soukromé aktivity, či šlo o oficiální součást vládní návštěvy, podloženou pověřením či schválením vládou. Předseda KSČM Vojtěch Filip byl razantnější. „Pokud se místopředseda vlády Pavel Bělobrádek poklonil odsunutým sudetským Němcům, považuji to za neúctu a výsměch všem obětem druhé světové války. Měl by vzdát úctu těm, kdo položili životy za naši svobodu, a ne těm, kteří nadšeně vítali Hitlera. Další otázkou je, zda toto učinil se souhlasem předsedy vlády, na což se budu Bohuslava Sobotky ptát,“ upozornil Vojtěch Filip.
Jen jestli nešlo o členy bojůvek přepadajících celníky a vojáky v létě 1938
„Pokud se pan Bělobrádek poklonil mrtvým ‚Sudeťákům‘, není to nic nelidského. Ať si sám ale ujasní, zda ti mrtví a padlí neumírali třeba jako členové bojůvek přepadajících československé celníky a vojáky v horkém létě 1938, zda jako občané Říše nepadli na některé z front druhé světové války, anebo byli poválečnými ‚padlými‘ v době prvního ‚vyrovnávání se‘ s oběťmi a blízkými obětí protektorátních represí. Ale pokud jeho kritici nebudou mít nějaký lepší nápad, ať prodají své škodovky, nejezdí do Německa a doma zpytují své vlastní svědomí,“ doporučuje politolog Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
